18.05.2015 (20:00) • Ver • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 586×

„Ahoj, Terko!“ ozvalo se od dveří stáje, když se zrovna vracela s vodítkem od Juráška a Adámkem za patami.

„Jé, ahoj, Míšo!“ odvětila starší dívka s úsměvem. „Zrovna jsem tě chtěla jít hledat. Co říkáš na projížďku? Vzaly bychom i Lucku a možná přijde taky Isabela,“ vysvětlila svůj plán z rána.

„To zní skvěle, Lucka je doma, sedí s mamkou v kuchyni,“ prozradila Míša vesele a pak se vrhla ke svému mladšímu bratříčkovi. „A co provedeme s tímhle zlobidlem?“ zeptala se, když chytila klučinu do náruče a zatočila s ním ve vzduchu.

„Juhů!“ výskal přitom Adámek.

„No, nevím, Míšo,“ zauvažovala hraně Terka, a přiložila si palec na tvář, jakože hrozně usilovně přemýšlí. „Možná bychom ho mohly uvařit a sníst na svačinu!“ navrhla nakonec v žertu.

„Nebo s ním nakrmíme koníky, co ty na to, Adámku? Chceš být svačinka pro nás nebo pro koníky?“ přidala se hned Míša nadšeně.

„Néé! Já necu být svasiná!“ bránil se nejmladší z trojice, ale pak se přidal ke smějícím se dívkám i jeho dětský chichot, za kterého se všichni přesunuli do domu.

„Ahoj, Lucko. Dobrý den, paní Mráčková,“ pozdravila Terka slušně přítomné a při pohledu na výraz Míšiny maminky se zaculila a opravila: „Tedy, Hano,“ broukla s červení ve tvářích, protože si stále na takové oslovení nemohla zvyknout.

„Ahoj, Terko,“ dostalo se jí odpovědi od obou.

„Adámku, doufám, že jsi Terku moc nezlobil, že ne?“ tázala se maminka svého malého synka.

Ten jen zavrtěl hlavinkou, načež se k ní rozeběhnul a vážně pronesl: „Ne, maminko, já byl moc ššši-ko-v-ný!“

„Lucko, co kdybychom si vyjely na projížďku? My tři a ještě by měla dorazit Isabela, bude zábava,“ navrhla Terka.

Lucka chvíli zapřemýšlela a pak se podívala po své učitelce, která na ni s úsměvem kývla. „Možná bych mohla,“ pípla tedy celkem nejistě a pousmála se.

„Zdravím vespolek!“ ozvalo se v tu chvíli od dveří, ve kterých stála Isabela. „Poslala mě sem Fríska, že prý jedete na vyjížďku, mohla bych se přidat?“ zeptala se.

„Jasně, Iso,“ zazubila se na kamarádku Terka. „Počítaly jsme s tebou.“

„Dobrá, holky… tak si běžte rovnou připravit koně, ne? Nachystám vám svačiny a budete moci vyjet hned. Jen ještě… Terko, přenecháš Hvězdu Lucce? Přece jen, nejezdí tak často jako ty,“ navrhla paní Mráčková.

„Samozřejmě. A mám si vzít Saxanu nebo Satyra?“

„Který z nich je klidnější? V sedle jsem nebyla delší dobu,“ přiznala Isabela.

„Satyr je taky zlatíčko. A jízda na koni se nezapomíná,“ prohlásila povzbudivě Terka a pak se všechny čtyři vydaly ven, aby si své koníky vyčistily a osedlaly. Prve je však musely odchytit na pastvinách.

„Hvězdičko!“ zavolala Terka na klisnu, která zvedla hlavu a poklidně přišla k ohradníku. Dívka ji podrbala na čele a pak jí připnula vodítko k ohlávce a druhý konec předala Lucce. „Dneska jedeme na vyjížďku, takže buď zlatá jako vždy a poslouchej Lucku stejně, jako posloucháš mě,“ informovala ji, pohladila po krku a pak šla hledat tu malou čarodějnici.

Mladá vranka se popásala o kus dále a jen co zjistila, že se Terka s vodítkem v ruce blíží k ní, zvědavě zastříhala ušima a zvedla hlavu, sledujíc zvědavě dívku. „Ahoj, Saxánko, vezmeš mě dneska na projížďku?“ zeptala se klisny přátelsky, ale za chvíli její pozornost ztratila – to, když se kolem prohnal Nicholas a strhnul ji na sebe.

„Nicholasi!“ pištěla Míša, která skončila rozvalená v blátě.

„Tak ty před vyjížďkou s kamarádkami dáváš přednost bahenní koupeli, jo? No, to je pěkné, Míšo!“ smála se Terka.

„To víš, je to skvělé na pleť,“ odvětila Míša, vyplázla na kamarádku jazyk a taky se rozesmála. Stejně jako zbylé dvě dívčiny. Vypadalo to na opravdu veselé odpoledne.

Nakonec se všechny čtyři převlékly do jezdeckého oblečení, od Hany dostaly batoh se svačinou a mohly se konečně vyhoupnout do sedel svých miláčků, které si pečlivě vyčistily a nastrojily. „Užijte si to, holky!“ mávla na ně ještě paní Mráčková od dveří, když jedna po druhé nasedly na koně.

Terka si vzala Saxaniny otěže do rukou a nakopla třmeny, aby jí z nich jezdecké boty neklouzaly. „V jakém pojedeme pořadí?“ optala se zbytku skupinky.

„Veď nás ty, Vranko, je čas si zvykat,“ zazubila se Isabela, jakožto nejstarší člen výpravy. „A Skvrnka je taky dobrá jezdkyně, měla by skupinu uzavírat, ale je taky nejmladší, takže bych jela radši jen kousek před ní, a Hnědka by byla druhá, pokud to tedy nebude vadit koním,“ navrhla následně celé rozložení.

„Souhlasím,“ kývla Míša, které se rozhodně líbila nepatrná poklona dívky, která od ní byla starší o celých šest let. „A na pořadí koní tady nesejde, jen Hvězda jakožto nejstarší by neměla být vzadu, což takhle nebude. V pořádku, Luci?“ zeptala se ještě poslední, poměrně zamlklé, členky jejich výpravy, která jen vděčně kývla.

„Dobrá tedy,“ zazubila se Terka, mrkla na – trochu vyděšenou – Lucku a pak pobídla klisnu holeněmi. „Krokem vchod!“ zavelela ještě jako správný generál a zamířila s mladou klisnou ven z brány areálu stáje. Lucka snad ani Hvězdu pobízet nemusela, protože ta jako by věděla přesně, kde se má zařadit, a při tom rozkazu sama vykročila v rozestupu za Saxanou, načež vyrazil i Satyr a nakonec Nicholas, který už nervózně podupával nohou, jak se těšil na výlet.

Zamířily prvně po poměrně prašné polní cestě, aby objely pastviny a dostaly se na volné prostranství luk a polí, které se nacházelo nedaleko stáje. Na rovné půdě, na které se nepovalovalo mnoho kamenů, by sic mohly vyrazit i rychleji, avšak ze začátku musely koně nechat rozehřát v kroku a navíc Lucka s Isabelou si potřebovaly na pobyt v sedle trochu zvyknout. V pravdě, Terka by na tom nebyla o mnoho lépe, kdyby přes prázdniny netrávila všechen čas u Mráčkových. Míša pak byla jediná ze skupinky, která působila, jako by se v sedle snad narodila, a byť neměla takový talent jako její bratr Jan, jednoduše na ní její schopnosti komunikovat naprosto bezděky s koňmi byly vidět.

Až když se dostaly na louku, ze které hodlaly pokračovat směrem k lesní pěšině, navrhla Terka, že by mohly dále pokračovat rychlejším tempem. „Cítíte se na to, holky?“ ptala se hlavně Lucky a Isy.

„Bez problému,“ houkla nejstarší členka výpravy zezadu.

„Zvládnu to,“ potvrdila i druhá tázaná, byť s o něco menším sebevědomím.

„Lehkým klusem vpřed!“ zavelela tedy Terka s úsměvem, pobídla Saxanu a ta svižně povyskočila, jak naklusala. Terka brzy našla tempo pro vysedávání, a tak pokračovaly dále v poklusu.

„A nechcete se Skvrnkou prohnat ještě rychleji? My bychom vás s Hnědkou dohonily, ať vás neomezujeme v tempu!“ navrhla Isabela dosti hlasitě, byť teď už na pořadí nezáleželo, a tak měly holky možnost se přesouvat či klidně na chvíli jet vedle sebe.

„Možná po cestě zpátky, že, Míšo?“ zeptala se Terka nejmladší z kamarádek, která navedla svého valáška k rychlejšímu tempu, aby se mohla s dívkami bavit. „Aktuálně je to fajn takhle – navíc, koně ještě nejsou pořádně rozehřátí, abychom mohly závodit, a Nicholas by určitě raději soutěžil, než běžel jen tak,“ usoudila a Míša opět nemohla jinak než souhlasit.

Post scriptum: Vzhledem k úpravě pravidel a faktu, že kapitoly EM mají v rozmezí 500 - 900 slov, tak budu nadále přidávat vždy článek s dvěmi po sobě následujícími kapitolami.  

Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Equitēs Magia: 18. a 19. kapitola: