Innocentia - 17. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Innocentia neboli nevinnost je romantická povídka, kterou vypráví hlavní hrdinka Izabel a její nejlepší kamarád Tayo. Příběh vypovídá o nesnadné lásce Chestera a Izabel. Jako provokatérka, která se ráda pře, je do něj nemyslitelně zamilovaná a nechce si to připustit. Všechny rockery z tour to k ní táhne, protože je sladce nevinná. Nejblíž k ní má však její horší polovička Tayo, který je do ní blázen a především je sukničkář, nejlepší ve svém oboru.

28.06.2011 (15:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 730×

Ona:

Těžce polknu, když mě tmavými uličkami vláčí do nitra.

„Kam jdeme?" V hlase znatelnou obavu.

„Neboj se, miláčku!" zavrčí jemně, posilněn alkoholem, zdá se mi trochu víc rozrušený, než bych od něj očekávala. Nechci si to přiznat, ale trochu, trošičku se ho bojím. Netuším, co ho v tuhle chvíli může popadnout. Ještě jsem ho takhle nepoznala. Odemkne zamčené dveře a rychle mě vtáhne dovnitř, až se zaleknu. Hned mě začne divoce líbat a tlačit se ke mně tak silně, že se o mě pokouší mrákoty. Bez dechu ho od sebe odstrčím.

„Chazzy!" Rozsvítím. Oči mu září, ve tváři vyrytý chtíč.

„Promiň, trochu jsem se nechal unést." Tiskne rty k sobě. Vypadá, že pro něj je problém se udržet v klidu.

„Pojď ke mně." Nasadí nevinný výraz. Vzdychnu a dojdu blíž, nemám na vybranou. Něžně ho pohladím po tváři. Chytí mě za ruku a vtiskne mi polibek do dlaně.

„Pohrajeme si trošku?" řekne chraplavým, vzrušeným hlasem. Lehce přikývnu. Nechám se od něj obejmout a přitisknout ke zdi, kde mě znovu začne vášnivě líbat, až se mi začnou dělat mžitky před očima. Div z jeho doteků nezešílím! Vymaním se mu a dosednu na lavici přímo na proti skleněné zdi. Ani jsem si nevšimla, že jsme v nahrávací místnosti. Chester se protáhne. Vypadá kouzelně. V černých kalhotech s řetězem u pasu a tílkem stejné barvy je přímo k sežrání a právě to mě děsí.

„Jsem na tebe moc rychlý?"

„Ne, to ne." Zavrtím hlavou.

„Líbí se mi to, jen to potřebuju maličko vydýchat." Polknu a znovu se od něj nechám přitisknout na studenou zeď. Jeho tělo mě tlačí víc než jsem zvyklá. Vyvolává to ve mě příjemné pocity. Vzrušuje mě, když ho na sobě cítím natolik. Už jen představa, že je to on, mě zabíjí. Líbá každý ret zvlášť, jazykem si hraje s mým tak divoce, že se nevyhnu vzdychání a úpění při každém jeho dotyku. Poddávám se tomu víc, než bych chtěla!

On:

Odlepím se od svojí dnešní oběti. Blondýnky s neuvěřitelně pěknými prsy a dlouhýma nohama a zadívám se skrze sklo do nahrávací místnosti. Proč se tam svítí? Málem se zalknu při tom pohledu. Přímo na proti mě je zády Chester a před sebou má Izabel, do které se vpíjí jako do svého druhého těla.

„Kdo to je?" zeptá se mě, když zjistí moje reakce.

„Jedna moje kamarádka," zavrčím nevrle.

„Chtěl bys ji?" Posadí se vedle mě a pohladí mě po koleni.

„Ne," zalžu a zadívám se na ni. Chester trochu přestal, ale místo, aby se od mé lepší polovičky odlepil… Pomohl jí položit se na tu pitomou lavici a sám si lehl na její tělo! Uvěznil ji pod sebou. Nelíbí se mi, jak se na ni lepí. Ten pohled ve mně vyvolává pocit ztráty, co mi rve srdce.

„Nechci ji, jen mě štve, že se do něj tak zblbla… On ji totiž chce jenom na sex, víš?" syknu mezi zuby. Podržel jsem potřebě ulevit si.

„Jak to víš?"

„Řek mi to." Trhnu rameny.

„To je Chester, viď?" Přiťape blondýna blíž k oknu. Být ve svý kůži, sklouznul bych pohledem na její vysazený zadeček, ale takhle nemám náladu. S vražedným pohledem pozoruju dvojici ve druhé místnosti. Krev se ve mně vaří a když si všimnu, že jí Chester rozepnul kalhoty a jednou rukou do nich zajel. Vyskočím na nohy a zírám, jak Izabel s vyděšeným pohledem zakloní hlavu a užívá si tu jízdu!

„Chudák holka. Padne mu za oběť jako všechny před ní," odfrknu.

„A ona si marně myslí, že ji má rád. Že je do ní dokonce udělaný."

„Hnusný zvrhlík," uleví si blondýnka.

„Tohle jsem si o něm nemyslela." Se zadostiučiněním v srdci se trochu potěším.

„Je hrozný, jenže co naděláš… Je to rocková hvězda, každá mu na to skočí." Jejich hra začíná nabírat otáčky, moje lepší polovička pod ním ztrácí veškerou svou soudnost. Líbá ho a kroutí se pod ním, táhne ho k sobě ještě blíž, až z toho šílím! Co když se spolu nakonec vyspí? Tohle nesmím dopustit!

Když blondýnka rozčarovaně odejde, stejně zůstávám. S pohledem přilepeným na skle zabíjím sám sebe, když nespouštím zrak z vášnivě se líbající dvojice, která se se vší vervou zabírá do předehry. Když mu moje maličká podlehne, už nebude, co bych na ní miloval. Zkazí mi ji před očima. Smyje z ní nevinnost, která mě tolik vzrušuje, kterou na ní tolik miluju! Vezme jí to, co mě být vždycky jenom moje. S nenávistí v duši a hořkostí v hrudi sleduju, jak mu pomalu, ale jistě podléhá. Když bude jeho, když mu podrží - nepřežiju to. Chci ji takovou, jaká je. Se vším všudy. Bez toho, aby on na ní hrabal a dělal s ní to, o čem já jen sním!

Ona:

Vzdychám a kroutím se pod ním, pomalu mě dohání k jistému cíli.

„Chazzy, ne," zašeptám mu do ucha a přimknu se k němu ještě víc, oči zamířené k nebi. „Prosím!" Jenže to nepomáhá. On pokračuje s ještě větší vášní a vehemencí. Je jako smyslů zbavený a já se prohýbám vstříc jeho hře a roztouženě vzdychám jeho jméno. Když mi mezi nohy zajel rukou, nejprve jsem se hrozně zalekla a odstrkovala jsem ho, protože to trochu zabolelo a já byla dost vyděšená z jeho počínání, ale teď se mi to líbí.

„Chazzy, prosím, já to nezvládám," syknu slastně a slyším, jak se mi něžně směje. Když se mi do těla zahryzne rozkoš, můj první orgasmus, vyjeknu. Tohle jsem neočekávala. Je to krásnější než v mých představách. Je to kouzelnější, než jsem si kdy pomyslela. Celou svou bytostí Chazzyho vnímám a uvědomuju si tu lásku, kterou k němu cítím. Nejenže mi celým tělem probíhá slast, ale v mém srdci bouří cit, který jsem se marně snažila potlačovat. Zadívá se mi do očí a jemně políbí do vlasů. Daroval mi veškerý svět. Chtěla bych, aby tahle chvíle, kdy umírám touhou v jeho náručí, trvala věčně.

Znovu se začneme líbat a tak nějak zkušeněji se k němu vinu. Mám za sebou svůj první zážitek, první rozkoš a cítím se báječně. Už jsem skočila do průplavu a plavu na druhou stranu - do dospělosti. Vím, kam Chester míří a nehodlám tomu zabránit. Ba naopak! Chci ho! Tolik po něm toužím, že už to nemůžu vydržet. Laskám ho a snažím se zjistit, co se mu líbí, abych ho taky mohla potěšit. A když se konečně odhodlám zajet rukou na jeho intimní místo, tak ten pitomec Fred Durst otevře dveře a vejde k nám! Vytáhnu ruku tak rychle, že se praštím a Chazzyho od sebe odstrčím.

„Co tady děláš?!" zavrčí na Chestera a posadí se vedle mě. Třu si bolestivé místo. Chazz mě znovu vezme na svůj klín a schová v náručí. Pořádně jsem se praštila, takže mi do očí proti mojí vůli vstupují slzy.

„Ji tady znásilňuješ nebo co?" Fred je na mol.

„Co to kecáš?" Zašklebí se na něj Chazzy a ještě víc mě k sobě přitáhne.

„Vždyť brečí!" Vyrve mě od Chestera, který se mě už ani nepokusí přitáhnout k sobě zpátky! Ohromeně na mě zírá a v tu chvíli evidentně vystřízliví úplně.

„Ty brečíš? Izabel, proč?" Zněžní a těká očima po mém těle. Zastaví se až u mého rozepnutého poklopce a zatají dech.

„Já…" Snažím se všem uvést na pravou míru, ale Fred mě zastaví.

„Nelíbí se jí, co jsi tady s ní dělal, ty vole! Evidentně si ji tu zneužíval!" Durst je ve svém živlu a když může Chazzymu psychicky ublížit, tak toho nejspíš velmi rád využije.

„Ne, to není pravda!" Bráním se a snažím se Freda odstrčit.

„Klid, Maličká, už je dobře. Nenechám ho, aby ti ublížil!" Ukořistí mě do své náruče a přitáhne k sobě, až nemůžu dýchat. Jeho sevření je dost nepříjemné. Voní po alkoholu a kouři. Se vší vervou ho od sebe odstrčím.

„Pusť mě!" zaryčím a konečně ucítím volnost.

„Tayo!" Div mu nepadnu do náruče. Je taky nametený. Alkohol mu svítí z očí a vine se kolem něj zbabělým odérem protivnosti.

„Odveď toho imbecila!" Ukážu prstem na Dursta, utírajíc si slzy.

„Proč brečíš?" Ignoruje můj požadavek. Prsty mi přejede přes tváře a pak pohledem sjede na Chestera.

„Cos jí provedl?" V očích jiskry. Jenže Chazzy jen bezhlasně otevře pusu a zase ji zavře. Ublíženě, zmateně a bolestně, což mi rve srdce. Zatímco se Fred a Tayo dohadují, neposlouchají mě a já proto ztrácím trpělivost.

„Tak mě sakra poslouchejte!" zařvu na celou místnost, protože už toho mám dost. Fred se do Chazze přestane navážet a Tayo z něj spustí vražedný pohled a zadívá se na mě.

„Chester mi nic neprovedl. Brečím, protože jak Fred otevřel dveře, tak jsem se lekla a praštila se do ruky!" Ukážu jim svou bolístku.

„Určitě, Maličká?" Nevěřícně se na mě můj nejlepší kamarád zadívá.

„Než sem tenhle inteligent přišel, tak všechno bylo krásný. Nádherný! Kouzelný…" Vzdychnu zasněně a pak se osopím na Freda.

„Vypadni!" Zvedne ruce jako by se vzdával.

„No, pardon! Já chtěl jenom pomoct!" Odejde spolu s nachmuřeným Tayem, kterému se nechce. Posunky ho nutím, aby taky zmizel a nechal nám znovu prostor jen pro lásku.

„Nikdo se tě neprosil!" syknu skrze zuby, když za sebou přivírají dveře. Vytáhnu se k Chesterovi do náruče. Dlouze se mi zadívá do očí. Zkoumavě si mě prohlíží a při tom mě jemně hladí prsty po tváři.

„Neublížil jsem ti?"

„Ne, ani v nejmenším!" Ukážu mu svůj šťastný úsměv.

„Přehnal jsem to… Neudržel jsem se." Položí si tvář na mé rameno.

„Vůbec ne!" Bráním se a hladím ho po vlasech.

„Mně se to strašně moc líbilo. Bylo to krásný, věř mi." Ale jako by mě neposlouchal.

„Měl jsem si dávat větší pozor. Kdyby Fred nepřišel, tak bych…" Zalapá po dechu.

„Ale já bych to chtěla," šeptnu a políbím ho na krk.

„Jsi strašně mladá. Nevinná… Nezkušená! Neměl jsem na to jí takhle rychle. Byla to chyba!" Jemně mě od sebe odstrčí a poodejde. „Promiň mi to." Ukáže mi záda a odejde z místnosti. Nechá mě tam samotnou s bolestnými myšlenkami. Slzy v srdci i v očích. Řekl, že to byla chyba! Lituje toho, že mi rozsvítil celý můj svět. Že mi ukázal, jak nádherné můžou být chvilky s ním a jak kouzelně chutná láska. Zhroutím se do klubíčka a rozbrečím se v totální depresi. Ach, Chazzy!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování