OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » I hate you because I love you - 15. kapitola

11.09.2012 (22:00) • KacenQa • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1245×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

15. kapitola

Naštvaně jsem vyšla ze třídy.

„Lily?“ otočila jsem se a pohlédla na Angelu a Patricii.

„Hm?“

„Říkali jsme si, jestli nechceš přespat u nás,“ usmála se Patricie. Překvapeně jsem zamrkala a potom nadšeně přikývla. Pat a Angela se rozzářily a vrhly se mi kolem krku.

„Chceš, abychom šly s tebou, nebo přijdeš za náma?“ zeptala se Angee.

„Potom přijdu,“ odpověděla jsem, když mi na mysl přišel Luke.

„Dobře, chyběla si nám,“ usmála se Patricie a potom obě zmizely. S úsměvem na tváři jsem zamířila za Lukem.

„Lektvarová červená,“ pronesla jsem k soše a čekala, až odskočí stranou a já konečně uvidím Lukea. Překvapilo mě, že byla společenka prázdná, kuchyň taky. Zamířila jsem k Lukeovu pokoji a opatrně zatáhla za kliku. Pohled, který se mi naskytl byl horší, než kdybych na sebe bez varování pustila ledovou sprchu. Uprostřed místnosti stál Luke v objetí Diany. Chvíli jsem zamrzla na místě, ale ohormení okamžitě vystřídal hněv. Vyběhla jsem z pokoje a nezapomněla za sebou pořádně prásknout dveřmi. Vřítila jsem se k sobě do pokoje a s horlivou zuřivostí jsem začala házet všechno, co mi přišlo pod ruku do tašky přes rameno. Byla jsem si jistá, že se tady pěkně dlouho neukážu. Vztekle jsem přeběhla těch několik metrů od mého pokoje ke dveřím a nevnímala přitom ani Lukea, který mi něco říkal ani slzy, které si opět našly cestu po mé tváři. Obratně jsem se vytrhla z Lukeova sevření kolem mého zápěstí a vyběhla ven. Běžela jsem a měla jediný cíl, Nebelvírská věž. V hlavě mi mezitím stále dokola běžel ten obrázek Lukea a Diany. Cítila jsem se strašně, převalovalo se ve mně snad tisíc pocitů. Zrada, bolest, nenávist, ponížení a přes to přese všechno i láska. Neměla jsem ale tušení, kde se vzala, když moje srdce bylo dávno na kousky.

„Lily!“

„Lily, co se děje?“

Několik dalších vyděšených výkřiků mě pronásledovalo, až nahoru do dívčích ložnic, kde jsem se svalila na svou postel a tašku odhodila na zem. Do pokoje vtrhla Angela a za ní Patricie.

„Jsem pitomá, že jo?“ zeptala jsem se, potom co jsem holkám odvyprávěla všechno, co se dnes stalo.

„Nejsi, jenom jsi udělala trošku ukvapený závěr, a když nad tím tak přemýšlím, dneska je pátek třináctýho.“

„Co? Snad nevěříš tím žvástům, které plácá Trelawneyová,“ namítla jsem zkroušeně. Běžně bych se Patricii alespoň chvíli smála, ale dneska mi to přišlo jako ta nejabsurdnější reakce.

„No, když to tak vezmeš, tak i mudlové věří, že pátky třináctýho jsou prokletý. A to jsou to mudlové,“ řekla Angela.

„To je stejně jedno. Nepotřebuju pátek třináctýho, abych věděla, co je Snape zač a přesto jsem si k němu dovolila něco cítit a dala to najevo. Jsem prostě neskutečně pitomá.“

„Vždyť se jenom objímali,“ namítla Patricie, v marné snaze mě utišit.

„A?“ zeptala jsem se. Vysmrkala jsem a odhodila další kapesník na pořádně velkou hromadu.

„U Merlina, Lily, zrovna ty bys měla vědět, že když kluk objímá holku, nemusí to nutně znamenat, že spolu něco mají,“ vysvětlovala Angela. Pochybovačně jsem se na ni podívala.

„Jenže oni spolu něco mají, copak jsem to neřekla dost jasně? Oni spolu chodí a já jsem kráva. Nechápu, nad čím jsem přemýšlela, co by vůbec bylo dál? Co bych řekla Justinovi? Vždyť já jsem ho sprostě podvedla!“

„Lily, uklidni se, ano? Hlavně se uklidni. Justin o tom neví a ty už teď víš, že si se Snapem nemáš nic začínat, takže bude všechno v pohodě, jo?“ objala mě Patricie.

„Nic nebude v pohodě. Poslouchala jsi mě? Já jsem se zamilovala do Snapea! Jak by to asi tak mohlo být v pohodě?“ V místnosti se rozhostilo tíživé ticho a já si uvědomila, co jsem právě řekla. Zabořila jsem hlavu do polštáře a zmučeně zasténala.

„Měla by ses prospat, řekneme ostatním, aby sem nelezli, jo?“

„Děkuju,“ zachraplala jsem. S převlíkáním jsem se neobtěžovala a jenom zatáhla rudé závěsy. Nemohla jsem usnout, i když jsem byla opravdu hodně unavená. Nakonec mě únava z pláče přemohla a já se ponořila do neklidného spánku.

Ležela jsem schoulená, až úplně vzadu v posteli, přede mnou stál Luke s rukou kolem Dianina pasu a za ním celá Zmijozelská kolej, něco jim říkal, ale nerozuměla jsem co. Ukazovali si na mě a strašně se rozesmáli a Luke se k nim přidal ledovým a pohrdavým smíchem.

Změna.

Stála jsem na uschlé louce a sledovala bouřkové mraky.

„Rád Tě zase vidím, Lily,“ ozval se syčivý hlas, který jsem okamžitě rozpoznala – Voldemort. Zděšeně jsem sebou trhla.

„Co chcete?“ zeptala jsem se a snažila se, aby se mi hlas netřásl.

„Ty to víš,“ sykl a kolem mě se najednou utvořil kruh dvanácti Smrtijedů. Začali odříkávat nějaké prastaré kouzlo, nerozuměla jsem jim, ale začínalo mě z toho pálit celé tělo. Rozkřičela jsem se a přála si, aby pálení ustalo.

„Lily! Lily, probuď se!“ tenhle hlas nepřicházel odsud, ale z nějakého jiného světa. Nakonec jsem ho poznala  - Angela. Snažila se mě probudit. Vnímala jsem ji, slyšela jsem, jak přivolává ostatní a třese se mnou, ale nedokázala jsem se probudit. Musela jsem stále snášet přítomnost Smrtijedů a stále se zhoršujícího pálení. Měla jsem pocit, že mi hoří celé tělo.

„Paní ředitelko, udělejte něco!“ křičela Patricie.

„Přiveďte Snapea, ihned přiveďte Lukea Snapea!“ rozkázal Sirius. Sirius? McGonagallová? Co proboha dělali u nás v ložnici? Chtěla jsem otevřít oči a cítit pod sebou pouze teplou postel, ale ani jedno z toho se mi nedařilo. Stále jsem stála uprostřed kruhu a svíjela se bolestí.

„Snapea? Nikdy! To kvůli němu je na tom teď tak jak je!“ namítla Patricie zuřivě.

„Fajn, dojdu pro něj sám. Zůstaňte u ní!“ rozkázal Sirius.

„Nepustím k ní Snapea!“ zavrčel Nathan vztekle.

„Poel – el ta sano ve crula diano…“pokračovali Smrtijedi v zaříkávání. Chtěla jsem na ně zařvat, aby toho nechali, ale nedokázala jsem ze sebe dostat nic kromě křiku.

„Kde je? Co se stalo?“ Luke!

„Nepustím tě k ní,“ křikl Nathan. V další chvíli, ale všechno umlklo a já slyšela pouze Smrtijedy  a stále víc cítila Lukeovu přítomnost.

„Lily! Prosím, prober se!“

Smrtijedi a louka začali blednout a Luke se zdál být skutečnější. Stále jsem se ale nemohla pohnout ani otevřít oči. Cítila jsem, jak se ke mně Luke sklonil.

„Miluju tě!“

Prudce jsem otevřela oči a střetla se s Lukeovým černým pohledem.

„Co to…?“ zachraplala jsem, ale Luke mě přerušil.

„Pšt, jsi vyčerpaná. Tohle už mi nikdy nedělej,“ usmál se. Nějak jsem si nedokázala vzpomenout, proč jsem na něj vlastně byla naštvaná. Tak objímal Dianu, ale na mě se usmíval, jako na nikoho jinýho. Konečně jsem se rozhlídla i po místnosti, abych si všimla deseti lidí, ležících v bezvědomí na zemi. Vyjekla jsem a rychle se postavila, což nebyl nejlepší nápad. Hlava se mi pořádně zamotala a já spadla přímo do Lukeovy náruče.

„Přestaň vyvádět. Jsou v pořádku, jen jsem to asi trochu přehnal s magií, ale oni mě k tobě nechtěli pustit, musel jsem něco udělat.“

„Co? Jak jsi dostal do bezvědomí deset lidí najednou?“ zeptala jsem se zmateně.

„Jednoduše. Neverbální a vzteklé mdloby na vás a je to,“ zazubil se. Zamračila jsem se na něj.

„Co měl znamenat ten dnešek u tebe v pokoji?“ zeptala jsem se na něco, na co jsem sbírala odvahu se zeptat od toho, co jsem se probudila. Přesto jsem se strašně bála Lukeovi odpovědi.

„Objímal jsem svou bývalou přítelkyni a ty jsi bez zaklepání vtrhla do mého pokoje,“ vysvětlil.

„Takže mi chceš říct, že za to můžu já?“ zeptala jsem se a odstoupila z jeho objetí.

„Určitě můžeš za to, že neklepeš,“ odvětil klidně.

„Brzdi trochu, já neklepu a ty se… počkej. Říkal jsi s bývalou přítelkyni?“ zeptala jsem se podezřívavě. 

„Ano,“ uchechtl se.

„V tom případě…“

„Lily!“

Lukeovy mdloby zřejmě přestaly účinkovat, protože si mě k sobě přitáhl Sirius.

„Děkuju,“ usmála jsem se, když mě pustil.

„Za co?“ nechápal. Ostatní se taky začali probírat.

„Za co asi,“ zamumlala Angela a vrhla se mi kolem krku.

„On tě z toho opravdu dostal?“ zeptal se Nathan opovržlivě a ukázal na Lukea.

„On má jméno,“ odsekla jsem.

„Jistě. Ten Hajzl tě z toho opravdu dostal?“ opravil se Nathan posměšně.

„Nathane!“ křikla jsem zděšeně.

„V pořádku, s ubožákama jako je Nakamura jsem už jednal. Luke Severus Snape, možná máš problém si tak dlouhou věc zapamatovat, ale jestli ti to pomůže, můžeš mi říkat Snape. Pochopím, když nedáš dohromady ani to, ale už si mě v tom případě neber do huby.“

„Ty zmetku!“

„Snape, je to tak těžké? Jsem Snape.“

„Nepochopím, proč se s tebou Lily vůbec baví,“ zavrčel Nathan a sedl si na postel.

„Ne – po – cho – pím. Páni, Nakamuro, to jsou čtyři slabiky. Tvůj nový rekord?“

Jen tak tak jsem stihla vrhnout protego mezi Lukea a Nathanovu kletbu. Ostatní jen zděšeně přihlíželi. Nakonec se Sirius přeci jen vzpamatoval a odvedl někam Nathana. Ostatní se, až na Lukea, McGonagallovou, Huga, Angelu a Patricii někam ztratili.

„Lily, měla bys mi teď říct, co přesně se ti zdálo,“ pronesla McGonagallová a sedla si na mou postel. Vypověděla jsem celý průběh snu a vynechala jen ten první o Lukeovi.

„Měli bychom dát vědět bohům, že má takovou moc ve snech," rozhodla McGonagallová.

„Děvčata postarejte se o Lily. Pane Weasley, vy pojďte se mnou a vy pane Snape… můžete zůstat, pokud bude Lily souhlasit,“ oznámila a s naštvaným Hugem v zádech se odporoučela.

Luke váhavě postával u dveří a hleděl z Patricie na Angelu a zase zpátky.

„Proboha, Snape, my víme, že jste do sebe zamilovaní, tak tam přestaň přešlapovat a podej mi ten džbán s vodou,“ obořila se na něj Patricie. Musela jsem se pousmát i přesto, že mě pořád bolelo celé tělo. Luke vytřeštil oči a těkal teď pohledem z Patricie na Angelu a z Angely na mě a zase zpátky.

„Krindapána!“ křikla Patricie a došla si pro džbán sama.

„Počkat!“ vyhrkl najednou Luke.

„Říkala jsi, že tě bolí celý tělo?“ zeptal se Luke.

„No...“

„A máš tu obyčejné přísady do lektvarů?“ ptal se dál.

„Podle toho, co je obyčejná přísada do lektvarů,“ zamumlala jsem.

„Prostřední skříň, třetí šuplík,“ dodala jsem, když po mně hodil netrpělivý pohled.

„Co chceš dělat?“ zeptala jsem se, když už si zřejmě našel všechno a chystal se zapálit oheň pod kotlíkem.

„Lektvar,“ zabručel napůl úst a pokračoval v práci. Uchváceně jsem ho sledovala. Štíhlými prsty rychle a obratně krájel lichokořen. Vrásky soustředění, které se mu při práci udělaly na čele vypadaly tak roztomile, že jsem se málem neudržela a přejela mu po nich prstem.

„Není mi znám žádný lektvar, který by fungoval proti bolesti celého těla,“ namítla Angela.

„Samozřejmě,“ odsekl Luke a dál se soustředil na přípravu nějakého lektvaru.

„Takže?“ nenechala se Angela odbýt. Mně úplně stačilo Lukea pozorovat a nemusela jsem přemýšlet nad tím, jestli tenhle lektvar naše všeznalka zná nebo ne.

„Vypij to,“ podal mi po půlhodině lahvičku s jiskřivě modrým lektvarem. Natáhla jsem se po lahvičce, ale Angela mi srazila ruku dolů.

„Nebude pít nic, dokud nezjistím, co to je,“ řekla Angela pevně.

„Nechci ji přece otrávit. Na,“ strčil mi lahvičku až k nosu. Opatrně jsem si ji převzala a úmyslně se otřela svými prsty o jeho. Příjemné brnění v konečcích prstů přerušila odporná chuť lektvaru. Najednou všechno zčernalo a já cítila, jak padám dozadu, vstříc temnotě.

Ano, kapitoly už nepřibývají jako dřív :) ale právě vaše komentáře to můžou změnit, protože bez nich mi nějak chybí síla pokračovat.

Tak... rozhodně vám nechci vyhrožovat :D sice píšu pro radost, ale když je u jedné kapitoly komentářů devět a u další čtyři nutí mě to k zamyšlení... To, že píšu, neznamená, že musím i vkládat! Ne, nechci být zlá, stejně sem budu další kapitoly dávat, i když bych měla mít jenom jednoho čtenáře :D

Každopádně je kapitola věnovaná Seelie, za její komentář, který mě nejen potěšil, ale hlavně jsem se díky němu pustila do psaní. Toť asi vše, opět doufám v nějaké komentáře... ať už kritiku nebo i blbýho smajlíka...:D

Autor: KacenQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I hate you because I love you - 15. kapitola :