Druhá tvář 10 • OurStories.cz ~ naše povídky

Netradiční záchrana a strach z budoucnosti. Jejich společná cesta se blíží ke konci a ani jednomu z toho není lehko u srdce.

11.08.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 336×

* 10 *

Za tmy dorazili konečně na statek, kde chtěli přenocovat. Zdejší už ulehli a tak je zburcovali z postelí. Margaret se musela usmívat, když slyšela brblání, než jim otevřeli. I přes nános prachu a špíny bylo poznat, že jim z nich kápne nějaká ta mince a tak okamžitě nasadili úslužný tón a zatím co sedlák začal chystat pokoje, jeho žena s dcerou jim narychlo dělali ještě večeři.
„Proč se tak divně koukal?” kývl hlavou sir Frederik, když už seděli u jídla.
Ohlédl se po sedlákovi.
„Myslel, že budeme chtít společný pokoj.”
„Chraň Bůh, konečně mi nebudete chrápat za zády.”
„Já ne-” zarazila se, když jí došlo, že si ji jen dobírá.
„Měli bychom jít co nejdříve spát, zítra nás čeká zase kus cesty.”
Margaret se v pokoji omyla ještě houbou a pak zalezla do postele. Slastně se zavrtěla, když po dlouhé době zase spala v měkké posteli. Během chvilky spala jako kus špalku.

Ráno ji tedy vzbudilo až bušení na dveře.
„Hmmm,” zabručela a odhodila si vlasy z tváře aby si promnula oči.
„Potřebuji vás.”
„Počká to ještě okamžik?” zahalekala ke dveřím, když poznala hlas sira Frederika. Věděla, že chce vyrazit brzy, ale venku se teprve rozednívalo.
„Obávám se, že nikoliv,” ozvalo se nervozně. „Tedy pokud nemám je nahý.”
Posadila se na posteli.
„Oh, děkuji...” vyrazil ze se, když se rozrazily dveře a ona proběhla okolo něj. Pohled na ni byl úchvatný.
Margaret nemusela dlouho hloubat co se děje. Seběhla domů a probíhala dokud nezhlédla mladou dívku s náručí plnou prádla.
„Ne!”
Margaretin výkřik ji tak vyděsil, že strnula na místě. S náručí prádla nad neckami s vodou.
„Neprát,” vysvětlovala už klidněji. A přibližovala se k ní opatrně, aby ta holka prádlo neupustila přímo do vody.
„Ale je špinavé.”
„Ano, ale my za chvíli odjíždíme.”
„Aha, to jsem netušila.”
Margaret si od ní převzala prádlo a vyrazila zpátky.
„Spokojený?” ujistila se, zatím co prádlo vrazila do rukou právoplatnému majiteli.
Sir Frederik na ni koukal a koutky úst mu pobaveně cukaly. Vlastně měl co dělat, aby se nerozesmál na celé kolo.
„Co?” zamračila se.
„Nikdy by mě nenapadlo, že budu svědkem, jak mi mé vlastní prádlo zachraňuje dáma v noční košili.”
To už zacukaly koutky i jí, ale silou vůle udržela vážný výraz.
„V tom případě mi dovolte, sire, vám doporučit, do budoucna si hlídat své spodky pečlivěji.” S úklonkou, hodnou i trůního sálu se vydala zpět do svého pokoje. Ještě chvíli za ní hleděl, něž se okolo rozezněl jeho sytý hlasitý smích. Pobaveně se po něm ohlédla a zbytek schodů vyběhla.

Zbývající dva dny jim uběhly jako voda. Sir Frederik byl zvyklý na dlouhé cestování a její společnost pro něj byla vítaným zpestřením. Naopak Margaret se nemohla ubránit strachu z toho, co si pak počne a nejraději by pozastavila čas. To ale nebylo možné a tak o den a půl později vjeli mezi malé domky, které postupně střídaly větší a okázalejší, jak se blížili k centru města.

„Ubytujeme se tady?” ohlédl se po ní.
Přikývla.
Vešli a u hostinské objednala dva pokoje. Byly pohodlné a večeře, kterou jim předložili, byla také výborná. Přesto to nedokázala ocenit.
„Dobrá, tak co se děje?” došla mu trpělivost a odstrčil svůj talíř. Opřel se o desku stolu, aby se jí mohl lépe podívat do tváře.
Vzhlédla tázavě, když ji vyrušil z jejích úvah. Hned zase však hlavu sklonila k jídlu před sebou. Prstem přejížděla po okraji talíře, zatím co on čekal na odpověď.
„Nevím, co tu budu dělat. Neznám nikoho, vlastně toho ani moc neumím. Vždy se někdo staral o mě. Nevím, jak se pere nebo leští svícny, neumím šít, snad jen trochu vyšívat a netuším...”
„Aha,” utnul její proslov, který začínal znít stále zoufaleji, jak nahlas popisovala svoji bezvýchodnou situaci. „Pokud vás to uklidní, tak vás tu nehodlám nechat zcela bez prostředků. Zasloužíte si plat, stejně jako by si ho zasloužil jakýkoliv jiný překladatel, co by mě doprovázel a to vám při šetrném zacházení na nějakou dobu vystačí. Navíc si myslím, že dáma s dobrým vystupováním, znalostí tří jazyků a dobrým doporučením, určitě nějaké rodině s dětmi přijde vhod.”
„Opravdu si to myslíte?” ujišťovala se.
„Jsem o tom přesvědčený,” poplácal ji po dlani.

Dalšího dne ho doprovodila do pracovní agentury, kde siru Frederikovi hned doporučili nejlepšího překladatele, který byl zároveň ochotný další den se vydat na cestu. Margaret se tam naopak přihlásila a bylo jí přislíbeno, že se jí dozajista během pár dní ozvou s prvními nabídkami. Věděla, že za jejich úslužností stojí hlavně dobré jméno jejího doprovodu.
„Tak, Margaret,” povzdechl si, když dorazili zpátky do hostince. „Mám obavu, že tady se naše cesty už rozcházejí.”
„Odjíždíte až zítra,” zavrtěla hlavou. Nechtěla se ještě loučit. Nikdo by jí tu nezbyl.
„Zítra brzy ráno, takže nocovat budu u severní brány města a dnes večer mě čekají přípravy.”
„Vážně se už loučíte,” hlesla, když jí to celé došlo.
„Bylo mi nevýslovnou ctí,” vysekl jí poklonu.
Zůstala zírat na jeho dlaň nataženou k ní. Váhavě ji sevřela.
Nerozloučila se. Nedokázala by ze sebe dostat jedinou hlásku. Sledovala jeho vzdalující se záda dokud jí nezmizel z očí úplně.
Věděla, že už se nikdy neuvidí a nechápala, jak jí za těch pár dní tak dokázal přirůst k srdci.