Impossible Little Things 10 • OurStories.cz ~ naše povídky

Skoro nic se nemění až na to, že odjíždíme, a na další kapitolu si určitě počkejte, protože se tam odehraje spousta důležitých věcí :)

13.03.2013 (15:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 936×

10. kapitola

„Stacey... v tom... včera večer. Pamatuješ si to? Já to mám zamlžený,“ otočila jsem na něj hlavu.

„Hádej...“ řekla jsem na obě jeho otázky.

„Co já vím. Já?“ řekl a v očích mu zajiskřilo. Zasmála jsem se. Takovým tím tichým smíchem, ale vážně mě to rozesmálo. Začal se dívat nechápavě a mě to rozesmálo ještě víc. Zvednul se mu koutek a já pokračovala ve smíchu. „Nesměj se,“ už se taky trochu smál. „Na tom není nic vtipného, že si věřím,“ taky se už tiše smál. Ale u mě to zesilovalo. Ten pohled mi zaháněl bolest hlavy. Chytl mě za břicho a já se začala svíjet v křečích, jak jsem se snažila zadržet smích, ale on mě začal lechtat. Svíjela jsem se v křeči. Nesmím nikoho probudit. Ale smát jsem se taky musela. Dávila jsem se vlastním smíchem a přitom vnímala jenom jeho dotyky. Otočila jsem se na bok, ale to jsem neměla dělat, protože jsem se okamžitě skutálela dolů z postele. Dopadla jsem na tvrdou zem. Ze shora jsem slyšela ještě větší smích. Louis to očividně vůbec nezadržoval. Stoupnul si, a když mě tam uviděl, jak se tam plácám jako moucha v už menším záchvatu smíchu, musel si až čupnout. Když byl blízko, kopla jsem ho do nohy. Zhroutil se na zadek a totálně se poddal smíchu. Válel se tam na zádech. Myslím, že tak vtipný to nebylo, ale tak. Zřejmě je veselá kopa. Celé odpoledne se balili a já jim zařizovala věci, které nemohli dělat sami, protože podle mě byli nemocní. Ach jo. Jak já si stěžuju život.

„Díky, Stacey,“ prohodil Louis, když jsem jim to pomohla natahat do auta. Z důvodu své „nemoci“ odjíždíme dřív. Super. Díky, že jste mi zkazili celej den.

„Nemáte za co,“ odpověděla jsem, jako by mi poděkovali všichni. Už jsem chtěla odejít a nechat je odjet, ale Zayn mě chytl za ruku.

„A co obejmout?“ Pokusil se o úsměv a asi pochopil, že mi to vadí, že odjíždí. Jenom kvůli tomu, že jsem řekla první lež, co mě napadla, abych jim podržela zadky. Spěšně jsem ho objala. Stejně tak Nialla, Harryho i Liama. Louis stál jako jediný dál od auta. Došla jsem k němu. Usmál se.

„Můžeš mi dát alespoň svoje číslo? Chtěl bych tě ještě někdy vidět,“ tahle věta mě totálně zaskočila. Vytáhl mobil a já tam naťukala svoje číslo.

„Ale stejně si myslím, že to nebude fungovat. Žiju úplně někde jinde,“ podala jsem mu ho zpátky.

„I takový vztahy fungujou,“ nakrčila jsem obočí. Já vztah nemyslím a hodlám mu to dát hodně najevo.

„Jo, kamarádství se dá vydržet,“ pousmál se. A zakroutil hlavou.

„Ty dobře víš, jak jsem to myslel,“ na takovýhle rozhovory nejsem stavěná.

„Pojeď s náma!“ zakřičel někdo z dálky. Otočila jsem se za tím zvukem a všimla si, že mezi naším rozhovorem ostatní odešli.

„Cože?“ nakrčila jsem ret.

„S tou tlustoprdkou jsme domluvili, že můžeš jet s náma. Hodíme tě do Anglie a pak už tam budeš autobusem. Stejně si tam chtěla,“ Niall vypadal zaraženě. Připadám si, jako bych ublížila mladšímu bratrovi. Svitlo mi.

„Počkej, teď hned odjed? Jo. To by šlo. Alespoň stihnu ještě koupit nějakej pořádnej dárek pro kamarádku,“ usmála jsem se a Niallovi tak navrátila úsměv. Zřejmě neprokoukl hraný úsměv. Jo jo, v tom jsem dobrá. Já jsem vlastně dobrá v hodně věcech a asi si řeknete: Aha, tak ta se vybarvuje, a ve skutečnosti je hnusná a tlustá a ztěžka si najde přátele, natož kluka. Možná umím tancovat, ale prostě jsem hyperaktivní a nějak jsem to potřebovala prodat. Před rokem jsem přestala chodit do dramaťáku a to jenom kvůli tomu, že jsem už moc stará. Ale od třinácti jsem byla dobrý člen. Zpívat? Jo, asi umím, ale nikdy jsme to neřešila, prostě si zapěju, ale nic extra to není. Co mi nejde? Balení kluků. Ani styl nemám zrovna vypracovaný, a co se týče optimismu, hýřím jím sice hodně, ale většinou se nikdo nesměje. Nejsem zase něco extra, fakt ne.

„Tak pojďme ti zabalit, ať nás šofér nezastřelí,“ zašeptal mi Zayn do ucha a chytl za ruku. Prudce mě otočil a rychlým krokem vyšel k mojí chatce. Slyšela jsem za sebou šouravé kroky. Louis. Musel to být on, protože ostatní si to valili před náma. Neotočím se. Ne. Bůh ví, co by si o tom pomyslel. Panebože. Proč to řeším? Panebože! Já se s nima vyspala. Já se vyspala s One Direction! O-ne Di-re-cti-on!! Chápete to? No chápete to? S 1D! Měla jsem první skupinový sex. Před očima se mi začaly zobrazovat obličeje mých přátel a rodiny. A pak na všech pět kluků. Pak mi svitlo. Ostře jsem se zastavila v prudkém pohybu s trikama v ruce (už mám skoro sbalené). Stála jsem. A přemýšlela. Po chvíli se zastavili i ostatní. Harry, který seděl na křesle, se dokonce zvednul.

„Co je?“ opakovali všichni dokola. „Co se stalo?“ Věnovala jsem jim všem pohled. Všem jsem pohlédla do očí.

„Měli jste, doufám, kondomy, že?“ nakrčila jsem obočí a pohlédla do země. To slovo – kondom - vyznělo v mé hlavě mnohem líp, než doopravdy. Čekala jsem, že se začnou smát, ale když jsem vzhlédla, dívali se taky do země. Louis postoupil dopředu a položil mi ruce na ramena. Uhnula jsem. „Louisi já to myslím vážně!“ řekla jsem ostře, ale slyšel to asi jenom on.

„Neboj,“ usmál se. „Všichni jsme použili kondomy a ty jsi byla užasná,“ jo, to já vím. Pamatuju si všechno. Každičkej kousíček. Opilost vyprchala při první puse. To už jsem byla úplně bdělá.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování