Impossible Little Things 42 • OurStories.cz ~ naše povídky

Příjezd Michelle! HUHU!

30.11.2013 (12:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 383×

V obýváku zní hudba. Taková ta typická francouzská. Monserie a madmasele, či co. Snídám a pak zůstávám s klukama a celou dobu se dohadujeme, jak to vlastně provedeme. Míša už by měla být na cestě. Jsme všechny holky domluvené, že půjdeme nakupovat, abychom jim vytřely zrak. Protože když jsem klukům řekla, jak je mají rozdělené. Jakože tahle bloncka má Louise a ta druhá Zayna... atd, atd. Naprosto valily oči. Na to video, který jsem jim překládala, se ani nedalo dívat.

„Nebojte. Budete tam s nimi jen chvíli a my pak dojdeme." Harry se na mě zářivě usměje. Stejně jako Louis. Změřím je oba pohledem. Podívají se na sebe a začnou se smát.

„Cože?" Holky se vrací z pochůzek a teď už jenom čekáme na Michell. Po úžasném obědě mi zazvoní mobil. Obývákem se rozezní Kiss You. Všichni se na mě usmějí a já jen pokrčím rameny a se zpíváním jdu zvednout hovor. Stoupám si ke dveřím.

„No?" Ozve se zabručení.

„Hele, oni mi tu nechcou nic říct a ani dovolit jít k vám," řekne Michell s důrazem. Úplně vidím, jak to říká, aby ji recepční slyšel.

„Už jdu, kočko!" zasměju se. Popadnu kartu na stole a obuju si první boty, na které narazím. Louisovi bílé okopané. Už chci odejít. Pak však pevně stisknu rty a vrátím se. Vyzuju si je, a věřte nebo ne, velkou námahu mi to nedává. Jsou tak o dvě čísla větší. Pak se koukám na ostatní a obouvám si Harryho vansky. Černé a vypadají nově. Ten mě dokope. Potěž pánbůh! Jsou mi tak o pět čísel větší. Co to má za nohu? Chapadlo?! Vybíhám, dobře, jdu pomalu, protože jinak bych se asi zabila. Mačkám na výtah a pak sjíždím dolů. Jdu rovnou... potácím se rovnou k recepci. Michell poťukává nehty na mravorovou desku recepce. Má na sobě obrovské černé brýle. Jakmile mě uvidí, roztáhne paže a málem porazí muže za přepážkou. Obejmu ji a ukážu recepčnímu kartu. Kývne a dál se věnuje svýmu. Michell mě pustí.

„Koukej na ten bordel venku," mávne tam rukou a já uvidím hotové pozdvižení za prosklenými dveřmi. Panebože. Chytnu Michell za ruku a táhnu ji opatrně k výtahu. Dveře se otevřou a z nich vyjde muž z foťákem. Narazím do něj.

„Ohh," prohlédne si nás. „Můžu si vás vyfotit?" Už nastavbuje foťák a já ani nestihnu zareagovat a už nás fotí. Kristova noho! Kdo to je?! Proč nás fotí?! Mám na sobě tepláky! Kývne na díky a jde pryč. Míša na něj zírá s otevřenou pusou. Zatáhnu ji do výtahu a zmáčknu tlačítko našeho poschodí.

Otevírám dveře. Všichni sedí v obýváku a čekají. To jde vidět. Když nás uvidí, Niall se zvedne, ne, rovnou vystřelí nahoru. Vrhnu na něj udivený pohled. Rozhlédne se po ostatních a zase si sedá. Michell ze sebe sundává tašku, nechává kufr kufrem a jde se přivítat. Harry ji objímá jako první. Pak zamíří ke mně. Hodí pohled na moji obuv.

„Co to je?" řekne naoko naštvaně.

„Říká se tomu boty, Harry," usměju se. On se vrhne po mojí pravé noze a zvedne ji do vzduchu. To samozřejmě způsobí, že přepadnu dozadu. Naštěstí se zachytím dveří. „Sakra, Harry!" Sjedu po dveřích níž. Nakloní se ke mně.

„Neboj, jsem domluvenej." Chytám se ho za ramena a pak ucítím jeho ruce na zadku. Se zvedlým obočím se na něj podívám. Usměje se na mě. Zase se zaklání a mě bere sebou. Končím na něm obkročmo. Asi bych ho měla políbit, řeknu si. Nahnu se a on se jen zasměje. Naše rty se dotknou a já přestávám ovladat nohy, takže mi padají boty. Všichni na nás civí. Odtrhnu se. Toto není správný. Ne, není. Seskočím z něho. Za tři a půl hodiny je ta večeře. Zrovna si oblékám modré rifle a na to tílko s riflovou bundičkou. Michell je nachystaná v černých riflích a tílku a khaki bundě. Uz jsem říkala, že jsme stejné? Ve všem. Styl oblékání, stejný vlasy... Mimochodem, teď máme obě rozpuštěné vlasy. Dan má barevné rifle a krátký top. Zavidím jí vlasy a břicho. Eleanor nikoho nezajímá a Perrie má úžasný galaxy boty, rifle a triko. Prostě tak. A je krásná. Vyrážíme do ulic. Chceme si něco koupit a rovnou si to převlíct, takže prvně vyrážíme do Starbucks. Zasunuju se dozadu do boxu. Perrie nám všem donáší pití. Beru si vanilkový šejk s karamelem a piju. Ty vole! V ústech mi exploduje chuť. Teda, božská chuť. Prostě skvělý! Vedle mě si sedá Eleanor a z druhé strany Michell. Každá máme jinej šejk, tak si to různě posíláme a ochutnáváme. Eleanor mi podá svůj. Užasle na něj koukám. A pak na ni. Usměje se. Ta holka fakt nebude tak špatná. Ke stolu přibíhá malá holčička. V ruce drží nějaký časopis a tužku. Celá zadýchaná vrazí do Perrie. Ta málem vyprskne svoje pití.

„Ježiši!" Začne poskakovat. „Ježiši!" mluví anglicky. Takže...

„Jste to vy!" Zatváříme se nechápavě, a myslím, že právem. Položí před sebe časopis. „Můžete se mi podepsat, prosím?!" Dan málem vyprskne pití. Teď to však není kvůli nějakému nárazu.

„OMG! To jste vy!" Otočím k sobě obálku a podívám se na fotku. Sebe a Michell. Já v teplácích a velkých vanskách a ona v tom, v čem ráno přijela.

„AYKM?!" vyjekne Michell. Eleanor spustí.

„Cože to?" Hned jí odpovím.

„Are You Kiding Me." Vrátím se k obálce. Pařížský BRAVO. Titulek je francousky. Perrie si stoupá a jde s časopisem k prodavači. Něco si tam říkají a listují. Pak se vrátí.

„Píše se tam něco jako: POZOR! Exkluzivně v BRAVU! Poslední chlapci, Harry Styles(19) a Niall Horan (19) už asi nejsou volní! Vyfotili jsme pro vás dvě dívky v hotelu, kde jsou ubytovaní. Recepční nám vše řekl a, a, počkejte," Perrie se zamyslí. „Jo, už to mám. Dívka v teplácích má na sobě dokonce Harryho boty. Všimněte si stejné skvrny," zalistuje a pak ukáže na přiblíženinu mých nohou a zakroužkovaný malý flíček. Pak je tam fotka Harryho na jednom focení, kde má tyto boty, a je tady taky přiblíženina. Je tam i ten flíček. Vůbec jsem si ho nevšimla. Přistihnu se, že na to zírám.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování