Thomas je upír narozený před několika staletími. Eve je chovanka, zdroj krve, která zmizela z nejlépe střežené krevní banky na světě. Doktorka Butlerová je jediný člověk, co léčí upíry.
A ti všichni spolu mají dočinění v den, který jim změní životy.
14.07.2014 (14:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 784×
Thomas seděl na dlouhé, kovové lavici a bezvýrazně si prohlížel ostatní čekající. Občas se z místnosti za velkými, černými dveřmi ozval křik nebo pláč, ale jinak bylo v čekárně hrobové ticho.
Žena naproti němu nervózně klepala nohou, asi dvacetiletá dívka po jeho pravici si občas otřela slzu, která jí stekla po tváři, ale Thomas byl „jen naštvaný“. Seděl a čekal, až se z reproduktoru nad jeho hlavou ozve jeho číslo a půjde si sednout na zubařské křeslo.
Nebylo to jen tak nějaké zubařské křeslo, bylo to křeslo, na kterém se sterilizovali upíři, v poslední době tak přemnožený druh. Přemnožený… Žádná celá pět procent populace bylo podle nejstarších již dost a bylo velké riziko vyzrazení. Potom už jen zbývalo čekat, komu přijde pozvánka do ordinace a kdo se tomu vyvaruje.
Thomas se znovu zastavil pohledem na dvacetileté dívce vedle něj a přemýšlel, proč asi pláče. Z vlastní zkušenosti věděl, že přeměňovat člověka v upíra není nic příjemného, proto nechápal její emocionální pohnutí. Kdyby ji chtěli sterilizovat jako lidskou ženu, chápal by to, ale s tím, že nemůže mít děti, se dívka musela zajisté již smířit. Že by byla jedna ze starších?
Starším upírům většinou záleželo na tom, aby mohli předávat své schopnosti dále, ale ona vzhledem ke svému oblečení a ještě poměrně čerstvé jizvě na krku nevypadala jako starší.
„Proč pláčeš?“ zeptal se po chvíli tiše.
Otočila k němu překvapenou tvář, otřela si další slzu a zašeptala: „To nic, jenom… Jenom je těch událostí nějak moc,“ Smutně se usmála a znovu od něj odvrátila tvář.
„Jsi čerstvá?“ zeptal se a mírně se předklonil, ale jí viděl do tváře.
„Dva dny,“ řekla téměř neslyšně, a než se Thomas stihl zeptat, kdo ji přeměnil, reproduktor nad jejich hlavami se rozezněl.
„Číslo dvě stě osmnáct, prosím ke dveřím.“
Thomas spěšně zkontroloval číslo na jeho lístku a potom pomalu, neochotně vstal. Věděl, že ho čeká bolest a ponížení, až mu budou zacpávat žlázu ve špičácích. Ale nic jiného mu nezbývalo, a tak pomalými, ladnými kroky přišel ke dveřím a čekal, až se ozve tón, signalizující, že dveře jsou odemčené.
Doktorka Butlerová položila pilník na tác a ten opatrně vložila do sterilizátoru, umístěného přímo pod zubařským křeslem. Potom rychle vstala a vešla do malé komory vedle černých dveří, kde se pečlivě zamknula a čekala, až se světýlko nad její hlavou rozsvítí a ona bude moci vejít zpět do ordinace. Mezitím si prohlížela nehty, které při celodenním zaplňování upířích zubů amalgámem utrpěly nenávratné škody.
Když se do komory zavřela poprvé a čekala na znamení, byla nervózní a měla strach ze stvoření, co mělo čekat připoutané v zubařském křesle, až vejde do místnosti. Zvláště proto, že doktora Butlerová byla člověk, jediný lidský doktor, co kdy pracoval pro upíry a léčil upíry. Vybrali si ji proto, že žlázy v upířích tesácích se v přítomnosti člověka začnou přirozeně rozšiřovat a je jednodušší je zaplnit a zneškodnit.
Posledních čtrnáct dnů seděla jedenáct hodin denně v křesle a dělala monotónní, ale v podstatě děsivou práci, jako by razítkovala papíry. Znuděně, bez emocí, beze slova. Pořád dokola, ať už před ní seděl kdokoliv a tvářil se na to jakkoliv. Nebyla psycholog, aby utěšovala upíry, jež tato situace vyvádí z míry.
Světlo se rozsvítilo a Emily Butler otočila klíčem. Naposledy se nadechla a otevřela dveře.
Thomas nehybně hleděl do stropu a hodlal to dělat až do chvíle, kdy pouta povolí a on bude moci odejít. Poslední člen ochranky zmizel ve dveřích a chvíli bylo hrobové ticho. Nechápal tuhle šarádu, kdy ho připoutali a nechali samotného v místnosti.
Nechápal to přesně do chvíle, kdy slyšel vrznutí dveří a ucítil neodolatelnou vůni lidské krve.
Pohledem švihnul k místu, odkud ta lahodná vůně přicházela. Stála tam asi třicetiletá žena v bílém plášti, s blonďatými vlasy spletenými do drdolu a nasazovala si gumové rukavice.
„Bolesti se bát nemusíte, bude to jen trochu štípat a potom vám pár dní bude smrdět z pusy. Pokud by nastaly jakékoliv komplikace, ihned přijďte,“ přeříkala, když si klekla vedle křesla a začala cosi s rachotem přemisťovat přímo pod Thomasem. Po chvíli se vynořila s pilníkem, malými kleštičkami a mističkou, ve které byla hmota, kterou mu hodlala nacpat do zubu.
Thomas znovu obrátil pohled ke stropu a trvalo mu pár vteřin, než zcela ovládl pudy vysát z té mladé ženy všechnu krev.
„Kolik vám je let?“ ozvalo se tiše těsně vedle jeho ucha a doktorka si prohlížela jeho zuby. „Ťukněte za jedno desetiletí,“ dodala stejně tiše a nervózně se ohlédla. Když Thomas bez přestání ťukal asi dvacet vteřin, doktorka uchopila jeho ruku, pár minut dělala, že mu zacpává žlázy, pohladila ho po hřbetu ruky a znovu zmizela za dveřmi.
Ještě ten den si měl ověřit, že má žlázy stále funkční, ale to ve chvíli, kdy poplácal po rameni dívku v čekárně a vytratil se z utajené kliniky, nevěděl.
Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Golden vein - 1. kapitola:
Jsem ráda, že se Ti povídka líbí :) Budu přidávat jednu kapitolu každý týden, abych tomu narozdíl od starších povídek dala řád :).
Děkuji!
Jůů Alisko 
Je fajn že zase píšeš:-)) Vypadá to zajímavě:-)) Další prosím:-))
Jů tak snad se zorientuješ, protože příští kapitola... No nevím, jestli to naopak ještě víc nezamotá. Ale snad ne. :) Doufám, že se pro povídku nadchneš stejně jako já při jejím psaní. :D
Hm... tak nějak jsem si původně myslela, že upíry nechám na nějakou dobu spát. A hle, nakonec jsem se k tvé povídce přece jen nachomýtla.
Moc jsem z toho popravdě nepochytila. Nu, nejspíše taktéž proto, že ta kapitolka byla tak moc krátká, že jsem se rozkoukat nestihla a už byl konec.
Nu, ale uvidíme, jak to bude pokračovat. Pak snad zjistím i odpověď na otázku, zda tohle bude něco pro mě či nikoliv... 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!