Innocent 10.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Další dílek... je mi líto, že některé z Vás zklamu, ale je předposlední...

27.11.2009 (18:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1156×

„Vysaďte mě někdo na ten strom...“ Lexie se dívala do koruny vzrostlého stromu.

„Co tam budeš dělat?“ Blake ji se smíchem pozoroval.

„Sedět! Nikdo z vás tam nikdy nezkoušel lézt?“ v očích ji tancovali malí dáblíci.

„Co jste jí kdo provedl? Jsi Bárbínka ne Veverka!“ rýpnul si Sam.

„Přestaňte kecat a pomozte mi nahoru!“

„Tak jdeme! Calebe pomůžeš mi?“ zeptal se Pyro.

„A podpořil ji v sebevraždě? Spadne z toho stromu ještě dřív než ji tam vysadíte.“ zavrtěl hlavou Caleb.

„Já ti helpnu!“ k Pyrovi se postavil Jake a opatrně začali zvedat Lexie nahoru.

„To je hrozný jak seš lehká!“ spustil Jake. „Jíš ty vůbec někdy?“

„Jo! Včera si snědla svůj příděl jídla a pak snědla i část mého!“ postěžoval si Caleb.

„Nekecej te, tam dole! A ještě víš!“
„Prcku! Víš už to nejde! To ty seš malá!“
„Kluci! Dejte ji dolů! Ona spadne a něco si zlomí!“ začal Caleb.

„Ale přece by ses o ni nebál! Takovej drsňák!“rýpnu si Blake a Caleb ho odměnil vraždícím pohledem.

„Ještě kousek! Pyro, sakra!“ nadávala Lexie. „Už to skoro mám!“ Ještě víc natáhla ruku a chytla se velké větve.

„Mám to! Pusťte mě!“ kluci udělali jak řekla a ona se s mírnými obtížemi posadila na větev.

„Konečně se na vás můžu dívat z vrchu!“ šklebila se na ně a vesele houpala nohama.

„Doneste mi někdo motorovku!“ prohodil Sam a rozesmál své okolí.

„Lexie Stevens! Máš tu právníka a bratra!“

V Lexie by se v tu chvíli krve nedořezal.

„Bratra? Cože?“ pípla, ale zapomněla držet rovnováhu. Převážila se na jednu stranu a nestihla se chytit.

„Do prdele!“ vykříkl Pyro a s ním Caleb a Blake jen bezmocně pozorovali jak skončila na zádech Jaka.

„Do hajzlu! Prý jak pírko! Ty vážíš snad tunu! Kam to kurwa dáváš?! A slez ze mě do hajzlu!“ Lexie se opatrně zvedla.

„Promiň... já sem nechtěla!“
„Říkal jsem vám, že spadne!“ rýpnul si Caleb.

Lexie se rozběhla ke dveřím vedoucím do budovy a ještě za sebou slyšela hádku kluků.

Sára ji zavedla k Victorii a opravdu i ke Kevinovi.

Naplněná vzrušením a strachem vešla do místnosti, kde oba dva stáli. Pozorovala svého bratra a mlčela.

„Lexie... proboha... vypadáš... hrozně...“ zašeptal a okamžitě ji objal.

„Kevine... kde jsi ke všem čertům byl?“ Lexie ho taky pevně objala.

„Promiň mi to... promiň...“

„Tak kde jsi byl?“

„Byl jsem na služební cestě, ale to asi víš.“ přikývnula a pořád si ho prohlížela. Ona měla špinavé triko a potrhané rifle, zatímco on byl dokonale upravený a v saku.

„Když jsem se dozvěděl co se stalo skoro jsem se zhroutil, ale musel jsem všechno převzít do vlastních rukou.

Chvíli... chvíli jsem opravdu věřil... věřil jsem, že jsi to mohla udělat ty... ale potom mi došlo, že i přes to, že tě rodiče pořád kárali a nadávali ti, měli k tobě různé výtky a podobně, tak jsi je milovala stejně jako já...“

„Díky, že ti to došlo!“ pronesla Lexie.

„Lexie, odpusť mi to! Jsi poslední koho mám...“
„V pohodě brácho! Když na mě spustila policie, tak jsem si jednu chvíli myslela, že jsem to fakt provedla.“
„Ale neudělala jsi to!“ řekl pevně.

„Jak si můžeš být tak jistý?“ zeptala se podezřívavě.

„Máme pro tebe dobré zprávy!“ usmála se Victoria.

„Jaké zprávy?“
„Kevine, ukaž jí to!“
„Dobře... řekněme, že jsem tě v tom nemohl nechat a... řekněme, že zaplatit kauzu by bylo snadné, ale pořád bys měla zápis o podezření ze zabití rodičů... tak jsem zašel za tvými kamarády.“

„Nevíš s kým jsem se kamarádila!“
Kevin se na ni podíval jako na idiota.

„Hlídal jsem si s kým se stýkáš! Nejsem idiot!“
„Ty jsi mě hlídal?!“
„Jsem tvůj velký bratr!“

Lexie se na něj nesmlouvavě podívala, ale on pokračoval: „Řekl jsem jim na rovinu jak se věci mají. Všichni mi řekli, že jsi byla s nimi, ale to by nestačilo. Výpověď malých opilých děcek, ale pak mi Peter ukázal video v jeho mobilu.

Bylo to někdy kolem půlnoci a to video má kolem 15minut.“

„Nevzpomínám si, že by něco natáčel...“
Kevin vytáhnul mobil a pustil na něm video. Byla tam Lexie a její kamarádi s pivem a jiným alkoholem. Byli akorát v nejlepší náladě a dost blbnuli.

„A to video je natočený přesně v čase, kdy byli zabití rodiče. Nemohla jsi to být ty, protože nemůžeš být na dvou místech současně! Možná budeš mít nějaký malér kvůli tomu alkoholu, ale určitě je lepší ten alkohol než vražda.“

„A co z toho plyne?“
„Policie teď zkoumá, jestli to není nijak upravované, ale už došli k závěru, že ne. Sice ještě něco zkoumají... Lexie, zítra možná budeš moct jít domů!“ řekl nadšeně a i Victoria se usmívala.

Lexie na něj jen šokovaně hleděla.

„Ty... ty nemáš radost?“

„Já? Ehm... jasně, že mám! Je to skvělé!“ Lexie v obličeji vykouzlila hraný úsměv, který se jí moc nepovedl. „Chápu, že z toho máte radost! Já mám radost taky, ale jsem v šoku!“
„Ještě, že v šoku! Vypadala jsi jako by jsi tu chtěla zůstat!“
„Zůstat tady?“ Lexie se pokusila zhluboka dýchat.

„A ještě něco. Povedl se mi teď jeden velký obchod a všechno to sledují média... je možné, že zítra se na nás vrhnou hladoví novináři až odsud půjdeme. Victoria ti sem pošle nějaké lepší oblečení a trochu se uprav.“
„Jo... chápu, abych vypadala nezlomená atd... Je mi to jasný... teď už musím... Děkuji a ahoj...“ Lexie se vytratila ven a ani nečekala na rozloučení.

Zmateně šla vedle Sáry zpátky.
„Prý se ukázalo, že jsi nevinná...“

„Jo...“ řekla tiše.

„Proč neskáčeš radostí? Už tady nebudeš muset být dál!“

„Šok...“

„Chápu... víš už, když jsi sem přišla... nepřišla jsi mi jako holka, která by někoho zabila...navíc rozřezala...“

„Jo, tak většinou nepůsobím...“
„Trochu radosti! Víš co by za to každý tady dal?“

„I ty?“

„Mám svou práci ráda... Někteří lidé se tu opravdu změní... i když s některými jsou velké potíže.“

Lexie jen přikývnula a vydala se bez řečí ke svému pokoji.

„Princezno, to mi ani neřekneš jak to proběhlo?“ za zády se jí ozval veselý hlas Caleba. Pomaličku se otočila a v obličeji měla zmatený výraz.

„Princko? Co se stalo?“ přišel až k ní.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování