Dračí ostrovy 6. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Děkuju za komentáře a přidávám další díl. Doufám, že se bude líbit. A pro příznivce elfů mám dobrou zprávu - brzy už se konečně objeví :D Tak jo, prosím o komentáře, i kritiku ať vím co a jak. :)

19.06.2009 (17:29) • Aniska • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1121×

„To není možné! Angela je pryč?!“ rozhořčeně štěká stařec. Malému klukovi vedle něj začnou kutálet slzy po obličeji. Nevěřil tomu. Kam by jen šla? Byla už tma a po postraní uličce šla podivná dvojce. Vychudlý stařec špinavý až hanba. Ve tváři mu bylo vidět, že není zrovna v nejlepší náladě. A ten malý kluk, co šel vedle něj, plakal. Nejspíš byl zoufalý. Vypadal jako by nejraději od starce utekl. Oba se najedenou zastavili.

„Kde?“ ptá se Nikolas kluka. Ten mu jen neochotně ukáže cihlu za kterou pak stařec zatlačí. Otevřel se tajný vchod do hradu. Wiliemovi se zdálo, že je to strašně dávno když včera tudy procházel s Angelou. To už ho Nikolas tlačil po schodech nahoru. V ruce držel nějaké světlo. Vypadalo to jako by to vytvořil pomocí magie. Kluk si toho nevšímal. Chtěl nutkavě vědět, jestli Angela skutečně odešla. Prošli bohatě zdobenou velkolepou chodbou. Princ otevřel dveře ložnice a…

„Wilieme jak sem se o tebe strachoval! Kde jsi byl? Kdo je to za člověka?“ řekl král a rozhlédl se kolem. „A kde je Angela?“

„Otče…“ začal chlapec

„Promiňte výsosti, rád bych si s vámi promluvil o samotě. Princ dnes prošel určitou ztrátou,“ přerušil jej stařec.

„Dobrá tedy pane. Wilieme přijdu za tebou za chvíli. Odpočiň si. Jestli budeš cokoli pohřebovat řekni služkám,“ odpověděl král. Wiliem přikývnul. Potom dal pokyn služkám ať odejdou. Věděl, že svou nejlepší kamarádku ztratil. Cítil to. Víc než kdy dřív. Ovšem cítil taky, že je v pořádku. To ho trochu uklidnilo. Otřel si slzy. Z vedlejší místnosti k němu doléhaly hlasy. Přešel tedy opatrně ke dveřím, které byly špatně zavřené a začal poslouchat. Věděl, že to je nesprávné, ale chtěl už konečně vědět co se tady děje.

„...utekla. Je ve vašem největším zájmu mi říct vše o ní a o tom chlapci,“ slyšel Nikolasův hlas.

„Takže vy se domníváte, že utekla? Ale proč by to dělala?“

„Ano mám totiž podezření, že vzala nohy na ramena společně z Šedým rytířem. Ano se Sirem Arthasem,“ dodal, když uviděl zděšenou tvář krále Edwarda.

„Pak tedy dobrá. Řeknu vám vše. Angel Ryan of Darkness je má dcera. Sestra prince Wiliema. I když nevlastní. Její matka opravdu pracovala v paláci, a já v té době ještě nezadaný,“ nadechl se a pokračoval, „se do ní zamiloval.“ Chlapec odtáhnul uši ode dveří. Takhle to tedy je. Konečně pravda. Angela je tedy jeho sestra. Ani ho to nepřekvapilo tak jak si myslel. Svoji chůvu vždycky pokládal jako svou starší sestru. Víc ho zaujal ten rytíř. Možná nebyl nějak dospělý ani chytrý, ale na tohle mu to pálilo dost. Došlo mu kam se Angela každý den tak záhadně ztrácela. Oba muži se znovu dali do řeči. Wiliem tedy znovu přiložil ucho ke dveřím.

„Takže její matka je opravdu…“ začne Nikolas.

„Ano je, ale proč to všechno potřebujete vědět?“ ptá se Edward.

„Zajisté znáte věštbu?“

„Samozřejmě!“ vyštěkne král.

„Potom si myslím, že nastal čas. Budeme potřebovat koně. A vše potřebné na cestu,“ klidně královi prozradí své úmysly.

„Myslíte, že vám jen tak dovolím odnést mého syna? A ještě vám dám zásoby?!“

„Pokut to neuděláte zničíte svět. Jeho i její osud si je vždy najde. Tak to prostě je,“ dodal Nikolas. Ano nastal čas. Byl si tím až neuvěřitelné jistý. Teď všechno začne.

Autor: Aniska, v rubrice: Povídky » Na pokračování