OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocent 4.díl

18.11.2009 (18:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1274×

Roxy ji opravdu varovala v pravou chvíli! Když vyšla z jídelny, tak zjistila, že o dveře jejího pokoje se opírá ten samý kluk, který ji v řadě plácnul po zadku.

„Nepozveš mě dovnitř, kotě?“

„Ne!“
„Tak co kdybych se pozval sám!“
„Na to hodně rychle zapomeň!“
„A co mi jako uděláš? Ani nevíš, jak mě to tvoje věčné odmítání rajcuje.“

„Tak to budeš rajcovanej dál! Vypadni!“
„Zlato, z tebe by se člověk udělal, i když si oblečená!“
„Tak u toho zůstaň!“
„Už mě ty tvoje hry nebaví!“ chytnul ji za zápěstí a ošklivě jí ho zkroutil.

„Jau! To bolí! Pusť mě!“

„A co když tě nepustím?“

„Tak budu křičet!“

„Ty k tomu chceš ještě i publikum? Tady ti nikdo nepomůže!“

Začala sebou škubat a chtěla se mu vykroutit, ale měl víc síly než ona. Druhou rukou otevřel dveře do jejího pokoje a vtáhl ji dovnitř.

„Pomoc! Nech mě!“ její výkřiky přehlušilo zabouchnutí dveří.

„Řekl jsem, že ti tu nikdo nepomůže!“ stále ji pevně držel za zápěstí.

„Nech mě!“

Vůbec nevnímal její urážky a nadávky. Druhou rukou začal přejíždět po jejím tělem a rozepínat ji zip u džín.

Začala sebou zmítat ještě víc. Naštvaně ji přímáčkl ke stěně a začal ji líbat a konečně se mu podařilo překonat zip kalhot a začal je stahovat.

„Ne! Nech mě!“

„Líbí se ti to! Neříkej, že ne!“

Lexie se znovu chtělo zvracet. Nejraději by ho pozvracela, kdyby měla čím. Ten párek by byl zatraceně málo.

Už byla zoufalá, když se rozrazily dveře, do kterých vtrhnul Caleb a odtrhnul od ní toho kluka.

„Co to kurwa děláš? Už jsem ji skoro měl!“
„Zasranej idiote!“ Caleb mu vrazil a oba dva se do sebe pustili.

Pak ho Caleb popadl a vycouval s ním z pokoje a z chodby se ještě ozývaly různé hlasy a hluk.

Lexie byla vyděšená a v šoku, ale co zvládla bylo natáhnout si kalhoty a posadit se na postel, kde se jí hlavou honily hrozné myšlenky.

Když se potom otevřely dveře, tak v ní škubnulo. Seděla na posteli a bradu měla zapřenou o kolena, která pevně objímala rukama.

Ve dveřích se objevil Caleb a jí se značně ulevilo.

„Jsi v pohodě?“

Jen přikývnula.

Čupnul si k její posteli, aby na ni nemusel hledět z vrchu a díval se ji do vyděšených očí.

„Princezno, tady na sebe musíš dávat pozor. Tady nejsi ve svém zámku.“
„To už sem dneska jednou slyšela...“ pronesla otráveně.

„Že se té rady nedržíš!“

„Vypadám jako Rambo?“

„Ne, ale zkus se bránit a najít si tu svoje místo. Sama tady nemáš šanci.“

Odvrátila od něj pohled.

„A taky zkus nebýt tak nápadná!“
„Nápadná? Jsem tu skoro jediná pravá blondýna!“

„To není až takový problém, ale ty barevné, výstřední věci, které nosíš... hrozně vystupuješ z davu. Když tohle nosíš někde ve škole, tak jsi za hvězdu, ale tady ti to akorát přitíží.“

„Proč mi to říkáš? Měl by ses držet spíš své party a neotravovat se s Barbínou!“

Uchechtl se. Už jí to začínalo vadit, že mu vždy přišla směšná.
„Máš pravdu, ale už tu začínají padat sázky.“
„Jaký sázky?“
„Řekněme, že kdo tě dřív ojede.“
„Skvělý!“pronesla ironicky.

„Ještě nikdo tu neudělal takový pozdvižení.“

„Obzvlášť v mužských řadách se hodně věcí zvedlo, že?“ znovu si rýpnula.

„To asi taky, ale zatím nikdo většinu kluků neposlal do háje. Prostě s nimi šli, byly zvyklý na sex a když se jim ho dopřálo, tak byly spokojený, ale ty? Na všechny kašleš.“

„Tak to jsi na nejlepší cestě sázku vyhrát. Jsi semnou sám v místnosti. Za to jsou taky nějaký body? Nebo, že bych tady párkrát hlasitě zasténala a mohl bys vyhrát!“

„Takže tohle si o mě myslíš?“
„Upřímně? Neznám tě!“
„Víš co kašli na to, princko!“ zvednul se a dal se k odchodu.

„Děkuju!“

„Za co?“

„Za to, že jsi mi pomohl...“
„Neděkuj! Ty ses mě o pomoc přece neprosila!“
Vyšel ze dveří a hlasitě s nimi třísknul.

„Sakra...“ zašeptala Lexie. Mohla s ním být za dobře, ale ona ho musí naštvat. Hlavu opřela o zeď a zavřela oči.

„Lexie, pojď! Máme sezení!“ ve dveřích se objevila Roxy.

Lexie nespokojeně zamručela, ale zvedla se.

„Co jsou vlastně ty sezení?“

„Jsou s panem Smithem.“
„Kdo to je?“
„Je tu vedoucí. Určitě jsi ho potkala, když tě sem přivezli.“

„Ten starší chlápek?“

„Jo, přesně ten.“

Lexie se vybavil starší pán, který ji představil Sáru.

„A co děláte na těch sezeních?“
„Smith je psycholog.“

„No to snad ne! Nebudu chodit ke cvokaři.“
„V klidu. Akorát si s ním povídáme nebo děláme nějaká cvičení. Občas sice dokáže vydeptat, ale cvokař to není!“
„Takže nic drastickýho?“
„Ne. Teda pokud po tobě nebude chtít vědět co jsi udělala.“
„Vždyť to ví! Má to v papírech!“

„Bude na to chtít znát tvůj názor.“
„Jestli to tady přežiju, tak se dám na modlení.“
„To sem si taky říkala první týden, jsem tu už půl roku a modlení mi ještě nepomohlo!“ Roxy podržela Lexie dveře, aby mohla vejít a usadily se vedle sebe do dlouhého stolu, které bylo do písmene U.

„Určitě už jste si všimnuli nového přírůstku.“

„Kdo by si jí nevšimnul.“ ozvala se posměšně dívka sedící vedle Gabriell a ostatní se jen tiše zasmály.

„Tiše děvčata! Lexie, něco nám o sobě řekni!“
Lexie se zhluboka nadechla a zvažovala co říct.

„Moje jméno je Lexie. A to jim stačí.“
„Lexie, jsi si jistá, že nám toho víc neřekneš. Co třeba tvé zájmy?“ naléhal pan Smith.
„Víc toho říkat nechci!“
„Tak co kdybych nám to řekla já?“ ozvala se Gabrielle a nečekala na svolení promluvit. „Ahojky, jsem Lexie a jsem pravá blondýnka a taky tomu všechno na mě odpovídá.“ úmyslně změnila hlas, aby opravdu zněla jako nějaká hloupoučká blondýnka. „Bydlím ve velkém zámku, mám všechno na co si vzpomenu, moje nejoblíbenější zájmy? To je těžké, protože nevím jestli je pro mě důležitější kadeřník nebo manikůra. A co jsem provedla, že jsem tady? Zabila jsem naši tělocvikářku kvůli, které jsem si zlomila u volejbalu nehtíček. Chi chi.“ Gaby se vítězoslavně podívala na Lexie. „Tak co Barbínko? Trefila jsem se?“
„Ne! Upřednostňuji pedikůru!“ Lexie se jen tak nedala a Gaby ji odměnila vraždícím pohledem a zdvihlým prostředníčkem, který ji Lexie s radostí opětovala na obou rukou.

A i když se teď tvářila jako drsňačka věděla, že sezení ve skupině s Gabrielle, budou pro ni hrozná muka a bude mít co dělat, aby je přešla ve zdraví.

Večeře probíhala stejně jako snídaně. Lexie žvýkala špičku rohlíku a kaše na talíři se ani nedotkla. Tentokrát se v ní ani nešťourala.

„Ty jsi o té sázce věděla...“

Roxy sklopila zrak.

„Varovala jsem tě.“
„Já vím... Co víš ještě?“
„Jako o té sázce? Nebo o tom jak tě zachránil Caleb? Nebo jak vyletěl naštvaný a zmlátil jednoho kluka?“

„Zkus mi říct o všem kromě té záchrany.“

„Tak ti tupci se vsadili, ale to už určitě víš, ale co je na tom zajímavý je, že Caleb se jako jediný nevsadil a doteď, když byla sázka, kdo koho zmlátí, kdo koho víc nasere a podobný kraviny se aktivně zapojil.“

„Do háje!“
„Co je?“

„Řekla jsem mu, že je na nejlepší cestě k vyhrání té blbé sázky a... no obvinila sem ho, že se mě zastává jen kvůli té sázce...“
„Kurwa holka, ty budeš asi fakt blondýna.“
„Díky, že jsi mi to řekla. Bez tebe bych o tom nevěděla! Žiju v domnění, že sem bruneta!“

„No tak sorry! Ale každopádně sis proti sobě poštvala Gaby ještě víc...“
„Ještě nějaká novinka? Co jsi říkala o tom zmláceným klukovi?“
„Aspoň už vím, proč vyšel z tvýho pokoje tak naštvanej!“

„A dál?“
„Zmlátil prvního kluka, který se mu dostal pod ruku. Řekněme, že si na něm vybil veškerý vztek.“

„Úúú ten je vznětlivý!“
„Lexie, toto není sranda! Ty seš magnet na průsery! Z jednoho se řítíš do druhýho! Potřebuješ někoho jako je Caleb, aby ti helpnul!“
„O tom magnetu vím už dlouho a Caleba nebudu ho využívat!“
„To bys byla blbá! Je to ten nejžhavější kluk tady!“

„Budu radši blbá než využívající mrcha! Nebudu se ho o nic prosit! Mám svou hrdost!“
„Ty si fakt koleduješ o malér!“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocent 4.díl: