OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Impossible Little Things 30



Impossible Little Things 30Kostýmy a nějaká nakousnutá novinka :)

30. kapitola

Prošel Niall a Harry. Pak Liam. Celý náš stůl ztichl. Prošel Zayn a pak jsem ucítila ruku na rameni. Vzhlédla jsem k Louisovi. Usmál se a naznačil kývnutím 'Ahoj'. Přikývla jsem a on mě pustil. Většina mých kamarádů ztichla úplně a někteří vydali přidušený zvuky. Opět se ujala slova Annie: „Pětkrát Bieber, vždyť to říkám," a já jako obvykle nemám sílu jí to nějak vyčítat. 

Louis zajel na kraj jejich pohovky a začal si nakládat jídlo. Koukala jsem omráčeně za ním. Všiml si mě. Usmála jsem se a sklonila hlavu. Když jsem pohled vrátila zpátky na něj, právě si dával do pusy velký sousto. Mrkla jsem na něj a jemu zaskočilo. Zasmála jsem se a pak do mě Adam štouchl. Podívala jsem se na něj a pokrčila rameny. Ať si tady věichni myslí, co chtějí. Jasný je, že tohle ráno mi Louis jasně zpříjemnil.

Dostali jsme nějaký poukázky do jakýhosi obchodu. Neřeším název, protože je to až moc dlouhý a těžký. Prostě jsme vešli a po dvojicích se rozutekli (odešli). Já šla s Ann.

„Hele, co máš s těma... buzíkama?" Zhluboka jsem se nadechla. Jasný. Jasný... tohle prostě muselo přijít. Jak jinak. Ani chvilka klidu od ní prostě.

„Co bych s nima měla mít?" Zatáhla jsem za jedny šaty, jen abych se jí nemusela dívat do očí.

„Dej si pozor, Jan. Tyhle hvězdy, a je to dost pravděpodobný, tě jenom využijou. Teda, nevím k čemu by využili tebe, ale tak..." prohlédla si mě a usmála.

„Ohh..."objala jsem ji za tu snahu. „Vidíš. K čemu by využili zrovna mě." Hlavou mi běhalo sice samý: sex, sex, sex, ale nahlas jsem to samozřejmě neřekla, protože by mě stáhla z kůže, kdybych se jenom zmínila o tom, že jsem spala s Louisem a k tomu ještě jednou do grupy se všema. Já vím. Asi jsem kurva. Pomyslně krčím rameny. No a? Věřte mi, že jsem spokojená.

Vyhrály to červené šaty. Na ramínka, s výstřihem a sukní po kolena. Ann si vzala fialové s flitry na prsou. Jako vypadaly hrozně, ale pak si je oblékla (jí sluší všechno) a byla okouzlující. Teď jsme se my holky setkaly se Star a šly na kostými. Řekly jsme si, že si zhruba necháme to stejný, jen nakoupíme třeba nové kalhoty a trika a tak. Já jsem vyfasofala černé kraťasy. Mimochodem jsem nutně potřebovala nové. Pak jsem objevila triko se střapci na konci. Teda tílko. Sice šedý, ale prej to nevadí. No jasně, že to nevadí. Ještě aby jo. Došlo na druhou várku. Našly jsme kluky. Nemám ani tůšo, co si nakonec vybrali, ale my holky jsme skončily do jedné (věřte tomu, ale i Poppy) s krajkovanými tílky. Fakt průhlednými. Pak s hodně krátkými sukněmi. Teda vlastně sukničkami. A hádejte, co pod to. Samozřejmě má každá podvazky. Tak tohle si obleču na další rande (jestli bude) s Louisem. Když už jsem za tu kurvu.

Ležím na posteli a čtu si knížku The Host. Už jsem skoro u konce, když někdo zaklepe. Jdu i s knihou otevřít. Všichni se sebrali a šli do jakýhosi baru. Vymluvila jsem se na to, že nikam nechci, protože je mi blbě. A chci si číst. A kdo by nechtěl? Když je to zrovna jedna z romantických chvilek, kdy Wanda ztrácí Melanii a Jared dopomáhá návratu polibkem? Otevřela jsem a hned se zase otočila a skočila do postele. Ta osoba vešla a za ní se ozvaly další kroky. Takže jsou zpátky. Tak brzo? Vlastně, kolik je? Někdo mi sebral knížku a založil ji. Koukla jsem tomu zlu do očí.

„Harry!" vyskočila jsem. Postel se zhoupla a já dopadla na zem. Rychle jsem se sebrala a lehla si zpátky. „Co tady sakra děláte?" Dělala jsem, že jsem vůbec nespadla.

„Chceme ti něco udělat," ozval se Niall.

„Říct!" okřikl ho Liam s Louisem zároveň.

„Tak říct, no..." pípl Niall.

„Louis nám říkal, že tě vykopli ze školy a že hledáš práci," pokračoval Liam. 

„Chceme ti ukázat kde bys mohla pracovat, ale musíš jít s námi," strčil si Zayn ruce do kapes. Zakroutila jsem rázně hlavou. 

„Ale jo!" Sehnul se a začal mě tahat za nohu ven. Vypískla jsem.

„Ne! Nevíte, kolik je hodin? Sakra!" Harry se k němu přidal. Po chvíli se Niall klátil u dveří a Louis taky tahal. Řeknu vám (i když vím, že toho moc nedali), že jsem se udržela úplně snadno. Chytla jsem se rámu postele a odmítala vstát. Pak mě někdo začal lechtat. Otočila jsem se na tu zrůdu už ze smíchem. 

„Liame!" smála jsem se a kroutila v křečích. Nakonec jsem povolila a spadla Liamovi přímo do náruče. Máme obličeje tak blízko, že bych mu mohla skousnout nos. Nakonec se však nahnul on a dal mi letmý polibek na pusu. Odtáhla jsem se a přeskočila postel. „Nikam nejdu," mluvila jsem už klidně, i když s úsměvem. Louis mávl rukou. Všichni odešli za dveře.

„Ale no tak, Janie." Vrhla jsem na něj (ironicky) naštvaný obličej. Pak jsem se obrátila zády a zkřížila si ruce na prsou. „Když to nejde po dobrým," jeho kroky se přiblížily. Ticho. Teď se nesmíš smát. Určitě příjde líbačka na krk. Ale hovno (jejda, sorry za ten výraz, já, když jsem rozjetá...). Místo toho mě chytl za pas a prudce trhnul dozadu. Vylítla jsem a doufala, že nemá takovou sílu, aby mě uzvedl. A zase hovno (sorry...). Zvedl mě do vzduchu.

„Loui! Já se pobleju," řinčela jsem smíchy. Položil mě na postel. Proč zrovna sem? Nic mi už nebylo jasný, jen, že s knihou je konec. Otočila jsem se na něj, aby mě nezaskočil, a zase velký prd. Přistál na mně plnou vahou. „Jsi težkej," snažila jsem se ho odstrčit rukou. Zase nic. Asi ze mě vyprchala všechna má síla při zběsilém bránění před třema klukama a zákeřnýma prstama (tak to je dost úchylná věta).

„Každej máme nějakou vlastnost, za kterou nejsme rádi. Třeba můj zadek." Strčila jsem mu ruku do zadní kapsy červených kalhot. A stiskla.

„Miliony holek touží po tvým zadku, Tomlinsone," konstatovala jsem a on se jen zasmál a políbil mě. Vyšli jsme ven. Kluci na nás čekali.

„Sorry, hoši, je strašný chytit jednu potvoru." Odstrčila jsem jeho hlavu. Zasmál se a já ho pohrdavě (ironicky) předešla a zavěsila se do Nialla.

„Takže, Nialle. Co holky? Už jsi nějakou ulovil?" Usmál se, až se mu zaleskla rovnátka.

„Neustále lovím," trochu mě odstrčil, ale pak zase ychle přitáhl zpátky.

„A je nějaká rybička na obzoru?" prohodila jsem a taky do něj žduchla.

„Jedna vedle mě právě jde," strčil do mě a zasmál se.

„Hej, Janie! Víš o tom, že bude novej X-Factor? Nechceš zajít?" ozvalo se zezadu Louisovím hlasem.

„Já? Tak určitě!" křikla jsem na něj zpátky. Uslyšela jsem smích.

Pak už mě vedli ven z hotelu...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Impossible Little Things 30:

2. Darkness přispěvatel
30.03.2015 [11:41]

DarknessSuper Emoticon Emoticon

03.04.2013 [19:03]

NikiiPromiň, že jsem předešlé kapitoly neokomentovala, ale potřebovala jsem to co nejrychleji přečíst. Tvoje povídka je jako droga. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Škoda jen, že jsou kapitoly, tak krátké, ale jinak jsou úžasné! Emoticon Emoticon Emoticon Doufám, že máš v plánu ještě hodně moc kapitol, protože tuhle povídku miluji a stejně tak miluji 1D v tvém podání.Emoticon Emoticon Emoticon
Rychle další kapitolu, prosím, prosím, smutně koukám! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!