He saved my life - Kapitola třetí • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitola je na světě. Čas pokročil a svět začíná být napjatý. Kdy se Voldemort objeví? bude to už brzy? V Bradavicích mezitím žáci skladají závěrečné zkoušky. Jak to dopadne? No to si přečtěte, Vaše LittleGii

09.03.2012 (16:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 458×

He save my life

Kapitola třetí

Dny se od sebe vzájemně nelišily. Volné chvíle jsem trávil s Ronem a Hermionou a chodil na vyučování. Večer jsem trávil se Snapem a když se našla přeci jen ještě nějaká ta chvíle strávil jsem ji s Ginny. Jak bych si kolikrát přál, abychom mohli mít obyčejný vztah, ale jak zase říkala ona, nebylo by to ono.

I když jsem věděl, že je to nemožné stále jsem zkoušel jestli se mi podaří bezhůlková magie skombinovaná s kouzlením bez vyslovení formule nahlas.

***

O několik měsíců později

Blížilo se pomalu léto a zkoušky probíhali v plném proudu. Pro nás to bylo hrozné, pořád jsme se museli učit a tak nebyl příliš času na to, abych trénoval. Snape naše cvičení přerušil se slovy: „Musíš zvládnout zkoušky, Harry.“ Ano, je to tak. Už mi neříkal Pottere. Je pravda, že za ty měsíce, co spolu trénujeme se mezi námi vyvinul určitý vztah, nemohl jsem říct, že přátelský, ale toleranční ano. Je pravda, že kolikrát jsem přišel na cvičení a začal sypat kupu nadávek na den strávený ve škole a Snape tam seděl, smál se a tvářil se rozčileně. Po čase odložil tu věčnou masku, ale před lidmi jsme stále byli nepřáteli na život a na smrt.

Pohled nikoho

A jak čas ubíhal, Harry se neustále zdokonalovat. Severusovi bylo až téměř smutno, že něco takového dělá. Dával mu sice šanci, že přežije, ale sám moc dobře ve skrytu duše věděl, že toho nebohého chlapce, který se provinil snad jen svou drzostí, posílá na smrt. Snažil se ho naučit všechno, co on sám uměl a snad i něco navíc. Kde se v Harrym bral všechen ten potenciál? Na to Severusovi bylo odpovědí jen jediné jméno. Lily. Harryho matka, ale i otec byly oba neobyčejně nadaní kouzelníci a tak nebylo divu, že i Harry s trochou cviku může kráčet v jejich šlépějích.

Zkoušky byly úspěšně složeny pro všechny studenty a dokonce i Neville zvládl všechny povinné předměty. Jeho babičku mu konečně přestala říkat, že je nemehlo. Harry teď žil pod jednou střechou s Weasleyovými. Konečně řekli Ginnyným rodičům o tom, že jsou spolu. To se vymáčkl i Ron o sobě a Harmioně. Dlouhou dobu paní Weaslyová slavila, jak se jí krásně rozrostla rodina. Tonksová s Lupinem do toho praštili a vzali se. Teď je Tonksová těhotná.

Nad celým kouzelnickým společenstvím se, ale s létem přiřítil nepříjemný neklid. Všichni tušili, že se něco stane. Přeci jen Harry už splnil zkoušky, na to Voldemort nejspíš čekal. Nebo to tak alespoň tvrdili lidé. Prý by ho Voldemort nemohl zabít, když nedokončil školu, nechtěl bojovat s nerovným soupeřem. A přesně, jak se všichni obávali, přišel den D.

Pohled Harryho

Věděl jsem o tom jen nepatrnou chvíli před tím než se tam objevil. Byl jsem na kopci za Doupětem a hrál si s hůlkou, když napadl moji mysl.

„Připrav se,“ jediná slova, která ke mně vyslala. Rychle jsem vyskočil na nohy. Stál už tam, několik metrů ode mně.

„Dlouho jsme se neviděli,“ řekl prostě. Přikývl jsem, ale sám nic neřekl. To ho zjevně moc nepotěšilo. Trochu se zamračil, ale pak začal chodit okolo mě.

„Je to zase dlouhá doba, co jsem tě neviděl. Vyrostl jsi, zmužněl. Víš vlastně proč jsem nepřišel dříve?“ Zavtěl jsem nesouhlasně hlavou. „Přesně jak lidé říkají. Chtěl jsem, abys dostudoval. Abych mohl tvrdit, že jsi mi byl roven, i když to nebudeš nikdy.“ S hrozivým smíchem na mě namířil hůlkou. To já tu svoji neustále držel při těle. Znovu se zamračil a zavrtěl hlavou. Pořádně se narovnal a přešel ke mně.

„To si se nenaučil ani ty hloupé základy?“ zeptal se mě.

„Ale jistě. Jenže kouzelnický postoj se požívá v přátelských bojích, my nejsme přátelé.“ S těmi slovy jsem švihnul hůlkou ve složité ose okolo své hlavy a vyslal k němu kouzlo. Jelikož jsem používal především magii bez vyslovení kouzelné formule, nemohl tak snadno odhalovat, jaké kouzlo použiji. Plameny se k němu prudce přiblížili, ale on je Protegem odrazil.

„Přeci jen něco umíš.“ Hlasitě se smál, když ke mně začal vysílat kletby. Odrážel jsem je a viděl, jak v jeho očích roste hněv. Bál jsem se, aby sem někdo nepřišel, ale jak jsem tušil bylo to marné. Byla to chvíle, když se všude kolem začala ozývat lupnutí, jak se sem všichni přemisťovali. Celý řád zde stál, moje nová rodina, ale i moji bývalí přátelé ze školy, profesoři a ředitel. Voldemort se na chvíli zastavil a já také. Chtěl jsem jeho smrt v boji a ne ho nečestně zabít.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování