OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Double miracle 38. kapitola



Double miracle 38. kapitolaZsilverth bydlí u Rehvenge. Není ale sama, pro koho je jeho rezidence útočištěm.
Kdo je další nájemník a k čemu se Rehv odhodlá?
Přeju pohodový čtení. ;)

Spoluautorská povídka se Simiik.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Zsilverth


O dva dny později

 

Na spaní v jedné posteli s vaším mužem je úžasné, že vedle sebe cítíte jeho teplo, oddechování a občas i chrapot, který je někdy na zabití. Co je však lahůdka, je když vás vaše polovička shodí z postele. Kdyby to byla malinká postýlka jen pro jednoho člověka, fajn, ale co když je to ohromný letiště. Je to normální?

„Áááp!“ Slítla jsem dolů z postele, když do mě Rehvenge ze spaní strčil.

Jelikož jsem přitom vyjekla, probudil se a podíval přes okraj postele. Chvíli mžoural, co se stalo, pak se však rozesmál.

„Něco jsi ztratila, zlato?“ provokoval.

„Vrr, s tebou už nebudu spát. Chrápání jsem snesla, ale že mě od sebe odstrkuješ, to fakt ne, miláčku.“ Předstírala jsem naštvání jako pomstu za jeho pobavenost na můj účet, zvedla se, vzala jeden polštář a dala si odchod.

„Kam jdeš?“

„Spát do pokoje Verath.“

„No jasně.“ Nevěřil mi.

„Dobrou noc.“ Poslala jsem mu vzdušnou pusinu a šla do pokoje naproti.

 

Se stále ještě ospalýma a napůl slepenýma očima jsem si chtěla vlézt do postele, ale zarazila mě na ní velká boule, kopeček něčího těla. Opatrně jsem k němu našlapovala, abych vetřelce neprobudila. Natahovala jsem obličej do různých uhlů, abych mu nebo jí viděla do tváře. Ne, byl to on. Tedy pokud by to byla holka, muselo by jich tu být dvě, jak to tělo bylo mohutné. Ať jsem nakláněla hlavu na jakoukoliv stranu, nedařilo se mi zjistit, o koho jde. Měl přes ksicht deku. Potichounku jsem se k němu přiblížila a vzala deku za její konec. To je jak mission impossible, pomyslela jsem si a odkryla kousíček. Ruka mi hned poklesla.

Cože? pomyslela jsem si překvapeně, což je docela obvyklý, když někoho nečekáte a on se zjeví. Vypadal vytíženě a unaveně a byl pohublý, hodně pohublý, až to hraničilo s nezdravostí. Dostala jsem chuť ho poškádlit. Z důvodu absolutně neznámého. Ikdyž… už jen to, o koho se jedná, je velký důvod sám o sobě.

Strhla jsem z něj celou přikrývku a zařvala: „Vstáváme!... Ježiš Kriste!“ Okamžitě jsem skryla obličej do dlaní, abych nic neviděla.

„Hej!“ postěžoval si nakvašeně. „Hráblo ti, nebo co?“ brblal ne příliš šťastně.

Vytvořila jsem si z prstů kukátko a jukla skrz něj, jestli je ještě v Adamově rouše nebo ho napadlo se zakrýt. „Ježiš Kriste!“ Sevřela jsem prsty k sobě. „Lassino, nechceš tu svou palmu schovat?“

„Do prdele!“ Ozvalo se šustění kalhot.

„Tam zrovna nemusíš, ale dělej, jak uznáš za vhodné. Áu!“ nečekaně jsem pískla, když mě štípl. „Jseš snad nějakej komár?“ Ó, díky, kalhoty má tam, kde mají být a poklopec je pěkně zapnutý, zoubečky zaklesnutý do zoubečků. 

„A ty sis našla novej job jako budík?“ zahájil protiútok.

„To víš, že jo, jdu si jen pro baterky, který se mi vybily. Co tu děláš, švagříčku?“

„Neříkej mi tak,“ zabručel. Život je ale zajímavá divadelní hra. Když nebručí Rehv, brblá tenhle a naopak.

„Pohádali jste se s Verou? A kde jste, ksakru, ty dva dny byli? Připadám si, jako v domě hrůzy, pořád mě někdo něčím děsí. Rehv skáče před kůlky, Vera se zdejchne bez čumkarty a pak ty s tvou palmou,“ postěžovala jsem si.

„S Verou jsme se rozešli. Dobře, to bych ti lhal, ukončila to ona.“

„Proč?“ zeptala jsem se a zároveň pronesl stejnou otázku i on. „Nemachruj, že umíš číst myšlenky. Vem flek a mluv.“ Pokývla jsem hlavou na postel.

„Nejsem na tyhle řečičky, ale u tebe je mi to jedno. Beztak máš dlouhý vedení,“ rejpal.

„Ano! A dnes tu máme ve studiu pana chytráka. Pověz mi, to jsi chytrej od přírody nebo tě jím dělají myšlenky ostatních a tím pádem jsi hňup?“

„Želva vystrčila hlavu ze svého úkrytu a hryzla mě,“ opáčil zcela nelogicky. Naše inteligentní konverzace byly vždy o ničem. Než jsme došli k podstatě, nakecáme hodně zbytečných nesmyslů kolem.

„Já čekám, Lassitere.“ Neodpustila jsem si poklepávání nohou.

„Chtěl bych s Verou založit rodinu, ale znáš ji… dejme tomu, že ani neví, že má nějakou dělohu. Nebo takhle ona to nechce vědět! Myslí jen na boj, boj, boj, boj a…“

„Boj?“ hádala jsem napůl pobaveně a napůl soucitně. 

„Dala mu přednost před budoucností se mnou.“ Položil se na záda a dal si ruce pod hlavu, díval se do stropu. Říkala jsem Rehvovi, aby zneškodnil ty pavučiny na lustru, protože odvádí pozornost. Odsekl, že má hůl na užitečnější věci, než pavučinovou vatu.

„Helejď, Lassitere. Všiml sis, jak jsem tě oslovila celým jménem? Jsem na tebe hodná,“ šplhla jsem si, přemáhal se k úsměvu. „Dej Veře víc času. Pamatuješ si, jak byla celá odvařená z toho, že se do tebe zamilovala, aniž by to plánovala? Nesmířila se s tím snad na konec? Jo, smířila. Myslím, a většinou dobře podotýkám, že po delší době, kdy tě neuvidí a bude mít čas přemýšlet, si uvědomí, že boj je vrtkavá budoucnost bez stability a rodinný zázemí je zase něco na celý život, za co stojí se vracet z boje domů.“ Bylo to paradox, co se týče mýho života, jelikož mně nic jiného, než bojovat, nezbyde. Rehvenge o rodinu nestojí. Sakra! On s Verou by mohli založit spolek Pokud chceš rodinu a každý den měnit plínu, tak si zahrab hlavu pod hlínu.  

„Blbost,“ komentoval Lassiter moje myšlenky.

„Sorry, neovládám to. Co teď budeš dělat?“

„Bydlet tady. Až Rehva zbavíš růžovoučkých pout, půjdu se zeptat.“ Mávla jsem rukou nad jeho poznámkou a společně jsme šli do naší ložnice.

 

„Rehvengi, natáhni si spodky. Je tu tvůj trahyner,“ křikla jsem do prázdného pokoje. „Není tu. Možná bude dole v kuchyni. Poslední dobou ho honí mlsná.“

„Dělá se mu pupek, co?“ vtipkoval, když jsme sestupovali po schodech dolů.

„Ajé,“ vydechli jsme s Lassiterem na stejno.

„Ajé,“ opětoval náš pozdrav táta, který se tu nečekaně objevil, a to bez svého obvyklého garde. 

„Ajé,“ přisadil si ohromeně Rehvenge, který právě vyšel z chodby, vedoucí do kuchyně, když uviděl u sebe doma v hale svýho švagra a i tchána.  

„Pěkná domácnost.“ Táta svraštil obočí a zaklínil do sebe paže na hrudi.

„Za kým jdeš?“ zeptala jsem se odtažitě a zaznamenala Rehvengovu blízkost.

„Chci mluvit s vámi oběma. Nejdřív s tebou, Zsil.“

„Pokud chceš zase vést svou teorii ‚jde mi o tvoje blaho, dceruško‘… tak jsi vážil cestu zbytečně,“ odsekla jsem. Nebudu slabá, neukážu mu, že se mi stýskalo. Zcela vážně zavrtěl hlavou. „Půjdeme vedle. Lassiter si stejně musí promluvit s Rehvem,“ řekla jsem.

„Dobrá, ale s tebou si taky potom promluvím.“ Uštědřil Lassiterovi menší pěstí do ramene.

„Nebudu o ní mluvit, a už vůbec s tebou, takže ti to řeknu na rovinu, trhni si.“ Odešel směrem do pracovny.

Rehvenge mě políbil se slovy, že za námi potom přijde, a vydal se za ním.

 

Odvedla jsem ho do vedlejší místnosti, vhodné pro návštěvy.

„Sedneš si? Můžu ti nabídnout něco k pití?“ Snažila jsem se být zdvořilá.

„Ne, nic, děkuju. Nebudu chodit kolem horké kaše, nemám to rád. Přemýšlel jsem a velký podíl na tom má tvoje matka, která tvůj odchod nese těžce, tak bys jí mohla zavolat. A podíl má i Vera a ta její upřímná huba.“ Wow. Poklona, ségra!

„Nevrátím se,“ řekla jsem rovnou pevně rozhodnutá. „Alespoň ne v nejbližší době. Nebudu bydlet někde, kde mě a má rozhodnutí skoro nikdo nerespektuje.“

„Pomalu si na Lassitera zvykám, možná bych to dokázal i s Rehvengem, ale nemůžu ti nic slíbit.“ Vykulila jsem oči. Co asi hulil?

„Nechci, aby ses pokoušel zvyknout. Chci, abys měl radost, až za tebou jednou přijdu a řeknu, že mě Rehv požádal o ruku a já řekla ano. Chci, abys se mnou sdílel moje štěstí a neházel po mně nenávistné pohledy, jako když jsem porazila Rhage!“

„O to tenkrát nešlo, holčičko -“

„Žádné povzbudivé slovíčko, gratulace, starostlivost,“ ignorovala jsem jeho pokus o vysvětlení. „Viděla jsem, jak jsi byl na Verath pyšný, když oddělala bezduché, než ji unesli. Slyšela jsem, jak jste spolu tvořili dobrý tým při našem útoku. Klidně si mylně mysli, že žárlím.“ Bože, vážně jsem žárlila?

„Tohle vůbec není pravda. Neupřednostňuju ani jednu z vás. Jsem váš otec, mám vás rád stejně,“ ujišťoval mě. „Minule v tvém souboji jsem se sám se sebou pral. Byl jsem hrdý, žes ho zpacifikovala, ale na druhou stranu jsem dostal strach! Tvoje výhra znamenala, že moje dvě holčičky jdou do války s neživími bestiemi, pokoušejícími se zničit naši rasu! Co jsem měl dělat, Zsilverth? Obejmout tě, dát ti pistoli a poslat čelem ke smrti? Tak mi promiň, že držím svůj slib, který jsem dal tvé matce, že vás udržím v bezpečí, dokud se neprovdáte za dostatečně silné muže!“ ztrácel se v emocích, musel si sednout a sundat brýle. Tradičně si promnul oči.

„Dám ti jednoduché otázky, až si na ně sám dokážeš odpovědět, promluvíme si. První, jaký nebezpečí mi s Rehvengem hrozí? Znáš někoho lepšího, kdo umí chodit ve špinavém světě, a tak ví, že mě od něj musí držet co nejdál? Za druhý, pamatuješ si na muže, který mi zachránil život vlastním tělem s vědomím, že nemusí přežít? Není to těžký, tati, musíš jen chtít.“ Nechala jsem ho tam samotného.

Cítila jsem se jako mrcha, možná jsem jí byla. Ale uvnitř sebe jsem věděla, že jsem to musela udělat, jinak bych si to vyčítala.

 


 

Rehvenge mezitím řešil svého budoucího spolubydlícího.

 

„Budeš prát, věšet prádlo, žehlit, vařit, mýt nádobí bez myčky, luxovat, utírat prach, zašívat mi díry v trenkách, dělat bodyguarda, když budeme s mou tahlly zaneprázdněni a nebudeme chtít být rušeni. Ještě něco jsem zapomněl?“ odmlčel se Rehvenge a sledoval vyděšený kukuč Lassitera. „Postaráš se o údržbu mých kožíšků.“

„Hrabe ti, hovado? Nejsem Stepfordská panička.“

„Já vím, ale tvůj pohled je lepší než dávka dopaminu.“

„Co mám udělat, abys mě tu nechal? Nemůžu zůstat ve svém bytě, protože mi ji tam všechno připomíná.“

„Nech mě hádat.“

„Jako vždy,“ zamumlal ironicky Lassiter.

„Verath o andělíčky nestojí a poslala tě k šípku, amore?“

„Víš, co mě napadlo, fretko? Ty nechceš děti, Vera je nechce. Prohodíme se.“ Šibalsky mrkl a čekal, až Rehvengovi z nosu bude unikat pára.

„To nebylo vtipný. Moje!“

„Popravdě jsem alergickej na to vaše Moje. Slýchávám ho furt od Vého, Rhage, Butche atd. Moje… moje… moje…“

„Kdyby ses mohl vázat, pochopils bys to, borče. Zpátky k věci. Zůstaň si tu. Je tu dost volného místa a hlavně bude, protože Phury se brzy s Cormii a Vyvolenými stěhují do nového vlastního domu. Asi se bojí, jaký vliv bych mohl mít jako sympath na jejich potomstvo.“ 

„Dík, dlužím ti.“

„Nedlužíš. Dal jsi mi svou žílu.“

„Kdykoliv, můj muži.“ Podali si ruce.

„Udělej mi laskavost a neříkej mi tak na veřejnosti. Musím si udržet post Princeps Leahdyre.“

„Za svou službičku, žádám hubičku.“ Lassiter se rozesmál z plných plic.

„Ty vole, takhle u tebe probíhají porozchodové stavy?“

„Hm, dík, snažím se na to nemyslet.“

Rehvengovi mu ho přišlo líto. Sakra, je úplně na dně a i když to maskuje, jeho oči jsem nepřítomny, obrazem u svojí ženy.

„Nech toho,“ poprosil ho Lassiter.

 

Rehvenge se rozhodl, že svýho kámoše přivede na jiné myšlenky.

„Musím se tě na něco zeptat?“

„Vybal to.“ Ošil se Lassiter.

„Vzrušovalo tě, když jsem od tebe pil? Však víš, co dělají hormony při krmení.“ Rehv v sobě dusil smích. Hekání sotva zabránil.

„Cože?“ Lassiter po něm hodil štos papírů. „Magore.“

„Mezi těmi papíry byla i tvoje nájemní smlouva.“

„Jasně.“ Lassiter se opřel a dal nohy na stůl. Pohodička, jako doma.

„Nestyď se mi odpovědět, Lassie,“ dráždil ho Rehv. „Nikomu neřeknu, že tě rajcujou chlapi.“

„Chlapi? Uff, já myslel, že se bavíme o tobě a my se přitom bavíme o skutečných chlapech. Spadl mi kámen ze srdce.“ Lassiter se nedal.

„Pitomče.“

„Rehvíku? Večer budu sám  a mám pokoj hned naproti tobě,“ řekl hraným přitepleným hlasem.

„Nech pootevřené dveře,“ napodobil jeho hlas Rehv.

„Jestli někdo z vás ještě dodá pác a pusu, tak se pořůrám smíchy. Slibuju.“ Usmívala se Zsilverth.

 

Rehvenge k ní dokulhal, vzal ji jednou rukou kolem pasu. Plácl ji po zadečku a políbil. Na oplátka mu strčila ruku do zadní kapsy kalhot a zmáčkla.

„Táta na tebe čeká v přijímačce,“ oznámila Lassiterovi.  

„Nečeká. Odešel. Neslyším jeho myšlenky.“ Lassiter se zatvářil vědoucně.

„Super,“ zaradoval se Rehv a zavelel: „Jdeme!“ Kráčel ke dveřím z pracovny.

„Kam?“ řekli Zsil a Lassiter unisono.

„Do ZeroSum.“

„Kdo z nás?“ ozvali se zase oba na stejno, ani jeden nechápající, na koho mluví.

„Kdo asi?“ Rehv se podíval otráveně.

„Já?“ Ukázali oba na sebe, opět ve stejnou dobu.

„Lassitere! Moc dobře víš, na koho to je.“

„Já jo, ale ona ne.“ Lassiter drcl do Zsil, až zavrávorala, div nespadla.

 

Lassiter zůstal s Rehvengem v ZeroSum do svítání. Když nezapíjeli žal, svoje problémy a zatracené ženské, začali připíjet na zdraví všech zaměstnanců v baru.

Ty kokso, je to ale hříčka osudu, pomyslel si Rehvenge. Když Zsil s nikým nechodila, Vera měla dlouhodobý vztah. Když teď však někoho má, její sestra zůstala svobodná.

„Co kdybychom vás se Zsil dali zpátky dohromady?“ navrhl Rehv.

„Jak?“ Zpozorněl Lassiter.

„Chce vás to dostat na stejné místo, odkud Vera snadno neuteče,“ přemýšlel nahlas.

„Copak takové místo existuje?“

„Zapojíme Zsilverth. Spolu to dáme. Brzo budeme rodina, znáš to. Společné táboření, rybaření, popíjení v hospodě, celorodinové večeře, Díků vzdání a blá blá blá…“

„Fakt mi chcete pomoct?“ podivil se Lassiter. Nebyl zvyklý na ničí pomoct.

„Že tě píchaj ježci.“ Nalil mu další skleničku.

Páni, tak tomuhle se říká rodina, něco, co nikdy nepoznal, pomyslel si Lassiter dojatě. K úplné spokojenosti mu chyběla jen jedna osůbka. Jeho angel girl.

Musí udělat cokoliv, aby ji dostal zpátky!

 

Domů se dostali hodinu před svítáním.

„Povím ti, že začínám být vůči chlastu imunní. Na pivo určitě. Dopamin všechno zdemoluje. Mimochodem dík, žes mi pomohl s papírováním. Poslední dobou se to hromadí.“

„Však si počkám, jak vysoko se mi zvýší účet.“

Vešli do předsíně rezidence a zaslechli puštěný film v menší odpočívárně.

Zsilverth, Cormie a ostatní Vyvolené sledovaly na velkým plátně nějakou komedii, protože se všichni do jedné usmívaly. Rehvenge pozoroval, jak se Cormie drží za bříško a cpe se ovocnými bonbóny. Přesunul zoom na svou tahlly a všiml si, že se uculuje puštěnému filmu a taky se drží za ploché bříško. Až nyní si všiml, že se jedná o film s miminy. Jmenoval se Kdopak to mluví nebo tak nějak podobně. Nebyl to zrovna šálek jeho čaje, ne že by nějaký kdy pil.

Kdyby tak mohl zplodit jen zdravé děti, ne i zmetky, kamenoval se v duchu za svou nedostatečnou mužnost.

Lassiter ho objal paží kolem ramen. „Jsem na sračky. Jdu do postele.“

 

Zsilverth

Po skončení filmu jsem se odebrala do pracovny. Rehv tu však nebyl. Že by se ještě nevrátili? Nesmysl! Venku už začalo svítat a rolety se se škrábavým zvukem zatáhly.

Nakonec jsem ho našla v křesle dívajícího se do blba. Položila jsem ruce na jeho ramena a prováděla masírovací pohyby. Rehvenge spokojeně zavrněl a zaklonil hlavu přes opěradlo. Políbila jsem ho vzhůru nohama a neposednými prsty putovala po jeho svalech. Zabloudila jsem k bradavkám, malým toporným pahorkům. Posadil si mě na stehna do náruče a kousl do krku. Sykla jsem nad krátkým počátečním pálením, ale pak mi unikaly jen slastné steny.

„Tvá krev je velmi silná, dobrá,“ zamumlal, když vytáhl špičáky a přejel s nimi po mých ňadrech skrz tričko. Přeběhl mi mráz po zádech a tepalo v klíně, dostala jsem chuť na jeho krev, která chutnala jinak než Eugenova. Sympathská byla jako míchaný koktejl – krev upíra, okořeněná s tajnou ingrediencí.

Nasycená jeho krví jsem slíznula červený pramínek, tekoucí k hvězdě. Vzpomněla jsem si, kdy mi řekl, že obě znamenají skutečnost, že je vrah. Koho tak důležitého zabil, že má kvůli němu tato tetování? Všiml si mého pátravého pohledu.

„Zabil jsem vlastního otce. Byl to špatný člověk.“ Fajn. Necítila jsem se jeho prohlášením klidná, avšak… nedala jsem na sobě nic znát. Musí vědět, že ve mně má podporu a ne strašpytla, který se všeho zalekne. „Zasloužil si to,“ dodal na svou obranu.

„Na tom nezáleží. Kašli na minulost, mysli na budoucnost, mysli na mě.“ Spojila jsem naše rty ve vášnivé tango. Ochutnávala jsem z jeho úst vlastní krev. Byla jsem uvnitř něj. On byl zas uvnitř mě.

„Vezmi si mě, tahlly. Buď mou shellan.“



V příští kapitolce se objeví nová postava, která zamíchá osudy dvojčat, hlavně jedné z nich.

Děkujeme za předešlé komenty, které nás velmi těší. ;)

37. kapitola > 39. kapitola




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle 38. kapitola:

9. Camilla
15.04.2012 [18:19]

Úžasné jako vždy, doufám, že se Verath s Lassiterem dají brzo dohromady. Emoticon Emoticon A že se Wrath udobří se Zsil a Revhengem. Jinak mohla bych se prosím zeptat, kdy asi bude další kapitola?? Moc prosím. Emoticon Emoticon Emoticon

8. AnysP
11.04.2012 [6:45]

páni tak to je naprosta krása...těšim se na další a hlavně chci vědět kdo to přijde.

7. kamčí
10.04.2012 [20:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. BJaneVolturi
10.04.2012 [15:50]

NEŘÍKEJTE MI, ŽE NEBUDOU V PÁRECH TAK, JAK DOTEĎ?! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. LiliDarknight webmaster
10.04.2012 [13:28]

LiliDarknightAch bože, čo mi to robíš? Emoticon Ja sa mám učiť literatúru na maturu a povieš mi ako to mám urobiť, keď sa už desať minút smejem a nemôžem sa zastaviť? Emoticon Patrne zajtra dostanem ďalšiu 5, ale za túto kapitolu mi to stálo. Len tak medzi nami, stále neviem prísť na to, kde sa to v tebe berie. Ale je to úplne super! Emoticon
Teším sa na pokračovanie. A som zvedavá na nový prírastok. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. martinexa přispěvatel
10.04.2012 [10:25]

martinexaJsem na sračky jdu do postele to zabil:D

3. annaliesen
09.04.2012 [20:18]

že by další nápadník, já nevím už aby byl další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Annie115 přispěvatel
09.04.2012 [14:39]

Annie115 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon¨
Prosím ať se něco děje zase kolem Very

1. TeresaK přispěvatel
09.04.2012 [12:02]

TeresaKJůůů...Rozplývám se:):) Chci další....: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!