Filmové pouto - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak asi bude probíhat výběr šatů? Zavolá Sofie Nickovi a sejdou se? To si přečtěte. :)

29.08.2017 (10:00) • Karlito • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 562×

„Nepřipadáš si v tom taková naducaná?“ začala jsem zlehka. Nemůžu jí říct, že je jak šlehačka a vůbec jí to nesluší. Měla tak pěknou postavu a chtěla ji schovat v tomhle.

„Trochu to rozšiřuje, ale přijde mi to v pohodě. Tobě se nelíbí?“ nakrucovala se Bethany před zrcadlem. Prsa se jí přelívaly jako mořská hladina.

„Popravdě ne. S tvojí postavou bych volila něco zvýrazňující pas a boky.“

„Tak já dovezu něco jiného.“ Odtlačila Marie vozík s šaty, kde byla jedna šlehačka vedle druhé.

„Přeci nebudeš celý večer v upnutém korzetu a kruhem pod šaty? To bys toho měla za chvíli určitě dost.“ Probudila se ve mně zkušenost z maturitního plesu. Dodnes svojí volby lituji.

„Tak jsem tady.“ Přitlačila Marie vozík zaplněný mnohem hezčími šaty než předtím. Bethany byla v kabince a čekala, až si bude moc sundat šaty.

Přehrabovala jsem se mezi šaty a přemýšlela, které by se nejvíce hodily ke mně. Určitě nějaké bez korzetu a nenabírané. Chtěla bych se cítit pohodlně a ne kontrolovat výstřih a držet si sukni při každém pohybu.

„Podej mi ty, které se ti nejvíce líbí,“ křikla Bethany z kabinky a já vytáhla jedny v takovém bohémském stylu. Bethany nebyla sice moc boho, ale mně se opravdu líbily.

„Vždyť to nemá skoro žádný výstřih!“ Vylezla jí z kabinky jen hlava. Co by chtěla? To jde na svatbu lovit chlapy na prsa, nebo co?

„Zkus si je a uvidíš.“ V téhle várce šatů jsem měla nejednoho favorita. Kdyby mě viděl Mark, určitě by mě pochválil. Copak Mark. Snad najde tu pravou, která bude hrdě hlásit, že se může stát manželkou a matkou.

„No, já ti nevím. Je to moc cudné.“ Bethany vylezla z kabinky a stoupla si před zrcadlo. Otáčela se ze strany na stranu a v obličeji se mračila. Vždyť vypadala o mnoho líp než v té šlehačce.

„Vypadá to rozhodně líp než to předtím. Věř mi.“ Dopila jsem své šampaňské a dolila si další sklenku. Bylo tak dobré!

„Nechci být odhalená zase tak moc, ale mám prsa a nechci mít zase výstřih ke krku. To ne. Najdi jiné.“ Vlétla do kabinky a já šla pro další šaty. To bude nadlouho.

„Zkus tyhle.“ Bez korzetů bylo převlékání mnohem rychlejší.

„V tomhle vypadám jak ryba.“ Šaty byly upnuté až skoro ke kolenům, ale opravdu jí to slušelo. Jsem zvědavá, v čem nakonec půjde.

„Tak se spolu půjdeme podívat po prodejně a vybere spolu něco, co vás zaujme?“ navrhnula Marie a věšela odmítnuté šaty na vozík.

„To by šlo.“ Oblékla se do oblečení, ve kterém přišla, a vydala se s Marií vybírat. To jsem zvědavá, co vybere. Beztak nějakou šlehačku i s dortem pod tím.

Byly pryč docela dlouho. Po čtvrt hodině mě to přestalo bavit, tak jsem se vydala kouknout po prodejně. Vedle kabinek se nacházelo i oddělení pro boty. Společenské lodičky. Něco pro mě.

„Dobrý den, mohu vám pomoci?“ Jakmile jsem vešla, vykročila prodavačka.

„Dobrý den, nehledám nic konkrétního, ale mohu se podívat?“

„Samozřejmě. Kdyby něco, budu u pokladny.“ Obešla pult a sedla si za počítač.

Měli tu krásné boty. Bílé zrovna nebyly můj šálek kávy, ale nacházely se zde i ostatní barvy, nejen pro nevěsty. Zaujalo mě něco třpytivého na konci police. Byly to ty nejhezčí lodičky, co jsem kdy viděla.

„Přece jen byste mi mohla pomoci.“ Přešla jsem k pultu a oslovila prodavačku. Ihned ochotně a s úsměvem vstala a vydala se za mnou.

„Chtěla bych si vyzkoušet tyhle, číslo 38.“ Ukázala jsem na třpytivé krásky a doufala, že budou mít moje číslo.

„Tak se posaďte, hned přijdu.“ Zašla do skladu.

„Máme ve vaší velikosti třpytivé šedé a nebesky modré, tak jsem si dovolila vzít oba páry.“ Přisedla vedle mě na sedačku a rozbalila krabice. Ty stříbrné z police byly oproti těm nebesky modrým pouhé lodičky.

„Tak já bych si vyzkoušela ty modré, jestli můžu?“

„Klidně se projděte, abyste je pořádně zkusila.“ Paní prodavačka byla opravdu milá.

Hned první pohyb na těchto lodičkách rozhodl. Ty musím mít. Vezmu si je na premiéru filmu, co teď točím.

„Vezmu si je.“ Usmála jsem se a prodavačka na mě.

„Sofie, kde jsi?“ volala Bethany od kabinky a já i se svými botami a lehčí peněženkou přišla. Ve vozíku byly zase samé šlehačky a korzetové šaty. No, já v tom chodit nebudu. Když si nedá poradit, já s tím nepohnu.

„Myslím, že mám favoritky.“ Když odhrnula závěs kabinky, nemohla jsem uvěřit, co měla na sobě. Nabíraná sukně s volány a nějakými výšivkami. Korzet vzadu na šněrování a prsa opět jako na vodě. Proboha.

„Můj styl to teda vůbec není, ale ty jsi nevěsta.“ Nechtěla jsem ji moc kritizovat, když to byly favoritky.

„Připadám si jak princezna.“ Točila se před zrcadlem.

„Vyfotíš mě? Pošlu to kamarádce.“ Podávala mi mobil. Na tapetě byl Jared někde u moře. Rychle najít foťák a neobdivovat svalnatce v plavkách.

„Super, moc děkuju.“ Odebrala se do kabinky a konečně bylo vybráno. Byly dvě hodiny od našeho příjezdu.

„Takže můžeme?“ zvedala jsem se z gauče a vzala si tašku s lodičkami.

„Blázníš, ještě musíme vybrat boty, podvazek a závoj.“ Smála se a mířila do oddělení obuvi, kde jsem předtím byla. Panebože, co jsem komu udělala. K čemu jsem se to upsala.

Nikdy bych neřekla, že já a Bethany spolu strávíme pět hodin v salónu se svatebními šaty. Vybírání šatů bylo docela na dlouho, ale budiž. Výběr doplňků bylo hotové peklo. Podvazek už nechci ani vidět.

Neměla jsem ani sílu volat Nickovi, když jsem dorazila na pokoj. Když ale klaply dveře od pokoje, ležel za dveřmi lístek. Určitě od Nicka. Stálo na něm: „V osm pokoj 321.“ Bylo za půl hodiny osm. To mám co dělat.

Rychlá sprcha, výběr pohodlného oblečení, půlhodina byla pryč. Zaklepala jsem na pokoj číslo 321. Nick otevřel bosý, v teplácích a triku. Moc mu to slušelo.

„Jsem rád, že jsi to stihla. Pojď dál.“ Uhnul mi a já vešla do jeho pokoje. V jeho pokoji jsem ještě nebyla. Čas jsme trávili výhradně u mě.

„Objednal jsem pizzu a půjčil pár DVD, tak si uděláme pohodový večer, co ty na to.“ Přišel ke mně a objal mě. Láskyplně se ke mně přitulil a políbil mě. Uvidíme, jakým tempem a jak bude večer probíhat.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Karlito, v rubrice: Povídky » Na pokračování