Dvanáct dlouhých let může člověku trvat nalézt zázračné koule, které dokáží změnit minulost a obnovit tak chod ztracené říše, jako je například Atlantida, Miu a další z bájných zemích. Nikde však není dáno, že tomu tak musí být. To bývá pro účastníky největším zklamáním.
Jeden z Vyvolených, se kterým budete trávit čas, pokud začnete tuto povídku číst, vám ukáže, jak je těžké, když na vás řada lidí spoléhá, a vy musíte pod nátlakem získat něco, co vám může vzít život i poslední naději na něj.
14.02.2013 (13:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 920×
¥ £ € ¥ £ € ¥ £ € ¥ £ € ¥ £ € ¥ £ € ¥ £ €
Chlapec, zahalený ve fialovém plášti, bloudil pouští. Písečná bouře, která běsnila kolem něj na míle daleko, udírala svými malými částečkami do skleněných očí, které měl. Sice byl slepý, cestu však viděl, cítil.
Veliký mechanický pták poskakující za ním musel díky zabořování se do písku křídly nadskakovat. Jeho zlost naznačoval mechanický vřískot…
Konečně vylezli na písečnou horu a pohlédli na písečné duny, které před ním vznikly.
Obyčejnému člověku by se mohlo zdát, že je před ním ještě spousta bloudění, ovšem… on ´viděl´ vstup na hledané místo. Portál, kterým se dostane do země – místa, kde se jednou za rok odehrávají robotí zápasy.
Cenou pro vítěze byla tento rok metrová zlatá dýka a jeden z dvanácti koulí Tirólie. (Každý jeden bod = jeden měsíc v roce)
Alain, jak mu lidé říkali, měl už těch bodů šest. Na toto místo si přišel pro měsíc Červen.
…
Chlapec vešel do písečné díry a po několika metrech vstoupil na místo, kde listy stromů držely písečnou pláň, teď už nad ním. Každému z tohoto magického místa vládl každý rok jiný ´král´. Král, který odevzdával vítězi skleněnou kouli, která ve své podstatě držela přírodního činitele daného měsíce.
Hliněnou cestou kráčel džunglí, vybrán k navrácení života jeho země.
Rukama nahmatal svého železného ptačího robota – seskládaného z úlomků vesmírné hvězdy Mio – a pták skloněním svého těla napomohl chlapci vysednout.
Dlouhými kroky robot běžel, doprovázený malým červeným ptactvem jihoafrického druhu. Zobákem je pokoušel chytat do doby, než doběhli nad hlubokou vodopádovou propast, kde protější oddálené strany spojoval most z hrubých lan.
Mechovou jeskyní se dále konečně dostali před koloseum, které mělo do výšky pěkných čtyřicet metrů.
Poté, co pták vběhl zlatou bránou dovnitř, Alain seskočil. Chytil řetízkový provaz, který se objevil společníkovi kolem krku, a podpíráním jednoho z jeho kopí postupoval malými krůčky vpřed.
¥ £ €
Chlapcův pokoj spojený s ptačí stájí už oba dobře znali. Není to poprvé, co se společně snažili získat Červnovou kouli. Krušné podmínky jim to minulý rok nedovolovaly.
Na poušti na stromy padla noc a krajina, ve které se místo nacházelo, zhasla.
Listy banánových palem ožily v překrásný zelenožlutý svit a vše začalo…
Malé svítivé berušky vylezly z květů a seskládané vedle sebe osvětlovaly cestu z pokojů na bojiště.
Alain se napil červeného vína a pohladil svého ptačího přítele. Posadil se za dřevěný stůl a pustil se do krvavého masa, které leželo na tenkém platinovém talíři před ním.
Sametovým ubrouskem si po jídle otřel zakrvavené rty a zavřel oči.
Když je opět otevřel, zahalený zrak byl čistý a ostrý jako zrak ročního dítěte.
Zajímavostí, jak na Alainovi, ale i ostatních hledajících, bylo to, že pokud se chtěli vyvolenými stát, zrak jim byl úpravou poškozen a jedině tímto syrovým masem z jim neznámého zvířete byl navrácen.
Alain si prsty protřel oči a hned vedle skříně se na sebe podíval do zrcadla.
Delší, po ramena blond vlasy vytáhl z pod pláště.
„Inheritance!“ oslovil ptáka, který k němu přistoupil s mírně skloněnou hlavou. Alain ho políbil a tím předal robotovy polovinu své síly, která mu z cestování zbývala. Robot poté prošel dveřmi a on jej následoval.
Společně došli do kamenného kolosea, ve kterém už čekalo několik bojovníků společně se svými zvířaty. Kovový lev, slon a dikobraz seděli na místech jim vyhrazeným a čekali, až se dostaví všichni účastníci tohoto roku. Ještě jim nějaký ten čas na účast zbývala.
Alain zasedl na bavlněný načechraný polštář a čekal, až uvidí známého ročního nepřítele. Dočkal se.
Bránou právě prošel Eyniss, doprovázený robotickým hadem. I on se posadil na své místo a čekal. Alain však čekal, až k němu zvedne pohled, protože moc dobře věděl, že o něm ví. Nedočkal se však. Otočil se tedy k němu zády a ke svému robotu čelem. Natáhl před sebe nohy, následně je pokrčil a lokty o ně opřel. Prohlížel si ho a přemýšlel, jestli mu nemá dát i zbytek své síly.
„Inheritance!“ vylovil opět a zopakoval to, co ve ´svém´ pokoji.
Vyčerpaně se otočil nazpět do ringu a čekal na příchod Hlavních. Pták se posadil vedle něj a položil mu hlavu k nohám. Zavřel oči a snažil se nabrat posledních pár sil, než na něj přijde řada.
Následující díl »
Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Dvanáct odkazů Živé Historie: part 1:
Vlož prosím text kapitoly znovu, ale pouze v automatické černé barvě. Až si to upravíš, opět zaškrtni ´Článek je hotov´. Děkuji.
P.S. Hodně jsi mě zaujala 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!