OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dokonalá past - Kapitola 1.



Dokonalá past - Kapitola 1.O tři roky později. Jak všechno nakonec dopadlo? Je Jessica šťastná a Siera zabojovala se svou nemocí? Přeji příjemné čtení. :) Maggie

Kapitola 1.

„Manželství má být uzavřeno z lásky, ne z pocitu povinnosti, nebo z naléhání druhé osoby, protože pak se stane manželství pastí, z které se nedá je tak vyvlíknout.“


O tři roky později

Tři roky.

Tři prokleté roky uběhly a její manžel ji stále drží v dokonalé pasti, ze které neví, jak má utéct, protože zatím z toho prokletého vězení nenašla únikovou cestu. Trápení. Bolest. Ponižování. Otročení. Tyhle slova dokážou vyjádřit celé jejich manželství.

Jessica Couperová. Ne, vlastně Jessica Greiseová, jak strašně to zní, sedí u zrcadla a pozoruje v bílé noční košilce a v bílém saténovém titěrném župánku svůj pohmožděný krk.

Zavřela oči, protože se na sebe nemohla dívat. Cítila k sobě odpor. Jak tohle mohla dopustit? Jak se mohlo stát, že je najednou tak slabá, když před tím dokázala být suverénní a s každým si dokázala poradit? Nedává to smysl. Cožpak se nechala za ty tři roky tak zlomit?

Začala plakat. Třást se. V duchu zuřila. K tomuhle nemělo nikdy dojít! Neměl jí ublížit, neměla mu to dovolit a neměla se jím nechat ovládnout.

Jessica vždycky věřila, že není žena, která by se nechala mlátit a zneužívat svým přítelem, manželem, nebo jakýmkoliv mužem. Vždycky věřila, že ona je ta silná a dokázala by se těm nestvůrám postavit zpříma a hrdě. Není tomu tak!

Vždycky nedokázala pochopit ženy, které každý den zažívaly domácí násilí a zůstaly se svým manželem, dokud je zabil. Život jí ukázal, že je úplně stejná jako ty ženy, které nedokázala pochopit. Je slabá. K ničemu. Stejně jako ony, ale ona s Derekem Greisem ještě dokáže bojovat! Zvedne se ze země a ukáže mu, že ji ještě úplně nezlomil. Brzy získá svoji ztracenou hrdost a postaví se tomu monstru!

Byla tak pošetilá, když si myslela, že Derek Greise, patří k těm hodným mužům, ale všechno byla jen jeho hra. Přetvářka, kterou bohužel nedokázala prokouknout, protože to byl, a stále je, moc výborný herec. Vylila mu své bolavé srdce a on si mezitím v hlavě stavěl plán, jak se jí zmocnit. Jejího těla. Její duše… A že se mu to povedlo!

V životě nezapomene na ten den, kdy k němu po tom, co ji málem znásilnil, přišla a řekla, že jeho návrh bere. Neměla na vybranou, a to na tom bylo to nehorší.

Kdyby si mohla vybírat, její život by směřoval jiným směrem. Lepším! Šla do banky, aby jí na sestřinu transplantaci plic půjčili, ale banka jí peníze nepůjčila. Řekli jí, že vzhledem k její finanční situaci si půjčku nemůže dovolit. Byla tak zoufalá, mladá, že nejednala rozumně a sáhla po první možnosti. Po hloupé možnosti! Mohla přeci počkat, možná by vyšlo jiné východisko, ale ona tak moc potřebovala zachránit svou desetiletou sestru, že nemohla tak dlouho čekat na možnosti, které by oběma otevřely dveře do nového, zdravého, lepšího života. Nemohla ji nechat zemřít. Slíbila otci i matce, že se o ni postará, a brala to vážně. Vybrala si ale jiný život, a proto musí trpět. Aspoň na chvilku. Svůj dluh přece jen musí někdy splatit, ne? Za chvilku ho přestane bavit a ona bude osvobozená od jeho týrání, ponižování, zvěrstev, co s ní provádí.

Chtěl sice za peníze na transplantaci její tělo, ale ona mu všechny peníze vrátí, až je našetří, a pak konečně bude volná. Bude to opravdu tak jednoduché? Nevěří tomu. On ji jen tak nepustí.

„Něco pro tebe mám,“ ozval se jí za zády chraplavý hlas Dereka. Otřásla se odporem, když vstal nahý z postele, aby si mohl natáhnout trenky a kalhoty. Je to vážně kus chlapa! To musela uznat, i když je to takový bezpáteřný hajzl, kterého z celého srdce nenávidí a jedna polovina jejího srdce doufá, že by se mohl nakonec změnit a všechno by bylo úplně jinak. Je naivní, když v tohle doufá? Neměla by v to doufat, protože člověk, jako je on, se nemůže v žádném případě změnit.

Už týdny se jí nedotkl. Včera však přišel opitý, naštvaný, a tak se vplížil do jejich postele jako dravec, a i když protestovala, protože sex s ním bylo něco příšerného, jelikož se nikdy neobešel bez týrání a brutálního škrcení, vzal si její tělo bez dovolení, jako nějaký lupič drahocenný šperk. Derek to nemá absolutně pod kontrolou, je sadistou každým coulem a patří do blázince, aby nemohl dál ubližovat. Jeho jednání přesahuje hranici normálnosti a ona se začínala bát, že by jí mohl vážně ublížit. Už několikrát měla namále. Ano, chápala různé hrátky v posteli, ale to, co s ní prováděl, k tomu mělo vážně daleko. Nejsou to hrátky, ale hotové peklo, kdy trpí jak její tělo, tak její už skoro zlomená duše.

Pohlédla na něj do zrcadla. „Myslela jsem, že si dárky k výročí dávat nebudeme. Říkal si to. Nemáme proč oslavovat naši svatbu.“

Povýšeně se ušklíbl. „Přesto mám pro tebe dárek.“ Šáhnul si do kapsy saka, které měl položené na houpacím křesle, pro modrou podlouhlou krabičku, kterou otevřel a vytáhl z ní náhrdelník z bílého zlata s diamanty, které krásně dokreslovaly světlé safíry. „Bude se hodit k tvým krásně modrým očím.“ A taky k modřinám, co ti po dnešní noci hyzdí tělo. Slyšela jeho slova, která ale neřekl. „Dlouho jsem ho vybíral, a když jsem viděl tenhle, představoval jsem si, jak budeš jen s tím náhrdelníkem ležet v naší posteli, jak bych mohl za něj zatáhnout a stáhnout ti tak hrdlo, abys nemohla dýchat a…“

Skočila mu do řeči: „Je nádherný.“

Mračil se. Věděla, že ho naštvala, protože mu skočila do řeči. Ale nemohla ho už dál poslouchat, když se jí z toho dělalo zle. Měla strach z jeho reakce, ale překvapivě měl dnes dobrou náladu a choval se k ní mile. To se ale může kdykoliv změnit a jeho oči se opět můžou zalít krví.

„Věděl jsem, že se ti bude líbit. Doufám, že si ho vezmeš na zítřejší slavnost.“

Zaťala zuby. Nemůže si ho vzít na slavnost, když jí zítra budou hyzdit modřiny na krku. Vždyť se tam nebude moct ani ukázat. Všichni poznají, že není něco v pořádku. A on to věděl! A jaká to bude slavnost vlastně? Vždyť o ničem neví.

To ale není žádným překvapením, často jí o takových věcech říkal až na poslední chvíli nebo vůbec, protože ji brával na večírky málokdy, jen když to potřeboval ke své kariéře.

„Jaká slavnost?“ zeptala se opatrně.

„Já ti to neřekl?“ Položil jí ruce na ramena a sklonil se k ní, aby si mohl přivonět k jejím vlasům, pak jí dal polibek na krk, při kterém se ošila a doufala, že to nezpozoroval. Zřejmě jo. Jeho tvář měla totiž uspokojivý úsměv. Tak moc k němu cítila odpor, že se jí svíral žaludek a srdce jí tlouklo tak moc, že myslela, že jí vyskočí z hrudi.

„Ne, neřekl. Co to je za slavnost?“ Hlas se jí třásl.

„Otec z ničeho nic našel svého nemanželského syna, kterého zplodil s nějakou děvkou, co se mu připletla do cesty. Jak typické!“ Jeho tvář začala červenat zuřivostí, a jak držel její ramena, stiskl je, až to zabolelo. „Ten chlap možná dokáže oblbnout mého kreténskýho otce, ale mě rozhodně ne!“

Nemanželského syna? To ji dostalo. Derek o tomhle nikdy nemluvil. Myslela si, že je jedináček a po otci zdědí celou jejich velkou firmu na výrobu lodí. Měla sice milión otázek, ale nezeptala se. Stejně by jí neodpověděl.

„Pořád jsi mi nevysvětlil, co to bude za slavnost,“ řekla tak opatrně, jak mohla. On má nevlastního bratra? Proč se ukázal právě teď, když je na tom Derekův otec, vlastně i otec toho muže, tak zdravotně špatně? Nejspíš mu jde o to samé co Derekovi, o dědictví.

„No, řekl jsem si, že bych mohl svého prohnaného nevlastního bratra pěkně přivítat. Víš, jak se říká. Přítele měj blízko, ale nepřítele ještě blíž.“

„Ani ho neznáš a už je tvým nepřítelem?“

„Copak to nechápeš?“ vyštěkl a oči se mu zalily krví, jak byl vzteklý. „Když otec chcípne, nejspíš něco odkáže i jemu. Zvlášť, když mu bude lézt do prdele. Chci ho mít pod kontrolou!“

Vůbec jí nepřekvapil jeho chladný tón. Tohohle Dereka znala moc dobře. Nikdo jiný, dokonce ani jeho otec nevěděl, co je vlastně zač. Setřásla opatrně jeho ruce.

„Musím se jít obléknout.“

„Kam jdeš?“

„Jdu se projít.“ Povytáhl obočí.

„Jen tak?“

„Nemůžu? Pokud vím, pořád jsem svobodná žena a můžu si dělat, co chci.“ Dobře, zas tak moc ji nezlomil. Přece jenom našla v sobě kousek odvahy. Dokázala se ještě ozvat i přes ten svůj strach.

„Omyl!“ Vzal ji pevně za zápěstí, když se zvedla a odcházela do šatny. „Jsi moje žena a musíš mě poslouchat. Kam teda jdeš?“

Nemohla mu říct, že jde do školy. To by nepřekousl. Podmínkou jejich sňatku bylo, že odejde z práce a rozhodně nebude studovat. Očekávalo se totiž od ní, že bude neustále doma, jemu na očích, aby náhodou nepotkala jiného muže. Navíc je přeci žena, nemusí studovat, protože v životě stejně nic nedokáže. Názor jak z jiné doby. Chce mu dokázat, že něco dokáže, a proto začala před pár týdny studovat na vysoké škole. Samozřejmě pod jiným jménem, aby ji nemohl vypátrat.

„Je mi dvacet tři, nemusím se ti zpovídat.“

„Víš, že nemám rád, když mi tak odporuješ.“

„Jdu pro Sierru do školy, a pak jdeme za matkou.“

„Proč mám takový pocit, že mi lžeš?“ Chytil ji brutálně za ruku a se zaťatými čelistmi na ni chvíli jen tak hleděl, bez toho, aby něco říkal.

Vystrčila bojovně bradu. „Nemám přece žádný důvod ti lhát. Navíc vím, co mě čeká, když ti něco zatajím.“

Zúžil oči do škvírek. „Dobře. Pokud, ale něco zjistím, neručím za sebe. Rozumíš?“

Přikývla. Nic neřekla a vydala se do šatny, kde se připravila na velmi dlouhý den.

♥♥♥

Skoro tři hodiny strávila na umělecké škole Profesora Welingtona, kde se učila malovat a fotit bezmála tři měsíce. Doufala, že by se z ní mohla stát umělkyně, tak ráda by odjela do Evropy, kde by mohla malovat, kde by si jí všiml nějaký umělec a její obrazy i fotky by měly velkou hodnotu.

Samozřejmě nefotí a nemaluje jen pro peníze. Hlavně to dělá, protože ji to baví a protože se pár jejích fotek i obrazů líbilo několika lidem a měli v minulosti po svatbě chuť si je koupit. Jenže ty obrazy a fotky, které chtěli, měli nevyčíslitelnou hodnotu. Byla na nich zachycená minulost, vzpomínky, se kterými se nechtěla dělit. Když se udělalo Sieře před svatbou zle, chtěla nějaký obraz bez citelné hodnoty pro ni prodat, ale ta částka jí stejně na sestřinu operaci a následné doléčování nestačila. Nebyla tak slavná, aby mohla za obrazy požadovat velkou částku.

Mrkla na hodinky a nastoupila do svého auta. Musela pro Sieru do školy a měla na to sotva deset minut. Svoje červené Ferrari zaparkovala před dveřmi základní školy a nevšímala si zvědavých obličejů a samozřejmě obdivných obličejů nad jejím autem. Tohle auto nechtěla. Jenže nemohla si vybírat.

Derek chtěl, aby mu nedělala ostudu a jezdila v tom nejlepším, i když pochybovala, že Ferrari je to nejlepší auto.

Sierra vycházela ze školy. Na sobě měla uniformu. Černou sukni, bílou halenku a černé sáčko. Svoje rovné kaštanové vlasy si nechala volně rozpuštěné, takže se jí houpaly podle větru. Usmívala se na své kamarádky, které šly vedle ní. Byla šťastná a Jessica si uvědomila, že je ráda, jak to nakonec všechno skončilo. Možná trpí v manželství s Derekem. Ale co na tom? Sierra žije, je šťastná, a to je to nejdůležitější v jejím životě. Nic jiného nepotřebuje.

„Ahoj,“ pozdravila Jessicu zvesela a usedla na sedadlo vedle ní. „Ty jo, zase jsi tu s tím fárem. Stejně bych byla ale raději, kdybych mohla jezdit autobusem. Lidi by po nás aspoň tak nekoukali. Nemám to ráda.“

„Já vím,“ nastartovala auto a vyjela. „Ale znáš Dereka. Nemá rád, když jezdíme taxíkem nebo autobusem.“ Dala jí za pravdu a vytáhla si svačinu z tašky. „Mám takový hlad. Dneska jsem vůbec nestíhala, a tak jsem ani nejedla. Psala jsem slohovou práci a já ji chtěla mít dokonalou.“

„O čem jsi psala?“

„Nic zajímavého. Až budou třídní schůzky, možná ti to dá třídní přečíst.“ Zakousla se do toustu se salámem. Jessičina sestra je velmi inteligentní dívka. Někdy si říkala, že jí nemůže být pouhých třináct. Na svůj věk je tak vyspělá, jak fyzicky, tak psychicky. Jessica vždycky obdivovala její slohové práce. Ani se nedivila, že je měla tak dokonalé. Hodně toho prožila a psala si deník, který pečlivě ukrývala ve skříni.

„Stavíme se dneska za mámou, co ty na to?“ Podívala se na sestru, která pokrčila svůj jemně pihovatý nos. „Už jsme tam dlouho nebyly.“

„Já ti nevím. Moc se mi tam nechce.“

Zatočily doprava a mířily k psychiatrické léčebně, kde jejich matka žije už od Jessičiných devatenácti let, kdy jim zemřel otec a následně onemocněla Sierra. Victoria Couperová to psychicky nezvládla.

„Proč?“

„Nemám ráda, když vidím, jak tam trpí. Je mi jí líto a přeju si, aby se vrátila domů, i když vím, že se to jen tak nestane.“

„Co ty víš. Třeba ano.“

„I kdyby se vyléčila, tak by to nebylo ono. Žijeme s Derekem a pochybuji, že by nám dovolil, aby mohla žít u nás. Vždyť i mě chce poslat na internátní školu, aby se mě zbavil!“ V očích se jí objevily slzy. Jesscia nemohla vstřebat její slova. Jaká internátní škola? Kam ji chce Derek poslat? Ne, je to určitě nějaká hloupost. Sevřelo se jí srdce při představě, že by měla přijít i o svou sestru a zůstala by úplně sama. Zajela k chodníku a zaparkovala auto.

„Co si to povídala o internátní škole, Sierro?“

„Ty o tom nevíš?“ Udiveně otevřela oči, z kterých se hrnuly slzy. „Derek říkal, že ti to navrhl a tys to přijala.“

„V žádném případě jsem s ním nemluvila o internátní škole. Nechci, abys tam jela. Chci, abys byla doma!“ zuřila. Nemohla uvěřit, že je Derek až takový hajzl. No dobře, ví, že je až takový hajzl.

„Já chci být taky doma. Nechci někam do internátní školy, někam na konci Ameriky, nebo do Evropy, když tam nebudeš se mnou.“

Svíralo se jí srdce při pohledu na svou mladší sestru. Vytrpěla si toho tolik. Smrt otce. Nemoc, ze které má následky ještě teď, protože transplantace zanechala velkou jizvu. Navíc musí každý den brát prášky. To, že by od Jessicy odcestovala, by jí vážně neprospělo.

„Promluvím s Derekem. Nikam nepojedeš, zlato.“

Chytila ji za ruku. „Slibuji ti to.“

„Ne! Nechci, abyste se zase hádali.“ Koukla se mi na krk, kde jsem měla šátek, abych zakryla podlitiny, které se mi po večeru vytvořily. „Nechci, aby ti znovu ubližoval.“

„Nevíš, o čem mluvíš!“ vyštěkla, protože se o tomhle nechtěla bavit. Už tak moc se cítila ponížená, že by nesnesla, kdyby se Sierra dozvěděla, že ji Derek bije jen pro to, že ho to uspokojuje.

„Nevím? Možná jsem ještě děcko, ale nejsem slepá. Derek je zlý člověk. Nechápu, proč sis ho vzala, vždyť tohohle člověka nemůžeš milovat.“

Zase tak vnímavá nebyla. Jessica jí neřekla, že si ho vzala kvůli penězům, aby jí mohla zachránit život a taky to tak mělo zůstat.

„Sierro, do mého vztahu s Derekem ti nic není. Jsem s ním šťastná, miluju ho, on miluje mě a jen tak ho neopustím.“ Ta lež šla tak lehce vyslovit. „Už se o tom nebudeme bavit. Promluvím s ním o té škole.“

„Hlavně buď opatrná.“

Její starostlivost jí zahřála u srdce. Co by dělala, kdyby ji opravdu poslal do internátní školy, hodně daleko od ní? Nejspíš by to ani jedna nezvládla.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalá past - Kapitola 1.:

6. MaggieLove přispěvatel
17.06.2014 [20:34]

MaggieLoveSimiik moc děkuji za komentář Emoticon

5. Simiik přispěvatel
16.06.2014 [19:37]

SimiikKapitola se mi velice líbila, bylo tam něco víc o hlavní hrdince, sice jsem si k ní ještě nenašla cestičku, ale podle mě je na to ještě brzy. Emoticon Hlavní hrdina.... nevím, jestli má cenu ho komentovat. No, uvidíme jak to bude dál pokračovat, s tím časovým skokem jsi mě překvapila, ale mile, neboj. :D

4.
Smazat | Upravit | 14.06.2014 [16:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. MaggieLove přispěvatel
14.06.2014 [16:03]

MaggieLoveBlacky moc děkuji za koment Emoticon Jsem ráda, že jsem tě povídkou zaujala Emoticon Taky jsem úchylná na takovéhle věci o násilí Emoticon tak nejsi jediná Emoticon Rozhodně si ještě nejsem jistá jak to skončí. Mám dvě verze. A tobuď, že to skončí dobře a nebo špatne. Nevím však pro kterou se rozhodnout. Obě možnosti jsou lákavé Emoticon EmoticonAle když to vezmu podle skutečného života, tak skoro nic nekončí, tak růžově. Většonou všechny životní příběhy končí něštěstím...
Rozhodně si POZRI SA NA SEBE přečtu, četla jsem anotaci a zaujalo mě to Emoticon
Jsme ráda, že jsem dokázala vistihnout hlavní hrdinky pocity. Ono je těžké psát o něčem, co člověk nezažil Emoticon
Doufám, že se ti bude bráška líbit Emoticon Emoticon Emoticon

PetraCullen tobě taky děkuji za komentík Emoticon Ano bohužel vzala si ho Emoticon Jsem moc ráda, že se ti kapitolka líbila Emoticon

2. PetraCullen přispěvatel
14.06.2014 [15:30]

PetraCullenDalší úžasná kapitola, která se mi tak velmi skvěle a čtivě četla. Emoticon Emoticon Zase jsem nevímala nic kolem sebe. Emoticon Emoticon Úžasná povídka. Emoticon Jessicy mi je nesmírně moc líto. Emoticon Ona si ho nakonec vzala? Emoticon Lituju jí, že musí tohle nasili od něj snášet. Emoticon Nakonec věřím, že si s ním poradí a nějak ho pošle k vodě. Emoticon A ta její sestra musí s ní zůstat... Emoticon
To je tak dojemné, že mi to vehnalo slzí do očí a to se mi u povídek stává malo kdy.... Emoticon Rozhodně se budu těšit na další kapitolku!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Blacky
14.06.2014 [14:13]

joj to je taký zmrd! mám prečítaných pár kníh o násilí som úchylná na takéto veci, lebo sú zo skutočného života, a ja dúfam, že to skončí dobre, pri džerengovej: POzri sa na seba...(vreloodporúčam, načerpáš inšpirácie) tam som tŕpla. Tak zamotaný a prešpekulovaný príbeh... no.. prepáč často sa mi stáva že odbočím... zvykneš si Emoticon
No myslím, že sa ti podarilo ma skutočne zaujať, chlap s psycho poruchou tyrana a sexualny úchylák ? nie je nič lepšie pre mňa
Emoticon
Pôvodne som myslela, že by sa mohol zalúbiť a zmeniť, ale teraz sa mi viac páči tá psychpatická verzia lásky, ktorú by si mohla pekne rozmaznúť, nech to čisto tu na Os pocíti silu reality a nie samé obláčky a trblietky.
Emoticon

Z anotačky je jasné, že jej oporou bude práve jeho nevlastný brat, tak sa tešíma ko im to pekne ten psychopat osladí a jej vnútorné boje.

žena pri domácom terore často zmení samú seba, naučí sa poslúchať a sama o sebe stratí mienku ktorú mala, takže si neuveriteľne presne vystihla jej pocity čo sa týkalo jej straty hrdosti, to sa stáva Emoticon

bude to znieď úchylne ale absolútne si ma dostala tou myšlienkou o nahrdelníku a stým ako by tie safiri ladili s modrinami a on ju mohol škrtiť. Amen :p

Neľutujem, že som sa pustila do čítania, a to nepíšem každému na počkanie po prvej kapitole Emoticon

Teším sa na brášku, a jeho charakter Emoticon
Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!