Empire 15. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Alex je konečně zpátky s Erikem a hned se dozví malé tajemnství.

22.02.2013 (19:00) • ameri96ca • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 799×

Zprudka jsem se nadechla a odtáhla se. V hlavě jsem měla černo, najednou jako bych nevěděla, kolik je jedna plus jedna. Nejistě se kousl do rtu a sedl si zpátky.

„Promiň,“ zabručel. Rty mě brněly, chtěla jsem ho znovu políbit a mít ho u sebe. Bože! Neměla bych na něj takhle myslet. Je to zabiják. Po chvíli, když jsem mlčela, se na mě podíval. Nebyl to ani moc šťastný pohled. Zlato jako by pohaslo a mně to přišlo neskutečně líto, že jsem ho asi zklamala.

„Eriku…“ Natáhla jsem se pro jeho ruku a zmáčkla ji.

„Když já tě mám rád,“ zakňučel. „Celý život jsem sám. Nikdy se nenašel nikdo, kdo by mi rozuměl jako ty. Já vím, že toho chci asi hodně, ale prosím tě, dej mi šanci. Neříkám, že jsem svatej, ale potřebuju tě. Záleží mi na tobě, ani si neumíš představit, jak…“ Srdíčko mi zase začalo hrozně bušit, chtěla jsem ho utěšit, obejmout, ale místo toho jsem vstala a otočila se k němu zády. Možná jsem vážně hodně přecitlivělá a moc to nafukuju. Nebo je to vážný problém? Nevyznám se v tom… Nevyznám se v sobě.

Erik se taky zvednul, cítila jsem ho hned za mnou.

„Já se tě nevzdám,“ zašeptal a byl opravdu blízko. Pomalu jsem se na něj podívala.

„Řekni mi, proč zrovna já? Jsem člověk, nejsem ani hezká. Nic pořádně neumím, nemám žádnou velkou sílu nebo chytrý mozek. Jsem obyčejná,“ rozhodila jsem rameny. Ano, takhle myšlenka mi v hlavě trčela už hodně dlouho.

Popošel ještě blíž a prstem se mi dotknul místa, kde mi tak hrozně buší srdce. Musel to slyšet, je to drak.

„Nejsi vůbec obyčejná. Jsi krásná, chytrá. Nepotřebuju, abys byla silná nebo nějak zvláštně úžasná jako všechny víly tady. Máš úžasnou duši, jsi hodná, milá, inteligentní. Nikdo by nezvládl projít přes poušť v Temném království. Nikdo by si nedokázal ochočit upíra a nikdo by se nepostavil mně. Určitě nejsi obyčejná, Alex.“ Znovu mě pohladil po tváři. Kruci, byl tak blízko. A teď jsem upřímně hrozně změkla. Neumím moc přijímat komplimenty. Nevím, co právě dělat. Ještě k tomu, když je to někdo jako on.

Podívala jsem se mu do očí a začala se utápět v tom pohledu. Měla bych mu tu druhou šanci dát. Už z důvodu, že ho teď budu potřebovat. Není to tu snadné a já to jinak nezvládnu.

Přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho. Nejdřív byl zaskočený, ale nakonec mě jemně objal a polibky mi začal oplácet. Mrazení v zádech jsem ignorovala a snažila se soustředit jenom na něj.

Nevím, jak dlouho jsme tam stáli, ale když se za námi ozvalo zakašlání, málem jsem vyletěla z kůže. Rychle jsem se odtáhla, celá udýchaná, a podívala se na Ezru. Opírala se o okraj dveří a s úsměvem kroutila hlavou.

„Myslela jsem, že bychom mohli jít k tomu jezeru.“ Aha. Jasně. Na to jsem úplně zapomněla. Začala jsem přikyvovat, cítila jsem, jak pomalu, ale jistě rudnu. Rudá až na zadku. Tohle bylo… trapné. Ale Erik se tak netvářil. Koukal na mě s pobaveným výrazem ve tváři. On se mi smál! On za to může. On to věděl, že je tady. Přece ji musel slyšet.

Zvedla jsem k němu výhružně ukazováček a popošla k Ezre.

„Jdeme?“ zamumlala jsem a prošla kolem ní. Rychle zmizet. To jsem potřebovala. Samozřejmě byla hned u mě.

„Takže strach z něho tě přešel?“ zasmála se a přátelsky do mě šťouchla. Jenom jsem něco zabručela. Nechtěla jsem to moc rozebírat. „Ale chápu tě. Žádná mu nikdy neřekla ne.“ Když to řekla, zatvářila se pochybovačně.

„Cože?“ zajímala jsem se hned. On měl nějakou holku? Neříkal, jak je sám? Poraženě svěsila hlavu.

„Řeknu ti to u jezera. Teď jsme slyšet,“ zašeptala a popoběhla pár metrů dopředu. Vlasy jí zářily, ona celá zářila. Jak někdo může být tak zatraceně krásný?

Měla pravdu s tím jezerem. Bylo obrovské! A úplně čisté. Chtěla jsem se v něm vykoupat. Samozřejmě, Ezra mě předběhla. Skočila do vody, která se jemně rozčeřila.

„Tak na co čekáš?“ zasmála se a plavala dál. Shodila jsem ze sebe oblečení a skočila za ní. Plavaly jsme až k ostrůvku z velkého kamene. Byl příjemně teplý, nepálil, jak jsem si myslela.

„Takže, když jsme teď mimo dosah, můžeš mi říct to s Erikem. Když ses tak krásně přeřekla.“ Jemně jsem do ní šťouchla a ona se zakřenila.

„Moc toho není. Ale podle mě by se nedalo říct, že byl až tak sám. Je pravda, že vztah neměl s nikým, ale že by byl svatej, to taky ne. Erik je… výjimečný, co se týče jeho vzhledu…“ Odkašlala si. „To sis asi mohla všimnout… A my jsme podobní lidem, co se týče pohlavního styku, víš. Je blbý ti to takhle vysvětlovat. Máme to rádi. A on určitě hodně.“ Pobaveně se zasmála, natož to já jsem byla trochu vystrašená. Erik je přitažlivý, to ano… Ale myslela jsem, že zrovna tady jsou ti posvátní.

„Já myslela, že tady je to jiné.“ Řekla jsem tady a myslela v dobré části tohohle světa.

„Jo. Tady se tím až tak nebavíme. Ale Erik nebyl vždycky na straně dobra, Alex. A možná proto tak špatně ovládá svůj vztek. Já se ovládám výtečně. Nedokáže mě vytočit žádná hloupost. Ale Erik…“

„Neodbočuj.“

„Dobře…“ vzdychla. „Já toho sama moc nevím. Ale jelikož Temná královna ho chtěla jako svého nástupce, myslím, že měl něco i s ní.“ Když to řekla, zamrazilo mě v zádech. Absolutně jsem nesnesla pomyšlení, že on a ona… Znovu jsem se zatřásla. Ačkoli byla krásná, byla pořád hodně zlá!

„To je blbost.“

„Není tak docela, Alex. Je to dlouhý seznam. Vím to, protože se známe už hodně dlouho a…“

„Ty jsi…?!“ skoro jsem to vykřikla.

„Ale byl to omyl a bylo to hned ze začátku… Nemusíš se bát. Nic k sobě necítíme,“ ujistila mě, ale já už nevěděla, čím si být jistá můžu. Erik mě chce kvůli sexu, nebo mě chce, protože mě má vážně rád? Ano, samozřejmě. Nebyl vždycky hodný, ale tohle? „Nerozrušila jsem tě moc? Hele, ber to tak. Má tě rád, tak jako žádnou jinou, co jsem u něj viděla. Važ si toho. To se nestává každý den. Víš co? Nebudeme na to myslet. Zaplaveme si?“ Ezra byla tak klidná! Vůbec ji to nerozrušilo. Jako by to bylo normální… Vlastně. Já to nemůžu posoudit. V životě jsem neměla kluka, v životě jsem se nepodívala za brány střediska a v životě se nedostala k normálnímu lidskému životu. Ne že bych chtěla. Nikdy mě to nelákalo. Ale upřímně, teď mě to začalo lákat.

Pomalu jsme se vraceli do tábora. Ezra s Erikem dnes večer odlétají. Hledat Veu. Úplně jsem na to zapomněla, než mi to Ezra připomněla. Byla jsem možná i ráda, že si odpočinu a všechno si v klidu promyslím.

Když jsme přišly, Erik seděl s Ezry tatínkem na dřevěné židli a o něčem si povídali. Okamžitě jsem zrudla, když se na mě podíval, a zapadla do příbytku. Jasně, teď ho vidím trochu jinak. Nevím, jestli je to dobře.

Sedla jsem si ke stolku a vzala si ovoce. Nevědomě jsem se zakousla a dívala se do zdi. To je zase super den. Vlastně, tohle by mě nemělo vůbec trápit. Je to jen tečka oproti tomu, co se právě děje. Moji nejlepší kamarádku nejspíš bude věznit Temná královna kvůli prstenu, který je ve skále na místě, o kterém vím, ale nevím, kde přesně je. A potom ještě lidský svět. Můj táta určitě šílí a Bryan se nudí ještě víc, než předtím. Nemají tam lesního elfa, takže tam mají zimu. Určitě. A já se tady opaluju, zachraňuju tenhle svět a jím ovoce.

„Alex?“ Z mého koukání do blba mě vyrušil Erik. Jistě, vědomě jsem ho čekala. Zvedla jsem oči a hodila za hlavu, co říkala Ezra. Nemá to žádnou váhu nad tím, co se vážně děje.

„Eriku?“ Jemně se pousmál a klekl si přede mě. Trochu jsem se zachvěla, přeci jenom, pocit bezpečí u něj vážně ještě necítím.

„Co ti řekla?“

„Nic důležitýho,“ řekla jsem ledabyle a zakousla se do ovoce připomínající hrušku a chutnající jako mandarinka, ale ještě trochu jinak.

„Opravdu?“ Trochu zvážněl. Zvedla jsem k němu ruku a pohladila ho po tváři.

„Jo.“ Přikývl a nahnul se ke mně. Jemně mě políbil.

Autor: ameri96ca (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování