OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dohoda - 15. kapitola

07.11.2010 (18:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 924×

Smyslů zbavená

Svírala jsem svá kolena a dívala se na něj. Pohled mi opětoval, nevěděl si rady. Dívali jsme se na sebe a ani jeden z nás nepromluvil. V rukou jsem křečovitě svírala kousek svých roztrhaných šatů, přesto jsem byla připravena se jakkoli znovu bránit.

„Trochu jsem mu poupravil obličej, jeho obočí se mi nezdálo,“ řekl někdo. Byl to další známý hlas. Podívala jsem se směrem ke dveřím a uviděla muže. Věděla jsem, že mi byl blízký, na paměť mi přišlo jméno, Liam.

Otočila jsem se zpět k Davidovi, už se na mě nedíval, díval se na Liama a vzájemně si vysílali signály očima. Poté se znovu otočil ke mně a pomalu natáhl ruku. Kolena jsem si přitlačila pevněji k hrudníku a nepřestala sledovat blížící se ruku.

„Ne!“ vykřikla jsem, když byla téměř u mě. Rychle jsem vstala z postele a utekla do rohu pokoje. David měl na tváři zmučený výraz a pomalu došel k Liamovi. Liam upíral pohled na mě.

„Něco zkusím,“ řekl Davidovi a vydal se ke mně. Přibližoval se velice pomalu. Nevěděla jsem, co měl v úmyslu a to mi moc nepomáhalo.

„Eleno, to jsem já, Liam,“ říkal a díval se mi do očí. Nepromluvila jsem.

„Poznáváš mě?“ zeptal se. Přikývla jsem, že ano a nespouštěla z něj oči. Došel až přede mě a klekl si. Dal ruce od sebe a já sama se mu přitiskla na hruď. Omotal mi paže kolem těla a začal mě kolébat, jako malé dítě.

Nemohl jsem se dál na ně dívat. Liama přijala a mě ne. Ten grázl ji určitě něco musel udělat, že se mě bála. Byla jako smyslů zbavená, mlátila kolem sebe a křičela. Vracel jsem se zpátky a minul jeho pokoj, ležel na zemi se zkrvaveným obličejem, to já jsem mu měl pořádně poupravit tvář. Došel jsem až k němu.

„Myslel sis, že ji nenajdu?“ sklonil jsem se k němu.

„S tím jsem počítal a kdepak ji máš?“ zachraptěl. Bodlo mě u srdce, když to řekl.

„Liam ji odnáší ke koním,“ řekl jsem.

„Nechce tě, protože chce mě,“ utvořil se mu úsměv na tváři. Měl jsem chuť ho nakopnout, ale ovládl jsem se, na to bych se nikdy nesnížil, abych se nějak hrubě dotýkal zraněného. S hnusením jsem od něj odešel a šel z toho odporného domu.

Když jsem vyšel Liam držel Elenu v náručí, tak rád bych ji držel já. Pomáhal jí na svého koně, odvrátil jsem od nich pohled a nasedl na svého koně, počkal jsem na Liama a mohli jsme vyrazit. Dívala se na mě, cítil jsem to, ale já se nemohl podívat na ni. Nechtěla mě a byla v plném právu. Nedokázal jsem ji uchránit a navíc já sám jsem jí několikrát ublížil. Nejraději bych se zastřelil, kdybych věděl, že by jí to pomohlo.Přehodila si vlasy přes oči, když jsem se neovládl a podíval na ni, nechtěla, abych věděl, že mě pozoruje.

Celou cestu nikdo nepromluvil. Doma jsme odvezli koně do stájí. Liam zase zvedl Elenu a šel s ní do domu, následoval jsem je. Došli jsme do sálu.

„Odnes ji do našeho pokoje,“ zavelel jsem mu a šel do pracovny.

Celou cestu jsem ho pozorovala, chtěla jsem něco říct, ale hlas mě neposlouchal a ani tělo. Liam mě odnesl do našeho pokoje a tam položil do postele. Ve skříni našel nějaké mé šaty a položil mi je na postel.

„Obleč se a potom ti David donese něco k jídlu,“ řekl a odešel. Seděla jsem na posteli a dívala se na šedé šaty, byly prosté, ale měly své kouzlo. Natáhla jsem k nim ruku a sevřela je v rukou. Byly hebké, přiložila jsem si je k obličeji a vdechovala jejich vůni. Voněli domovem, voněli mnou.

Už dlouho jsem nebyla ve vaně a nutně jsem ji potřebovala, jenže nohy mě neposlouchaly. Jediné, co jsem mohla udělat, bylo, že jsem se převlékla, i když to ze začátku vypadalo jako nemožné. Čekala jsem až mi někdo donese jídlo a až pak jsem si uvědomila, že mi ho má donést David. Začala jsem se klepat, nevěděla jsem totiž, co čekat.

Nikdo nepřišel, začínala jsem mít pocit, že na mě zapomněl, přece jenom jsem byla pryč tak dlouho, že už na mě mohl zapomenout. Když už jsem ztrácela i tu poslední naději, dveře se otevřely, jenže v nich nebyl David, ale Liam.

„Musíš omluvit Davida, vytrvale tě hledal a byl tak unavený, že usnul, pomohl jsem mu nějak dorazit do pokoje, proto to trvalo tak dlouho,“ podíval se na mě omluvně. Smířila jsem se s tím, že David už dnes nepřijde a snažila se něco sníst.

Dala jsem si pár soust a pak talíř odsunula, věděla jsem, že za chvíli už v sobě nic mít nebudu.

„Nechám ti to tady, kdyby si ještě dostala hlad,“ usmál se na mě a nechal mě samotnou. Odešel v pravou chvíli, protože se mi začal zvedat žaludek. Nohy mě naštěstí začaly poslouchat a já doběhla na poslední chvíli do koupelny.

Unavená jsem se dopotácela do postele. Zachumlala jsem se pod peřinu a nečekaně usnula.

Liam mě musel odnést do postele, protože jediné co jsem si pamatoval, byla moje pracovna a nějaké papíry. Vyšel jsem z pokoje, potřeboval jsem se projít. Najednou jsem uslyšel křik, vycházel z našeho pokoje. Rozběhl jsem se k němu na chodbě jsem se potkal s Liamem.

„Půjdu já,“ řekl jsem. Liam jen přikývl a odešel do protějšího pokoje. Vzal jsem pomalu za kliku a vešel do pokoje. Ležela a mlátila sebou. Občas něco vykřikla a tak jsem k ní doběhl co nejrychleji. Lehl jsem si k ní a vzal si ji do náruče. Ze začátku máchala rukama kolem sebe, ale podařilo se mi ji uklidnit, z toho jsem usoudil, že spala, protože jinak bych ji asi neuklidnil.

Začal jsem ji lehce kolébat a ona už si jen pro sebe něco povídala a občas sebou trhla, ale jinak už byla v klidu a já také. Cítil jsem ji u sebe a to bylo to jediné, co jsem si ze všeho nejvíce přál.

Nad ránem jsem odešel do jednoho z pokojů pro hosty a šel dospat to, co jsem v noci zameškal.

Probudila jsem se při rozbřesku. Slunce svítilo, i když byl podzim. Do pokoje vešel Liam se snídaní, právě včas. Posadila jsem se a nasávala tu vůni, ale něco mi tu nesedělo. Byla tu i jedna mě hodně povědomá vůně. Byla mi dost příjemná a tak jsem ji dál neřešila a těšila se na snídani.

Naštěstí Liam brzy odešel a já se nemusela obávat, že by mohl přijít na mou Alice. Pochutnávala jsem si na housce a hladila si bříško. Něco bylo jinak, nezvedl se mi žaludek a tak jsem mohla v pochutnávání si na snídani pokračovat dál.

Po snídani jsem odešla z pokoje. Připomínala jsem si tenhle dům, kolik krásných chvilek jsem v něm zažila, ale moc jich nebylo. Nemohla jsem zůstat uvnitř pokoje, všechno mi to připomínalo...

Na chodbě jsem se srazila s Davidem. Stočila jsem pohled k zemi a pozorovala své bosé nohy. Nedošlo mi to, dokud jsem se na ně nepodívala, ale bylo mi to putna. Když odešel, nenápadně jsem se podívala, odkud vyšel.

Šla jsem na procházku po zahradě. Cítila jsem vůně podzimu, na zemi bylo spadané listí a docela se už ochladilo.

Shrnutí // 16. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda - 15. kapitola: