OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hell, Destiny and Hope - 22. kapitola

26.04.2015 (09:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 514×

Co mám s Nicholasem.

Zase se mi před očima objevuje ten jeho obličej, a jak mi všichni říkali, jak spolu vypadáme krásně a jak jsme si souzeni a přitom jsme spolu v té době těžce prohodili pár slov.

No jo, život není jednoduchý, jak víme všichni.

Naštěstí mi můj opilý stav rozkázal nemyslet na voloviny - tedy na minulost.

„Nic. Jsme kamarádi. Přežili jsme něco, co naši kamarádi ne, takže jsme si tak nějak zbyli," zkonstatuju prostě a natahuju se pro flašku, abych s ní zatočila. Paige mě zaráží.

„Ne! Já chci slyšet všechno! Jací kamarádi?"

„Párkrát mi řekl, že se se mnou chce vyspat, ale vždycky byl namol a já mu ho párkrát vykouřila, ale to jsem byla taky namol," pokrčím rameny.

„Tys. Mu. Ho. Vykouřila?!" nevěří mi Clare.

„Ne. Můžeme pokračovat?" Usměju se na ni a taky svému vtipu a tentokrát mě všichni nechávají, ať s tou debilní flaškou zatočím, a tak ji sleduju a je mi úplně jedno, na koho to padne. Naštěstí se mi to vyhýbá a dno i hrdlo padá někam mimo mě. Čas pro další chatování s Nicholasem.

Nicholas:

- Já se nudím.

- Co proboha děláš, že neodepisuješ?

- Miluju tvoje nohy.

- Odepiiiš mi, prosím, krásko.

- Co chceš, plejboji?

Nezaobírám se nějakým správným psaním angličtiny... vlastně jsem se tím nikdy nezaobírala, raději to napíšu jasně rychle, jak se to vyslovuje.

- Ach bože, děkuju.

- Hrajeme chlastací poker a mě už z toho úplně bolí hlava!

- Asi protože pořád prohráváš.

- Jsi v tom lepší, no.

- Jsem lepší ve všem.

- Nemohu potvrdit.

- Ani mi vyvrátit.

- Co děláte vy?

- Čekáme na striptéra.

Ano! Zapomněla jsem svému opilému mozečku sdělit, že před hodinou nám namol opilá Eleanor, ještě před jejím tvrdým usnutím, sdělila, že prý musíme otevřít objednanému striptérovi. Zřejmě ho objednala ona, protože nikdo jiný o tom neměl ani páru. Nebo je Elena tak vedle, že to zapomněla.

- Už jsem na cestě.

- Někdo stokrát hezčí, než jsi ty.

- Vážně?

Začíná se mi načítat právě poslaná fotka Nicholasovy maličkosti. První moment je zděšení a další naprostý výbuch emocí.

Ksakru! Doprdele!

Miluju jeho břicho.

A přesně to tam taky je. Jeho břicho a jeho zaháklý prst do kraťasů, co má na sobě. Odhaduju, že stojí někde v koupelně.

„Holky, jen si odskočím." Zase se asi pět minut snažím vstát a daří se mi to až v šesté minutě, kdy se pomocí gauče vymotávám na nohy. Hlava bolí, svět se točí.

Zamykám se v koupelně a stoupám si na studené kachličky, abych si shora vyfotila břicho a kalhotky. Koketně zahákuju prst za kus černé krajky a nechávám nohy rovné. Sakra... nejde to vidět. Zvedám se a potichu vybíhám z koupelny... vlastně jsem asi tichá jak slon v obýváku a nenápadná asi tak.

Dávám se po schodech, kde vím, že je ložnice. Lehám si na postel a pokrčuju jedno koleno tak, aby bylo rovně, což ovšem nemůžu při svém stavu očí posoudit. Tentokrát jde vidět, když si zahákuju prst za krajku a stahuju ji mírně z boku. Naměřuju mobil tak, aby tam bylo všechno vidět a tvořilo to alespoň nějaký sexy obrázek. Je to sexy obrázek! Hned mu ho posílám a čekám, až to zobrazí.

Zobrazení je okamžité. A překvapivě píše.

- Bože!

- Jsi živej?

- Mám z tebe dokonalýho stojáka.

- Co prosím?

Čekám a čekám a pak se najednou začne načítat fotka. Prosím?! Zakrývám ji prstem a vlastně celou rukou. Co to melu? Postupně otevírám jedno a druhé oko a pak uvolňuju z displeje jeden prst po druhém. Není kam spěchat...

Uuuf... vyfotil mi zase břicho.

Počkat?

Zaměřuji se na fotku víc a musím si z toho až sednout. Už není v koupelně, ale je v nějakém pokoji... jeho pokoj. No jistě, vždyť tam prakticky bydlí, že ano.

Vypadá to, že leží a, přibližuju to na rozkrok, je jen v trenkách a ukazuje na svůj rozkrok prstem.

- Co blbneš. Vždyť je to v pohodě.

- Moment.

Zcela s očekáváním čekám. Počkat... tahle věta nedávala smysl ani v mé hlavě. No dobře... prostě už nemám zakrytý displej a nemám zavřené oči. Prostě čekám a doufám v nějakou pikantní fotku, kterou bych ho pak mohla vydírat.

Tak tímhle ho teda rozhodně vydírat nebudu.

Tohle použiju zcela pro své domácí účely. Ksakru!

Už je celý nahý a zdá se, že zapomněl překrýt rukou celý rozkrok. Jěžiši! Vždyť vidím špičku jeho penisu!

- Tak teď jsi mě dostal.

- Jak moc jsem tě dostal.

- Bože...

- Ano?

- Nemyslím tebe.

- Tak mě neoslovuj jménem. Pro tebe jsem pan Bůh.

- Polib si.

- A můžu, co chci.

- Pro mě za mě.

- Fajn... teš se na zítřek.

- Ach bože... zítra je ta svatba, co.

- Na to se zrovna těšit nemusíš.

- Netěším se.

- Já se svlíknul...

- Řada je na tobě.

Zůstávám hledět na poslední zprávu od něj. Řada je na mně?

- Do toho nejdu.

- Nesnáším, když nemám kalhotky.

- Dobře... tak to dole si klidně nech zakrytý.

On to myslí vážně! No mě poser... co se to sakra děje?

Jenže já mu ty fotky opravdu chci vyfotit. Možná mě těma fotkama bude vydírat on, ale já mám taky jeho fotky. Můžeme uzavřít dohodu. Jakou dohodu? Jsme oba namol a zřejmě si tohle nebudu ani pamatovat. Tak je to jedno, ne? Za opilého stavu se to nepočítá, ne?

Vysvlíkám si tílko a stoupám si před skříň, která ma na sobě velké zrcadlo. Fajn, nějaká póza? Takhle se fotí kluci, ne?

Fotím pár fotek, předkloněná, narovnaná... všechno to v závěru působí spíš komicky. Nelením a posílám mu všechny, co jsem zrovna vyfotila. Ať se s těma fotkama třeba pomiluje, je mi to jedno.

- Zdá se mi to, nebo se na té poslední směješ?

Projíždím ty fotky a opravdu se na jedné směju. Není teda poslední, ale takové dezorientování je samozřejmé.

- Možná.

- Je to skvělý.

- Co, že jsem polonahá a směju se?

- Vlastně jo. Oboje.

- Vysvětli.

Zatajuju dech a čekám. Píše, pořád tam ve vzduchu lítají ty zkurvený tři tečky, já je asi zabiju!

Pak přestávají a já čekám, že mi každou chvílí přijde zpráva, ale nic se neděje.

Pak se mi mobil v ruce najednou rozvrní a já celá nadskočím.

„Ano?" zeptám se telefonu.

„Tady je Nick."

„Ahoj, Méďo."

„Ahoj," opakuje tiše.

„Proč mi voláš?" Taky ztišuju hlas, jako bych byla v místnosti plné lidí. Hlas na druhém konci je stejně tichý a zní dokonce stejně ožrale.

„Nudím se."

„Zrovna jsem se vysvlíkla z podprsenky a chtěla jsem se ti vyfotit."

„Típám to."

„Počkej!" utnu ho rychle.

„Dělám si srandu."

„Tak si ji nedělej a pošli mi tu fotku."

„Moje prsa uvidíš až jako odměnu," zase hlas ztišuju, protože ani nevím jak, ale zase nabral podivných výšek.

„Vymyslím něco, v čem tě porazím."

„Platí."

„Tak zatím, krásko."

„Zmlkni, brouku."

„Ach bože... miluju, když seš drsná."

„Jsem beznadějná romantička!" okřikuju ho za to, protože já jsem čistě romantička.

„Nekecej."

„Nevím, kdo je tady v posteli takovej Hulk."

„Nemůžeš říct s jistotou. Ale ano... v podstatě je to zážitek."

„Jdu spát."

„Přijde vám striptér."

„Kriste striptér!" Celá vzpamatovaná se zvedám, a aniž bych položila hovor, vybíhám dolů do obýváku. Až moc pozdě si uvědomuju, že mám na sobě jen spodní prádlo. Všechny pohledy se na mě otočí a dokonce i ten nově příchozí. No jistě blonďák.

„Bože, děvčátko! Vždyť ty se nachladneš!"

„Jaj, to je gay! Jupí!" vykřiknu a v ten moment típám palcem hovor. Nepoložil to už dřív? Asi jo.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hell, Destiny and Hope - 22. kapitola: