OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dragonheart - 11. kapitola



Dragonheart - 11. kapitolaKonečně další kapitola! Maggi si trochu promluví s Catanem.

V pokoji bylo ticho, které přerušovalo jen mé tiché vzlykání. Grace jen tiše seděla a hladila mě po zádech. Přála jsem si, aby něco řekla.

„Ale… proč pláčeš? Je přece dobré, když se do někoho zamiluješ.“ Měla pravdu. Nechápala jsem, proč brečím. Možná, protože se mi brečet chtělo. Možná protože jsem  se bála svých citů.

„Nevím,“ vzdychla jsem. Utřela jsem si oči. Byla hloupost brečet, jsem přece silná! Grace se zasmála. Sedla jsem si na postel a podívala se do zrcátka, které bylo na polici, vedle rodinné fotky a sošky draka. Měla jsem akorát trochu červené oči, jinak jsem vypadala normálně.

„Zvládneš to? Jdu vrátit knížky a vybrat si nové.“ Přikývla jsem, nikdo se o mě starat nemusí. Vzala své knihy  se starostlivým výrazem vešla ze dveří. Šla jsem se do sprchy, pod teplou vodu. To jsem potřebovala. Oblékla jsem si černé šaty, abych se pak nemusela převlékat na večeři. Když jsem vyšla z koupelny, na mé posteli někdo seděl. Catan. Měl v rukou fotku mně a rodiny v Benátkách.

„Tvoje rodina?“ zeptal se mě. Tiše jsem přikývla a sedla jsem si vedle něho.

„Tvůj bratr?“ Ukázal na Hugův usměvavý obličej.

„Jo, Hugo. Co ty, máš nějaké sourozence?“ zeptala jsem se.

„Staršího bráchu, ale toho jsem nikdy nepoznal. Ještě mám mladšího, nevlastního bráchu, beru ho jako vlastního. Rodiče se rozvedli, když mi byli dva,“ odpověděl.

„To je mi líto,“ řekla jsem.

„Otce si vůbec nepamatuji. Akorát vím, že bil mou matku, neodvážila se mu postavit. Nakonec se jí zastal její bratr. Ale ty to taky nemáš lehké. Nevěděla jsi skoro vůbec nic o matce.“

„Taky pravda,“ vzdychla jsem. „Nevíš náhodou, jestli můj otec ví o dracích a tak?“ zeptala jsem se.

„Myslím si, že mu to tvá matka řekla. Jestli ho miluje, měla by mu říct vše.“ Zase se na mě díval tím pohledem. Nevím co znamenal. Možná, pochopení nebo zalíbení? Naše tváře byly stále blíž k sobě. Objala jsem ho kolem krku, abych opět zažila ten krásný pocit, jako když jsme spolu tančili. Catan to pochopil a objal mě. Naše rty se k sobě blížily, až se nakonec setkaly.

„Maggi, představ si, že-“ Si byla ve dveřích, ale když nás uviděla, jak se objímáme, tak se zarazila. „Za chvíli je večeře,“ řekla. S nechápajícím výrazem zavřela dveře.

„Ne! Nechoď tam! Jsou tam Maggi s Catenem! Sami!“ řekla někomu Sia.

„Fakt? To je skvělé! Maggi přiletěla s té diskotéky a brečela, protože se asi zamilovala do Catana,“ poznala jsem Gracin hlas. Chtěla jsem se propadnout do země. Cítila jsem, jak se mi začíná červenat tvář. Nenápadně jsem se koukla na Catana. Usmíval se a zadržoval obrovský záchvat smíchu. To snad ne, jsem mu pro smích.

„Cože? Och, jak romantické!“ řekla dívka s francouzským přízvukem, Tiffany.

„Holky! Ještě vás uslyší! Pojďte radši na večeři, za chvíli bude začínat!“ navrhla Harmony. Byla jsem ji vděčná. Byly slyšet jen kroky, čtyř odcházejících dívek.

„Vážně?“ usmál se Catan. Vypadal potěšeně.

„Jo… Vážně za chvíli bude začínat večeře a měli by jsme tam jít,“ ušklíbla jsem se. Prošla jsem dveřmi a co nejrychleji šla do jídelny.Ve druhém patře mě dohnal a zářivě se na mě usmál. Před námi šla nějaká holka. Měla černé vlasy ostříhané na mikádo a neměla školní plášť. Měla úzké, krátké fialové šaty a černé kozačky na jehlách. Když uviděla Catana, zářivě se usmála.

„Catane, zlato.“ Opřela se o jeho hruť.

„Jdi mi z cesty, April.“ Catan ji tak silně odsunul, že si musela sednou na kamennou lavici.

„Kdo to byl?“ zeptala jsem se.

„April Blackwood, školní coura,“ odpověděl s úsměvem.

„Proč je tady hodně neirských studentu?“ zeptala jsem se. Skoro každý má neirské příjmení.

„Maggi, to, do jaké školy chodíš, se dědí. Jen zřídka kdy se stane, aby jsi chodila na lepší školu, než tví rodiče. Musela by jsi jevit známky extremního nadání,“ odpověděl.

„Aha, a je v mém ročníku někdo takový?“

„V tvém ročníku ne. Ale ve druháku je jedna Švýcarka, Simona Schubert, u které se objevil talent. Dokáže velice dobře odhadnout povahu člověka, už od pohledu,“ řekl. Zase se začal uculovat, nejspíš při vzpomínce na rozhovor za dveřmi našeho pokoje. Zrychlila jsem tempo, abych s ním nemusela být zase o samotě. V jídelně zatím bylo jen pár lidí. U našeho stolu seděly zatím jen mé spolubydlící, ovšem bez Tess. Vedle Siy seděl Brade a romanticky se na sebe usmívali. Rande se nejspíš vydařilo. Naštvaně jsem k nim zamířila a sedla si naproti Siofry, vedle Tiff.

„Maggi, víš, že vypadáš naštvaně?“ Otočila se na mě Tiff.

„Já jsem naštvaná, Tiffany!“ vyhrkla jsem. „Celý váš rozhovor za dveřmi šel slyšet!“ Najednou všechny zmlkly a provinile se dívaly na stůl, jen Harmony nasadila pohled ,Já vám to říkala!‘. Bylo mi jich trochu líto, měla jsem jim to říct normálněji.

„Ale zdá se, že je Catan rád, když ví, že ho mám ráda víc, než kamaráda.“ Holkám se vykouzlil na rtech úsměv. Jen Brade, který pil čaj se zatvářil překvapeně.

„Počkat, ty jsi zamilovaná do Catana McLoithera?“ zeptal se Brade.

„Já, ehm… Nejsem.“ Lhala jsem. Zapomněla jsem na Bradovu přítomnost.

„Můžeš mi to říct. Je to můj brácha a jsme spolu na pokoji. Říkal, že by tě chtěl pozvat na ten ples,“ řekl Brade.

„To ne! Mě už na ten ples pozval Colin.“ Litovala jsem. Otočila jsem se za sebe, abych se podívala ke stolu prémiového ročníku. Sedělo u něho jen asi třicet studentů, do prémiových pátých ročníků se dělají těžké zkoušky a dostanou se tam, jen vážně schopní mágové a alchymisti. Catan seděl uprostřed skupinky kluků a něco jim užasle vykládal. Když zjistil, že se na něho dívám tak se na mě zářivě usmál a zamával mi. Ostatní kluci se na mě otočili a se zájmem mě prohlíželi. Raději jsem se otočila ke stolu a pila svůj oblíbený jablko-mátový čaj.

„A mimochodem, zítra odpoledne jdeme všechny kupovat šaty! I ty, Sio! Brade to bez tebe jedno odpoledne přežije. Jo a v sobotu máme vycházky až do sedmi,“ zaradovala se Tiffany.

„Jasně, všechny si promyslete, jakou budete chtít barvu šatů. No vlastně, už jsme nad tím s Tiffany trochu uvažovaly,“ řekla Harmony.

„Ano, víte, jednou si chci otevřít butik, jako má naše teta. Už jsem se něco o šatech naučila, proto myslím, že bych vám mohla pomoct. Tak, Grace, u tebe jsme nejvíce přemýšlely. Nakonec jsme vsadily na tvé nádherné oči, takže by se k tobě hodily stříbrné šaty, ale aby nebyly obyčejné, chtělo by to, aby na sobě měly něco černého, nějaké detaily, nebo tak něco. A aby vynikl tvůj krátký sestřih, vezmi si výrazné náušnice a nějaký náhrdelník. Sio, u tebe to byla jasná volba. Šaty barvy jarní trávy. Vyniknou ti v nich tvé oči a budeš v nich vypadat jako víla. A ten perlový náramek co máš, vezmi si ho taky! Ty, Maggi, si vezmi červené šaty. Ale opovaž se koupit jen čistě červené! Zkombinuj je s jinou barvou. Vynikne ti tvůj Magicos,“ poradila Tiffany. Bylo mi jasné, že nikdo se neodváží neuposlechnou Tiffany, takže určitě přijdeme v tom, co řekla.

„Ano, bude vám to moc slušet. Tiff si vezme levandulově fialové šaty a já oceánově modré. Bude to senzační,“ zasnila se Harmony.

„A ty, Brade, musíš se Siou ladit. Opovaž se přijít bez světle zelené kravaty!“ pohrozila Tiff a Brad se na ní trochu vyděšeně podíval.

„Tiffany! Děsíš mi mého kluka!“ zasmála se Sia a sladce se s Bradem políbili. Všichni jsme se zasmáli. Přes velká okna šla viděl stmívající se obloha. Dokonce už šlo vidět i několik hvězd. V Těšíně už musí být úplná tma. Ach, co asi teď vyvádí Hugo? Strachují se o mě rodiče?

„Copak, Maggi? Vypadáš nějak smutně.“ Přisedl si ke mě Colin.

„Jé, Coline. Nejsem smutná, jen jsem si vzpomněla na rodinu.“

„Aha. To byl ten důvod, proč jsi utekla z té diskotéky?“ zeptal se.

„No… Jo, to bylo kvůli tomu,“ zalhala jsem.

„Už se těším na ten ples. Jdeme tam teda spolu, že ano?“ ujišťoval se.

„Jistě, už jsem přece řekla, že tam s tebou půjdu.“ Brade jen zakroutil hlavou a holky protočily oči. Dalších deset minut dávaly Tiffany Colinovi kázání, co si má vzít na ples. Po celém tom zajímavém dni jsem byla docela unavená, nechtělo se mi s ostatními studenty pokračovat v diskotéce, tak jsem šla se Siou a Grace na pokoj. Před dveřmi jsme se zastavily, někdo byl uvnitř.

„Bille! Bille, prosím, snaž se mě pochopit! Já taková být nechci! Nechci takhle žít a jen mu otročit, nechci být jako oni!“ brečela Tess.

„Tak mlč už!“ zakřičel Bill. „Ty jsi mi ukradená, je mi jedno, že jsi má sestra. Ať si s tebou udělá co chce, ale svého tátu chci zpátky! Dělej co ti říká, jestli zemře, vlastnoručně tě zabiju! Vězní ho někde na Islandu, vzpomeň si, jak věznil nás. Věznil nás v Gabraru, to je tisíckrát lepší než vězení na Islandu a vzpomeň si, jak si tam celé dny probrečela. Věřím, že dělá dobře, je moudrý a své sliby dodrží. Dohodl jsem se s ním, že když uděláš, co udělat máš, pustí ho. Tak to zase nepokaž, divím se, že ti dál druhou šanci, třetí nedostaneš ani náhodou.“ Tessin bratr Bill se vztekal.

„Ale Bille! Jak jen mu můžeš věřit? Víš kolik nevinných zmasakroval, jen protože se chtěl pobavit? S námi si jen hraje! Žádná jistota neexistuje, co když ho nepustí? Nebudu mu pomáhat, aby ji zabil! Ona je naše šance! Když mu to vezme, bude téměř bezbranný!“ řekla s nadějí.

„Víš, co jsi právě řekla? On je náš vládce, nejmoudřejší z naší rasy, možná ze všech vůbec! Jak se vůbec opovažuješ zpochybňovat jeho sliby?“ řekl znechuceně.

„Poslouchej se! Uvěznil nám otce a o mámě radši ani nemluvím! A ty ho ještě podporuješ?“ fňukala Tess.

„Matka? Byla stejná jako ty. Zasloužila si to, stejně jako si to zasloužíš ty. Nebude se s tebou hádat, sestřičko. Se Simonou máme lepší věci na práci. Prostě udělej, co máš. Pak ti slibuju, že se nikdy v životě neuvidíme a ty si budeš moct dělat co chceš,“ řekl ledově klidným hlasem.

„Kdyby Simona věděla, co děláš, hned by tě opustila. A nemůžu si dělat co chci, dokud žije,“ brečela Tess. Ke dveřím se přibližovaly kroky. Grace mě a Siu zatáhla za sloup. Bylo už trochu šero, ale pochodně ještě nebyly zapáleny, takže by nás nemělo být vidět. Z pokoje číslo 371 vyšel vysoký mladík s bledou pokožkou a černými vlasy, ve kterých byly červené proužky. Šel rychlým krokem dolů. Nevěděla jsem, proč tam jde, chlapecké ložnice jsou přece nad námi. Když jsem usoudily, že je čistý vzduch, vešly jsme do pokoje. Tess ležela v posteli a brečela. Když nás uviděla, rychle vyběhla z pokoje.

„Co to mělo znamenat?“ přemýšlela Grace. „Myslím si, že je to upírka, ale to je přece nesmysl. A mohl by s tím mít něco společného Shaken? Nemám ráda, když něco nevím. Musíme zjistit celou pravdu!“ přemýšlela nahlas.

„No, když jsme u té celé pravdy.“ Podívala jsem se na Siu, ta se na mě povzbudivě usmála. „Musím ti něco říct,“ začala jsem. Řekla jsem jí vše o mé matce a o Dračím amuletu. Nejdříve byla trochu vyděšená, ale pak se uklidnila a všechnu holou pravdu přijala. Celý večer jsme pak stráviliy u knížek a hledaly něco, co by nám pomohlo v pátrání.


 

Děkuji všem věrným, kteří stále čtou Dragonhearth. Bohužel začala všemi „milovaná" škola a známky pro mě budou rozhodující, takže nebudu mít tolik času na psaní, což mě samozdřejmě velice mrzí. Budu štěstím bez sebe, když přidám jednu kapitolu týdně, víc stihat nebudu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dragonheart - 11. kapitola:

8. Ronnie přispěvatel
09.12.2011 [15:53]

RonnieJe to krásná povídka, ale na další díl čekám už fakt dlouho... ne že bych si stěžovala (stěžuju si)... Tak prosím, přidej další kapitolku.

7. lied
13.09.2011 [17:10]

Emoticon Emoticon Emoticon

6.
Smazat | Upravit | 13.09.2011 [8:34]

*Skloňování mě/mně. (Radek - mě, Radkovi - mně.)
*Shoda přísudku s podmětem.
*Přímá řeč, pokud po ní následuje uvozovací věta (řekl, pošeptal, přitakal, atd.) bude přímá řeč končit čárkou a uvozovací bude začínat malým písmenem.
*Příště zkus do perexu napsat něco o kapitole, ano? Emoticon

11.09.2011 [16:22]

Daynera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Scarlette přispěvatel
09.09.2011 [7:13]

ScarletteDěkuji vám mockrát Emoticon Lilium: Já vím, že to dlouho čekalo Emoticon Ale slibuju, že celý víkend budu psát a psát Emoticon

3. Lilium přispěvatel
08.09.2011 [21:39]

LiliumJo! konečne už som nemohla dočkať... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon najradšej by som sedela tu dovtedy kým sem nepridáš ďaľšiu kapitolu. No späť k veci... Táto kapča bola výborna ako všetky ostatné.. Emoticon Emoticon jo a preto ti tlieskam... No dúfam, že ma nesklameš a že sem pridáš čoskoro ďaľší diel. Emoticon Emoticon

2. kiki
08.09.2011 [20:27]

krása!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. asdfghjkl
08.09.2011 [20:09]

moc pěkné Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!