How to happiness ( 1 ) • OurStories.cz ~ naše povídky

Moje povídka, kterou jsem psala v létě 2008 :) Doufám, že se bude líbit. Něco o ní : Je o přátelství, hledání svého pravého já a především mladé první lásce :)

05.04.2009 (12:08) • Adrianga • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1277×

,,Lindsay, mohla bys přijít odpoledne před večeří ke mě do kanceláře?" zeptala se hlavní sestra dětského domova pro dívky. ,,Jístě"usmála se Lindsay Danielsová. Lindy byla u sester velmi oblíbená, protože nedělala potíže. Byla přesně ten příklad dívky, kterou měly sestry vysněnou pod pojmem HODNÉ A SLUŠNÉ DĚVČE. Lindsay za to byla doopravdy ráda, ale někdy si přála být někdo jiný. Bavit se s přáteli a užívat si, bylo pro ní těžko dosažitelné, asi jako pro Vás letět na Mars. Nebylo ošklivá, nebyla hloupá ani nic podobného, ale byla neoblíbená. Často měla těžký život.Je jí 14 let, což je věk, kdy by se mělo jít ven a pořádně si "zapařit" s přáteli. Možná, že by to tak i bylo, kdyby se nestala ta strašná nehoda, kvůli které tam Lindy byla. Otřáslo to s ní natolik, že nedokázala navázat vztahy s nikým jiným, než s hrdiny z jejích knížek. V duchu si představovala, jak se prohání na koni vedle Lilly, hrdinky z jejího oblíbeného románu. Jediný reálný kamarád byl jen Benny. Pes, za kterým chodila každý den. Ostatní dívky byly jiné. Nechápaly proč je Lindsay taková, tak se s ní prostě nebavily. Někdy jim byla ale dobrá. Když chtěli jít večer na discotéku, často Lindsay přinutily aby je kryla. Přesto byla Lindy ráda v dětském domovu. Měla svoje soukromí a taky Bennyho. Líbilo se jí, že když přišla, šťastně vrtěl ocáskem a štěkal jako o život. Byli báječní kamarádi. Vždy,když večer usínala, stýskalo se jí po něm, i když věděla, že ho zítra zase uvidí. Ovšem nejvíc se jí stýskalo po rodičích, ale s tím taky věděla, že už je nikdy neuvidí. Nebýt té nehody mohla by být teď s nimi. Pamatuje si to jako by to bylo včera. Bylo to před třemi lety, na její jedenácté narozeniny. Maminka se rozhodla, že jí konečně pořídí štěně. Nasedla s tatínkem do auta před domem a Lin už vybíhala z domu aby nasedla k nim, ale zničehonic se ze zatáčky vyřítilo auto,nestačilo včas zabrzdit a plnou silou vrazilo do auta ve kterém seděli rodiče Lindsay. Byla to taková rána, že přehlušila i přijíždějící houkající auta.Policie jí vysvětlila, že sledovali opilého řidiče, který pak bohužel vrazil do jejich auta.Policisti vyskočili z aut.Několik jich běželo k autům a jeden k Lin. Ta z šoku ani nedýchala. Pak klesla k zemi. Probudila se až v nemocnici, myslela si, že to byl jen sen, ale pak se rozhlédla, všude byla studená bílá a samí lidé v bílém. V zápětí se jí vše vybavilo. Přistoupila k ní doktorka a řekla strašlivé zprávy. Tatínek byl na místě mrtvý a maminka je ve velmi vážném stavu. Lindsay křičela. Byla naštvaná na řidiče, kvůli kterému přišel o život její tatínek a maminka byla na tom špatně. Potom to dávala za vinu policistům, kdyby nesledovali toho řidiče, nikdy by tam nevjel. Nikdy by nenaboural do jejich auta. Jenže pak si uvědomila, že to je její chyba. Kdyby se nenarodila, nikdy by neměla jedenácté narozeniny, nikdy by se rodiče nerozhodli jí koupit psa, nikdy by nenastoupili do toho auta. Nikdy by - . Doktorka pochopila na co Lin myslí a hned jí to vymlouvala, ale jí už nikdo nepřesvědčil. Hlavně chtěla vidět maminku. Když k ní přišla, cítila se hrozně. Nemohla uvěřit tomu, jak maminka vypadala. Opatrně se jí vrhla kolem krku a říkala, že to bude v pořádku, že tu s ní musí zůstat. A ať je silná. Maminka se jen usmála a zašeptala ,,Máme tě rádi Lin, nikdy na to nezapomeň!" potom jí doktoři silou vyvedli ven. Odté doby, už maminku nikdy neviděla. Odvezli ji do dívčího domova a stále si vše vyčítala. Hlavní sestra Helen nevěděla co si počít. Lindsay se zapřísahala, že do nové rodiny nikdy nepůjde, ani potom, co viděla jak spousta dívek z domova radostně odcházejí s novými rodiči. Ale nebudeme se ohlížet do minulosti, když čeká budoucnost.Stýskalo se jí i po Julii. Její tehdejší nejlepší kamarádka. Po nehodě ji nikdy neviděla, bylo jí to líto, ale už se smířila se vším co jí potkalo.

Potom, ale přišel den, kdy si jí sestra zavolala do kanceláře : ,,Ahoj Lin" pozdravila ji a pokynula rukou ať si sedne. Poslušně si sedla. ,, Jsi tu dnes proto, že dva velmi příjemní lidé si tě vybrali jako dceru.." začala mluvit Helen ,, Bohužel, ale já k nikomu nikdy nepůjdu!" odmítla Lindy. ,,Lindsay, my víme, že jsi si to slíbila, ale jednou čas musel přijít i pro tebe, chápeš?" Lindsay to chápala až moc dobře ,, Sestro!Já nemůžu" kroutila hlavou. ,, Dobře, zkus je aspoň poznat " přikývla Helen. ,,Dobře, ale nic Vám neslibuju" vstala. V předsíňce čekala rodina se psem. Lindsay tu rodinu znala moc dobře. Byla to rodina Bennyho. Hned jak ji uviděl radostně skočil Lin do náruče. Lin ho pohladila a potom pozdravila rodinu, která se skládala z dvou dospělých a jedné dívky, která by mohla být ve stejném věku jako ona. Společně šli do společenské místnosti. ,,Už dlouho jsme přemýšleli, že si pořídíme dítě. Nechtěli jsme, ale začínat zase od miminka, chtěli jsme už větší dítě, a nabízela se nám adopce. Také jsme si všimli, že každý den jsi u Bennyho a tak jsme zjistili, že jsi odsud. Moc se nám líbíš, i naší dceři Laně, a samozřejmě Bennymu." vysvětlovala paní která se pořád usmívala. Drobná dívka jménem Lana přikývla. Povídali si tam ještě dlouho. Pak se rozhodlo. Má čas do zítřejšího rána si vše rozmyslet. Lindsay se rozloučila a dala pusinku na čelíčko Bennymu. ,,Brzy se zase uvidíme kamaráde" slíbila. Po zbytek dne přemýšlela. Později večer v posteli, stále ještě nebyla rozhodnutá. Přemýšlela celou noc a pokaždé to dopadlo jinak ,,Asi bych jim přece jenom měla dát šanci,už kvůli Bennymu, třeba - třeba by to mohlo být zase ... fajn " vzdychla. Nakonec se rozhodla. Půjde. Ráno už měla sbaleno.Čekala u hlavních dveří a stále přemýšlela jestli rozhodla správně. Byla si jistá, že bylo na čase změnit svůj život. Loučit se neměla s kým, a taky vypadala jako každá z těch děvčat, které opouštěli dětský domov. Když si pro ni přijeli usmívala se od ucha k uchu. ,,Tak tedy ano?" usmála se paní Walterová. ,,Ano" přikývla Lindsay. Rozloučila se sestrami, vzala tašky, Bennyho a vykročila ke dveřím. ,,Lindsay!" vykřikla Helen. ,,Ano?" otočila se. Položila tašky a Bennyho a běžela k sestře Heleně a objala ji. ,,Děkuji Vám za vše.Budu vás pořád navštěvovat" slíbila jim. ,,Ano.Jsem ráda, že zrovna tebe vidím odcházet šťastnou. K nikomu jsem neměla tak blízko jako k tobě. Budeš mi moc chybět" usmála se Helen, ,,Věr mi,maminka s tatínkem by si to přáli" dodala ještě.

,,Ano.Maminka s tatínkem si to přáli" pomyslela si.

Autor: Adrianga (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování