OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dying, But Still Alive - 3. kapitola

12.02.2012 (19:00) • TryingInnocent • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 706×

Dying, But Still Alive

3. kapitola – Jak tě získat zpět? Část první

Myšlenka: Jsi v nebezpečí. Copak si teď počnu, když jsi zmizel?  Ztratit tě, je jedna věc, ale pomyšlení na to, že bys mne přestal milovat, je věc druhá.

„Víš… zná všechny mé pocity. Ví, proč jsem taková, jaká jsem. Je trpělivý a to se mi na něm tolik líbí. Ne, že by jeho vzhled byl k zahození, ale jeho zlaté srdce je jako třešničkou na dortu. Nepoznala jsem nikoho, až doteď samozřejmě, kdo by byl tak ohleduplný vůči mně. Jednou mu budu muset říct své tajemství, ale měla bych ho nejdříve více poznat. Být připravená na to, že pokud mu to povím, už nikdy nebude nic takové, jaké bývalo. A to mě nejvíce děsí.“ Už blázním? Dívám se sama na sebe do zrcadla a mluvím k mému odrazu.

„Haló?“ zvedla jsem právě zvonící telefon a šla si připravovat svačinu do školy.

„Hádej, kdo pak je v nebezpečí?“ řekl výsměšný hlas z druhé strany.

„Melody, jsi tak průhledná,“ prohodila jsem ironicky, „kde jsi včerejší noc přespala? Pod mostem?“ zasmála jsem se svému vtipu a dál se věnovala přípravě jídla.

„Pod mostem? Tss… v pětihvězdičkovém hotelu. S tím nejkrásnějším a nejlahodnějším zákuskem,“ přeháněla Melody. Její typický výstup. Každého bere vždy jen jako obět.

„Takže divoká noc, jo? Že se vůbec divím, vždyť je to tvoje parketa. Přežil to vůbec ten chudák?“ Šla jsem se nahoru už po desáté převléknout. Teď to bylo z toho důvodu, že jsem si polila tričko jablečným džusem.

„Jo, přežívá. Myslím, že si najdu jinou hračku. Tady ta mne už začíná unavovat.“

„Takže sbohem,“ položila jsem hovor. Myšlenka na to, že Melody řádí někde venku a užívá si, co to jde, mě docela dost děsí. Měla bych s tím něco udělat. Ale dneska si připadám poněkud unaveně. Včerejší vysílení, tolik překvapení a potlačovaných emocí mi moc na dobré náladě nepřidávalo. Už týden jsem neměla v žilách cizí krev. Byl to zvláštní pocit. Čím více jsem se ale snažila té červené tekutině odolat, tím více ve mně rostla touha jí mít.

„Ano?“ otráveně jsem zvedla opět telefon.

„Copak ti na tom chudáčkovi opravdu nezáleží?“

„O čem to zase mluvíš? Řekla jsem, že je mi jedno, s kým trávíš čas a kde jsi, hlavně když se držíš stranou od těch, na kterých mi záleží,“ objasnila jsem znovu svojí podmínku.

„Právě o to jde. Jedině, že by ti na Evanovi nezáleželo.“ V jejím hlase byla krutost a chladnokrevnost.

„Cože?! Co jsi s ním provedla?“ vyděsila jsem se.

„To je špatná otázka. Spíše by tě mělo zajímat, kde ho můžeš najít.“ Její prohnanost mě srážela k zemi. S tím, že je moje sestřenice upír, jsem se už smířila. Ale to, že dokáže být takhle lstivá, to si přiznat nedokážu. Nikdy taková nebyla.

„Kde ho najdu?“ zoufale jsem se poptala.

„Bowles?“

„Zde.“

„Dashwoodová?“

„Tady.“

„Deller?“

„Chybí,“ odpověděla jsem za Evana.

„Slečno Lawsonová, vy jste snad Deller, že mluvíte za Evana?“ rozzuřeně řekl pan učitel Champion.

„Ne, ale dnes bude chybět. Volal mi a omlouval se, že má…“ přemýšlela jsem nad správným dokončením věty, „teplotu a kašel.“

„Dobrá.“

Učitel začal jmenovat další příjmení, kontroloval si docházku, ale já jsem byla v jiném světě. Každou chvíli jsem se musela ohlížet na prázdné místo vedle sebe a na židli hned po pravé straně, kde měla být Melody. Chtěla jsem utéct ze školy a jít na domluvené místo. Ale kdyby se prarodiče dověděli, že jsem šla za školu, dali by mi pravděpodobně zaracha do konce měsíce. Možná by to bylo ještě horší, kdyby nakonec zjistili, že na školu přestoupila má sestřenice. To už by jí hned chtěli tahat domů. A tadáá! Horor začíná.

„Pane bože Roxy, tobě to dneska ale sluší!“ zatleskala mi Melody nadšeně.

„Takže k věci. Kde je Evan?“

„Nejdřív mi dej ty věci.“

„Musím mít jistotu, že je tady Evan, jinak nic nedostaneš Melody!“ začala jsem na ní křičet. Unavovalo mě celé to zachraňování, obětování a trápení se. Jedno jsem ale věděla jistě. Pokud moje sestřenice opravdu unesla Evana, znamenalo by to, že už není ta nevinná holčička, kterou kdysi bývala. Její krásné světle hnědé oči se vždy ve slunečním svitu třpytily, rovná, zrzavá hříva jí většinou zakrývala oči. Postavu měla jako modelka, zvlášť její dlouhé ohebné nohy, které vždy tak rády sprintovaly. Když jste se na Melody podívali, připadalo vám, že je jako z jiného světa. Až nadpřirozeně krásná. Teď byla však nepřirozeně lstivá.

„Vidíš ty dveře támhle vzádu?“ ukázala na tmavě hnědé dveře s nápisem Exit, „Evan tam už čeká.“

„To jako vážně? Myslíš, že jsem tak stupidní?“ poťukala jsem si na čelo a divila jsem se, že i v této chvíli dokážu být pořád trochu veselá.

„Nevěříš, drahá Roxen?“ zadívala se mi záludně do očí, ale když viděla, že si stále trvám na svém, zakřičela Evanovo jméno. Když se pootevřely dveře a z nich vešla dovnitř vysoká postava, ulevilo se mi. Čím dál více se ale ten kluk přibližoval, tím moje nejistota začala narůstat. Až když jsem se pak podívala do hnědých očí, v kterých se zrcadlilo zoufalství, jsem dostala strach.

„Evane?“ Udělala jsem krok vpřed k té záhadné postavě a doufala, že ten kdo stojí přede mnou, je opravdu Evan.

„Děkuju za tu krev, Roxy.“ Melody vytáhla z mé tašky 2 plastové kradené vaky s krví, zamávala na mě, poté se podívala na toho přede mnou a vykročila do temna místnosti. Pak už jenom šlo slyšet, jak se za ní zabouchly dveře.

„Evane?“ řekla jsem znovu, ale potišeji. Najednou mne prudce chytl za ruku.

Autor: TryingInnocent, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dying, But Still Alive - 3. kapitola: