OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » I'm good at it because of you | 3. kapitola

Nezáleží na tom, kým jste, ale koho milujete... Jak silný je pud vysát někomu hrdlo, i když víte, že vás to zničí? Dokáže se tomu mladinká upírka Caroline ubránit?...

19.03.2014 (19:00) • Renaiti • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 944×

Pomalu mě obešel tak, abych k němu byla zády. Naklonil se mi k uchu a zašeptal: „Zavři oči a zaposlouchej se do okolí."

 

Udělala jsem přesně to, co chtěl, ale po chvíli jsem oči znovu otevřela a pohodila rukama. „Nefunguje to!"

 

„Tak to zkusíme jinak," usmál se a gestem ruky mi naznačil, abych ho následovala. Jen jsem pokrčila rameny a běžela za ním. V běhu jsme se předháněli jako malé děti, které si hrají na písku a závodí o to, kdo postaví větší hrad.

 

Prudce jsem sebou trhla a zabručela. „Stefane…" Ale neudržela jsem se a byla jsem v mžiku někde na silnici, kde ležela zraněná žena a stejně už by se jí nedalo pomoci. Vrhla jsem se na ni a během pěti sekund byla bez krve, protože většina krve byla rozteklá po silnici.

 

Mně teprve teď došlo, co jsem to provedla. „Bože… bože..." opakovala jsem stále dokola a začala jsem chodit okolo jejího těla, ale to už tu byl Stefan a jen na mě hleděl tím pohledem, jak se zevnitř užírá. Nevydržela jsem to a posadila se na silnici. Začala jsem se houpat a brečet. „Já ji zabila," opakovala jsem si tiše.

 

Stefan se musel asi hodně přemáhat, aby tu ženskou ještě nerozčtvrtil, aby nezjistil, zdali v ní není ještě kapička krve, ale jakmile mě viděl, že se začínám užírat, tak mi pomohl vstát.

 

Jednou rukou jsem si držela břicho a druhou ruku jsem měla okolo Stefanova krku. Stále jsem vzlykala a divím se, že mu z toho ještě nepukla hlava.

 

Pomalu jsme se blížili k rezidenci Salvatorů, ze které se ozývala dunivá hudba.

 

Raději jsme ještě chvíli zůstali v lese. Stefan mě posadil na kámen a hodil mi přes ramena jeho bundu. S vděčností jsem ji přijala a provinile se na něj podívala. „Já…" Zarazil mě.

 

„Caroline, začátky jsou těžké, já to vím. Nemusíš se mi omlouvat," řekl a pohladil mě po vlasech.

 

Povzdechla jsem si a ihned na to záměrně odvedla řeč. „A co takhle se jít podívat na zdroj té hudby?"

 

„Tak dobře," odpověděl a nastavil mi ruku. „Madam," řekl vážně.

 

Pozvedla jsem svoji ruku. „Děkuji, sire," řekla jsem se stejnou vážností jako on.

 

Ovšem ta vážnost nám moc dlouho nevydržela, protože jakmile jsem se ho rukou dotkla, oba jsme se málem zhroutili k zemi smíchy.

 

Když jsme se uklidnili, tak jsme se pomalu vydali k rezidenci. Již z dálky byl cítit pach nalitých středoškoláků. Nemotorně jsem se zarazila, ale Stefan mě vtáhnul dovnitř.

 

Ihned jsem uviděla zdroj hudby. Reproduktory hrály písničky z Damonova mobilního telefonu. Zanedlouho jsem zahlédla Elenu, která tančí s Damonem tělo na tělo, a to doslova.

 

„Ble…" otřepala jsem se a všimla si, že Stefanovi to taky nedělá nějak dobře. Musela jsem ho přivést na jiné myšlenky. Nezaslouží si to, co mu Elena dělá. Odtáhla jsem ho ke stolku s pitím a ihned jsem mu nalila to, co jsem měla po ruce. „Na," podala jsem mu to a sama si vzala taky sklenku.

 

„Díky," řekl a stále se díval směrem na tančící Elenu, která se začala pomalu odhalovat.

 

Znovu jsem se otřepala. Lusknula jsem mu u ucha, a když se na mě podíval, zvážněla jsem. „Stefane, to si nezasloužíš. Vykašli se na ně a užívej si," rozhodila jsem rukama kolem sebe. „Je tu spousta pití a holek, které nejsou mrchy," a slovo mrchy jsem více zdůraznila. „A měly by o tebe zájem. Prostě si nějakou vyber a užívej si," usmála jsem se a prstem mu ukázala pár dívek.

 

„Asi máš pravdu," řekl trochu nerozvážně a napil se ze sklenky.

 

„Určitě mám," usmála jsem se a také se napila.

 

„Tak dobře, říkáš, že si mám vybrat dívku a jít s ní tančit," řekl a šibalsky se na mě usmál. Chytil mě za nohy a hodil si mě přes rameno.

 

„Mě né…" křičela jsem se smíchem.

 

Položil mě uprostřed tanečního parketu, zrovna když začala hrát má oblíbená píseň. Chytil mě kolem boků a já mu dala ruce kolem krku.

 

Smáli jsme se, zatímco jsme se k sobě nevědomky přibližovali. Vjela jsem mu rukou do vlasů a věnovala mu polibek, který by byl delší, kdyby nás někdo nepřerušil.

 

„Ehmm… neruším?" zaznělo vedle nás.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Renaiti (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek I'm good at it because of you | 3. kapitola :

Me: Moc děkuji , velmi mě to potěšilo

úúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúžasnéééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé

Přidat komentář:

Nick:

Text: