OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dražba (ne)viňátka - 6. kapitola



Dražba (ne)viňátka - 6. kapitolaUkrytá moc dřímá v každé obyvatelce Olivaresového hradu. Vincent se ale rozhodne, Anabelinu, moc probudit, alespoň na chvíli.
Chladné chování, které o několik dní od něj obdrží, postaví mezi oba silnou zeď.
Kdyby nebyl Vincent tak náladový, určitě by si nedával později za vinu událost, která čekala v ústranní až do té oné noci...

Pěkné čtení, Grace. ;)


Omlouvám se, že sem dávám další díl až teď, ale musela jsem sjet první a druhou serii TVD... :P
Dám vám sem rovnou další dva díly, protože bych zase pauzovala, díky Rock for People...:)


 

 

„Páááni… Naposledy jsem byla takhle venku, když mě sem přivezli.“

„To máš pravdu.“

Stále dokola jsem si prohlížela kamenný vchod (východ) - cestu, po které jsme sem přijeli. Místo, na kterém stál Vincent, a já ho poprvé uviděla…

Ještě chvíli jsem se rozhlížela všude kolem, než jsem dobíhala Vincenta, který šel už po úzké klikaté cestičce směrem dolů.

Přišli jsme na kamennou pláž.

Všude kolem nás byly jen kamenné útesy a čiré čisté moře.

„Ta voda je strašně ledová!“ uznala jsem, když jsem do ní na kraji ponořila ruku.

„To se ti jen zdá,“ vyvrátil mi to. Strhl si košili z těla, jakoby to byla jen nějaká sáčková pláštěnka a skočil do té ledové vody z jedné ze skal. „Pojď…“ zakřičel na mě, když se po delší době vynořil.

Moc se mi to teda nelíbilo, ale co mi jiného zbývalo. V tom horším případě, by si pro mě osobně došel.

Ze svého polonahého těla jsem spustila látku k zemi a vkročila do vody. Byla opravdu šíleně ledová.
Malými krůčky jsem pokračovala hlouběji a hlouběji.

Zastavila jsem se, když mi voda začala být po pás. Rukama jsem se objímala a snažila se zahřát.

Kde je, Vincent? Asi zase někam odplul.

Sama jsem se sebou v hlavě mluvila, když v tom se voda přede mnou silně zavlnila.

„Chceš zahřát?“ řekl kdosi za mnou a silně mě objal.

Otočila jsem se a objala, Vincentovo mokré tělo. Hlavu jsem si položila na jeho vypracovanou hruď a zavřela oči.

„Chci, abys mě držel a už nikdy nepustil!“

Své rty položil k mým vlasům a chvíli jen tak zíral před sebe. „Proč nic neříkáš?“ zeptala jsem se ho. Zvedla jsem zrak a lekla se jeho pohledu až tak, že jsem se od něj okamžitě odhypla a spadla celá do vody.

Když jsem se konečně vynořila, nebyl přede mnou. Zmizel.

Co se to tu děje?

„Vinci?“ Celé tělo mě začalo nevysvětlitelnou bolestí, pálit. „Vinci, kde jsi?“ strachovala jsem se.

„Poddej se tomu…“ uslyšela jsem jeho hlas, ale nikde jsem ho pořád neviděla.

Najednou mě cosi stáhlo do vody a krk se mi zaplnil studenou vodou z mého nezakřičeného – pomoc!

Trhala jsem sebou jako o život. O život, o který mi právě v tu chvíli šlo. Pustilo mě to.

Na chvíli jsem se uklidnila a vnímala jak krásně průhledná je voda. Tělo mě stále pálilo, ale voda kolem ho i zároveň chladila.

Osvětlený prostor přede mnou zasahoval hluboko do hlubin, ze kterého zrovna, když jsem se podívala dolů, něco ke mně mířilo.

Znovu mě to chytilo a vytáhlo několik metrů nad vodní hladinu.

„Otevři oči, Anabel…“ zašeptal jeho hlas znova. Já tak udělala a opět se ocitla ve Vincentově náruči.

„Cože? Jakto, že můžeš používat svoji moc?“

„Ty ji můžeš taky,“ usmál se u pustil mě. Já z té výšky dopadla na vodní hladinu a mé oči se společně s mým nitrem probudily.

Kráčela jsem po vodní hladině a zakloněnou hlavou sledovala i Vincentův pád.

„J-jakto?“ zakoktala jsem.

„Naši sílu ve skutečnosti nedrží v těle bílá vlčice, jak jsme ti před tím řekli, ale můj bratr.

Je to proto, že když odejde, je na nás bránit pevnost, pokud by sem přišlo něco nevítaného. Je prostě mladší a silnější.

Když je tady, naše moc je zablokovaná. Proto jsem ti chtěl toto ukázat. Toto i mnohem víc…“ Krátce po mě mrknul, chytil mě kolem pasu a zmizel semnou do černých mračen nad námi.

Když jsme se pozdě večer vrátili do jeho pokoje, ulehnul si před oheň na ovčí vlnu a během tří sekund usnul. Ani se mu nedivím z použití takového množství moci.

Byla jsem tu nepotřebná...

Vyšla jsem z jeho pokoje a zamířila si to do bublinkového ráje. Když on mé tělo nechce, Fantasy ho určitě příjme.

♦  ♦  ♦

Tři dny, Vincent, nevyšel ze svého pokoje. Myslela jsem, že je nemocný. Rozhodla jsem se jít za ním podívat.

Než jsme stihla zaklepat, otevřela mi zase ta samá holka jako předtím a beze slůvka rychle zmizela za rohem.

„Do háje!“ zanadával. Opatrně jsem naklonila hlavu do pokoje. Vinc zrovna držel v ruce vázu s kopretinami a chystal se ji o něco hodit.

„Vinci…“ zakřičela jsem.

„Ehm, ty?!“ řekl chladně a otočil zrak.

„Co se ti stalo?“ zeptala jsem se opatrně.

„Nic…“ položil květiny opět na stůl a posadil se na židli. Zkřížil si na prsou ruce, zaklonil hlavu dozadu a těžce oddechoval. Snažil se uklidnit.

„Copak se ti stalo?“ zkusila jsem se zeptat přes zdrobněliny.

„Něco hledám… Vždycky jsem to měl na stejném místě a teď je to prostě pryč!“

„A nemohl…“

„Ne nemohl!!!“ skočil mi do řeči. „Běž, prosím tě, pryč!“ Pryč?

Opravdu se mě silně dotkl ten tón, se kterým semnou zase mluvil. Před několika dny to bylo mezi námi krásný a teď? Hmm…

Otočila jsem se a odešla.

♦  ♦  ♦

„…a ani ti neřekl, co to je?“

„Ne…“

Už hodinu jsme se s Fantasy snažily přijít na to, co Vincent hledal, ale neúspěšně.

„Kdy se má vrátit gróf?“

„Tak to nevím,“ odpověděla. „Nevím ani kam šel…“

♦  ♦  ♦

Dny dále šly.

Olivares se ještě pořád nevrátil… s Vincentem jsme se taky pořád ještě neudobřili, ale měli jsme se dnes sejít večer na pláži a o všem si promluvit. Doufám, že mi to jeho nečekané chování vysvětlí!

Už nějakou chvíli jsem seděla na hranici, ve které se vždy při přílivu spojily bělavé kamínky s tmavým mořem.

Dnes se mi voda nezdála až tak studená.

Začala jsem se rozhlížet jestli už třeba, Vinc, nejde a... asi jsem ho už v dáli zahlédla.

Vstala jsem a silněji si uvázala saténový plášť kolem pasu.

Znova jsem se ohlédla po osobě v dáli přede mnou, když v tom mě najednou olilo takové teplo, jaké je v létě při čtyřiceti stupňových vedrech. Zatajil se mi dech. Zkameněla jsem.

Co se to děje?

Osoba s oranžovými vlasy a svítivě modrýma očima přistupovala ke mně blíž a blíž.

Kdo to je? Byl to nějaký chlapec…

Přistoupil ke mně sotva na pár centimetrů.

„Ty jsi…“ Dlaní mi zakryl rychle ústa a slabým pohybem hlavy ze srandy na stranu mi naznačil, ať jsem ticho.

Silněji si mě chytil kolem pasu a otočil k sobě zády. „Co to…“

„Mlč!“ vřískl po mně a přes ústa mi uvázal jakýsi oparfémovaný šátek. Slabě jsem se omamné vůně nadechla a hlava se mi silně začala točit.

Neznámý mě opět silně chytil a vyskákal se mnou v náručí na druhou stranu kamenné pláže.

Vůbec jsem nevěděla, kdo to je nebo co po mě chce. Nikdy v životě jsem ho nepotkala. Ale byl stejný jako já…

V jeho náruči jsem nebyla schopná nádechu. Poslední věc, kterou jsem uviděla, než jsem omdlela, byla… jak Vincent právě přišel na místo, kde jsme se měli sejít.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dražba (ne)viňátka - 6. kapitola:

8. Gracewhite přispěvatel
08.07.2012 [12:23]

GracewhiteDěkuji.... Emoticon Emoticon
Už su konečně doma, takže během pár dnů začnu s tím, co sem slíbila! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. bublinkaPusnka přispěvatel
08.07.2012 [12:06]

bublinkaPusnkaNádherná povídky,prosím rychle další! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. AndieNaill přispěvatel
02.07.2012 [19:16]

AndieNaillNo kooonečně... Emoticon Emoticon Ani nevíš, jak jsme se dalšího dílku nemohla dočkat... A rozhodně se ti povedl, jsem zvědavá, jak se to dál vyvine... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Užíj si fesťák... Emoticon

5. DamonsGirl přispěvatel
02.07.2012 [11:07]

DamonsGirlJo! JO!!! Emoticon Bože, ľudia, no nie sú festivale krááásne? Emoticon Emoticon

4. Gracewhite přispěvatel
02.07.2012 [9:35]

Gracewhiteano ano, neboj se, všechno se dozvíš... Na fesťáku tuto povídku dopíšu a pak kapitoly pojedou na Ourku, jedna za druhou :P :D

3. DamonsGirl přispěvatel
02.07.2012 [8:38]

DamonsGirlJúú, konečne! Emoticon Hudba bola krásna, kapitola tiež. Síce toho viacej neviem, ako viem, ale dúfam, že čoskoro bude opäť pri Vincovi. A že nám to vysvetlíš. Krásna kapitola, uži si fest! Emoticon Emoticon

2. Gracewhite přispěvatel
01.07.2012 [20:50]

Gracewhitejojo díky... další tady budeš až po festivalu, protože nějak ted večer nestíhám... :P :)

1. martinexa přispěvatel
01.07.2012 [20:48]

martinexaTak to jsem ráda, že jsi sem dala další díl budu se těšit na další :) Užij si festival:)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!