Impossible Little Things 26 • OurStories.cz ~ naše povídky

Začátek jednoho dlouhého dne. A doufám, že to bude ten nejdelší... Přeji příjemné čtení :)

05.04.2013 (09:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 592×

26. kapitola

Poddala jsem se jemu. Jeho tělu. Sexu. Brzo jsme našli stejné tempo.

***

Zrovna jsme v tom nejlepším, když se před postelí objeví Liam a Niall. Louis si jich okamžitě všímá a slézá ze mě. Já si k sobě tisknu tenkou deku...

Louis padá vedle mě. Oba si sedáme. Liam se otočil s rukou na očích. Niall na nás kouká s otevřenou pusou. Bouchám sebou do postele.

„Můžu se přidat?" vychází z Nialla.

„Ne!" říkáme s Louisem zárověň. Liam chytá Nialla a vystrkuje ho ze dveří. Když se za nimi zabouchnou dveře, padá Louis vedle mě.

„Tohle ještě budeme muset vysvětlovat." Mezitím jsem si natáhla spodní prádlo. Znovu si sedá a hledá boxerky. Nachází je a natahuje si je. Pak sebou práská vedle mě. Koukám do stropu. Ucítím závan u mé ruky. Hlavou nehýbu a jen tam vrhám pohled. Louis mě chytá za ruku. Snaží si se mnou proplést prsty. Když se mu to daří, objímá mě svou dlaní. Neopětuju mu to. Cítím na sobě jeho pohled. Teď je na čase si začít věřit. Už odtahuje ruku. Chytám ho a proplétám si s ním prsty. Pak na něj otočím hlavu.

„Je tu jeden kluk. Doma." Mírně se zamračil.

„Je tady jedna holka. Tady v Londýně." Kývu.

„Eleanor," přikyvuje. „Jsme kamarádi," konstatuji. I přesto, že jsem se s ním vyspala. Už podruhé.

„Měli bychom dělat, že jsme jenom kamarádi," vylepšil moji větu. S úsměvem jsem přikývla.

„Měla bych jít, aby o mě neměli strach." Lež. Jenom malá. Mini, mini, skoro nic. Vstala jsem a našla svoje triko. Hodila jsem ho na sebe a natáhla si rifle. Lehl si na bok, aby na mě viděl.

„Takže zítra. Budu v hale v devět." Popošla jsem ke dveřím.

„Nevím, jestli najdu halu," usmála jsem se. Poslal mi vzdušný polibek a já odešla.

Být mezi dvěma kluky. Být v Londýně. Spát s Louisem. Tak tohle je krutý. A hlavně bych to ani za boha nečekala. Nikdy. Usla jsem po chvíli.

Jelikož je osm třicet, tak mám skluz. Vyběhla jsem z postele. Rychle vplula do koupelny před Adamem. Rozčesala si vlasy a sepnula si je do vysokého culíku. Zkontrolovala to. Pak si asi desetkrát vyčistila zuby. Osm čtyřicet pět. A sakra. Navoněla jsem se a vyběhla z koupelny. Začala sjem se přehrabovat v kufru. Na postel dopadly riflové kraťasy a černé tílko. Za tímto letěl modrý svetr. Brýle. Sluneční, samozřejmě. Rychle jsem to na sebe hodila. Nasadila brýle. Dobrý. Došla jsem ke dveřím a obula si červené conversky. Pak jsem hodila do kapsy mobil.

„Čaute a kdyby něco, volejte," zakřičela jsem na všechny. Adam se teprve došoural do koupelny.

V osm padesát jsem tam už byla. A on ne. Sakra. To je divný, musím se vypařit a vrátit se. Rychle jsem došla k výtahu. Otevřel se v momentě. Nastoupila jsem a se mnou nějaká stará paní. Usmála jsem se. Stáhla oči do úzké čárky. Stiskla pětku a výtah se rozjel. Když se dveře otevřely, uviděla jsem, jak chce nastoupit do vedlejšího Louis. Schovala jsem se do růžku. Uběhlo sto let, než ta paní odešla. Rychle jsem klikla na přízemí a odjela. Když jsem dojela, už tam stál a rozhlížel se. Koukla jsem na hodiny. Devět přesně. Alespoň si o mně bude myslet, že jsem dobrá. Usmála jsem se a došla k němu. Chytl mě za pas a nahnul se, aby mi dal pusu. Rychle jsem se odtáhla.

„Sakra, Louisi, víš, co jsme si řekli, ne?" zašeptala jsem. Rychle mě pustil. Měla jsem co dělat, abych po jeho ruce nehmátla a nevrátila ji na místo. Tam, kam patří. Sakra. Mám vážnej problém. Strčil si ruce do kapes u svých černých kalhot. Když už jsme u toho. Černé kalhoty ohrnuté dole. Jeho obvyklé bíle boty a bílé triko, které má nahoře dva černé pruhy. A samozřejmě černé kšandy. K zulíbání. Semkla jsem ruce a společně jsme vykročili ven.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování