OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Eleanor - Kapitola 1.

11.01.2011 (15:00) • KristenBee • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 919×

1. Happy beginning?

Byl krásný parný den v New Yorku 11. července 2002. Je to přesně deset měsíců po té strašlivé události, která se stala. Mladá dívka, bylo jí asi něco kolem šestnácti let, seděla osamocená v praku na opěrce lavičky. Vypadala, jako kdyby na někoho čekala. Ale výraz v jejím obličeji říkal zcela něco jiného. Skleněné oči se smutným pohledem a slzami, které jen tak ještě nepřetekly. Její nepřítomný pohled směřoval přes park, skrz stromy až na místo, kde před několika měsíci stály Dvojčata, mrakodrapy. V myšlenkách se vracela k tomu dni. K tomu, co se stalo a čeho bude litovat nejspíše po zbytek života.

Do sluchátek jí začala hrát jiná skladba, úplně odlišná od té předchozí. Energická, ne tak smutná, jako ta předcházející. Už první tóny této písničky, jí probraly z toho transu, do kterého se v poslední době dostávala často. Pokaždé na tomto místě. Hned vnímala, co je přesně za den, proč je vlastně tady a rázem zapomněla na všechno. Čekala na Claire, na svojí velmi oblíbenou kamarádku, ale na tu nejvíce…

Postavila se na lavičce a protáhla se. Jak dlouho tady seděla? Podle toho, jak je rozlámaná, asi několik hodin. Poslední dobou jí čas začal splývat. Seskočila z lavičky, ale opatrně. Přece jen je trochu nemehlo na všechno možné sporty. Naštěstí si nic neudělala.

Chvíli tam jen tak stála a rozhlížela se kolem po ostatních lidech. Malé děti si pod dozorem svých matek hrály na honěnou. Stále běhaly sem a tam. Tak plní energie, až z nich sálala do celého okolí a působí i na ni. Starý pár sedící na lavičce pod kvetoucím stromem.  I oni vypadali šťastně, jak na sebe láskyplně hleděli. Tohle se jí nikdy nestalo. Nezažila lásku, krom té rodinné a přátelské.

Jedno sluchátko si vytáhla z ucha a poslouchala na chvíli změť všech těch zvuků okolo ní. ‚Good bye by almost lover…‘ chvíli se zaposlouchá do písničky. Ale to zvoní její mobil. Přišla jí textovka.

‚Ahoj El, je mi to líto, ale máti mě nechce pustit ven. Prý máme dneska nějakou oslavu či co. Je mi to moc líto. Vím, že jsem to slíbila. Tak třeba zítra zajdem nakupovat nebo do kina a co třeba na bowling? Určitě něco podnikneme. Ještě jednou promiň. Claire‘

‚No tak to je super. Ale tak to nevadí. Pro jednou to přežiju.‘

Rozejde se. Už není žádný důvod pro to, aby tady strávila ještě dalších několik minut.

‚Claire, to je jasný, chápu to. Nemůžeš za to, že ti to neřekla dřív. Tak půjdem zítra na ten bowling a dáme si ještě pizzu a vezmem sebou ještě někoho dalšího! Zkus si tu oslavu alespoň trochu užít. Pa Eleanor‘

Odeslala zprávu Claire. ‚Snad najdu něco, čím se místo našeho potulování městem zabavím.‘ Nasadila si druhé sluchátko zpět a pokračovala v cestě. Vnímala jen svoji hudbu. Byla ve svém vlastním světě.

„Pozor! Letí!“ zakřičel na ni z dálky neznámý hlas. Neslyšela ho. Také, jak by mohla.

Hlavu otočila tím směrem, aniž by něco zaslechla. Viděla jen, jak se proti jejímu obličeji řítí velkou rychlostí nějaký neidentifikovatelný barevný předmět.

„Au!!! Sakra! Co to je!!!“ vykřikla, protože už nestačila uhnout. Spadla na lavičku přímo vedle ní. Chytala se za hlavu. Byla z té rány trochu v šoku. Nic podobného nečekala.

„Hej! Seš v pořádku? Není ti nic?“ ptal se z dálky nějaký hlas. Byl to mužský hlas? Nedokázala teď vnímat natolik, aby to zjistila.

„Vnímáš mě? Haló! Je ti něco? Prosím, odpověz mi!!“ Jeho hlas byl čím dál tím více ustaranější, plný obav o tuto dívku. Slyšela ho. A to zcela zřetelně. Písničky jí v uších už dávno přestaly hrát. Ale ona ze sebe nedokázala vydat ani hlásku. Jen si držela rukou hlavu.

„Prosím tě. Tak alespoň kývni hlavou, že vnímáš, co říkám.“ Hlas zvážněl. Byl naléhavější.

Donutila hlavu, aby alespoň na znamení souhlasu. Bolela ji.

„Uff. Alespoň vím, že mě slyšíš.“  V jeho hlase byl slyšet úsměv.  Měl tak příjemný a uklidňující tón hlasu. Neodolala a otevřela oči.

Byl u ní tak blízko, že se ho na první pohled i lekla. Zatřásla se. Ale pohled, do jeho očí, vše odnesl. Měl je neskutečně hluboké. I jejich barva ji očarovala. Tmavé zelené s čokoládově hnědými skvrnkami okolo zorniček. Prohlížely si jí pobaveným způsobem. Konečně se vymanila z jeho pohledu a mohlo si ho v klidu doprohlédnout. Měl tmavě hnědé vlasy. V tomto zapadajícím slunci vypadaly skoro jako černé, které místy házely světle hnědé odlesky. Jeho pleť byla světlá, jako barva sloní kosti, dalo by se říci. I ona měla světlou pokožku, ale ne takhle. Kromě nádherných výrazných očí ji ještě všimla jeho světle růžových plných rtů. Něčím byly zvláštní. Když se znovu setkala s jeho pohledem, už vypadal hodně pobaveně. Pozoroval ji, jak si ho celého prohlíží.

„Á, šípková Růženka nám konečně procitla,“ dodal s oslňujícím úsměvem při pohledu na ni a její zkoumavý pohled. Neudržela se. Začala se potichu, ale intenzivně smát.

„A dokonce se nám začala si smát. Už nemusíme volat záchranku,“ zvolal radostně a vrátil mobil zpět do kapsy u mikiny. Přidal se k ní a začal se také smát.

Přestal jako první: „Tak co, seš v pohodě?“ zeptal se a na obličeji mu stále pohrával úsměv.

Už jí nebavilo jen sedět a poslouchat jeho monolog, i když měl opravdu krásný hlas.

„Jo jsem. Promiň, nečekala jsem to. Byla jsem trochu v šoku.“ Když promluvila, měla trochu zatřený hlas.

„No to je dost.“ Usmál se na ni „Už jsem si vážně myslel, že jsem tě nějak zmrzačil, když si neodpovídala. Jsem Drake Dvight.“

„Drake Dvight? Zajímavé jméno. Já jsem Eleanor.“ Podala mu ruku. Neváhal a chytil ji za ni. Měl jemnou pokožku, vláčnou. Nechtělo se jí ji pustit. ‚Už ji držím moc dlouhou dobu. Měla bych ho pustit.‘ Okřikovala se v duchu a zároveň mu pustila ruku.

„Už musím jít.“ Sebrala se a zvedla z lavičky. Nohou kopla do barevného frisbee. To byl asi ten viník.

„Eleanor.“ Slyšela ho za svými zády volat. Neotočila. Možná by i chtěla, ale nějaký hlas v její hlavě jí radil pravý opak. Šla po písčité cestě pryč z parku.

Cítila se neobvykle šťastná, jak už dlouho ne. Jako kdyby se něco neurčitého změnilo. Možná právě dnes začíná ta nová a zcela jiná kapitola jejího života.

Ciao, konečně jsem přemluvila sebe samu a přidala první kapitolku :).

Doufám, že alespoň někoho osloví, abych ji mohla dále přidávat.

Budu ráda za jakékoli komntáře :).

Kristen Bee

Autor: KristenBee (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eleanor - Kapitola 1.: