Impossible Little Things 45 • OurStories.cz ~ naše povídky

Začíná to nevinně, což je jenom malý vtípek na Paula. Ale končí to naprostou senzací. A to je: Svět se o nás dozví!

03.12.2013 (12:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 387×

Nastupuju do autobusu a rozhlížím se. Ucítím tah na rameni a pak už mě něco zatáhne dozadu do pokoje. Vytahuju si sluchátka z uší. Čekám Harryho. Už jen tak ze zvyku. Dotyčný si mě přitáhne k sobě. Tisknu se na chlapecké tělo. Zády cítím jeho hruď a zadkem cítím... chci se otočit. Vím, že se za mnou usmívá. Přetáhne mi ruce přes břicho a přitiskne víc k sobě. Zalapám po dechu. Znovu zkouším štěstí. Slyším, jak se mi směje. Udělám, že se chci otočit napravo, zpevní se tam, a já se ladně otočím doleva. Sepne mi ruce za zády. Pak mě jemně políbí na nos. Zasměju se.

„No co?" zeptá se Louis.

„Jsi blázen."

Otře se o mě nosem. „Do tebe," vlepí mi krátkou pusu. Rozplívám se. „Pojď," chytá mě za ruku. Před dveřma mě zastavuje. „Zaposlouchej se." Zbystřím smysly. Slyším ječení, výkřiky. Zaculí se na mě. Otevře dveře a vyskočí ven. Mrkne na mě a jde na volné prostranství. Jdu chvíli za ním. Rozhlížím se kolem dokola. Spousta, a to kurva hodně ječících holek. Hele, tam je jeden kluk. Ne, to je taky holka. Do ruky mi vklouzne cizí. Otočím se a skoro narazím do Harryho obličejem. Vráží mi malou pusu na tvář. Usměju se na něj. Půlka fanynek utichá. Rozhlížím se. Pár jich seskočilo na zem. Harry se naklání blíž.

„To je zlý." V té chvíli, kdy mi to zašeptá, mě Louis chytá za ruku. Táhne mě k travnaté ploše, která pokrývá zeď budovy, ve které se koncert koná. Pouští mě a já se po čtyřech soukám nahoru. Niall mě plácá přes zadek. Usměju se na něj a „hodně nenápadně" mrknu. Zaculí se na mě. Šplhám dál a zezdola se mezi všemi fanynkami ozývá cizí mužský hlas. Otáčím se a vidím chlapa s vysílačkou v ruce, jak na nás řve, abychom slezli dolů. Přeskakuju zídku a ocitám se na mezistřeše budovy. Louis mě stahuje dolů. Niall zůstavá stát. Louis mi podebírá bradu. Dlouze mě líbá. Ozve se další ostrý zařvání. Zvedáme se. Fanynky jančí, jak kdyby je na nože brali. Louis mi podává ruku a já pomocí jí přeskakuji zídku a dosedám na zadek. Sjíždím dolů a tam mě chytá ten chlap. Pomahá mi vstát a Harry mi oprašuje zadek. Plácnu ho po ruce a podám ruku chlápkovi.

„Jane," nasadím úsměv: Teší mě. Cuknou mu koutky, potřese mi rukou a musím říct, že má dobrej stisk.

„Paul." Kývnu. Pouští mě. „Začínáme." Vidím, jak Zayn vchází do budovy. Vypadá to jako tunel. Za ním jde Niall a Liam. Louise nikde nevidím. Harry chňapá po mé ruce a vede mě dovnitř. Zavibruje mi mobil v kapse. Vytáhnu ho. Jeden zmeškaný hovor. Volám zpátky.

„Jani?"

Usměju se. „Veru, zdar, jsi tu?" Harry si mě změří zvláštním pohledem. Zaksichtím se na něj.

„Jo, u vchodu. Je tady lidí jak nasranejch. Hledám Míšu."

Odtrhnu se od Harryho. „Jdu tam." Típám hovor a jdu za Paulem. „Dvě kámošky." Ukážu na kluky. „Kluci je znají, jsou venku." Kývne a jde k jedněm dveřím. Otevírá je a mně praskají ušní bubínky. Ocitáme se před malým náměstím, které je k prasknutí přeplněné. Vytáčím zase číslo kamarádky, protože nemám šanci ji najít. Domluvily jsme se, že se potká s Míšou. Už po obědě. Kam šla? To je jedno. Nezvedá to. Ani se jí nedivím. Vždyť je tady řevu.

„Můžu na to vylézt?!" řvu na Paula. Jen pokrčí rameny. Chytnu se kovové tyče a šplhám výš. Když uvidím Verčinu hlavu nasměrovanou k sobě, spadne mi kámen ze srdce.

***

„And Let Me Kiss You!“ řveme v zákulisí spolu s kluky. „Uhh!“ Je to fakt jízda. Když písnička končí, začne se ozývat hlas Harryho. Niall se objevuje na schodech na stage. Mávne na nás. Obě s Michelle nechápeme, ale jdeme za ním. „Co je?“

„Makejte!“ popostrčí nás. Vlepí mi dva mikrofony a my si je nasadíme.

„Co to je?“ nechápu. Pak přijde Liam a vtáhne nás na stage. Ozáří mě reflektory. Pár lidí začne výskat a já se pomalu rozkoukávám.

„Lidi! Tak tohle jsou ony!“ zařve Niall do davu. Slyším foták a řeším, že furt nic nevidím. „Tohle je Michelle!“ odtáhne ode mě Niall kamarádku.

„A tohle!“ zařve vedle mě Harry. „Tohle je naše Janie!“ zařve do mikrofonu a mně málem prasknou bubínky, jak jsem blízko. Obejme mě a jde se mnou dopředu. Tak tohle... ne. Ahhh!

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování