Hope,love and sorrow 13. • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak a je tu dalsí díl. Dlouhou dobu bylo všechno idylické, tak teď nastávají menší komplikace :D Příjemné čtení :)

30.07.2009 (08:49) • Kafi • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1659×

13. Komplikace

„ Tak, co pak si dáte?“

„ Dvě nestea broskev, děkuji.“ Odpověděl Kris černovlasé servírce.

„ Hned jsem zpět.“ Zapsala si objednávku a odešla směrem do kuchyně. Listovala jsem jídelním lístkem. Tahle restourace se mi opravdu líbila. Byla taková útulná. Oranžové lampiony osvětlovaly celou místnost, čerstvé květiny na každém stole a ty obrazy, byli na nich černobílé fotografie milenců. Kris mě vytrhl ze snění.

„ Hm.. nedáme si pizzu na půl? Co třeba tuhle.“ Ukázal mi stránku jídelního listu a prstem ukazoval na pizzu mexico. Tuhle pizzu jsem měla ráda tak sem jen přikývla. Ve stejnou chvíli přišla servírka s naším pitím.

„ Budete si objednávat jídlo? Máme speciální nabídku vepřového masa.“

„ Ne děkujem. Vezmeme si pizzu mexico.“ Servírka se usmála na Krise. Nevěnovala jsem ji pozornost, ale trošičku mě zarazila. Dívala jsem se na ni dokud se mi neztratila z dohledu.

„ Víš, teď mě tak napadá jedna otázka...“ Řekla jsem nesměle Krisovi.

„ Povídej.“ Usmál se a pozorně se na mě podíval.

„ No, tak máš na mě dávat pozor, ale to neznamená, že semnou musíš být.“

„ Lily, moc ti nerozumím. Jak to myslíš, že s tebou nemusím být? Ale já s tebou chci být, protože tě miluju.“ Díval se na mě zmateně. Sakra. Tak jsem to nechtěla udělat. Sklopila jsem oči na skleničku a pohrávala si s tekutinou uvnitř. Pak jsem odpověděla:

„ Promiň, já jsem to vlastně nijak nemyslela. Už se o tom nebudeme bavit jo? Když ti věříš mě, tak já budu věřit tobě.“ Pokusila jsem se o úsměv. I jeho rty se přeměnily na rozzářený úsměv, ale jeho oči říkaly, že stále přemýšlí o tom co jsem řekla. Ach jo, to sem to zase jednou pěkně pokazila. Naštěstí jsme se o tom už nebavili. Prostě jsme se jen bavili o natáčení, o tom jak je ta pizza dobrá a podobně.

Když jsme pak zaplatili, zavolal Kris taxi a jeli jsme na hotel ukrytý mezi stromy. Bylo už docela pozdě a celou cestu nás obklopovala tma. Celou tu jízdu jsem ležela v Krisově objetí a chce, nechce jsem usínala. Venkovní světla hotelu mě hned probrala. Zamrkala jsem a rozhlédla se. Kris si povídal s taxikářem a přitom mu podával peníze.

„ Tak pojď Lily, nebo chceš pomoct?“ Vzal mě ruku a pomohl mi vystoupit z auta.

„ Ne, přece dokážu dojít do pokoje pár metrů.“ Když jsme šli do pokoje tak mě zase popadla únava. Kris mi povídal do ucha nějaké slova, ale já jsem ho stěží vnímala. Byla jsem opravdu hodně unavená. Na pokoji jsem se převlékla, vyčistila zuby a pak si to zamířila přímo do postele.

Když už jsem ležela v polospánku na posteli Kris si lehnul zamnou a políbil mě na čelo. Než jsem napočítala do deseti zdál se mi zase ten stejný sen. Kris jako bílí anděl se promění v černého anděla a já s tím nemůžu nic dělat. Opět jsem se probudila s křikem.

„ Zase se ti něco zdálo? Nechceš mi o tom říct? Prosím.“ Zavřela jsem oči, zaprvé abych se na něj nepodívala a neviděla jeho zkoumavý, nebo možná smutný obličej a zadruhé, abych napočítala do deseti a uklidnila se. Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset.

„ Dobře. Zdál se mi sen o tom, že jsem s tebou na louce. Máš tam bílé oblečení a křídla. Jdu k tobě, políbím tě a pak obejmu a když to udělám tak se proměníš a místo bílý jsi celý černý. Vlasy, oblečení, křídla, všechno.“ Podívala jsem se do jeho obličeje. Jeho oči byly zamyšlené a svaly napjaté.

„ Je to přece jen zlej sen ne?“ Nevěnoval mi jediný pohled,jen mi suše odpověděl.

„ Ne, moc se mi to nezdá. Musím si promluvit s Angelou. Musím jít hned, takže se uvidíme až zítra, možná pozítří.“ Vstal a začal se procházet po pokoji. Takhle sem ho ještě neznala.

„ Ale já chci jít s tebou, můžu?“ Teď se na mě podíval ustaraným pohledem.

„ Ne Lily, budu hned zpátky.“

„ Ale co tady budu bez tebe dělat?“

„ Ale no tak Lily. Mám tě rád.“ Políbil mě a pak odešel ke dveřím. Zajímalo by mě kam jde. Kde si tak normálně andělé dávají schůzky? Lehla jsem si zase do postele. Spát se mi nechtělo a tak jsem si vzala nějakou knížku z knihovničky.

Autor: Kafi (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování