OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 53. kapitola

17.08.2011 (14:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1071×

53. kapitola - „Já jsem chladnokrevnej vrah!“

Chester

„Proč mi to děláš?!“ zaspílá zoufale, když ji dostanu až na vrchol a dopřeju jí láskyplný orgasmus. Cuká se pode mnou, zatímco ji hladím a jemně jí olizuji krk, aby se jí rychle zahojil.

„Protože tě mám rád,“ usměju se a dál ji týrám svými polibky a doteky po celém těle.

„To jsi přeci z toho kousnutí musela vycítit,“ zadívám se jí do očí a rukama jí zajedu pod košili. Hladím ji na holé kůži a cítím, jak pomalu taje a začíná se tomu znovu oddávat. Upíří polovička slábne a opět začíná převažovat ta druhá…lidská.

Chytím ji za ruku, kterou pokouší moje kalhoty a vtisknu ji do peřin. Úpěnlivě zanaříká, a zatímco ji něžně kousnu, štká stále natolik zoufale, až se musím usmívat.

„Takhle ne," zašeptám ochraptěle. Nechci s ní spát. Nejde o to, že bych nechtěl, ale spíš ji chci trýznit pouhými doteky a polibky, protože upíři se věnují pouze sexu a tohle neznají.

Jazykem jí jemně přejíždím po ňadrech a polibky pokrývám snad každý centimetr její horké kůže, zatímco naslouchám zpomalenému tlukotu srdce. Jako člověk by měla bušení hlasitější, ovšem jako poloviční upír je její srdce slyšet mnohem méně.

„Tohle počínání mě bude stát další kalhoty,“ prolítne mi hlavou, protože začínám mít problém tohle ustát.

„Přestaň!“ zakňučí pode mnou, jako bych ji skutečně týral a snaží se mě od sebe odstrčit.

„Pojď si raděj hrát trochu drsnějším způsobem,“ vycení špičáky ve snaze vyprovokovat ze mě nějaké hrubosti, ale to má smůlu.

„Hraj si, jak chceš, ale já to ti budu oplácet pouze takhle," směju se a dál pokračuju v mazlení s jejím tělem, které mi vychází vstříc. Vím, že se jí to líbí. To jenom ta protivná upíří polovička se proti tomu brání.

„To mi chceš vážně říct, že tě sakra nic ráznějšího neláká?!“ zavrčí rozhořčeně a prohne se pode mnou, jako by se snažila uniknout. Když jí dojde, že nemá sebemenší šanci, divoce se ke mně přitiskne a zakroutí svůdně boky, až musím zatnout pěsti, abych jí takový pohyb neopětoval.

„Přece máš rád, když jsou ty naše hrátky divočejší a vášnivější! Tohle…není tvůj styl!“ zavrčí a znovu mě bezcitně provokuje k náruživější lásce, až se z toho celý chvěju a nejraději bych jí oddálil stehna od sebe a vzal si ji.

Hlavou mi prolítne myšlenka, která situace pro mě byla vlastně horší. Jestli ta, když mi Di nasypala do whisky ten fialový znehybňován a zahrnovala mě vlnou lásky, zatímco já jí nemohl oplatit sebemenší dotek, nebo dráždivé počínání, které na mně předvádí teď a které mě chladným rozhodně nenechává, ale i přesto se musím ovládat a oplácet jí to jen ve směru něžností.

„Počkej,“ zamumlám a odtáhnu ji od sebe, když mě začne vášnivě líbat a kousat do rtů, až mám kalhoty napěchované k prasknutí.

„Mně se tohle nelíbí,“ zavrtím hlavou, i když mě zrazuje hlas i vlastní tělo.

„Nelíbí?!“ zavrčí nechápavě.

„Sakra, cože? Jak to?!“ stáhne se v ponížení do sebe a otočí se ke mně zády.

„Tak když se ti to nelíbí, nebudeme to dělat!“ trhne naštvaně rameny a otočí se ke mně zády, aby se na mě nemusela dívat. Jsem za to rád, nemůže tak alespoň vidět můj zoufale nadržený výraz. Na jednu stranu se mi uleví, ale na druhou bych….vyl!

Chvíli mi trvá, než rozdýchám přebytek ve svých kalhotách. Děkuju jen za to, že je tma, jinak bych byl prozrazen a zřejmě vyprovokován natolik, že bych se choval jako urvaný ze řetězu a dopřál jí tolik hrubosti, kolik by si jen přála...

Když se trochu seberu, přilehnu si k ní. Leží na boku a civí do zdi, ovšem jakmile se jí dotknu, probere se a odtáhne se ode mě. Přejedu jí jemně prstem po páteři, až se chladem rozechvěje.

„No tak, Di,“ domlouvám jí a zasypávám jí záda krátkými polibky.

„Tohle se zase nelíbí mně!“ odsekne a odsune se ode mě o další kus dál. Uchechtnu se a obrátím se na záda.

„No, jak myslíš, ale já vím, že se ti to líbí. Jen jsi dotčená. Ale jak chceš. Jsi sama proti sobě,“ pokrčím rameny, zatímco ji ze strany pozoruju poťouchlým pohledem. Zvedne se mrštně a zuřivě.

„Fajn!“ zavrčí a začne se oblékat.

„Když ty nechceš, tak já si půjdu pohrát s někým jiným!“ mlsně se olízne a vycení špičáky. Rychle vyskočím na nohy a zastoupím jí cestu.

„Budeš hezky tady,“ řeknu s klidem, což se jí samozřejmě nelíbí.

„Neprovokuj mě, Di nebo tě přivážu!“ zašklebím se na ni, když si se mnou hraje a uskakuje k oknu čím dál častěji, až úžím oči.

„Fajn,“ sykne tvrdě a posadí se na postel jako trucovité dítě. Ovšem po chvíli se začne tvářit podezřele. Svraští čelo, jako by nad něčím přemýšlela a rty se jí kroutí v mírném úšklebku. Její chování se mi ani trochu nelíbí.

Raději sáhnu do šuplíku jedné ze skříněk, kde vždycky mívám zásoby trapičských pomůcek. Jsou v každém pokoji. Stačí jen hledat.

„No tak, už se nezlob,“ zavrčím jemně a přistoupím k ní.

„Chtěla bys to drsné?“ skloním se k ní, až ke mně se zájmem zvedne oči. Kousnu ji do rtu a jakmile zvedne ruku, zřejmě aby mi mohla hrubě zajet do vlasů, chytím ji za zápěstí a než se naděje, přicvaknu ji pouty ke kovové konstrukci postele.

„Tak si to takové uděláme!“ zazubím se na ni.

„Sakra, co blbneš?!“ sykne vztekle, když ji povalím na postel. Jako upír těžko zvládá ten pocit, kdy je bezbranná a vydaná mně na milost. Prsty se propletou s její volnou dlaní a přimáčknu ji k posteli, aby se mi necukala, zatímco jí nadšeně shlížím do tváře.

Diana

„Co to má znamenat?!" zavrčím a kousnu ho do krku, až mu z rány vytryskne pár kapek krve. Slíznu je. Je to koncentrovaná láska, která mu proudí v žilách. Jen při té chuti a vůni zakloním hlavu a zavzdychám. Udělal to schválně! Věděl, že ho ochutnám… A jen tomu svými myšlenkami dodal grády! Hajzl!

„Chutnám ti?“ blýskne posměšně očima a odtáhne se ode mě.

„Můžu ti ještě pár kapek věnovat, ale…nebude to zadarmo. Něco za něco. Co ty na to?“ zašklebí se a já horlivě přikyvuju. Jsem ztracená. Pro tuhle ambrózii jsem schopná udělat cokoliv!

„Co bys chtěl?“ zamumlám okouzleně a pohlédnu do těch zákeřných očí.

„Jen, abys udělala to, co chci. Když to uděláš, dám ti další dávku mé krve. Ovšem jen pokud s tím budu spokojený, jinak ne! A pokud splníš všechno na jedničku, tak tě i pustím,“ vysmívá se mi a ví, že já v tuhle chvíli zrovna nemám na vybranou.

„Nejdřív chci, abys mne hladila ve vlasech. Ale velmi jemně. Žádné hrubé zacházení!“ ušklíbne se a já v pohnutce vytřeštím oči.

Připomene mi to jeho výchovu na počátku, kdy mě unesl. Chtěl po mně, abych plnila podmínky kvůli šťastné krvi. A teď je plním zas a rovněž pro krvavý mok, ovšem ironií osudu tahle krev patří teď mě! Paradox.

Když mi pustí ruku a posune se tak, abych na něj dosáhla i připoutanou dlaní, povzdychnu si. Vložím do těch doteků veškerý cit a ubíjím se něžnými doteky, kterými ho chci přesvědčit, že si přeci jen zasloužím doušek té laskominy, která mu protéká tělem.

Mazlit se s jeho hebkými vlasy není nepříjemné, jen nepřirozené a ty něžnosti jsou pro mě jako menší trest. Sakra, nečekala jsem, že budu muset vytrpět tolik, než se mi dostane božské chuti jeho krve.

Je na něm vidět, že si můj dotek absolutně užívá. Přivírá víčka a na rtech má zastřený úsměv. Samozřejmě, není to nic hraného. Je to od….srdce. Když je spokojený a nechá mě slíznout těch pár kapek naprosto dokonalé chuti, div nevyletím z kůže, jak mnou ta droga zamává.

„Nějaká moc hr, ne?“ zašklebí se na mě, když se k němu chci přisát.

„První úkol jsi zvládla, tak můžeme přejít k dalšímu. Teď chci, aby ses zadívala na můj obličej a pečovala o něj se stejnou něhou, kterou jsi před chvíli věnovala mým vlasům,“ řekne usměvavě. Musím se držet, abych neobrátila oči v sloup.

„Od kdy ses dal na bezduchý něžnosti?“ syknu zmoženě, ale kvůli krvi ho přeci jen začnu něžně hladit. Přejíždím po té dokonale vykreslené tváři. Atypicky tvarovaných rtech, které se mu mírně chvějí. Bříška prstů mám po chvíli úplně ledová a znecitlivělá, ale i přesto mu přejíždím přes křivku nosu. I lícních kostech, jako bych si všechny jeho rysy chtěla vtisknout do paměti.

Když zapojím i rty, spokojeně si povzdychne. Jeho ústa jsou na něm to nejkrásnější, proto je oceňuji s jemnou grácií a přejíždím přes ně jazykem. Líbám motýlími polibky a laskám svůj největší poklad tak, jak si to sám velectěně přeje.

„Tak?“ zadívám se na něj vyčkávavě, když otevře oči s notnou dávkou okouzlení.

Chester

„Jsi šikovná,“ zachraptím. Je to divné, ale tyhle něžnosti mi chyběly. A je trochu smutné, že proto, abych je dostal, ji musím připoutat k posteli.

Drápem si přejedu po ráně, abych ze sebe vydoloval dalších pár kapek a nechal ji se jimi opíjet. Sladká krev je pro upíra něco naprosto nepopsatelného. Jakmile jednou ochutná, už se s obyčejnou jen tak nespokojí. A já přestože se jí živím prakticky pořád, nikdy to nesklouzává ke stereotypu. Spíš je čím dál lepší, i když jsem si myslel, že už to víc ani není možné.

„A teď chci vyznání…prostřednictvím polibku. Ale jestli mi prokousneš ret nebo mě hryzneš do jazyka, tak si mě nepřej,“ zavrčím výhružně a dívám se, jak se pode mnou šklebí a v duchu určitě láteří, co může.

Beze slova se ke mně přivine a lehce obkreslí obrys mých rtů. Pak jemně vsaje můj spodní ret a s naprostou nevázaností a láskou přes něj přejíždí a jemně ho okusuje, až je notně naběhlý. Víčka mám pevně semknutá a všemi smysly přijímám tu něhu. Trvá to tak dlouho, až si začínám myslet, že snad na šťastnou krev zapomněla a bude se věnovat už jenom tomuhle. Má tak hebké a měkké rty, že mi z toho běhá mráz po zádech.

Když se ode mě odtáhne s rozněžněným výrazem, dojde mi, že to bylo silně emotivní i pro ni. Přesně, jak jsem chtěl. Ještě chvíli sedí bez pohnutí a s přimhouřenýma očima si vychutnává doznívající radost, stejně jako já. Ústa mám celá přecitlivělá a příjemně mi v nich mravenčí.

Když natočím krk, aby mě mohla olíznout, téměř zapomenu uhnout.

„To bylo…hezké,“ pochválím její výkon a znovu se k ní nakloním.

„A teď krk. Chci, aby ses chovala tak, jako by ses mi ho snažila vyléčit… Jako to já dělávám tobě. Ale nesmíš mi sát krev!“ probodnu ji ostrým pohledem, i když si uvědomuju si, že tohle pro ni bude hodně těžké. Je u toho potřeba značné sebeovládání, aby dokázala odolat.

V její tváři se zračí naprosté soustředění, když se ke mně naklání. Po chvíli cítím její rty, jak nevinně a vystrašeně mapují mou chladnou pokožku. Líbá mě a olizuje ranku, až mnou proudí její jed a já zatínám zuby, jak se mi veškerá ta touha vlévá do rozkroku.

Když své konání zintenzivní, unikne mi ze rtů slastný povzdech. Vnímám její dotyky a laskání a uvědomuju si, že jsou tak láskyplný, až mě z toho kdesi hluboko uvnitř bolí. Je to snad ten nejzvláštnější pocit, jaký jsem zatím zažil.

Co mě však potěší nejvíce je fakt, jak moc se dokáže ovládat. Zpočátku jsem nevěřil, že to vydrží a bude se chovat tak opatrně. Čekal jsem, že už po pár dotecích ji budu muset odtrhávat od svého prokousnutého hrdla.

„Můžeš se napít," zachraptím, přestože vím, že riskuju. Čekám, zda si vezme svou dávku nebo toho využije a celý tenhle okamžik zničí. Ona mě však znovu překvapí. Po chvíli zírání na můj krk se vrátí k mým rtům a věnuje mi další něžné polibky, zatímco mi vjíždí do vlasů.

„Nechci z tebe pít,“ zašeptá a tlačí tak upíra hluboko do sebe, i když je to pro ni boj.

„Chci tebe, lásko,“ dívá se mi zastřeně do očí a v šedých bezedných duhovkách se jí zračí zamilovanost. Zamyšleně ji mlčky pozoruju a pokouším se rozpoznat, jestli je to jen hra nebo se mi to skutečně povedlo a pro tuhle chvíli zvítězila lidská část nad tou upíří.

„A co když to jen hraješ?“ vyslovím svou myšlenku nahlas.

„Proč bych ti měl věřit? Dokaž to… Přesvědč mě,“ řeknu. Nechápavě se na mě zadívá.

„Sakra, co na tebe zase hraju?“ prskne naštvaně.

„To už mezi náma nemůže bejt nic hezkýho? Pokaždý to musíš zkazit?!“ vrčí a snaží se mě od sebe odtáhnout. Tvář mi protne nevěřícný škleb.

„Já?“ hlesnu pobaveně.

„Vidíš a já si poslední dny myslel, že je to právě opačně. Jsem to ale naivní,“ zaironizuju. Trhne sebou a nepřístupně zavře oči.

„Zkazil jsi to!“ sykne vztekle.

„Pusť mě, sakra!“ vycení špičáky, a když oči otevře, probodne mě rudým pohledem.

„To jsi uhodla,“ zašklebím se a sklátím se vedle ní do postele, odkud ji s rukou za hlavou uvolněně pozoruju.

„To si děláš prdel?!“ hlesne mírně vyvedená z míry.

„Hnedka mě pusť!“ zařve na mě a trhá s pouty tak mocně, až si v afektu ošklivě poraní zápěstí. Ihned mě zaplaví vůně šťastné krve, až se musím ušklíbnout.

„Proč mi tohle děláš?!“ obrátí ke mně uslzené bezmocné oči.

„Já nevím,…možná proto, že jsem jen sadistický upír?“ pokrčím rameny a dál se poťouchle usmívám.

„Ty máš přece ráda takové cynické a zlé upíry,“ šklebím se. Nerad vidím, když brečí, ale teď z ní potřebuji vymlátit co nejvíce lidských citů a pláč je jeden z nejúčinnějších zabijáků, kteří dokážou upíří stránku doslova zadupat do země.

„Seš hnusnej,“ prskne a začne sebou zas trhat a způsobovat si ještě větší ránu.

I přes její protesty se na ni obkročmo posadím a uberu jí trochu vzduchu do plic, až těžce vydechne. Zašklebím se ještě nadšeněji.

„Ale no tak. Ukaž, ty citlivko, podívám se ti na to zápěstí, abys neřekla, že jsem takový hajzl,“ cením na ni ve škodolibém úsměvu špičáky. Protíná mě krutým pohledem a z očí jí stále padají slzy.

„Chestere, prosím,“ trhne sebou a zoufale se snaží nadechnout, zatímco ji pod sebou drtím a škodolibě se šklebím. Havraní vlasy má rozcuchané po naší rvačce, kterou jsem samozřejmě s naprostým přehledem vyhrál a vzal si, co bylo moje.

„Nemohu dýchat!“ propne se a lapá po dechu, až jí nakonec dovolím se trochu nadechnout. Vděčně se na mě obrátí a přestane sebou cukat.

„Už bude moje holčička hodná?“ zeptám se s poťouchlým úsměvem a dívám se, jak mi naučeně a zručně vytáhne mou touhu z kalhot a začne ji něžně hladit. Už jsem jí párkrát dovolil, aby mě hladila i na jiných částech těla, ale bylo to na mě až moc něžné. Raději jsem, když je hrubá. Ale to ona nebývá.

„Budu hodná, Chazzy. Udělám, co si budeš přát,“ obrátí ke mně své hnědé ubrečené oči a já z ní slezu. Sjedu ji hodnotícím pohledem jako nějaké zboží a jedním trhnutím na ní roztrhnu šaty, až se objeví její pokousaná ňadra a bělostná pokožka břicha.

„Roztáhni nohy,“ přikážu jí a svléknu si tričko, abych cítím její horkou kůži na svém těle. Obvykle se svlékáním nezdržuju, ale u ní mám rád, když ji můžu cítit celou.. Pokleknu mezi její rozevřená stehna a majetnicky si prohlížím, co je mé.

Je nádherná. Je celá moje a já se nedokážu rozhodnout, co s ní dělat dřív. Jsem naprosto nadržený, kdykoliv ji vidím. Její dotek se mnou dělá divy, a když je přede mnou takhle bezbranná, žene se mi do rozkroku krev jako bych nikdy neměl dost.

„Prosím, neubližuj mi,“ zašeptá srdceryvně a pokouší se mě oblomit svým pohledem. Nedívám se na ni. Od Susaniny smrti těžko snáším pohled do hnědých očí, snad proto se jejímu pohledu stále tolik vyhýbám.

„Drž hubu, děvko,“ zavrčím pobaveně, když ji mohu ponižovat a urážet podle svého. Bez sebemenšího varování do ní proniknu, až vyjekne bolestí a já se jako na povel rozesměju.

„Nenávidím tě!“ špitne zničeně a protáhne se pode mnou tak, jak to mám rád.

„Má sladká Eleanor,“ zavrčím jí do ucha, abych jí nahnal strach a drápy se jí zatnu do stehen tak tvrdě, že znovu vyjekne bolestí a já ucítím krev.

„Ty se naučíš, jak se máš chovat ke svému pánovi,“ uchechtnu se pobaveně a začnu se v ní pohybovat neurvalými násilnými pohyby, až se pode mnou bolestně rozesténá a rozpláče jako malá holčička.

„Takového jsi mě přeci chtěla, ne?“ pozvednu obočí a zabodnu se jí do očí zlým pohledem, až sebou trhne.

„Tak na co si teď stěžuješ? Plním jen tvé přání!“ pousměju se křivě a dívám se, jak se zhluboka nadechne a odvrátí ode mě hlavu.

„Chtěls něžnosti, tak proč mě odmítáš?“ sykne se zavřenýma očima.

„Už o ně nestojím,“ řeknu ledově. Cukne sebou.

„Už mě to přetvařování přestalo bavit,“ ušklíbnu se, a když zachytím její pohled plný bolesti, uchechtnu se.

„Snad sis nemyslela, že bych to mohl myslet vážně! Sama jsi upír, přece víš, jak to bereme.“ zazubím se zle a dál pozoruju, jak se mi mění před očima a mám z toho radost.

„Nebo nejsi?“ zavrčím jí u ucha. Pere se sama se sebou a nějakou chvíli mlčí a přemýšlí, ale nakonec padne odevzdaně hlavou do peřin.

„Nejsem,“ zašeptá srdceryvně a z očí jí vyjdou další slzy.

„Cože?“ nakloním se k ní blíž.

„Mám pocit, že jsem asi špatně slyšel. Ty jsi říkala, že nejsi upír?“

„Nestarej se!“ sykne bolestně. Jen se tomuj ušklíbnu se a chytím ji za bradu. Donutím ji, aby se na mě podívala.

„Řekni to znovu! Chci to slyšet!“ přikážu jí chladně a snažím se v ní vyprovokovat tu vzdorovitou Di.

„Fajn!“ zatne čelist a zadívá se mi zamračeně do očí.

„Nejsem upír. Nechci bejt taková krvelačná bestie jako seš teď ty! Spokojenej?!“ prskne a z tváře metá hromy blesky, až se musím usmát.

„Hodná,“ řeknu a lehce ji políbím na rty. Trhne sebou. Znovu se tomu zasměju a sundám jí pouta, abych jí jazykem ošetřil ránu, kterou si zbytečně způsobila svou prudkostí. Sice drží, ale protíná mě nenávistným pohledem.

Když má zápěstí zhojené, ruku mi vytrhne a posadí se na druhou stranu postele, kde se schoulí do klubíčka. Tatam je ta její nadřazenost. Zdá se, že chování skutečného upíra na ni efekt přeci jen mělo a zřejmě bylo účinnější než předešlé vynucování citů. Dívám se na ni a přemýšlím, jak dlouho si budu muset ještě zachovat tuhle tvář, abych ji natrvalo přesvědčil o tom, že být bezcitnou není to, co chce. Zvednu se a přikryju jí dekou, kterou okamžitě dětinsky skopne.

„Nevztekej se, musím se postarat o svého malého upírka,“ zašklebím se na ni, až se mírně oklepe.

„Postarám se o něj sama a dobře! Líp než ty!“ prskne. Ani záchvěvy strachu ji nedonutí, aby svou divokou náturu klidnila. Nevím, jestli mě to má děsit nebo naopak ohromovat.

„Zatímco tvůj malej upírek div nevypustil duši, tak ty ses staral o novou kořist. Tak mi tady sakra nevykládej, jakou máš najednou o dítě starost!“ sykne vztekle a raději se na mě ani nepodívá.

„Ty se o něj nedokážeš beze mě postarat. Sama moc dobře víš, že můj následovník potřebuje můj jed a mé doteky,“ usměju se na ni jako bych chlácholil malé dítě.

„Už se těším, až se narodí. Vychovám z něj silného krutého upíra. Naučím ho všechno, co má správný zabiják umět. Lidský svět přijde o pár dětí, až ho budu učit lovit a užívat si ten pocit nadvlády a teplé krve prýštící z rány,“ blýsknu v očekávání očima. Di zbledne a chvíli trvá, než najde hlas.

„Já nechci, aby byl takovej!“ vyrazí ze sebe přidušeně a rozechvěle si stáhne deku na ramena. Chvíli po mně těká očima a nakonec se rozpláče.

„Já jsem vrah!“ zaryčí a opět mě překvapí. Konečně si uvědomila své činy.

„Já jsem chladnokrevnej vrah!“ zapláče zoufale, zatímco mně se ve tváři začne objevovat křivý úsměv. Drží se za vlasy, jako by si je v příštích minutách troufala vytrhnout a panicky pláče.

„To jsi zjistila brzy, lásko,“ usměju se a blýsknu špičáky. Jsem radostí bez sebe, že si konečně uvědomila své jednání a chování. To je ze všeho to nejdůležitější.

„Jestli náš syn bude po tobě, tak to se bude mít svět čeho bát,“ složím jí poklonu a zadívám se na ni zasněně.

„Ty nemáš slitování ani s upírem, natož s člověkem. Jsi tak krvelačná a krutá, až mi z toho přebíhá mráz po zádech,“ skloním se k ní a začnu ji častovat hrubými polibky, zatímco Di zoufale bledne. Musím ji svým chladem udržet při vědomí, nerad bych, aby mi omdlela.

„Je to strašně vzrušující, když se takhle chováš. Jsem na tebe hrdý, jak bravurně dokážeš zabíjet! K čemu něžnosti, když máme násilí,“ vrčím mezi jednotlivými slovy a děsím ji o to víc. Cuká sebou v mém náručí a já ji musím držet pevně, aby si náhodou neublížila. Je to sice drsné prozření, ale důležité je, že přišlo!

„Sakra,“ zabrečí a snaží se mě od sebe odstrčit.

„Já taková bejt nechci!“ štká, zatímco jí drápy přejíždím po zádech a pažích, ale bez toho, abych ji poškrábal. Je natolik vyhecovaná, že byť jen hrubější dotek ji vyděsí.

„Proč seš takovej? Přece to bejvalo tak hezký!“ zadívá se mi zoufale do očí a snaží se ve mně vydolovat lásku. Zatvářím se ještě temněji a naprosto nemilosrdně, čímž ji vylekám.

„Jsem takový, protože mě takového chceš!“ zavrčím zle.

„Chceš, aby ze mě byl zas takový upír, jakým jsem býval dříve. Krutý, zlý, násilný. Tak teď se ten záštiplný upír vrátil a už tu zůstane navždy,“ zašeptám jí do rtů.

„A co tvůj soucit?!“ zadrkotá vyděšeně zuby a snaží se ode mě odtáhnout, ale já ji nenechám.

„Soucit?“ zkřivím rty.

„Je pryč,“ zavrčím temně a přitáhnu ji k sobě na tělo, aby malý cítil mou přítomnost a zvládal její stav lépe.

„Díky tobě jsem za těch pár dní pochopil, kde je mé místo a ty bys to měla pochopit taky!“ řeknu rozkazovačně a kousnu ji do ucha. Ať po ní cokoliv chci, vím, že to vždy udělá naopak. Spoléhám na to, že když budu nakazovat, aby byla krutá, vykřešu z ní jen něhu.

„Já už to chápu,“ vzdychne a nechá si ode mě líbit všechny ty hrubosti, které jí věnuju. Chvěje se mi v náruči chladem a…výčitkami svědomí, což je moc dobře. Lehnu si k ní a častuji ji ne zrovna něžnými polibky a kousanci, zatímco ona mi jemně vjíždí do vlasů a oplácí mi to pouze něhou, jak jsem předpokládal. Je to s ní těžké, ale když už tuším, jak na ni…

Užívám si ty bezprostřední doteky, kterými mě zahrnuje, zatímco já na ní praktikuju drsnou předehru. Drží jako ovečka, ale k hrubosti se vyprovokovat nenechá. Ovšem nejsem si jistý, jak dlouho jí to vydrží.

Možná bych v tom měl pokračovat, ale neudělám to. Myslím, že pro dnešek to stačilo. Navíc…nechci ji nutit do něčeho, na co nemá zrovna náladu.

„Tobě se to nelíbí," řeknu a zadívám se jí do očí.

„Líbí," špitne a znovu se ke mně snaží přitisknout, aby mi to mohla dokázat.

„Mám trochu ubrat?" zabodnu se do šedých, náhle tak mírumilovných, duhove,k a aniž bych na cokoliv čekal, začnu se podle toho chovat.

„Takhle?" zeptám se předtím, než jí skousnu ret a potom ji začnu, zpočátku lehce, hladit jazykem. Zasténá mi do rtů a zcela se pode mnou uvolní. Líbí se mi, když ji mohu takhle ovládat. Je to moje doména a ona je to nejlepší, co jsem si mohl přát, i přes ty naše neshody.

Věnuju jí nevtíravé polibky, díky kterým se jí v břiše rozhostí blaho. Dlaní jí jemně přejíždím po napnuté pokožce a radostně vnímám klid, který jsem jim oběma poskytl.

„Chazzy,“ zašeptá mé jméno a ještě více se ke mně přivine. Nechá mě, abych ji hladil krouživými jemnými doteky po celém těle. Doslova pode mnou taje a já si připadám jako…bůh a nikoliv brutální upír.

Ovšem, když se jí v těle rozhoří ten známý pocit rozkoše, vycení špičáky, a i přestože mi stále oplácí něžnosti a líbá jemně můj obličej, já už jsem obezřetnější. Upíra v ní provokuje chtíč a ona si to zřejmě ani neuvědomuje…

Zarazím se v půli pohybu a hypnotizuju její šklebivý výraz. Už se to v ní zase pere. Bohužel jí ta křehkost moc dlouho nevydržela, ale já počítám s tím, že to bude ještě nějakou dobu trvat, než to z ní dostanu úplně. Dobré znamení je fakt, že to jde, i když jen na pár minut.

„Chceš mě kousnout?“ zúžím oči a prohrábnu jí dlouhé temné vlasy.

„Myslel jsem, že už nejsi upír,“ dodám a lustruju ji pohledem. Nic neříká, jen těká očima z mého krku přes mé rty až do mých očí. Podle všeho neví, jak se rozhodnout. Ulehčím jí to.

„Tak dělej, kousni mě,“ nastavím jí krk. Musím zjistit, jak moc ji ta touha po krvi ovládá. Já vím, je to zase risk, ale to bych nebyl já, kdybych nedělal věci tak, jak se nemají. Di nesouhlasně zamručí, ale i přes všechny své protesty se mi zakousne do hrdla a zaúpí nadšením, když se jí do těla dostane bonusová krev.

Představuji Vám Eleanor.

Už jste se s ní nepřímo setkali v Chesterových vzpomínkách. I když se nezůčastňuje děje, tak jej přesto ovlivňuje a je pro HSO důležitá. Doufám, že si Vám tato fotografie pomůže v představě o naší Eleanor a lépe se pak zorientujete i v příběhu.

Přeji příjemné čtení! :o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 53. kapitola: