OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hiteriho seznam - 1. kapitola



Hiteriho seznam - 1. kapitolaPříběh o třech kamarádech, unuděných obyčejným životem. Vymysleli si úplně jiný druh zábavy - nebezpečné zábavy, ovlivňující lidské životy.
Jak by se Vám líbilo ovládat vše pouhým joystickem?

Dnes, v blízkých ranních hodinách, se na dálnici mezi Pristem a Kurovou horou srazila čtyři dopravní auta a tři kamiony.
Policisté stále neví, co nebo kdo stojí za těmito stále častějšími dopravními nehodami.“

Chlapec sedící u rádia přeladil na jinou stanici.

„Dnes bude slunečno, místy-“

Chlapec opět přeladil.

„… slyšíte správně. Až desetiprocentní sleva na každý druh zboží!“

Opět přeladil.

„Sydow! Přestaň stále to rádio přelaďovat. Rozbiješ ho.“

Chlapec rádio následně vypnul a sedl si ke druhému chlapci na sedačku. Otočil se směrem ke třetímu, který stál u okna a sledoval skrz špinavé okno ulici pod ním. V ruce stále nepřestával držet joystick.

„Ewe, slyšel jsi to? Už tě zase hlásili v rádiu.“

Chlapec zatáhl závěs na okně a poodstoupil od něj dál.

„Jo, slyšel.“

Jeden z kamarádů, ten, který okřikoval Syda – Hiteri – se také přidal do rozhovoru.

„Neměl bys tolik pokoušet policii nebo…“

„Nemůžou mě dostat. Nemají žádné důkazy. Nikdy je mít nebudou!“

„Já vím, že ne, ale i tak bys na sebe neměl poutat až takovou pozornost.“

„Pozornost?“ chlapec se zasmál. „To všechno, co jsem až do dneška udělal, bylo nic oproti tomu, co chystám…!“ okřikl ho, vzal si bundu a vyšel do ulic velkoměsta, zvaného HillCity.

 

Ewe se procházel, jako každé odpoledne touto dobou, ulicemi nákupního centra Festival´s Slow.
Kdyby chtěl, mohl by během chvilky zabít všechny kolem. Zničit vše - ty vysoké nepotřebné budovy, okrádající lidi. Tak lehké jim to ale nechtěl udělat. Všichni musí pocítit tu bolest – všichni ti, kteří mu ublížili, a nebylo jich málo.
Ewe vytáhl mobil z kapsy a vytočil nějaké číslo.

„Hiteri…?“

„Takže... Šedesátá třetí je totálně ucpaná. Jsou tady ale další dvě cesty, kterými to můžeš vzít. Buď po Reinghartově nebo Masarově. Oběma se dostaneš k firmě Tsumori.“

„Dobře, potom se ozvu.“

„Hodně štěstí,“ popřál mu Hiteri.

„Díky, ale to potřebovat nebudu!“

„Pochopitelně.“ Chlapec zavěsil.

Ewe zamířil k místu, ze kterého bude vše kolem korigovat. Vytáhl si z baťohu joystick, zapnul ho a zmáčkl tlačítko START.
Na obrazovce se mu načetla mapa města. Díky navigaci si vyhledal, kde je, a začalo to.
Semafory se z červené barvy změnily na zelené. V ulici kapt. Tsumiriho vznikl chaos. Auta jezdila a narážela v protisměru do sebe.

„Skvěle.“

O kus dále začaly zvonit na policejní stanici telefony jako divé.

„Pane, Thingsy. Už to zase začalo!“ informoval jeden z policistů.

„Cože?“

„Podívejte, tady na té obrazovce kamery čtyři.“
Komisař sledoval chaos na nedaleké ulici od nich. Lidé utíkali ze svých aut s hrůzou v očích.

„Jedeme! Viník nemůže být daleko!“

 

Ewe zavolal přes sluchátka nazpět Hiterimu.

„Jak to vypadá na stanici?“

„Už po tobě vyjeli.“

„Kudy?“

„Filishovou ulicí…“

„Dobře... potom ti zase zavolám.“ Ukončil hovor a pokračoval dále v cestě.
Zahlédl první policejní auto a rozběhl se.
Komisař spolu s jedním policistou právě dojeli na místo. Ve spěchu doslova vyskákali z auta.

„Kde je?“ vykřiknul.

„Nevidím ho, pane.“

Ewe zaběhl za roh. Našel si perfektní místo, ze kterého mohl dokonale vše sledovat a ovládat.
Konečně se mu načetly souřadnice zbylých ulic. I ty zablokoval. Osobní auta do sebe narážely znovu a znovu. „Skvěle…“
Po chvíli vyšel ze svého úkrytu a procházel kolem toho všeho bez povšimnutí. Vždy si utrpení kolem vychutnával velkými doušky.

„Kde je ten parchant?“ šílel komisař a pořád se bezcílně ohlížel kolem sebe.

Hiteri celou spoušť sledoval na své menší obrazovce na notebooku a na čtyřech plochých obrazovkách kolem sebe.

„Jeď pro Ewa. Musíme ho odtud dostat.“

„Jo! Konečně!“ vykřikl radostí Sydow. Sebral klíče ze stolu a vyběhl z bytu ven. Nasedl do svého Subaru a vyjel pro kamaráda.

Ewe pořád nepřestával znovu a znovu rozpoutávat chaos kolem sebe. Doslova kynul blahem, když viděl, jak komisař marně hledal viníka té příčiny.
Všude kolem projížděli záchranky a hasiči. Těžce se dostávali přes kusy plechu k raněným.

Komisař si zavolal právě přišlé policisty do kruhu.

„Zatkněte kohokoli, kdo bude vypadat podezřele!“

„Ale, pane...“ začal namítat jeden z policistů. „to přece...“

Komisař ho chytil silně pod krkem.

„Na nic jsem se vás neptal! Nesmíme riskovat, že budou každý den ohroženy životy lidí v našem městě, takže udělejte to, co jsem řekl!!!“

Sydow byl už jen kousek od ulice, ve které se nacházel Ewe. Zavolal mu.
„Přišel jsem pro tebe. Kde jsi?“

„Počkej na mě na rohu téhle ulice. Hned tam budu, jen tady něco dokončím.“

„Ok.“

Všude kolem Eweho byli samí policisté. „Hlupáci. Nikdy mě nedostanou!“ pomyslel si s úšklebkem. Ewe se následně napojil na obrovskou billboardovou elektrickou obrazovku na střeše nákupního obchoďáku. Na obrazovce nechal objevit jejich logo.
Tak stejně to udělal na každé televizi v obchodě.

Jeden z policistů si toho všiml.

„Pane Thingsy. Podívejte se támhle! Co to má znamenat?“

Komisař zaklonil hlavu k nebi. „Sakra!“
Ewe vylezl ze svého dalšího úkrytu a prošel kolem komisaře bez povšimnutí. Byl až moc zaujatý písmeny nad sebou.
Na veškerých obrazovkách v celé ulici byly vyobrazeny tři velká tiskací písmena – SEH.

„Seh? Co to má znamenat?“

„Nevím!“

Ewe zmáčkl poslední tlačítko, které zbývalo.

„… a DESTRUCTION!“

Obrazovka nad nimi i veškerá elektronika v obchodech explodovala. Ohromná exploze způsobila v lidech ještě větší paniku než do teď.
Komisař se s policisty jen bezmocně rozhlíželi na spoušť, která vznikla kolem nich.

Ewe se konečně dostavil k Sydowi, čekajícímu v autě. Nastoupil.

„Páááni, Ewe! Tohle je zatím to nejlepší, co se ti za tenhle týden, možná i měsíc, podařilo!“

„Jeď!“ napomenul ho.
Hiteri se k oběma připojil přes handsfree.

„Máme tři hodiny, než se ten chaos v centru města urovná, takže se co nejrychleji dostaňte zpět a další stupeň probereme až tady.“

„Dobře,“ odpověděl Sydow a šlápl na plyn.

Dvojice dojela do bytu, ve kterém se scházeli. Sydow popošel k rádiu a zapnul ho.

„... Jedna tragédie střídá druhou... policisté stále hledají příčiny těchto neštěstí, které naše město už delší dobu sužuje.  Vyšetřovatelé si jsou jisti, že příčinou není něco, ale někdo. Do-“

Sydow vypnul rádio a překvapeně hvízdnul. „Úúú... Tak už na to konečně přišli. To jim to ale trvalo!“ Chlapci chvíli pozorovali jeden druhého, než Hiteri prorazil to ticho.

„No... Plán, který jsme měli dohodnutý, se tím pádem ruší.“

„Jak to myslíš, že ruší?“ vzkřikl Sydow. Eweho to také překvapilo.

„Celou tu dobu, co jste byli pryč, jsem se snažil dostat do archivu městské radnice, ale marně. Všechno smazali a přesunuli. Veškeré záznamy, schůzky a podobně.“

„Už jim asi došlo, že se jim někdo opakovaně nabourává do systému a kopíruje je,“ uznal nabroušeně Ewe, protože věděl, že je to kamarádova chyba. Měl si dávat větší pozor!

„Ano, přesně! Proto musíme operaci přesunout o něco později. Několik dní mi bude trvat, než přijdu na to, jak se k těm informacím jinak dostat. Stejně jim bude několik dní trvat, než opraví město, takže to hraje v naše karty.“

„Dobře, jak chcete,“ odvětil Sydow a posadil se do sedačku, stojící vedle něj.

Ewe se otočil ke dveřím a když chňapnul po klice, hned ho kamarád okřikl.

„Kam jdeš?“

„To už není tvá věc, Sydow!“

„Je nebezpečné chodit v tuto chvíli ven.“

„S tímhle v ruce, ne!“ Strčil si joystick do kapsy a vyšel z bytu ven.

............ ........................ ........................ ........................ ........................ ........................ ...........


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hiteriho seznam - 1. kapitola:

4. Gracewhite přispěvatel
15.11.2012 [18:21]

GracewhiteDíky, Agi, tohle sem ani nečekala. Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 15.11.2012 [15:58]

jako vzdy... Ten text me pohltil, zdeptal a vyvolal spousty otazek... Kdybych te mela hodnotit podle textu, jsi osoba se zvlastnim komplexem, ktera chce ostatni ovladat, jsi pokrivena sadistka se sklony pohrbivat lidi do masovych hrobu a na jejim okraji tancit oslavne tance... Ale tohle vsechno dokupy dela jedinecny a velmi originalni celek, pri kterem zamrazi, ale nedonuti ctenare povidku s odporem zavrit... Umis davkovat nechutnost a toho si snad na tobe cenim nejvic... Obcas si sice prazvlastne preskakovala v deji, ale i tak je muj dojem vyborny... Emoticon Emoticon

2. Gracewhite přispěvatel
12.11.2012 [19:31]

Gracewhitejojo, díky dám. :)
Když už konečně nemám problém s čárkami, začnu psát špatně y/i... to je fakt jak naschvál. Emoticon Emoticon

1. Poisson admin
12.11.2012 [10:14]

PoissonDávej si pozor na y/i a přímou řeč (když končí čárkou, doplňující věta za ní začíná malým písmenem).

Povídka mě moc zaujala, mám tenhle typ ,her s lidmi´ fakt ráda, takže si určitě přečtu další díl! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!