OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Impossible Little Things 28



Impossible Little Things 28Nové zprávy? Hodně podstatné nové zprávy!!

28. kapitola

„Mám tě rád, Stacey." Zakroutila jsem hlavou.

„Já nejsem Stacey." Zvednul obočí.

„Tak jak?" Usmála jsem se. 

„Janie," řekla jsem zdrobnělinu jména Jane. 

„Ještě lepší jméno," otočil se na záda a koukal do nebe. „Janie, Jane..." šeptal tiše. Pak se natočil a políbil mě...

Kdo by si mohl přát víc? Teda jasně. Ještě před pár dny bych ho poslala někam a řekla všem, že si ze mě dělal jenom srandu. Ale teď? Co já vím. Mám ho ráda? Cítím k němu vůbec něco? Možná mě chce Louis. (Louis!) Chápete to? Předtím bych šílela jen z toho, že bych je měla potkat, a pak přijdu na to, že si nepamatuju jednu dost důležitou věc. Já už je dávno znám. A možná proto se mi tento sen zdál. Možná proto jsem v nich našla sympatie. Ale hledala jsem vůbec něco jiného? Já nevím. Možná byla chyba kejvnout mu na to, že budeme na veřejnosti kamarádi. Ale proč... vím proč. Protože to nechci. Chci s ním být (všude) víc jak kamarádka. Chci být jeho holka. Ta, která ho bude objímat, když se mu něco nepovede. Ta, která mu bude tleskat v zákulisí. Ta, s kterou bude chodit na večírky. S kterou bude nakupovat. Prostě všechno. Možná v tom je problém, proč se teď cítím jak po smrti. I když mě sám líbá. Louis mě líbá. Ale není to nic extra. Že by moje pocity vycítil? Oplácím mu teď vůbec polibek? Odtáhl se. Rychle jsem ho chytla za krk a znovu k němu přitiskla už teplé rty. Asi jsem ho tím uklidnila, protože po chvíli se jeho svaly přestaly napínat. V duchu jsem si oddechla. Kluci jsou tak naivní. Vzpoměla jsem si na článek, který jsem četla v Bravu. Psali tam, že Louis si nehraje s city dívek. Měla bych se zeptat. Tentokrát jsem se odtáhla já. Pro jistotu, kdyby něco, jsem mu nechala ruku zezadu na krku. Kdyby to šlo, určitě by z ní stříkaly jiskry.

„Louisi...?"

„Ano?" Zněl tak klidně, až šťastně.

„Četla jsem, že si nehraješ s city holek," podívala jsem se mu zpříma do očí. „Je to pravda?" Nesklopil zrak. Ani se nepohnul. Jediné, co se v tu chvíli stalo, bylo, že se pousmál. Prostě se pousmál. Neměl by normální kluk sklopit zrak a vymlouvat se, že samozřejmě je to pravda? Buď jsou to jenom moje výmysly, nebo není Louis Tomlinson normální. To je taky pravděpodobná možnost.

„Ne. Nehraju," pohladil mě po tváři. „Už kvůli sestrám," zatvářil se kysele. 

„Co je?" Snažila jsem se vyhledat jeho pohled.

„Vzpoměl jsem si na Eleanor," usmála jsem se, i když bych nejradši skočila z téhle budovy. Proč ji sem tahá? Sakra. Začínám žárlit.

„Nevím, co ti na to říct, Lousi. Já... snad tě uklidní, když mě čeká taky jeden rozchod," ach bože. Zavřela jsem oči. Vojta. Zatočila se mi hlava. Všiml si toho. Chytl mě za bradu.

„Co je?" Otevřela jsem oči. 

„Nic." Lež. Zase. Zavrněl mi mobil v kapse. Rychle jsem se koukla. Na displeji se objevilo neznámé číslo. Omluvně jsem zamrkala a pustila ho. Vyskočila jsem na nohy a zvedla to. 

„Pie. Prosím?" 

„Dobrý den. Tady Nováček." Zatajila jsem dech když na mě vybafl z češtinou. Náš ředitel.

„Ohh, dobrý den, pane řediteli, nebo vlastně večer." Kolik je u nás? 

„Chtěl jsem vám jenom oznámit, že váš doktor mi poslal nějaký papíry o vašem stavu. Myslí si, že byste měla přestat studovat a začít se věnovat rovnou práci. Prý jsou ve vás všechny potřebné věci. Takže jsem vám chtěl říct, že tyto informace jsme předali vaší spolubydlící, která vám okamžitě vyklidila skříňku. Nebo-li... je nám líto, ale na naši školu už se nevracejte. Nashledanou," típnul to. Aby to měl z krku. Pustila jsem mobil na zem. Uslyšela jsem za sebou pohyb, ale jediné, co jsem mohla vnímat, byla ta věta.

Do naší školy se už nevracejte.

Bilo mi srdce, že jsem měla pocit, jako by mi mohlo vyskočit ven. Rychle jsem si čupla, abych nespadla, a schovala si hlavu do nohou. Něčí ruka se dotkal mých zad. Cukla jsem sebou.

„Co je?" zeptal se milým, tichým a teplým hlasem. 

„Vykopli mě ze školy," spustila se mi slza. Rychle jsem si ji setřela. Nadechla se. Pak jsem ucítila silné paže na břiše a Louis si mě přetočil k sobě. Spadla jsem mu do náruče. Nebrečela jsem. Jen jsem se k němu přitulila. Potřebovala jsem klid a trochu lásky.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Impossible Little Things 28:

1. Darkness přispěvatel
30.03.2015 [11:10]

DarknessAjajaj, jak to že ji vykopli? Chudinka Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!