OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Druhá tvář 1



Druhá tvář 1Margaret přišla v dětství o oba rodiče a po absolvování akademie se jí ujímá teta. Ta ji bere jen jako dočasného člena domácnosti, protože ji má v plánu brzy provdat. Než jí však zkříží plány...
Margaret tak nahlédne na odvrácenou stránku lidí a musí najít v sobě odhodlání znovu vstát, ačkoliv tím jediným důvodem je to, že její srdce ještě stále bije a dech proudí z plic.

- 1. -

 

Margaret sestoupila na písčitou zem a vůz se za ní zhoupl. Dlaněmi přejela po záhybech sukně, kterou měla celou zmačkanou z dlouhého sezení. Teprve pak zvedla hlavu. Nevědomky nechala pusu otevřenou při tom pohledu.

Věděla, že je sídlo Perimortů krásné, ale tohle jí vyrazilo dech. Před ní se tyčily dvoukřídlé dveře se lví hlavou na každé straně a na obě strany se táhla dvoupatrová křídla domu. Tohle se s akademií, kde vyrůstala, nedalo ani srovnat.

Ze dveří vyběhl muž a s úklonou k ní se hned ujal jejích kufrů, které byly přivázané vzadu na voze. Teprve pak vyšel i drobný mužík s povýšeným výrazem a jen co se před ní zastavil, pokývl hlavou.

„Slečno Genertová, vítejte. Paní vás očekává.“

Otočil se a jí nezbylo, než ho následovat.

Procházela honosnými pokoji. Vše se jen lesklo a kroky tlumily tlusté koberce. Její průvodce šel tak rychle, že nestačila ani obdivovat pokoje, kterými procházeli a než se nadála, stanuli v pracovně.

Pohledem utkvěla na ženské postavě za stolem.

Majordomus vycouval z pokoje a nechal ji tam stát.

To, že by ji teta nadšeně očekávala, tak to bylo hodně vzdálené pravdě. Margaret musela čekat hodnou chvíli, než teta dokončila dopis, kterému se právě věnovala. Měla tak alespoň čas si prohlédnout jak ji, tak i pracovnu.

Pokoj, byl rozhodně určen pro muže, ale strýc zemřel již před třemi lety, takže ji nijak nepřekvapovalo, že ji využívá jeho žena. Její vzhled sem ale vůbec nezapadal. Místnost byla v barvách temné zeleně a tmavého dřeva a ona měla nákladné šaty, které se v záhybech rozkládaly okolo židle. Na dekoltu se jí zdvíhal náhrdelník v rytmu jejího dechu a kameny se vždy zatřpytily při dalším pohybu. Vlasy měla spletené do jakési korunky na temeni a připevněné sponkami, které dokonale ladily k náhrdelníku.

Její teta byla krásná a okázalá, jako vždy.

Když konečně dopsala poslední řádku a zasunula pero do kalamáře, pohled zvedla k ní. Margaret vnímala její hodnotící pohled, jako by se jí samotné snad dotýkal. Prohlížela si její zmačkané tmavě modré šaty jednoduchého střihu, hnědé vlasy spletené v dlouhém copu a kulatou tvář s okrově hnědýma očima.

„Vítej, Margaret,“ prolomila konečně mlčení.

„Děkuji tetičko, taky tě...“

„Jsi opálená,“ přerušila ji nesouhlasným tónem.

„Poslední dny bylo hezky, tak...“

„No nějak to napravíme,“ prohlásila.

Margaret semkla rty. Evidentně bylo zbytečné něco říkat. Její tetu to evidentně nezajímalo. Málem by zapomněla i na tuto její stránku. Byla zvyklá, že vše bylo vždy tak, jak chtěla.

Její teta vstala a přešla k ní.

Prsty ji chytila za bradu a natočila jí tvář stranou, aby zhodnotila její profil.

„Jak je to dlouho, co jsem tě viděla?“

„Pět let,“ hlesla a zašvidrala pohledem po tetě.

„Vůbec ses nezměnila. Doufala jsem, že budeš mít v rysech více ženskosti, zřejmě jsi ale tvář podědila spíše po tvém otci.“

Pustila ji bradu a přešla zpátky ke stolu, aby zazvonila.

„Uvidíme, co tedy s tebou,“ prohlásila zamyšleně, než se objevil sluha, aby odnesl dopis a ji aby odvedl do jejího nového pokoje.

 

* * *

 

Tohle bylo její uvítání.

Margaret uvízlo v paměti a ve stejném duchu pokračoval i její další pobyt v sídle Perimortů. Její teta byla jejím posledním příbuzným a také jejím opatrovníkem a ať byla někdy sebevíc chladná, byla Margaret vděčná alespoň za ni.

Její rodiče zemřeli na chřipku a nejprve se jejím poručníkem stal strýc, bratr její matky a po jeho smrti jeho žena.

Vlastně ne. Nebyla jediným příbuzným, měla ještě sestřenku. Tu však do té doby viděla bezmála třikrát v životě. Její teta s ní měla obrovské plány. Ani se jí nedivila. Její sestřenka Elizabeth byla nádherná. Měla křehkou útlou postavu, kterou když ještě sešněrovala korzetem, tak by ji téměř rukama objali pas. Pleť bledou jako alabastr bez jediné chybičky či pihy a vlasy dlouhé až po boky, kde se jí stáčely v lokny a barvu měly jako světlounký med.

Ani teď se s ní ale Margaret příliš neviděla. Měla soukromé učitele tance, etikety a zpěvu.

Margaret se podívala do zrcadla. Je dvě by nikdo nehádal na příbuzné. Byly tak rozdílné. Ona byla tak obyčejná, jako byla Elizabeth nádherná. Oproti ní byla stále neohrabaná a obhroublá. Nikdy dříve se tím nezabývala. V akademii, kam ji poslal její strýc a kde studovala i její matka, je učili jazykům, literatuře, zeměpisu a botanice. Neuměla vzít správně křehký porcelánový šálek a zamíchat v něm čaj bez jediného cinknutí lžičkou, ani sklopit pohled či vyslovit požadovanou frázi ve vhodný okamžik. No a popravdě, připadalo jí zbytečné se to učit. K čemu by jí to bylo, stejně tu od svého příjezdu byla stále zavřená.

 

Jenže to se mýlila.

Další den k ní vrazila její teta ještě než se stihla dooblékat.

„Margaret,“ oslovila ji místo pozdravu. „Dnes pojedeš s námi.“

„Cože? Kam?“

Její teta přimhouřila oči, aby dala najevo, že je to nepatřičná otázka. Zásadně se nemračila, byla toho názoru, že mračení způsobuje vrásky na čele.

„Jedná se o odpolední čaj, ale bylo by nevhodné dorazit jen ve dvou,“ vysvětlila jí a pohledem si zatím prohlížela její postavu, kterou jí halila jen bílá košilka a župan, co si tiskla k hrudi.

Do pokoje vběhla jedna z komorných její sestřenky. Její teta se po ní ani neohlédla a okamžitě ji začala úkolovat.

„Uprav ty tmavě zelené šaty, do těch by se měla nacpat a vlasy jí vyčeš a zapleť okolo hlavy,“ diktovala, zatím co ji přejížděla pohledem a zvažovala, jak ji udělat pro dnešní den společensky přijatelnou. „A udělej probůh něco s tou její tmavou pletí.

 

Krátce po poledni byla hotová. Komorná ji vydrhla v koupeli a tváře měla ještě teď začervenalé, jak jí je drhla houbou, aby sedřela opálení z její tváře. Mezi tím někdo povolil jedny z Elizabetiných šatů, aby se do nich vešla. To nebyl zas takový problém, protože ji nenechali se ani nasnídat a ani naobědvat.

Vyšla ze dveří a tam už čekal kočár. Vítr jí ovanul krk. Byl to nezvyk. Všechny vlasy měla propletené v úžasné korunce okolo hlavy. Nikdy by něco takového sama nesvedla, ale když uviděla sestřenku, opět se začala cítit jako to nejprůměrnější stvoření v okolí. Byla doslova dechberoucí.

Na sobě měla blankytně modré šaty, které ještě zvýrazňovaly modř jejích očí a vlasy se jí vlnily po zádech. Jen v náznaku jakési čelenky se jí na hlavě třpytily drobné sponky s modrými kamínky, aby jí nespadaly vlasy do tváře.

„Nasedejte děvčata,“ popohnala je teta, která je už následovala.

Elizabeth se posadila po směru jízdy doprostřed, takže Margaret nezbylo, než si sednout naproti a její teta se posadila vedle ní. Evidentně takhle jezdily vždy. Margaret sledovala, jak si její sestřenka pečlivě urovnala šaty, aby se jí cestou zmačkaly co nejméně.

„Děkuji ti za šaty,“ usmála se ni ni vděčně. Elizabeth zvedla hlavu a v očích jí zahlédla nechápavost a jak pohlédla na ty šaty.

„Ah, nic se neděje. Stejně jsem v nich nechodila,“ pousmála se na ni. „Byly příliš nevýrazné, klidně si je můžeš nechat.“

„Děkuji,“ hlesla trochu zaraženě. Nevýrazné? Podívala se na tetu vedle sebe, i ona měla šaty tmavé barvě. Elizabeth mezi nimi vyčnívala a poutala pozornost jako květ v okolní šedi. Margaret si uvědomila, že má dělat jen doprovod do počtu, křoví, po kterém se nikdo ani neohlíží.

Nestála o pozornost, vyhovoval jí spíše klid. Přesto ji to vědomí trochu zamrzelo.

„Co tam mám vlastně dělat?“ zeptala se přímo tety. Nemyslela to nijak urážlivě, ale evidentně v tomto měla určenou nějakou roli a vůbec ji neznala.

„Nic náročného, neboj,“ poplácali ji teta po dlani. „Nemusíš se ani zapojovat do konverzace. Asi se nevyhneme tomu, tě někomu představovat, ale zkusíme to omezit na minimum. Vím, jak je to náročné, si najednou zapamatovat tolik jmen a dotyční se pak cítí povinni se ti pak určitou mírou věnovat.“

„Jedná se o odpolední čaj u Sealsů. Sejde se menší společnost tak do dvaceti lidí, bude se podávat svačina a pak následuje volná zábava v salonu. Konverzace, karty a případně hra na klavír, znáš to,“ vysvětlovala ji sestřenka.

„Ne, neznám.“

„Tvůj otec trval na té ignorantské akademii. Margaret tak vůbec neovládá společenské chování a snad ani tanec,“ vysvětlovala teta své dceři, která se na Margaret nevěřícně podívala.

Margaret si stále více uvědomovala, že jejich výchovy nemohly být rozdílnější.

„Tančit umím,“ ohradila se.

„Obávám, se, že naše představy o tanci se velmi různí,“ poplácala ji teta chlácholivě po ruce.

„To asi ano,“ přikývla tiše a raději se zahleděla z okna. Už ji unavovalo, jak jí stále dávali najevo, jak nevhodná pro tento svět je.

 

Probíhalo to přesně tak, jak jí sestřenka popisovala a při pohledu na zdejší společnost jí konečně i došlo, proč měla jet s nimi. Většina přítomných byli muži. Pořádali hon a jako odpočinek se rozhodli navštívit Sealsovi. Byl to vlastně impulzivní nápad, ale etiketa vyžadovala, aby upozornili na svou návštěvu dopředu. Takže se ohlásili dnes ráno a paní Sealsová pozvala narychlo i tetu se sestřenkou.

Teta jistě doufala v nějakou výhodnou partii pro Elizabeth. Při pohledu na hlouček mužů okolo sestřenky však Margaret přestávala mít jasno v tom, kdo je lovec a kdo lovená zvěř. Její sestřenka mezi nimi byla jako lákavé sousto návnady.

„Nevypadá to, že by jste se bavila, má drahá.“

Margaret se prudce otočila za hlasem.

„Ale to vůbec ne, pane Sealsi, jen nejsem zvyklá na tak početnou společnost,“ pokusila se taktně vymluvit. Bystré oči ve staré tváři však neoklamala.

„Jestli mohu doporučit, tak vlastním rozsáhlou knihovnu, kde byste si jistě vybrala něco dle svého gusta,“ navrhl jí a pak trochu ztišil hlas. „A při četbě vás jistě omluví.“

 

Měl pravdu. Ne že by ji předtím někdo co chvíli nutil do konverzace, ale teď již měla od ostatních pokoj úplně. Stejně to byly neustále ty samé fráze o ničem.

Vyšla na balkon a posadila se na kamenný okraj hned u zdi. Nebylo na ni zevnitř vidět a jen okrajově vnímala, hlasy zevnitř. Začali hrát karty a pak se ozval i líbezný hlas doprovázený piánem. To ji donutilo zvednout hlavu. Poznala sestřenčin hlas, zpívala nádherně a bez jediné chybičky. Jak také jinak.

Znovu se začetla. Takovéto knihy by na sídle Perimortů hledala asi zbytečně.

„Dovednost některých mladých dam mě uvádí v úžas.“

Překvapeně vzhlédla. Muž před ní tak mohl zahlédnout její doširoka otevřené oči a pootevřená ústa. Margaret však vnímala především jeho sarkastický podtón hlasu.

Ohlédla se k francouzským oknům vedoucím do salonu. Narážel snad na nějakou situaci uvnitř?

To na jeho tváři vyvolalo pobavený úsměv.

„Měl jsem na mysli vaši četbu, slečno.“

Jestli jí vytýkali neohrabané chování, tak jak by nazvala teta to jeho?

Shlédla do svých rukou na knihu, kterou zavřela se začátkem jejich konverzace. Shlížela na přední stranu sbírky básní, kterou držela vzhůru nohama.

Místo aby ji to ale zaskočilo, spíše ji to ještě popudilo.

Znovu vzhlédla.

„Ano, pravděpodobně dosahujeme umu, který vám byl odepřen.“

„Asi bych měl tento nedostatek co nejdříve napravit.“

Zevnitř zaslechla své jméno. Její teta pravděpodobně hodlala odjet než padne tma.

Vstala a ocitla se tak jen kousek od něj.

Bylo vidět, že ho zaskočilo, jak zpříma mu hledí do očí nedbajíc na to, že je o půl hlavy menší než on.

„Obávám se, že na lekce slušného chování je ve vašem věku již dávno pozdě.“

Koutek úst se mu pobaveně zvedl.

„Neruším?“ ozval se pan Seals od francouzského okna.

Usmála se na něj a ignorujíc toho před sebou ho obloukem obešla a vděčně se na pana Sealse podívala. Vytáhla knížku, kterou měla ve sbírce poezie vloženou a obě mu je podala.

„Mnohokrát vám děkuji,“ zasmála se na něj vděčně.

„Bylo mi potěšením,“ pokývl.

Pak už se Margaret rozběhla dovnitř, aby tetu příliš nepopudila tím, že by ji musela dlouho hledat.



Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Druhá tvář 1:

5. maky21 přispěvatel
10.11.2013 [8:55]

maky21Há, Margaret :3
Úplně děsně moc se mi líbí tvoje historické povídky. Je to úplně awesome, když tam máš spousty lidí, kteří se vážou pravidly a hlavního hrdinu, který se jimi nemůže vázat, ani kdyby chtěl :'3
(Omlouvám se, že nehlásím, jak se mi to líbí dřív, ale dostala jsem se sem až teď ^^")

4. Texie admin
06.11.2013 [21:34]

TexieJak koukám, tak ty krásné komentáře jsou jen od těch, co své povídky nikdy nedávali takhle v šanc. Ani si tak nedokážete představit, jak vždy nedočkavě čekám, jestli se povídka bude líbit a jak mi pak vyděšená dušička jásá, když se objeví, nějaký kladný ohlas. Děkuji vám za komentáře víc, než tušíte. Emoticon

3. bene
06.11.2013 [20:32]

Musím uznat, že začátek je doopravdy skvělý. Moc se těším na další kapitolu. Emoticon

2. Mariana
05.11.2013 [21:30]

Začátek vypadá dobře, jen tak dál! Emoticon

1. Simones
05.11.2013 [17:13]

téda, nevím co říct, úplně jsem se do toho začetla Emoticon takže očekávám co nejdřív další kapitolu, dost mě ten začátek zaujal Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!