OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dr. Mephisto Pheles - Kapitola III.



Dr. Mephisto Pheles - Kapitola III.Budoucnost je pro slabé, přesto nás všechny zajímá nejvíce. Žít přítomností umí jen silní... Minulostí se krmí jen naše nejtemnější vzpomínky...

S kamerou se ocitáme vysoko nad obrovským městem. Je noc, město září a blikotá všemi barvami, stihneme si všimnout vysokých kopců porostlých hustým listnatým lesem, než začne obraz snášet jako volným pádem dolů do ulic.

Jsme na jedné z hlavních tříd a s kamerou se musíme vyhýbat autům a všudypřítomným lidem žluté pleti. Vrážejí do sebe s veškerou všedností a ani si nenadávají. Jejich zpocená, spoře oděná těla se o sebe třou v zápalu boje o přežití nemilosrdné letní noci.

Z přeplněné ulice odbočujeme do menší ulice. Je tmavší a pohyb kamery se v ní zklidní. Stoupáme chvíli mezi obyčejnými domy, pozorujeme praskliny v asfaltu a sem tam stojící – ať nové nebo staré – sportovní auto.

Poté odbočujeme do ještě menší uličky. Kam dohlédneme se na zdech domů podepsala vlhkost a plíseň. Jediná lampa osvětluje dlouhý úsek úzké postranní uličky. Zastavíme se až před domem, kde visí cedulka – napsaná znaky, ale i latinkou: „K PRONÁJMU.“

Dveře jsou pootevřené a my nesměle vstupujeme dovnitř. Zpoza dveří uvnitř domu vychází různé zvuky. Hádka, jásot, sex...

Scházíme po schodech dolů a v jednu chvíli tápeme ve tmě. Dokud se neobjeví poslední dveře. Na klice visí další cedulka: „Nerušit!“ Vstupujeme i přes to.

Nepořádek, to je slovo, které nás napadá jako první. Všude se povalují popsané papíry a obaly od sušenek a instantních polévek. Místnost osvětluje malá lampička stojící na stole, za kterým sedí vyhublý mladík, prohrabuje si vlasy a přemýšlí.

Jeho vzhled je úděsný, politováníhodný. Má kruhy pod očima, které mu nemocně září červenou barvou. Klepou se mu nejen ruce, ale celé tělo. Je vyčerpaný, pokládá pero a pročítá, co napsal. Otvírá jednu ze zásuvek a poprvé promlouvá tichým, chraplavým hlasem: „Pojď, pojď ven. Mephisto tě nakrmí. Polez, myšičko...“

Natahuje ruku, po které mu vylézá malá laboratorní myška až na rameno. Z kapsy pomalu vyndává burský oříšek a podává ho myši.

„Chutná, Můrko? Mně taky chutnají. Zítra půjdeme něco nakoupit. Už nemáme jídlo, víš? Tenhle byl poslední...“ oznamuje Mephisto, jako by mu myš rozuměla.

Jakmile myška dojídá oříšek, začne ji Mephisto hladit po hlavičce mezi ušima svými kostnatými prsty. „Co myslíš ty, Můrko, povede se nám to tentokrát? Mohlo by, že? Mě už to tady nebaví. Proč mě pořád chtějí? Proč na to pořád nemůžu přijít... Prozraď, Karolíno!“ obrací oči ke stropu, jako by tam nebyl, vzhlíží až do nebe, až k ní. Pláče, potichu trpí a vyčerpaný usíná v dřevěné židli s hlavou na stole.

 

Světlo se trochu změnilo, lampička sice stále svítí, ale malým okénkem blízko stropu do místnosti proniká matné ranní světlo. Myška pobíhá po stole a hledá něco k snědku kolem Mephista. V tom se Mephisto probouzí. Polootevřenýma očima nepřítomně pozoruje Můrku a z nám neznámého důvodu je zmatený.

„Řekni, Můrko, usnul jsem dneska? Nejspíš... Už to tak vypadá,“ pronáší sklesle Mephisto a vstává. Zavrávorá a chytá se stolu. „Už nemám moc síly, měl bych to napravit, nemyslíš? Teď přece umřít nechceme, no ne? Mlčíš... Hmm... Mlčení znamená souhlas,“ raduje se Mephisto a poprvé za dlouhou dobu se na nás usmívá. Přechází místnost a dívá se na sebe do zrcadla, umývá se studenou vodou a rozčesává si dlouhé vlnité vlasy. Svléká ze sebe špinavé oblečení. Jeho tělo je hubené a celá předloktí má modrá a rozedraná od vpichů. Obléká si černé triko s dlouhým rukávem a dlouhé zelené plátěné kalhoty. Dále už bere ze země jen batoh, do kterého vkládá kreditní kartu, doklady. Natahuje ruku vstříc myšce, která na něj s radostí vylézá. Posléze za dveřmi dává do batohu ještě klíče. Pomalu se vydává po schodech ven, přidržuje se zábradlí.

Venku na ulici není nikdo kromě Mephista a jeho společnice. Mephisto zjevně nebyl venku z bytu dlouho. Rozhlíží se na všechny strany, je velmi obezřetný, až poté se vydává stejnou ulicí, jakou jsme k němu přišli, na hlavní třídu. Jeho chůze je nejistá, ale odhodlaná dojít na potřebné místo.

Na hlavní třídě lidí postupně přibývá a mladý Mephisto mezi nimi vyčnívá výškou a  jeho vlasy mezi nimi v ranním slunci září. Už v časných ranních hodinách je na lidech vidět úmorné vedro a vlhko.

Poprvé zastavuje a vchází do supermarketu. Vybírá u regálů s miso a nudlemi, poté u sušenek a oříšků. Nakonec se rozmýšlí a vezme i nějaké ovoce. Všechno ale probíhá velmi rychle, očividně se nechce zdržovat. Zaplatí a odchází.

Slunce pořád stoupá, je štěstí, když se schováme ve stínu výškových budov, které se pyšně tyčí nad městem. Obraz problikne. Jsme u lékárny. Mephisto si vyžádá neobvyklou značku očních kapek, platí kreditní kartou a opět ve spěchu odchází. V hlavě mu zní oblíbená melodie, brouká si a kontroluje Můrku na rameni.

Obraz opět problikne. Světlo se trochu změní, je větší tma. Mephisto stojí přede dveřmi malého obchůdku někde stranou městského hluku. V kanji je tam napsáno: „Papírnictví a výtvarné potřeby.“ Vstupujeme s Mephistem dovnitř. Na dveřích zazvoní zvonek. Hraje tam hudba, nejspíše nějaké zdejší rádio, hudba není nepříjemná. Přibíhá mladá pohledná slečna se sepnutými vlasy v malířské zástěře.

„Dobrý den, budete si přát?“ zdvořile se zeptala mladě a uboze, přesto krásně vyhlížejícího Mephista.

„Pokud smím, požádal bych vás o tři lahvičky inkoustu značky Waterman a taky dva svazky náčrtových papírů. Můžete přidat ještě tři tužky... HB.“

„To je dobrá volba, taky bych nepsala s ničím jiným, pokud bych psala perem.“ Slečna se stále usmívá a bez okolků se baví s Mephistem. „Tak a ještě... Tady...“

„Děkuji.“

„To není... Bože, vždyť my mluvíme... Jak dlouho jste tady v Hongkongu? Vaše čínština je perfektní! Kde jste se naučil takhle mluvit, promiňte, že se tak hloupě ptám.“

„To je v pořádku. Jsem tu teprve asi dva nebo možná tři týdny. Je to už dlouho, co jsem se učil čínsky, nejsem v Hongkongu poprvé,“ odpovídá Mephisto překvapivě lehce mladé slečně.

„Byl jste tu jako malý?“

„Dá se to tak říct...“ usmívá se Mephisto.

Náhle se mu zamotá hlava a musí se přichytit prodejního pultu. Několikrát zavře a otevře oči a zhluboka dýchá.

„Jste v pořádku, není vám nic?“ strachuje se slečna a snaží se mu pomoct.

„V pořádku, jen mě na chvíli omluvte,“ pokládá na pult Můrku a z batohu vytahuje oční kapky. Zaklání hlavu a do každého oka kápne dvakrát.

„Zraková migréna,“ ospravedlňuje se. „To nic není, jen se mi zamotala hlava. Tohle mi pomůže.“

„Ukažte? Ty používám občas taky, když dlouho nespím a pálí mě oči. Jsou vynikající. Ale nechcete alespoň sklenici studené vody? Počkejte tu, já ji přinesu.“ Slečna se rozbíhá dozadu do obchodu, aniž by Mephisto stačil říci slovo.

„Prosím, napijte se... Tady...“ Slečna se upřímně strachuje, aby se mu nic nestalo.

„Víte,“ začíná Mephisto, když bere do ruky sklenici. „Já jsem vynalezl tu směs těch kapek.“

„Vážně, já myslela, že jste budoucí architekt a... Kolik vám je?“

„Teď už devatenáct,“ usmívá se Mephisto a dívá se při tom slečně do očí.

„Páni... Mně teprve bude osmáct... Páni... Tak to jste úspěšný... To je... Páni, to jste asi génius. Odkud vlastně jste? Vlastně, no, já jsem Su-On Yee, a vy?“ ptá se slečna a její zvědavost a překvapení Mephista trochu znervózní.

„Mé jméno je Mephisto Pheles a, jak to říct, jsem z celého světa, ale původem z Polska...“ Mephisto opět bere Můrku a dívá se na své ruce.

„Zvláštní jméno. Stejné jako z Goethova Fausta. Akorát nevypadáte jako ďábel,“ slečna se ze srdce zasměje a trochu začervená. „Promiňte, já si takhle s moc mladými a chytrými lidmi nepopovídám. Nám sem moc takových nechodí, spíš asi nikdo takový...“

„To je v pořádku...“ Mephisto se nadechuje a když chce vyslovit, zastaví se. Opět se zadívá do země, ale rozmyslí se a nadechne se znovu. „Jste krásná...“ vydechuje a sám nevěří tomu, co říká.

„Ale jděte, nedělejte si ze mě legraci... Komu by se co na mně líbilo?“ červená se slečna a přepočítává tužky ležící před ní na pultu.

„Já to myslím vážně, já... Máte nádherné oči a rty a... Promiňte, já, já vás ani neznám a nevím...“ zarazí se Mephisto uprostřed věty. „Budu muset jít.“

„Dobře, přijďte zítra v šest večer. Něco vám ukážu. Nebo mi tu nechte číslo...“

„Já nemám telefon, nepotřebuji ho.“

„V tom případě vám musím věřit a vy přijdete,“ usmívá se mile Su-on a podává při tom Mephistovi potvrzení o zaplacení kreditní kartou.

„Pokusím se,“ odpovídá neurčitě Mephisto a pokládá prázdnou sklenici na pult. Bere do rukou, co si pořídil, a uklání se na pozdrav. Slečna poklonu zdvořile opětuje a Mephisto v tu chvíli odchází ze dveří. Zvonek opět zacinká a hudba utichá.

 

Mephisto spěchá, co chvíli popoběhne a zkontroluje Můrku.

Proč? Proč je jí podobná? Copak není jiné otázky, než proč? Musím ji ještě jednou vidět... Co se to se mnou děje? Vždyť je to obyčejná holka z Hongkongu. Karolíno, copak jsi to sama chtěla?

 

Mephisto opět pláče a zavírá za sebou domovní dveře. Je zpocený a vlasy se mu lepí na obličej. Je zmatený a poprvé nemyslí na svou práci, ani na Karolínu, na otce, nýbrž na normálního člověka. Na ni.

V rychlosti si zouvá boty a lehá si do postele, kterou zatím použil všehovšudy jednou. V okamžení usíná a Můrka si lehá na jeho zvolna se zvedající hruď. Spí tedy oba a scéna zhasíná. Nastává sice tma, ale my slyšíme, jak Mephisto dýchá... Zdají se mu sny, blekotá ze spánku, ale my ho nevidíme... Najednou je i úplné ticho...




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dr. Mephisto Pheles - Kapitola III.:

2. Vogel přispěvatel
09.03.2013 [20:42]

VogelNádhera - první slovo, co mě napadá při dočtení. Jestli co nejrychleji nepřidáš další kapitolu, budeš mít problém. Sice se mi trochu protiví představa, že by tý krásný Karolíně v podání Valverde měla být hrozně podobná čínská dívka... :D Víš co, Číňani... jsou až moc žlutí... :D Ale nenechala jsem se tím znechutit, teda dokud nezačneš psát, že její obličejík je dvakrát kulatější :D. Dost k tý holce... Mephisto je ubohý, skvělý, Polsko, prostě piš dál - vážně. Jinak, čekala jsem si ale, že přijde domů a na tu holku si už ani nevzpomene, bylo by to vyhovovalo víc jeho osobnosti, nebo si ho možná představuju krapet míň citlivého, to ale nevadí, jen taková malá a nedůležitá poznámka z mý strany. Těším se na další.

1. Medusa přispěvatel
02.03.2013 [18:26]

MedusaDoufám, že se bude líbit... Hlavně tobě, V.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!