OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Halo: 11. Skvela novinka

20.05.2012 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 609×

 Z předchozí kapitoly: Se sklopenou hlavou jsem prošla kolem výlohy Nando's, naposledy jsem se koukla na kluky, jak se skvěle baví s tou černovlasou dlouhonohou nánou a se smutným úsměvem jsem se vydala zpět do práce. Cestou jsem si pustila mix nejsmutnějších písniček, jaké v Ipodu mám.

Kapitola 11.: „Skvělá“ novinka

Roxanne:

Další týden jsem Harryho, Nialla ani kluky neviděla. Neměla jsem potřebu, nestála jsem o to trávit čas s nimi. Niall i Harry se mi pokoušeli několikrát volat, stejně jako Louis a Zayn, ale Zaynie byl jediný, komu jsem to kdy zvedla. On byl jediný, který nebyl z té nány Zivy paf. Ostatním se moc líbila. Louis mi dokonce párkrát řekl, že mu připadá roztomilá. Jediné moje štěstí bylo, že jsem měla ještě holky, Melanie a Zayna. A právě toho jsem pozvala dneska k nám podívat se na film.

„Holky, dělejte. Musí tu být uklizeno, dřív než zazvoní na ty prokletý dveře!“ zařvala jsem na ně do obýváku.

„Tobě se to říká, mrcho! Chystáš jenom prostírání, zato mi tady tvrdě dřeme!“ ozvalo se mnohohlasně a hlavně naštvaně z obýváku.

Na jejich odpověď jsem se jenom rozesmála.

„Vaše smůla!“ křikla jsem na ně vesele. Jako odezvu jsem slyšela naštvané mumlání a velice sprosté nadávky. To jsou moje holky. V další chvíli už ale zvonil zvonek.

Hnedle jsem se vydala přivítat Zayna. No a holky by nebyly holky, kdyby se ke mně nepřidaly.

Sam otevřela dveře a zůstala strnule stát, stejně jako Zayn, který se právě chystal vejít. Navzájem se zhodnotili pohledem a teprve až si Ellise odkašlala, tak se jejich pohledy oddělily. Byli tak roztomilí. Úplně mezi nimi bylo vidět to jiskření. Bylo to skoro jako ohňostroj na nový rok v Číně, a že to, sakra, nebylo málo.

Zayn vešel do našeho domu a když za ním zacvakly dveře, tak jsem mu skočila po krku a náležitě jsem ho přivítala. Samozřejmě, že pouze jenom jako kamaráda. Nikdy bych nemohla Samantě něco takového udělat.

Potom, co jsem z něj slezla, jsem se jala představování. „Zayne, tohle je Oliv – ta nezkrotná,“ řekla jsem a ukázala jsem na jednu moji blonďatou kamarádku. Ti dva se po anglicku objali a vtiskli si náznaky polibků na obě tváře.

„Tohle je Ellise – ta zodpovědná,“ usmála jsem se a rukou jsem ukázala směrem k mé hnědovlasé kamarádce. Jejich stejné, hnědé oči se spojily a oni se objali, také po anglicku.

Jako poslední jsem si nechala Sam. Moji nejmenší kamarádku s černou barvou vlasů.

„A tohle je Sam,“ usmála jsem se a otočila jsem Zayna na Sam. Trošku nervózně ji objal, ale to, že ho Sam stiskla, mu zřejmě dodalo odvahy a tak ji taky věnoval dvě pusy. Na každou tvář jednu. Rozdíl byl ale v tom, že tohle nebyli jenom náznaky polibků, tyhle byly opravdové a tak nebylo divu, že když od sebe poodstoupili, tak se oba dva trošku červenali.

***

Potom, co jsme snědli brzkou večeři, na které jsem si dala obzvlášť záležet, jsme se přesunuli do obýváku. Měli jsme tam na zemi spoustu nadýchaných polštářů a tak jsme se mohli posadit, tak jak jsme chtěli.

„Tak, co si pustíme?“ zeptala se Oliv.

Ellise se uličnicky usmála. Neřekli byste to o ní, ale když chce, tak se dokáže neuvěřitelně odvázat, jen co je pravda.

„Pustíme si Prci, prci, prcičky: Knihu lásky!“ vypískla nadšeně. Podle tónu hlasu bych řekla, že to dneska u večeře trochu přepískla s vínem, které jsem servírovala k vynikajícímu smaženému lososu, nebo co se to s těma rybama vlastně dělá. Hlavní je, že se mi to povedlo a že to všem strašně chutnalo. Byla jsem na sebe hrdá.

„Néé, ten film už nechci víckrát vidět,“ zaúpěla jsem a protočila jsem oči. Knihu lásky jsme viděli nejmíň šedesátkrát a to ho máme doma jenom měsíc.

„Ale já ho ještě neviděl,“ zakňučel tentokrát Zayn a štěněčím pohledem vyhledal moje oči. Nechtěla jsem, ale nakonec jsem jeho čokoládovému, ztrápenému pohledu podlehla.

„Tak fajn, fajn. Souhlasíte všichni s volbou?“ zeptala jsem se, protože v téhle půlce domu vedeme demokratickou republiku. Ne tak jako vedle, tam mají pořád to samé zastaralé království, kde se všichni ti, co nelezou otci alias králi do zadku, nemají zrovna nejlépe. Tuhle teorii jsme jednou rozvíjeli po dlouhé pařbě. Ráno jsme si to sice moc nepamatovali, ale Ellise nám velice ráda pomohla vzpomenout si. Samozřejmě se to neobešlo bez úplatku a tak měla hned druhý den nové luxusní boty na jehlovém podpatku, po kterých se dívala už nějakou tu donu.

„Návrh se přijímá,“ řekli všechny najednou. Zayn se na nás se smíchem vyjeveně koukal.

„Vedeme demokratickou republiku. To znamená, že každý zákaz, příkaz, volbu nebo rozhodnutí řešíme hlasováním,“ ozvala se chytře Ellise. Byl to totiž její nápad.

„Wow, tak to máte vymakaný. My s rukama se vždycky trochu štengrujeme,“ usmál se Zayn a poposednul si blíž k Samantě. Vědoucně jsem se usmála. Prostě jsem si nemohla pomoct, ale když oni byli tak roztomilí, že byste to taky nevydrželi.

Díky našemu hlasování jsme tedy vybrali Prci, prci, prcičky: Kniha lásky. Zezačátku jsme se strašně nasmáli. Ellise si pro sebe pořád žvatlala, jací jsou ti kluci prasata a že Stifler je blbců král. Prostě normálka, ale stálo to za to.

V televizi zrovna běžela scéna ve starém bordelu, kam se kluci vydali díky radě, kterou našli v knize lásky – soupis rad a technik (př. jak balit holky, různé finty na zpestření sexu apod.). V knize se psalo, že tam, v tom bordelu pracuje ta nejlepší ze striptérek a tak ji kluci chtěli vyzkoušet. Jenomže se o nějakých těch „pár“ let sekli.

No a právě ve chvíli, kdy ta stařičká striptérka umřela při kouření jednoho z kluků, do obýváku přišel otec. Největší překvapení ale bylo, že za ním stála celá One Direction. Pf. Ty jsem tak potřebovala vidět.

„Roxanne! Okamžitě to vypni, zlatíčko. Mám pro tebe novinku,“ ozval se přehnaně milým tónem, až jsem se skoro lekla, co to tu stojí tu za idiota. Všechno to ale dělal jenom kvůli klukům, kteří si ho, podle toho, jak se k němu chovali, velice oblíbili.

Povzdechla jsem si, utrápeně jsem se podívala na holky a Zayna a film jsem se značným sebezapřením stopla. Potom jsem se otočila k němu a na znamení toho, ať se rychle vymáčkne, jsem začala poklepávat nohou. Chtěla jsem totiž ten film ještě dokoukat.

„Takže, Roxy. Mám pro tebe jednu zprávu, která tě jistě potěší,“ malinko se odmlčel. Zřejmě se pokoušel navodit napjatou atmosféru. „Kluci tu s vámi budou bydlet. Zatím na dobu neurčitou, ale zítra se sem oficiálně stěhují,“ prohlásil nadšeně po minutách dlouhého čekání. Na tuto novinku jsem jenom pozvedla obočí.

Věděla jsem ale, že se mi začíná hrnout krev do obličeje. Ellise a Oliv si do rukou vzaly polštáře, aby se skryly před mým pohledem, který bude brzo spalující. Sam vzala jednu z dek a spolu se Zaynem se pod ni schovala.

Holky moc dobře věděly, co dělají, protože jsem začala být pořádně rozzuřená.

„Co?! To mi nemůžeš udělat!“ zvedla jsem hlas a svoji otázku jsem směřovala na svého „papínka“. Blbec. „Tohle je moje půlka domu a to znamená, že já určuju, kdo tady bude bydlet a kdo ne!“ rozkřikla jsem se, přiblížila jsem se k otci a zabodla jsem mu ukazováček do hrudi.

„Zvyšovat hlas na mě nebudeš, mladá dámo!“ přidal se k mému vřískotu svým dunivým hlubokým hlasem. „Promluvíme si v mé pracovně!“ naštvaně, ale rázně odkráčel. Ty ucha aneb 4/5 One Direction tady ale samozřejmě nechal.

Naštvaně jsem si odfrkla, hodila jsem sebou na gauč a založila jsem si ruce na hrudi. Na to, že mě čeká ještě jeden rozhovor, tentokrát tisíckrát horší než ten, který jste teď zažili, jsem měla náladu celkem pod psa a to se mi normálně nestává.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Halo: 11. Skvela novinka: