OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 24. kapitola



Duše v zemi - 24. kapitolaPro čtenáře nad 18 let!

Vítám Tě ve třetím pokračování Upířích Živlů. Prošla sis prvním dílem - Hra s ohněm. I druhým, neméně divokým, Světem bez krve. Nyní nastupuje Duše v zemi s tvými oblíbenými hrdiny. Jsou nostalgičtí, přátelští, krvelační a násilní. Plní elánu i touhy, která nemá obdoby. Užij si Duši v zemi a prožívej to nadšení i hrůzu společně s nimi.(Předělávka základní spolupráce s Wish)

Láska má mnoho podob... a bolest je jednou z nejčastějších.

EDIT:Článek neprošel korekcí.

24. kapitola - „Jsi lepší než Oskar."

 

Chester

Domů se vrátím během noci. Upíři k sobě tentokrát nedotáhly lidské dívenky na hraní, ale tlupu upírek, které měly ruce akorát na jednom místě, a to v našem rozkroku. Při vzpomínce mi přejede mráz po zádech a potichu otevřu dveře do mojí ložnice. Dvojčata se v postýlkách vrtí, ale jinak se zdají být v klidu. Pohledem zabloudím k posteli, kde se na bílém polštáři kontrastně rozprostírají Diiny havraní pramínky. Obkročmo se jí posadím na nohy, což jí vzbudí.

„Pssst..." Chytím ji rychle za pusu, aby nevzbudila děti. „Už jsem zpátky…" Přejíždím po jejím těle mlsným pohledem. „A chci si hrát," blýsknu v úsměvu špičáky.

„Chazzy,“ zachraptí mé jméno a snaží se mě ze sebe setřást, ale má smůlu. „Chceš si hrát? Ale já nejsem na hraní!“

„Ne? A k čemu tedy jsi?“ zajímám se s úsměvem, zatímco si na prsty namotávám její dlouhé prameny.

Prudce se zamračí. „Proč jsi mne probudil, sakra? Aby sis mohl hrát s mými vlasy?!“ Trhne sebou a vyvlékne mi své dlouhé havraní pramínky z dlaní. Nic na to neřeknu, jen mi to na tváři rozehraje ještě širší úsměv. Nakloním se k ní, když si všimnu, že má něco na tváři. Donutím ji otočit hlavu ke straně, i když se jí podle všeho moc nechce.

„Od čeho to máš?" zavrčím ostře a Di sebou zděšeně trhne. „Odpověz!“ syknu chladně, když se k ničemu nemá.

„Poškrábala jsem se…“ zamumlá.

„Sama?“ ušklíbnu se ironicky. Dávno není tak nešikovná, jako na začátku. Tohle ať povídá někomu jinému! Di až příliš horlivě přikývne. „Proč mi lžeš?" Zadívám se jí nadřazeně do očí, aby jí došlo, že ze mě blbce dělat nebude a ani se o to nebude pokoušet! Uhne pohledem a snaží mě od sebe odstrčit. Tomu se tiše směju. Čím více se brání, tím více se jí dotýkám. Nemůžu popřít, že by se mi to nelíbilo, když se se mnou začne prát ještě odhodlaněji, vidím na ní i vzrůstající touhu, za kterou je na sebe naštvaná.

„Tak povíš mi to, nebo tě k tomu budu muset donutit po svém?" zavrčím výhružně, když vidím, jak se pod mými doteky třese a přestává vnímat, co po ní chci. „Na tohle si nezvykej!" kousnu ji do prstů na ruce, až usykne a po tváři se jí rozlije zvrhlý úsměv. Hltá mě očima, dech zrychlený, jak se vyžívá v mých pohledech. Rozhodnu se, že pro teď uvalím na její podrápanou tvář klatbu a raději si budu hrát, když mám pod sebou tak roztomilou hračku.

„Ty jsi ale hodná ovečka," libuju si sám pro sebe, když jí drápy trochu drsněji škrábu po těle. „I když možná nebudeš natolik hodná, jako spíš zvrhlá, co?" vyslovím otázku a domáhám se odpovědi prostřednictvím kousanců, kterými jí rozedřu rty do krve. Sténá pode mnou a propíná se mi vstříc.

„Nech toho, sakra!“ zavzdychá úpěnlivě a snaží se mě bezmocně odstrčit.

„To znělo přesvědčivě," uchechtnu se a začnu jí sát krev přímo ze rtů. „Ukaž mi, co jste s tím hajzlem dělali za divy, že tě to s ním bavilo víc než se mnou… Ukaž mi to, já jsem lepší než on! Za těch pár dní jsem měl možnost si to vyzkoušet," šeptám mezi jednotlivými krvavými polibky žádostivě.

„Lepší?“ hlesne zadýchaně. „Nejseš ani z poloviny takovej, miláčku.“

„Na to se tě nikdo neptal!" stisknu jí surově tváře, až se jí bolavé rty nakrabatí a začne z nich vytýkat krev mnohem rychleji a plnit jí ústa. „Kdybys to nebyla ty, udělal bych tohle…" nechám se unést vztekem a drápy jí probodnu kůži a zaryju se jí do krční páteře, až sebou začne cukat a z očí jí vytrysknou slzy.

„Prosím…“ zasténá bez dechu a její vlastní krev jí stéká z úst po bradě i tvářích. Prsty mi zajede pod tričko, přímo k páteři a zabodne se do mě drápy tak mocně, až se mi téměř zatmí před očima. Pohroužím se jí se surovým polibkem do rtů. Po zádech mi přeběhne mráz a ta bolest se mi zahryzne až do morku kostí. Vystřeluje mi po páteři až do mozku. Překulím ji na sebe, ale drápy z její kůže nevyndám, právě naopak. Přidám pár dalších mučivých zatnutí drápů, a zatímco si už zase pijeme navzájem z úst, i když o dost bolestivěji, druhou rukou jí hladím po páteři a stírám jí kapičky potu, které jí díky bolesti, kterou jí způsobuju, stékají po zádech.

Bolestně mi brečí do rtů a cuká sebou, ale brání se. Drápy mi zaryje do ramen, až sebou trhnu. Ještě víc na ni přitlačím a to už mi vysíleně padne do náruče a zasáhne mě tak silnou dávkou feromonů, až zaúpím a odstrčím ji od sebe, co nejdál a snažím se probrat z té rány feromonů, kterou mi uštědřila. Do hajzlu, nechal jsem se tím tak unést, že jsem na tohle úplně zapomněl. Párkrát to mnou ještě probije, ale naštěstí je tak vysílená, že víc ze sebe nedostane. Když se proberu z transu, zadívám na zakrvácenou Di, jak se zavřenýma očima trhavě oddechuje. Přebiju zbytky jejích feromonů těmi svými a začnu jí olizovat rty, aby se jí ty nejhlubší kousance začaly pomalu stahovat.

„Jsi lepší než Oskar," hlesne zdrceně a z očí jí kanou slzy.

„Jak jinak," usměju se potěšeně a začnu si ji uzdravovat. „Musím si tě dát trochu do kupy, jsi nějaká zničená," zavrním jí do ucha, a když jí rukou zašmátrám pod vlasy, trhne sebou. "Neboj, bolavé lásky bylo dost," usměju se znovu. Protne mě nedůvěřivým pohledem, ale pustí mě k sobě. Když se jí dotknu na krku a začnu ji líbat, jen se mi prohne vstříc a nechá mě, abych jí svým jedem pomáhal od bolesti, kterou jsem jí tak bravurně způsobil.

„Takže jsi z něžností přešel na tohle?“ zašeptá znaveně. „Není to špatný… Ale dost to vyčerpává.“

S přimhouřenýma očima se na ni zadívám. „Možná… Co se týče ostatních tak určitě." ušklíbnu se pohrdavě a přejedu jí po jizvičkách na krku, ze kterých bude mít teď pár dní při mém doteku sladkobolnou závrať.

„Co jsi to sakra udělal?!“ zavrčí zuřivým tónem, který se mi vůbec nelíbí. Když se mě dotkne na mém druhém nejcitlivějším místě, zostra zavrčím:

„Na tohle si nezvykej." Zkroutím jí ruku, aby na mě nemohla dosáhnout. „Tohle tady můžu dělat jenom já," přejedu jí za trest znovu po čerstvě zahojené ráně, až začne omdlévat. Protočí panenky a pevně mě stiskne svými stehny kolem boků, protože jí záměrně ležím mezi nohama.

„Já to nemůžu dělat tobě, tak ty to sakra nemůžeš dělat mě!“

„Takhle už to dávno nechodí. Já můžu všechno a ty pouze to, co chci já!" zašeptám jí do ucha a rukou znovu přejedu po její krční páteři a neskutečně si užívám pohled na její bezbrannost. „Ovládat tě je pro mě přirozenost, tak se tomu nebraň," šeptám jí dál měkce do ucha, až se pode mnou celá rozechvěje.

„Ale já nechci, abys mě ovládal," zavzdychá a zavře oči. Její rozpoložení na ní jde poznat a mně se to neskutečně líbí. Ta nadřazenost, kterou nad ní mám. Nevzmůže se proti mně na nic.

„Tohle ovládání se ti nelíbí?" přejedu jí jazykem po uchu. „No tak můžeme přejít na jiné," prohrábnu se v šuplíku a před očima jí po chvilce rozhoupu stříbrná pouta. „Co ty na to?" blýsknu bělmem a pozoruju, jak se jí duhovky rozšíří obavou.

„Ne, sakra! Víš, že tohle nesnáším! Myslela jsem… Myslela jsem…"  Ani to nedopoví, protože ona už dávno nemá nárok na to, aby mi vzdorovala. Bez problému ji připoutám k železné pelesti postele. „Chestere, sakra! Tebe to baví, co?“ zavrčí jízlivě a probodne mě nesnášenlivým pohledem. „Máš rád, když to s kořistí nemáš tak jednoduchý, co? Ale já nejsem žádný tvoje domácí zvířátko!“

„Ve tvém případě to mám vážně rád, takže ti dovolím více, než ostatním," zašklebím se na ni a rukou se jí dostanu pod dlouhé tričko, co má na sobě. „A malý je podle všeho spokojený." konstatuju s úsměvem, když se dotknu jejího podbřišku. Nakloním se k její tváři a zašeptám jí do rtů. „Jsi mé domácí zvířátko. Chci, abys to řekla!" zabodnu se jí do očí a vyčkávám. Pocit majetnosti a touha ovládat ji se ještě zvýší.

„Vážně si myslíš, že to řeknu?“ prskne posměšně.

„Ach, tak co takhle udělat další jizvičku, ale tentokrát někde jinde…" vyjedu jí rukou po stehnu a dotknu se jejích slabin. Když sebou vyděšeně cukne, jenom mi to vykouzlí zářivý úsměv na tváři.

„To neuděláš! Nesmíš! Nemůžeš!“

„Nemůžu a nesmím? Ty bys mě rozesmála… Já si s tebou přece můžu dělat cokoliv!" ušklíbnu se pobaveně a vyhrnu jí tričko.

„Ne!"

„Opravdu ne? Tak to řekni a možná si to ještě rozmyslím." zadívám se na ni a skutečně se bavím.

„Jsem tvoje domácí zvířátko! Fajn, seš spokojenej, ty hajzle?!“ zavrčí na mě zlobně a v očích jí tane oheň a poctivý hněv.

„Ale tohle se mi moc nelíbilo…. Zkus to ještě jednou a hezky. A ta láskyplná oslovení vynechej nebo …“ blýsknu očima a zajedu jí znova pod tričko.

„Já si od tebe nenechám říkat, co mám povídat! Co mám dělat! Já se od tebe ovládat nenechám!“ prská a odkopává mě od sebe trefnými ranami, které mě velmi rozčilují!

Vypustím do vzduchu dávku feromonů, chytím ji za nohy a drápy jí zaryju do kolen, až vyjekne bolestí a zkroutí se. „Tak to by už vážně stačilo!" zavrčím chladně a znovu se na ni posadím. „Ty jsi stále ještě nějak nepochopila, kde jsou meze, za které nesmíš zajít! Asi ti je budu muset připomenout!" syknu a zatnu jí drápy do boku, až pode mnou zanaříká.

„Bolí to!“ Z očí jí vytrysknou slzy. „Proč mi tak ubližuješ… Přece mě miluješ…“ zasténá zoufale a ve tváři má bolest, která by se dala srovnat s tou “srdeční“. Díky tomu, že jsem zas tím, kým jsem býval, necítím její pocity a nemusím se tak trápit výčitkami, ale i přesto ji přestanu mučit a s polibkem se k ní skloním. Není to nic hrubého, mazlím se s jejími rty, jak nejvíc to jako upír dokážu.

„Vyznání po mně doufám nechceš," usměju se křivě, když ji pustím a hladím jí bolavý bok.

„Už ho od tebe nečekám,“ zasípe zdrceně. „Uvolni mi ruce… Budu hodná, slibuju. Chci se tě jenom dotýkat…“

„Chceš mi vyškrábat oči?“ " zašklebím se pobaveně, ale po té, co jí bok i hluboké rány v podkoleních jamkách zahojím, ji pouta sundám.

Unaveně se ke mně přitiskne a protáhne se, aby se jí leželo pohodlně. Prsty mě hladí ve vlasech a něžně, téměř děkovně, mě líbá na ramena i krk. Líbí se mi to, že mi děkuje za to, že jsem ji přestal mučit, protože bych na to měl jako její pán plné právo!

„Od tý doby, co jsi doma, jsme se ještě nemilovali… Copak už po mně netoužíš?"

„Proč myslíš? Když jsem ti chtěl udělat jizvu, tak ses bránila," usměju se a dál ji nechávám, aby mi věnovala ty lidské otravné něžnosti.

„Nechci jizvu. Chci tebe," zašeptám a ve tmě najde mé rty. Něžně mě políbí a jazykem mě lehce pohladí v ústech. Při tom doteku zasténá.

„Nějak se lísáš," uchechtnu se nadřazeně, ale do oplácení se moc nehrnu. Zase by mě strhla tam, kde už být nechci. Když se rty znovu dotkne mé jizvy na krku, temně zavrčím, dostanu ji pod sebe a ruce chytím do svého svěráku nad její hlavou.

„Chceš sex? Dobře, tak bude! A neříkej, že to takhle nechceš!" řeknu ďábelsky a než se naděje, servu z ní kalhotky, dostanu se jí mezi nohy a velmi rázně přirazím, až se pode mnou zděšeně zajíkne. Z očí jí vytrysknou slzy a já se spokojeně usměju.

„Mohl jsi mi ublížit," hlesne rozechvělým hlasem.

Zavrtím s úsměvem hlavou. „Tobě bych přece nikdy neublížil," zašeptám jí do úst a postupně zlíbám veškeré slané kapky, co jí zdobí tvář. Pak si ji začnu brát celkem drsnými a nevybíravými pohyby, aniž bych jí pustil ruce. Líbí se mi mít zase navrch, navíc mě nerozptyluje něžnostmi, které by mě v mém surovém přirážení rušily. Její tělo mi vychází vstříc, celé se pode mnou svíjí a třese, ale nemám pocit, že by to bylo strachem. Spíš naopak.

„Vím, že se ti to líbí," koušu ji do rtů a do krku a chvíli před vrcholem se jí zakousnu do pulzující krční tepny, které mě k sobě láká svou lahodnou krví. Prohnu se mi naposledy vstříc a bezhlasně křičí do světa svou rozkoš. Je to tak intenzivní, že musí mít jasno – Ona mi prostě patří a navždy! Zatímco z ní piju a užívám si vrchol, kterého jsem dosáhl, tiše pode mnou posténává a nechává unášet rozkoší, kterou jí mé sání způsobuje.

„Miluju tě…" zašeptá a dopřeje mi tak velmi kvalitní krev, protože to tak skutečně cítí. Potěšen se vedle ní udýchaně a hlavně spokojeně svezu do peřin a v hlavě mi až bolestně tebe. Bylo to natolik silné, že jsem myslel, že se mi z toho každou chvíli rozskočí.

„Dobrá akce,“ zhodnotím se zazubením a chci vstát, když se ke mně moje maličká přitiskne. Tázavě se na ni zadívám.

„Nemůžu?“ obrátí ke mně oči plné citu a lásky.

„Ty se těch něžností jen tak nevzdáš, co?" zašklebím se a chvíli přemýšlím, jestli vstát nebo tam zůstat. Nakonec pobaveně zvednu oči v sloup a zase si k ní přilehnu, abych ji vtiskl do své ledové náruče. „Spokojená?"

Přikývne a rozmazluje mě nesnesitelnými něžnými doteky i polibky. Prsty mi lehce krouží po hrudníku a sjíždí níž. Zastaví se kousek od mého mužství a znovu se vrátí k mým bradavkám. Jazykem zabloudí mezi mé rty a jen přes ně jemně přejíždí a laská je tak, až je mám notně naběhlé. Žádné hrubé doteky, jen jemnost a láska, kterou mě pokouší.

„Buď hodná…" zavrčím trochu, když ty její doteky začínají přesahovat únosnou mez. Zašmátrám po jejím krku, abych se pomazlil s jejími jizvičkami.

„Ne!" chce se vytrhnout, ale ztratí vládu nad svým tělem. Zaúpí a její dech se zrychlí. „Tohle nedělej!“ zakňourá a natolik mě omámí svými feromony, že nějakou chvíli jen ležím s očima do kořán a nevnímám nic jiného, než ty neúnosnou lehkost a rozkoš. Když se z toho proberu, vztekle zachrastím okovy a agresivně jí pohlédnu do tváře.

„Okamžitě mě pusť!" vrčím vzteky bez sebe, že si něco takového vůbec mohla dovolit. Než se však pokusím pouta vytrhnout, zamoří pokoj dalšími feromony v takové dávce, že jen zaskučím a prohnu se pod náporem slasti, která mi bičuje tělo. „Počkej, až … se mi … dostaneš do rukou ..."  hekám trhavě, ale na víc se v té chvíli nevzmůžu.

„Chazzy…" zašeptá mé jméno a pozoruje mě, jak se pod taktovkou její vůně prohýbám a zatínám zuby. Trochu ztlumí feromony, abych ji mohl vnímat. „Sakra, jestli se neuklidníš, tak tě nikdy nepustím!" zavrčím a já mám chuť přetrhnout ji na dvě poloviny! „Poslouchej mě," zabodne se mi šedým nezkroceným pohledem do očí. „Nikdy jsem přece nebyla tvá kořist. Ať ses snažil sebevíc…"

„Teď jsi!" štěknu pln vzteku.

„Špatná odpověď!" Znovu mě vynese do nebe a nechá krutě spadnout na zem. „Copak by tě kořist dokázala takhle ovládat? Tolik milovat?" Vyznává mi lásku beze slov svými doteky, polibky i vůní a já myslím jen na to, až se zbavím toho omámení a ukážu jí, kde je její místo a že si ke mně nic takového dovolovat nebude!

„Až se odsud dostanu, tak už nebudeš žádná oběť, ani nic jiného!" slíbím jí temně, svůj flegmatický přístup v hajzlu a znovu zachrastím řetězy tak mohutně, až se to musí rozléhat po celém domě. Znovu se sklátím do peřin pod tíhou feromonů, ale její pohled už není natolik jistý, jako tomu bylo ještě před chvílí. Její vůně mě zasáhne takovou silou, až ztratím soudnost a kdyby to ještě chvíli držela, dosáhl bych svého vrcholu. Takhle jakmile ta vlna odezní, rozervu se surovým vrčením pouta. Zahlédnu ji otevřenými dveřmi u schodů. Protnu ji vražedným, temným pohledem plným násilí, protože právě teď se tak cítím a mám chuť si na ní ten vztek všechen vybít! Jakmile mě spatří, vyjekne strachy a sama se vrhne ze schodů.

Celou potlučenou ji dole pod schody hrubě zvednu se ze země a tvrdě s ní třísknu o zeď. Rukama jí drtím paže natolik, až jí skrz tričko prosakuje krev, a v očích mám tak neskutečný vztek, že mi dělá vážně potíž nevztáhnout na ni ruku. Zatnu zuby a držím to v sobě, jinak bych ji musel rozcupovat na kousky!

„Tohle cos udělala, překročilo veškeré meze. Veškeré! Rozumíš?!" zavrčím jí nepříčetně do obličeje a odolávám nutkání ji nepoctít hrubými kousanci, jako jsem to dělal s těmi dívčinami, které mi vzdorovali a to méně než ona!

„Co se to tady děje?" uslyším za sebou náhle Desiin hlas."Ježíši Kriste! Chazzy!" vykřikne, když spatří potlučenou Dianu. Hodím po ní takový pohled plný nenávisti, až couvne o krok dozadu a natiskne se k Dickovi, který jde jako věrný pejsek za ní.

„Vy dva jste mi tu fakt chyběli," odfrknu zlostně a pohlédnu na mou maličkou, která se panicky klepe. Zuby jí drkotají o sebe a z očí jí stékají slzy. Má tak zděšený pohled, že mám pocit, že snad každou chvíli omdlí.

„Co jí děláš?" ozve se obranářsky Dick a přikročí ke mně. „Je těhotná… Chceš, aby potratila?"

„Udělala si to sama!" Stisknu ji ještě pevněji, až Di zanaříká a rány na pažích a ramenou se jí prohloubí.

„Prosím,“ dostane ze sebe mezi naříkáním a hrůzyplným trháním

„Pusť ji!" řekne odhodlaně Dick.

„Něco jsi říkal?" natočím k němu hlavu, jako bych špatně slyšel.

„Řekl jsem, abys ji pustil!“

Zle se zasměju. „Nenuť mě, abych ti zakroutil krkem!" zúžím oči, ale jako vždycky si hraje na moc velkého obranářského psa.

„Pusť ji!" zařve na mě Desire a rozbrečí se natolik, až jí po krku začne téct krev.

„Raději se postarej o to, na co ještě máš," ušklíbnu se na toho blonďatého upíra, který je připravený se se mnou porvat a vezmu Dianu do náručí. „Uděláme si malý výlet," vycením na ni afektovaně špičáky a vyletím z domu do černé noci.

„Ne. Ne. Prosím,“ dostává ze sebe mezi vzlyky, zatímco se mě křečovitě drží a panikou div nedýchá. „Prosím, já už nikdy nic takovýho neudělám! Budu dělat, co si budeš přát! Už budu poslušná, slibuju! Přehnala jsem to! Omlouvám se! Já se hrozně moc omlouvám!“

Neposlouchám ji, ale když ten její pláč a naříkání začíná být nesnesitelné, stisknu jí naštvaně tepnu na krku, aby omdlela a já měl klid. Když konečně přiletím k domu, který jsem tolik hledal a kde se nyní scházejí moji noví přátelé, nastražím na tváři svůj stoicky klidný úsměv.

„Copak jsi nám to přivedl?" zajímají se upíři, když je poctím svou návštěvou. „Ale snad to není to tvoje dvojčátko?" okukují pomlácenou Di, kterou držím v bezduchém stavu v náručí, zatímco jí z ramen stékají pramínky krve.

„Trochu zlobila. Je na čase jí ukázat, kde je její místo," ušklíbnu se a donesu ji do pokoje, který jsem ty tři dny, co jsem byl mimo svůj dům, obýval. Položím ji na postel a ošetřím jí svým jedem krvavé rány, které jsem jí udělal. Vrátím se mezi upíry, abych se uklidnil vodkou a dámskou společností, kterou na tenhle večer obstarali.

 

Diana

Proberu se na měkké posteli. Všude kolem je tma. Za zdí je bouřlivě hlučno. Poznávám hlahol a smích. Nechápavě se rozhlédnu. Nejsem v pokoji, který znám! Kde to sakra jsem?! Jsem sama. Chester u mě není. Ani ho nehledám. Děsím se, co se mnou bude dál. Vůbec ho nepoznávám a díky těm pitomým nápadům už ani nepoznávám sebe… Ale proboha, nikdy mě za něco takového takhle neztrestal! Vždycky jsme si hráli a líbilo se mu to…

Stoupnu si a přemýšlím kudy ven. Pokoj je bez oken. Není možnost uniknout jinudy, než dveřmi. Možná je za zdí takový virvál, že si mě ani nevšimnou. Potichu otevřu dveře a vyjdu do tmavé místnosti, která září temnotou a rudou krví. Rozeznávám upíry i kořisti, které se jim stávají potravou a hračkami. Div se nezakopnu o tělo, které už dávno není mezi živými.

„Hele, už se ti probrala…" Nepříjemný hlas se mi zařeže až do uší. Vyděšeně se zády přitisknu ke dveřím a shlédnu do chumlu, kde objevím Chestera. Tváří se nadřazeně. Obličej celý od krve. Na klíně upírku, která se k němu tiskne a zajíždí dlaní do rozkroku. Jen po mně potutelně koukne a věnuje mu hrubý polibek na krk. Zalapám po dechu a do očí mi znovu vhrknou slzy.Chazzy se na mě upřeně dívá chladným bezcitným pohledem, zatímco mě tiše pozoruje. Nebrání se, když se mu náruživě skloní k rozkroku, rozepne mu zip a začne ho orálně uspokojovat. Zalapám po dechu a protnu se s ním zoufalým pohledem. Ubližuje mi se dívat na to, jak něco takového dělá s jinými… Zatíná čelisti a zaklaní hlavu, když se jí daří dostat ho do sedmého nebe. Takové chvilky jsem mu měla věnovat jenom já! To byla moje výsada!

Když mu tvář protne uspokojení a on si prožije svůj vrchol, zatáhne upírku za vlasy a odstrčí ji od sebe se slovy: „Táhni, děvko.“ Nadřazeně se na mě usměje, aniž by ze mě spustil oči a stoupne si, aby si mohl zapnout zip.

„Máte pro mě to, co jsem po vás chtěl?“ otázku nasměruje k upírům, kteří se pochechtávají a přikyvují. „Dobře, tak ho přiveďte!“ přikáže jim a oni na okamžik zmizí. Když se vrací, vedou dva z nich mezi sebou kluka, který má blonďaté vlasy. Když ke mně ustrašeně zvedne své nebesky modré oči, bodne mě v hrudi, protože je velice podobný Dickovi…

„Tvoje večeře… Ale tentokrát to bude do dna!“ zajiskří očima a já sebou zoufale škubnu. Mám zabíjet lidi?! Ne, už nikdy!

„Ne." Odpovím sebejistě. „Nezabiju ho," zavrtím hlavou, až upíři obdivně zahučí. Chester ke mně zprudka přijde a chytí mě surově za paži, až usyknu. Napřáhne ke mně dlaň a já se v očekávání rány přikrčím, on však změní směr a drápem přejede blonďatému klukovi přes tepnu na krku. V očích oběti se objeví bolest a strach. Díky roubíku, který má v ústech z něj vyjde jen tlumené zavytí. Chester mě drapne i za druhou paži a nakloní mě až k němu. Až natolik, abych cítila vůni čerstvé krve, která mi okamžitě zamotá smysly.

„Řekl jsem až do dna!" zavrčí výhružně a přistrčí mě k němu. Zatímco jedna polovina mé osobnosti se trhá a odpoutává od něj,utíká a bojuje s upíry, tak ta druhá se mu zakusuje do krku a stává se bezcitnou. Snažím se v sobě živit soucit a odervat se, ale tohle prostředí mi nějak neprospívá. Upír ve mně se rve na povrch, tak ctižádostivě, že tomu nebožákovi prokousnu krk ještě mnohem víc a hladově lokám jeho krev. Chamtivě a divoce. Je tak sladká a lahodná, že chci jen víc a víc! Z té vůně se mi motá hlava. Rozšiřuje mi to obzory. Musím se od něj odpoutat nebo ho zabiju! Musím! Zoufale zabublám se rty plnými krve a chytím ho za ramena, abych ho od sebe odtáhla. Nevzmůžu se na to. Ta upíří část se dostává na vrch a já místo prozření cítím, jak mi pomalu umírá v náručí. Ještě jednou se snažím zoufale odervat a když ztratím veškerý soucit a on se mi v náruči začne klepat bolestí i posledním dechem, zajedu mu prsty k páteři a zabodnu se mu do místa, o kterém vím, že ho sprovodí ze světa. Když přede mne mrtvý padne a jeho oči se lesknou bolestí a zkázou smrti, sjedu ho znechuceným pohledem a poděkuju mu za své znovuzrození.

Postavím se a pohlédnu na bandu neandertálských ničemných upírů, kteří ani pořádně neví, jak si užívat bolest kořisti a patřit mezi elitu. Mám jich všech plné zuby a nejvíc Chestera! Donutil mě povstat z mrtvých. Donutil mě zabíjet! Ale má to jedno plus. Mám tělo plnohodnotného upíra. Toho, který dříve mučil Oskara tak, jak se těmhle nikdy ani nesnilo. Sjedu je protivným pohledem a necitelně se chechtám, protože tohle je bude bolet.

„Že by se nám probudila zase ta stará upírka?" zašklebí se při pohledu do mých chladných očí, které ztratily poslední lesk lidskosti. Nevěnuju se mu. Je mi fuk, co dělá nebo říká. Mám ještě hlad. Po dlouhé době se chci konečně do plna zasytit.

Dojdu k první kořisti, kterou má v rukách upír, jež s ní neumí ani zacházet! Nevzbuzuje strach, natož bolest, jen obyčejnou sebelítost, že se taková sebranka mohla stát nadřazenou rasou.

„Ta je moje!" Prskne a já se zářivě ušklíbnu se vší arogancí a cynismem.

„Už ne," Vycením zuby a surově se zakousnu do krku jeho oběti. S pusou plnou krve se usměju nad tou rajskou hudbou – nad křikem, který je mnohem intenzivnější, než když byla v drápech toho netalentovaného imbecila. Maluju jí po těle krvavé obrazy a vysávám z ní život. Když je prázdná, s odfrknutím ji pustím. Nic nevydrží!

„To byla moje kořist!" Chytí mě za loket upír s hrubým výrazem ve tváři.

„Zkus to ještě jednou a přijdeš o ruku!“ Prudce se mu zaryju drápy do krku, až sebou škubne. Rozesměju se. Miluju týrání! Znovu ho drapnu a zatnu se mu do páteře, až mu na čele vyskáčou kapky potu. Na tohle každý nemá žaludek, ale já ano! Jenže upíři, co tohle nedokážou pro mě, nepředstavují nadřazenost, jsou to obyčejní ubožáci. Pustím se do toho s větší vervou, což nese ovoce a on se ode mě se zaskučením oderve.

„Co to kurva dělá?!" Zavrčí po Chazzym a vyjeveně pohlíží do mé rozesmáté tváře.

„Asi jsem to trochu přehnal," kouše se do rtu a svým způsobem se baví. „To stačí, Di. Krve bylo dost," ušklíbne se a chytím mě pod krkem, až se po něm zlostně oženu. „Ale no tak, přece bys neprskala," utahuje si ze mě a snaží se mě obelhat feromony, idiot! Copak neví, že to na mě platilo, když jsem byla uboze lidská? On nemá takový talent jako já, aby mohl ovládat upíry… Ze sebevědomých upírů zbyly jenom trosky.

„Přineste nějaké řetězy!“ Poručí jim, aniž by mě pouštěl z očí. Evidentně nepotěšený, že už nade mnou nemá vliv.

Vztekle se mu zaryju drápy do ruky.“,Tohle na mě nezkoušej!" Vyvlíknu se mu, když na něj použiju své feromony. Když zahlídnu, že skutečně přicházejí s řetězy, ušklíbnu se. „Jak vidím, tak pro mě tenhle mejdan skončil." Zachechtám se a prudce vyskočím oknem. Tuším, že teď už létat dokážu. Jako upír mám ten svět tak neomezený! Plný světem, barev a svobody! Už si od něj nenechám diktovat podmínky! Neznamená pro mě nic!

 

*

 

Klečím uprostřed palouku a živím se na své další oběti. Po tak dlouhém půstu jsem neskutečně lačná a chtivá další a další krve a bolesti, kterou mohu způsobit.

„Co se přestat tak slabošsky živit na někom, kdo se ti neubrání a postavit se někomu silnějšímu?"

Zvednu k němu rudý obličej. „Proč ne,“ ušklíbnu se. „Tak pojď blíž, miláčku, budeme si hrát!" Vycením na Chazze zuby a vrhnu se mu po krku. Čeká to. Chytí mě a prudce mě přitiskne k sobě, až zalapám po dechu. Drápy se mu zaryju do zad a vytasím své eso, při kterém znovu klesne do mechu.

„Tak kdo je tu predátor a kdo kořist." Ušklíbnu se na něj, když se mi díky feromonům svíjí u nohou. „Choval ses ke mě moc ošklivě a já ti to teď vrátím!" Syknu nenávistně a drápy se mu ponořím do krku, až sebou cukne a vztekle po mě hodí pohledem. Teď už mu moje feromony nezpůsobují rozkoš, jen ho drží, abych se na něm mohla vyřádit. Abych ho mohla mučit!

Přejíždím mu drápy po těle tak hrubě, až se mu kůže zbarvuje do ruda. Za pár chvil díky mě bude mít tělo v jednom ohni. Zatnu se mu drápy do slabin, až protočí panenky a z očí mu vyhrknou slzy. „Oh… Citlivé místečko?" Zazubím se a opakuji to tak dlouho, než se mu kalhoty v rozkroku nasáknou krví.

„Jenže já mám něco navíc..." dostane ze sebe bolestně. Na okamžik se narovnám, abych si ho se šklebivým úsměvem prohlížela.

„A copak to je? Snad ne láska?" zalamentuju sarkasticky. „Láska, co mě spasí," rozesměju se zvráceně.

„Ano, je to láska … přímo do srdce," sykne. Využije okamžiku, kdy si nedávám pozor, strhne mě pod sebe a k hrudi mi přiloží kůl. „Přímo Amorův šíp, lásko!" řekne a přitlačí…




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 24. kapitola:

2. AnysP
29.10.2011 [13:01]

to snad ne doufám že chester di nezabije že se mu to nepovede, ale za všechno si může sám neměl jí nutit zabíjet toho kluka to on za všechno může a teď jí chce zabít doufám že se mu to opravdu nepovede!!!

29.10.2011 [0:19]

FaireTakže Di se to nakone nemuselo povést, on to za ní Chester udělal sám.
Dobře mu tak zmetkovi. Emoticon
Doufám, že se mu nepovede Di zabít. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!