Hunger Games - Buď a Nebo 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Hry se vrací... Co jinému k tomu říct...

22.11.2012 (10:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 864×

Budím se do krásného dne. Z jedné strany štastná a z druhé strany zmatená. Bena nechápu. Jdu se nasnídat jen v teplácích a tílku. Strýc s tetou tam sedí jak zařezaní a strejda hladí Moe po ruce. Co se asi děje? S úsměvem k nim dojdu a sednu si na svoje obvyklé místo. Teta mě hned pohladí po vlasech. Napiju se již studeného čaje. „Co se děje? Ty jsi brečela?" Všimnu si jejich očí. Má je celé lesklé a červené. Pokývne hlavou. „Kde je Ben?" Teta mluvit nezačíná, tak se obracím k strýcovi. „Gale. Co se děje?" ptám se a začínám být zoufalá.

„Ben šel do lesa." Stále se na mě dívá.

„Ale proč? Za chvíli začíná škola." Nechápu to. Jak ho mohli pustit? Teď, když hlídá tolik mírotvorců.

„Dnes škola není." A to jako proč? Zírám na něj.

„Proč?"

„Dnes je slosování." Slova jsou jako blesk. Zůstávají viset ve vzduchu. Slosování. Začínám si spojovat slova. Splátců. Slosování splátců. Splátci v hrách. Hry jsou smrt. Prudce vstanu. V pokoji se zuřivě oblékám do obvyklých hnědých kalhot a černého trička. Přede dveřmi si beru hnědou koženou bundu a běžím do lesa. Vůbec si nevšímám, jestli mě nekdo sleduje. Možná jsem teď udělala největší chybu v životě. Prolézám pod plotem. Bežím a míjím tři místa, kde mám ukryté své zbraně. Je mi to jedno. Jen stále utíkám. Pak odbočuji na stezku, která vede k jezeru. Když tam dobíhám, zastavuji se. Ben tam stojí s rukami v kapsách přímo na břehu rybníku. Dýchám. Nebo se spíš snažím popadnout dech. Po dlouhém běhu mě všechno bolí, ale nevšímám si toho. Stojím tam. Ben se po chvíli otočí.

„Stacey? Co tu děláš?" řekne a otočí se zpátky. Zády ke mně.

„Já? Co tu děláš ty? Potřebujou pomoct. Peter. I tvá sestra."

„A? Když je vyberou, přihlásíme se za ně. Stějně bychom už nic nestihli."

„Bene!" Jdu za ním. „Toto není cvičení. Už ne. Musíme to nějak přežít. Chápeš?"

„Nechápu nic," řekne a odchází. Schoulím se do klubíčka a začnu brečet.

***

Oblečená v modrých šatech po babičce jdu směrem na náměstí. Tam mě přiřazují do kategorie dívek a jemně mě štípou do prstu. Pak mě řadí za pásku. Někdo mi zaťuká na rameno. „Stacey. Holčičko. Mohla bych tě o něco poprosit?" promluví ke mně cizí žena.

„Kdo jste?" vykoktám. Ještě před chvílí jsem se zajíkala slzami. Teď po mně někdo chce, abych vnímala?

„Jsem Katharin Mason. Určitě znáš mého syna."

„Mark?

„Přesně." Polkne. Je jí v obličeji vidět, že to taky nebere lehce.

„A jak znáte mě?" sKřížím si ruce na prsou.

„Jsem přítelkyně tvé matky."

„Moe?" Nemá cenu se nějak hejbat. Žena zakroutí hlavou a nakloní se ke mně.

„Tvé pravé matky."

„Katniss?" zašeptám. Ona na to přikývne. „Co po mně chcete?"

„Mám dceru. Prim. Je jí dvanáct." Když řekne její jméno, vzpomenu si na matku, jak mě houpala a vyprávěla, že měla sestru. Primrose. Prvosenka. Umřela, když bránila kraje.

„Prim byla moje teta."

„Já vím. Vlastně, mé sestry, dvojčata, umřely, když chtěly pomoct při válce. Jmenovaly se Stacey a Janie." Hned si ty jména spojím.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování