OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocentia - 19. kapitola

30.06.2011 (13:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 793×

On:

„Už je to pár dnů, co se mi vyhýbá," postěžuju si Chesterovi a obléknu si bundu.

„Aspoň tak. Mě úplně přehlíží!" sykne naštvaně skrze zuby a zapálí si cigaretu. Venku je zima, jen přemýšlím, kde moje Maličká je. Počasí se zhoršuje čím dál víc a pochybuju, že by má zoufalá polovička změnila svůj šatník. Jdeme mlčky bok po boku kolem tourbusů a já marně přemýšlím, jak ji převést zpátky na svou stranu. Vím, že Chester jí ublížil, ale proč se nebaví se mnou?!

„Tayo!" vydechne vedle mě. Poklepu ho po zádech.

„Co je?"

„Podívej!" Oči na vrch hlavy a zírá kamsi do dálky. Jsou tam dva lidé. Dívčí postava je menší a perfektní, oblečená do rudý sukýnky a nejspíš půjčené košile. Snažím se rozeznat o koho jde a proč to Chazzymu vyvařilo krev.

„To je Izabel!" hvízdnu po chvíli a zírám, jak se svými ústy vpíjí do vyššího muže.

„A kdo je ten druhý?!" zaskuhrám.

„To je Jared," zahřmí. Cigareta letí k zemi. Spolu s ním se rozeběhnu blíž a nechápu, furt nepobírám, jak se k němu takhle bezhlavě může tisknout! Nemá absolutně žádnou soudnost! Chestera jsem ještě překousl, ale dalšího chlapa prostě neberu! Měla být prakticky jen moje a teď jí mi jí tu ocucává další rocker! Chazzy je vzteky bez sebe, ale v obličeji se mu zračí ještě něco jiného - snad zklamání, ublížení, rozčarování? Kašlu na to, co to je. Evidentně je to čára přes rozpočet pro nás oba.

*

„Izabel!" zavrčím. Konečně si nás všimli! S těžkým dechem se od něho odlepí a zadumaně se na nás zadívá. Nechá se od něj chytit kolem ramen!

„Hm?"

„Co… Co to tady? Proč? Nechápu!" vykoktám a zpytavě se na ni zadívám.

„To je můj kámoš Tayo." Zvedne hlavu směrem k Jaredovi.

„Rád tě poznávám." Blahosklonně se na mě zadívá a ještě víc ji k sobě přivine!

„Proč se s ním taháš?!" zavrčí Chester.

„Chazzy, uklidni se. Iz není žádná coura." Jared je na koni. Usmívá se a je úplně v klidu, zatímco rocker z Mekky šílí vzteky.

„Ona je moje!" Vášnivě k ní natáhne ruku a Maličká se obrátí směrem k Jaredovi a schová se u něj.

„Nechce tě už ani vidět." Pokrčí její nový amant rameny.

„Já nebudu tvůj další zářez na futru… Mě do postele nedostaneš!" ozve se moje rozcouraná polovička, v očích zlomenost. Chester na ni nechápavě zírá.

„Vždyť o to mi nikdy nešlo, to přece víš!" Jen se odvrátí a zakryje si obličej dlaněmi.

„Vypadni, Benningtone!" sykne Jared, zlobně se na nás zadívá.

„Chazzy, pojď." Snažím se ho zahnat stranou, protože si všimnu, jak zatíná pěsti. Byl bych nerad, aby se tu ještě porval. Mike by nám nepoděkoval, snaží se o skupině držet dobrý mínění. Nakonec se mi ho podaří od nich odvést.

„Pojď, prosím tě."

„Ona je tam s ním!" zaúpí.

„Co to má být?! Vždyť já ji nechtěl jen do postele!"

„Sám tomu nerozumím," zalžu jemu i sám sobě, ale ve skutečnosti tuším, kde by něco takovýho mohla sebrat. Zase jsem to zpackal! Chtěl bych mu to říct, co nejdřív, ale mám strach, že mě přerazí vejpůl. Raději celou cestu mlčím a poslouchám jeho vztekání. Povím mu to, až u toho bude celá kapela… Ty ho pak případně zastaví, aby ze mě neudělal impotenta, protože za tohle mě bude chtít zabít.

*

„Jak jsi to mohl udělat?!" zařve nelidsky.

„Prostě jsem byl na mol… A strašně jsem Vám záviděl," zajíknu se. „Chazzy, fakt mě to mrzí! Já jí to vysvětlím!" Do nosu mě štípe vyčpělost kouře, kterým si plní plíce.

„Nebude ti věřit!" zavrčí pravdivě a v očích má zuřivost, nejraději by mě nejspíš zabil. Stojím před ním jak schlíplý pták a čekám na ránu. Jenže on se drží. Posadí se a chytí se za kořen nosu, jako by něco dokázal vymyslet. Něco - cokoliv, co Izabel přesvědčí, že jsem to zvoral já a Chazzovi odpustí.

„Udělal jsi blbost." Zavrtí se Mike.

„Ale snad na něco přijdeme." Snaží se do svého kamaráda vlít aspoň trochu naděje.

*

Vrznou dveře a podle cupitání ji poznám. Opět bosa.

„Iz?"

„Jsem tu jen na skok," řekne odměřeně a odstrčí mě od sebe.

„Chtěl bych ti něco říct…" Vyletím za ní.

„Nemám čas." Přibouchne mi před nosem.

„Izabel, prosím tě!" spílám a už po druhý vysvětluju to, co jsem tak těžce vylíčil Chesterovi.

„Prostě… Žárlil jsem a nakecal to tý slepici… Chazzy nikdy nic takovýho neřekl!" Div nezabrečím. Dveře jsou studené, kovové jako její srdce v tuhle chvíli. Když je s trhnutím otevře, div nepřepadnu dopředu.

„Maličká!" vydechnu radostně. Stojí na proti mně, ruce v pěst a v očích vztek. To už jsem dneska jednou zažil! A než se stačím rozkoukat, udeří mě do tváře. Ještě v šoku zírám, jak se krčí a mačká si ruku.

„Neublížila sis?"

„Do háje!" vzteká se a potlačuje slzy.

„Tebe to ani trochu nebolelo, ty tupoune?" zavrčí skrze zuby.

„Bolelo. Určitě budu mít modřinu," přitakám a hnedka začnu skuhrat. Jakmile to uvidí, dá se trochu do kupy.

*

„Bolí to hodně?" Vezmu její dlaň a začnu foukat a něžně líbat.

„Už ne." Ale nechá mě. Úkosem se zadívá na Chestera, který na ni zkroušeně civí, ruce v klíně a v očích hedvábný pohled mučitele.

„Proč, Tayo?" mluví na mě, ale nespouští pohled z něj.

„Záviděl jsem mu," pípnu. „Žárlil jsem." Pohrdavě vzdychne.

„Odpusť mi to a na Chazze se nezlob. Fakt je v tom nevinně." Při těch slovech se blahosklonně ušklíbne.

„Co kdybych to nějak napravil a pozval Vás dva na večeři?" Přeskakuju pohledem z ní na Chestera.

„Přece z toho nebudeš dělat aféru. Zlob se na mě! Na mě!" zahřmím. Jenže ona jako by ani neposlouchala. Zamyšleně, přímo bez dechu, si ho prohlíží. Pak přeci jen shlédne na mě, v očích prachobyčejné prázdno.

Ona:

„Stejně to je jedno." Trhnu rameny a poodstoupím, abych se mohla posadit.

„Není to jedno… Teď už víš, jak to bylo." Medový hlas mě vyzvedne z myšlenek. Tolik se mi ulevilo. Tayovi věřím, měl možnost udělat inteligentní hloupost a udělal ji. Nemám mu to za zlé. Jenom ho budu muset potýrat. A Chester? To už je uzavřená kapitola mého života.

„Můžeme prostě začít tam, kde jsme přestali," okouzluje mě. Ty jeho psí oči a krásný obličej. Jenže krásná tvářička není všechno. Já už nebudu taková tupounka, abych mu skočila na špek. Věděla jsem to od začátku. Beztak lituje, že si se mnou něco začal. Byla to chyba - řekl a srazil mě tak na kolena.

„Chazzy… To je jako kdybys řekl… Jsem největší lhář na světě, ale pojď uzavřeme dohodu - mně přece můžeš věřit! Začneme tam, kde jsme začali. Já přece nikdy neřek, že byla chyba být s tebou." Při těch slovech se zvedám, ale nepodívám se na něj.

„Musím jít," špitnu a odcházím do prostoru.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocentia - 19. kapitola: