Impossible Little Things 47 • OurStories.cz ~ naše povídky

Rozhovor Louise a Jan a ... nečekaná návštěva, bohužel...

05.12.2013 (12:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 363×

Budí mě kopanec do zad. Odkrývám se a vyskakuju z postele. Je šest hodin ráno. Louis leží napříč postele. Hlavou dolů. Mrská sebou jak leklá ryba. Skáču na postel a sedám si na něj. Zvedám mu hlavu.

„Louisi,'' říkám klidně. Zatřesu s ním. „Louisi!" zvýším hlas. Stále sebou kope. Políbím ho na ústa. Kopne naposled. Držím ho za tváře, aby mu hlava nespadla. Cítím, že je vzhůru. Protože jeho hlava už nepadá. Ucítím jeho jazyk, jak si chce probojovat cestu dovnitř. Povolím. Věnuje mi dlouhé polibky. Odtrhnu se. Sedá si. Stále na něm sedím, takže jsme si zase blízko.

„Proč tě nikdy nevidím nahou?"

Vytřeštím na něj oči. „Prosím?''

„Vždycky na sobě něco máš. I po sexu."

„Nemám to ráda. Ležet nahá."

„Aha. A co u mě?" Udělám na něj nechápavý obličej. „Když já vedle tebe ležím nahej."

„Trochu."

„A můžu se tě ještě na něco zeptat?" Kývnu. „Je šest hodin ráno." Ano, normálně teď vstávám, ale po tak náročném všem...

„Ja vím. Co tě nejvíc vzrušuje, když má kluk na sobě?"

Odsednu si z něj. „Co je to za otázku?"

„Prostě mě to zajímá."

„Jak na sobě?"

„Třeba mě vzrušuje, když má holka moje triko a pak už nic. Nebo třeba něco, v čem je pěkná,"

„Když má kluk tepláky."

„Jenom tepláky?"

„Jenom tepláky. Když mu splývají z boků a odhalujou víc..."

Kývne. „Fajn."

„Fajn." Lehám si zpátky a on zase za mě. A už zase usínám.

Opatrně mu odsouvám ruku, abych ho nevzbudila. Je něco po devaté. Zacuká sebou. Má na sobě jenom trenýrky a vypadá neuvěřitelně sexy. Vysouvám se zpod peřiny a opatrně vylézám z postele. Trochu zavrže. Louis mi přehazuje ruku přes pas a stahuje zpátky.

„Jdu udělat snídani," zašeptám a on si mě přitáhne blíž. „Vstaň." Ucítím jeho ústa na zádech. Odsunu mu ruku a sesednu z postele. Otáčím se. Kouká na mě s podepřenou hlavou. Uvědomím si, že jsem tu prakticky nahá. Musí to být strašnej pohled. Beru jeho triko složené ze země a natahuju si ho. Otočím se na něj. Padá čelem do polštáře.

„Co ti vadí?" zahuhle.

„Cože?"

Zvedne se do sedu. „Jsme v celém domě sami," usměje se. Nasupěně si sundám jeho triko.

„Fájn! Spokojenej?" zvýším hlas. On jen kývne hlavou. Pořád ten úsměv. Protočím panenky a odejdu z pokoje.

Mažu si rohlík s nutelou. No a co? Mám na ni chuť. Tak co, no. Zezadu ke mně přichází jediný člověk v této místnosti. Otáčím se a ukusuju si rohlík.

„Můžu ti dá..." strkám mu do pusy rohlík. Skousne. Zakroutím jím a znovu vytáhnu. Položím ho na linku.

„Co bys chtěl?" ptám se s úšklebkem. Jen zafuní a skousne rohlík. Všimnu si, že má v koutku čokoládu. Nahnu se a chytím ho za paže. Přisunu se blíž. Netečně na mě kouká. Nahnu se ještě víc a políbím ho do koutku úst. Podívám se nahoru. Bedlivě mě sleduje. S pusou přiotevřenou. Posunuju se dál a jazykem mu objíždím rty. Zavře oči a já udělám totéž. Jeho zvlhčené rty se protnou s mými. Prudce mě chytá za zadek a vysazuje si mě na sebe. Jde se mnou k pohovce a pořád mě líbá. Dosedá a já si pokládám kolena na látku. Cítím, co s ním dělá, když mě má na klíně.

„Překvapení!" Je to minisekunda, a co se všechno stane. Odtrhnu se od Louise, seskočím z něj vedle na gauč a kouknu se ke dveřím. S doslova otevřenýmy ústy na nás zírá pět lidí. Louisovi rodiče a jeho tři sestry. Jeho matka reaguje jako první. Bere dvojčata a starší dceru a strká je před sebou. Jejich otec jde za nimi. Vybíhají po schodech. S otevřenými ústy obracím hlavu na Louise.

„To snad..." začíná se smát. Neodolám a směju se s ním. Zvedá se.

„Jdu to zařídit. Něco si obleč," zagestikuluje, otočí se na patě a už vybíhá schody po dvou. Slyším nějaké hlasy, ale nedokážu je rozeznat. I smích. Uff. Padá mi kámen ze srdce. Vbíhám do svého pokoje a vytahuju nějaké tílko a kraťasy. Sakra, vždyť mám většinu věcí nahoře. Vycházím ven a málem se srážím s tou starší dcerou.

„Promiň," usměju se na ni.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování