OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocentia - 5. kapitola

16.06.2011 (13:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 917×

On:

Seberu se i s křížovkou od stolu a raději se posadím mezi Brada a Roba. Tady je aspoň trochu klidu. Ti dva už jsou zase v sobě! Izabel si chce udělat něco jednoduchého k jídlu a Chester jí musí radit a asistovat - proti její vůli - ovšem tím způsobem, že Maličká leze z kůže. Dneska to vypadá, že ho absolutně nemůže vystát. Prská jako křeček a vypadá ohromně, ba přímo kouzelně. Toužil bych ji uklidnit tím nejlepším způsobem. Chazzy je oproti tomu nabytý skvělou náladou a čím víc je ona na dně, tím víc on je na výši. Mike je s tou svou teorií naprosto vedle. Oni jsou prostě jen neschopní vedle sebe existovat.

„Co kdyby ses proboha staral o sebe?" pění moje drahá, když se postaví přímo za ni. Jednou rukou ji obejme kolem pasu a druhou začne ovládat horkou pánvičku.

„To musíš tahle." A cvikem mistra vyhodí palačinku do vzduchu, kde se bravurně otočí a dopadne zpět na stejné vyhřáté místečko.

„Já se u vaření nemusím předvádět." Izabel ho od sebe odstrkuje, co může.

„Počkej, ještě jsem nedopek." Nenechá se Chazzy. Odložím křížovku, tohle je mnohem lepší podívaná než se zdálo. Když jsem byl v jádru dění, tak to taková legrace nebyla, ale z pohledu pokukujícího jsem docela nadšený.

„Chester se náramně baví, co?" Mrknu na Roba.

„Ještě, že jsi tu malou vzal sebou… Nebo by si to vybíjel na nás." Zachechtá se a se zájmem, stejně jako já, pozoruje akční dvojku.

„Dej to sem!" Sebere mu Izabel nabíračku, div se nepobryndá.

„Musíš si nabrat míň," poučuje ji a častuje doteky, což jak ji znám, ji musí šíleně znervózňovat.

„Musíš mě pořád ošmatlávat?!" Uhýbá před ním a těsto lije skoro vedle.

„Dobrý teď to nech, dokud ten okraj nezhnědne."

„Já to vím i bez tebe, ty inteligente!" Levačkou ho od sebe drží dál. Dlaní se mu opírá o hrudník a nepouští ho ani o píď blíž.

„Koukej, jak si ho zpacifikovala." Brad je vysmátý. Přestal brnkat na sladký dřevo a začal se zabývat dnešním nóbl programem, který ti dva zařizují.

„Už to budeš mít spálený." Nakukuje Chazz.

„Mám to akorát!" Jiskří maličká.

„A že to nedokážeš vyhodit jako já." Provokuje ji dál a ví, že ona se jen tak zahambit nenechá. Jenže její první pokus nedopadá dobře, protože palačinka visí ze stropu.

„No do háje! Vidíš, co děláš!" oboří se na něj.

„Cože? Já?" Chester se může zbláznit smíchy. Jsme na tom stejně, akorát si nemusíme chránit hlavu před padající nadílkou.

„Koukejte to uklidit, vy dva," řekne Anna, když prochází kolem nich a pro jistotu si kryje hlavu.

„Dopeč to, já to sundám," zavrčí Izabel nevlídně.

„A jak tam chceš vylézt, prcku?" Pošťuchuje ji její sok. Poukazuje tak na jejích 160 cm, se kterými je sice roztomilá, ale na palačinku fakt nedosáhne. Moje Izabel hold není Copperfield.

„Vlezu ti na záda. Drž, ty vole." Sebejistě vyskočí na stůl a z něj přelézá Chazzymu za krk. Brad si přikryje oči oběma rukama.

„Tak tohle nechci vidět. To blbě skončí!" Zdá se, že už ji vidí na zemi. Já si tuhle show rozhodně ujít nenechám, takže s napětím sleduju, jak sedí Chesterovi za hlavou. On ji pravou rukou drží za koleno, aby mu někam nehupsla a ještě u toho peče palačinky.

„Potřebuju nějakou špachtli." Rozcuchá mu vlasy, při čemž se pod ní začne třást.

„Neblbni, vždyť spadnu!" vrčí na něj z výšky.

„Mě to lechtalo." A s těmito slovy jí podává nástroj. Nakonec je palačinka ze stropu dole. Akce byla drsňácká a jedinečná. Trochu zesmutním, že jsem si to nevyfotil, protože tohle už se asi opakovat nebude.

„Vidím, že dobře spolupracujete." Usmívá se Mike a poklepává Izabel po zádech.

„Zdání klame. Všechno je to jeho vina. Kdyby se mi do toho neštval a nemachroval, nemusela jsem luxovat strop." Vyplázne na něj jazyk.

„Aha, takže já ti upeču celou várku těch tvých palačinek a nakonec jsem špatný, jo?" Strčí do ní, div maličká nepřepadne přes lavici.

„Ještě jednou a budeš litovat!" Varuje ho a masíruje si bok, protože moje drahá polovička je děsné bolístko. A Chester, bohužel pro ni, provokatér a ten největší, protože do ní strčí znovu. Pak ale nestačí zírat, jak rychle Izabel sebere odmáčející se, špinavý hrnec plný vody a chrstne ho na něj. S vyděšeným pohledem mokrého kohouta na ni nechápavě zírá.

„Jsem ti to říkala." Vítězně se usměje, sebevědomí někde v nebeských výšinách. Můžu se udělat smíchy!

Ona:

Zvesela Chazze pozoruju. Kape to z něj a na vlasech, krku i tričku mu visí špagety, které se v hrnci odmočovaly.

„Tak kdo je tu king?!" Vypláznu na něj jazyk. Stále stojí a nechápavě na mě pomrkává. Natřásám se před ním, protože já jsem mu zasadila tuhle nejlepší ránu a bod je můj.

„Jsi fakt k sežrání… Co zavolat ten houfec slepic, ať to z tebe sezobou?" Pomrkávám se smíchem.

„Ty," sykne skrz zuby. Konečně se pohnul. Už jsem si myslela, že to s ním sekne.

„Copak, miláčku?!" Vypláznu na něj jazyk.

„Ty!" zavrčí znovu a rychlostí blesku se pro mě natáhne a přimáčkne mě k sobě.

„Ne! Chazzy, ne!" Odstrkuju ho od sebe, jenže on ne. Lepí se na mě a používá mě jako ručník!

„Pusť mě! Fuj," zasténám, když se mi rozplizne špageta na obličeji.

„Blé!" Drží mě v náručí a tře se o mě jako by se chtěl osušit.

„Pusť, vždyť jsem celá mokrá a samá špageta!" stěžuju si bezvýsledně. Nepřestane, dokud na tom nejsem stejně jako on.

„Tak ti děkuju." Div se nerozbrečím. Takový konec mého vítězství jsem si tedy nepředstavovala ani ve snu. Pěkně se mnou vyběhl.

„Vypadáš nádherně." Uculí se a levou rukou mi sundá těstovinu z vlasů. A když si všimne, jak je mi do breku, nakloní se ke mně a zašeptá.

„Přece bys neplakala." A vtiskne mi mokrou pusu na čelo.

„Za pár minut budeme na benzínce… Můžete si tam dát rychlou sprchu." Mike se přichomýtne, ale opatrně, aby se o nás náhodou neopřel.

„Stůj!" Tayo se protáhne kolem mě.

„Přinesu ti čistý věci. Jenom se moc nehýbejte, ať to tu z vás neopadá." Blahosklonně se ušklíbnu.

„Je to všecko tvoje vina!" zavrčím směrem k Chesterovi, který, prosím, se tváří jako neviňátko!

„Jak moje? Tys mě polila." Uculí se.

„Ty inteligente!" Napřáhnu k němu pěst.

„Mám se bát?" Mrkne na mě vysmátý jak lečo. Tohle nemá cenu. Dohadovat se s Chazzem je jako mluvit do zdi. Jeho sebevědomí je neoblomný. Poníženě stojím na místě, kape ze mě špinavá voda a visí ze mě špagety.

„Tayo! Potřebuju obejmout!" Natáhnu toužebně ruce k mému nejlepšímu kamarádovi.

„Teď ne, Maličká." Pošle mi vzdušnou pusu a zas jak předtím, strachujíc se, aby se o mě nedotkl, projde.

„Pojď sem," řekne důležitě Chester a vezme mě jednou rukou kolem pasu a druhou mi vjede do vlasů, přitáhne si mě k sobě a hladí mě. Snažím se mu vytrhnout, ale nakonec to vzdám. Stejně potřebuju obejmout, všechno to na mě nějak padá, a když už mě pošpinil, tak proč se nepomazlit. Propletu ruce kolem něj a nechám se jím kolíbat ze strany na stranu. Jsme nalepeni tělo na tělo, špagety mezi námi musí skuhrat. Mám strach, že až budeme muset jít na tu benzínku, neodlepí nás.

On:

Celou cestu z benzínky mi nadává.

„Proč jsi mi musel dát právě tohle oblečení!" syčí skrze zuby a durtí se.

„Co pořád máš? Vždyť ti to děsně sluší!" Prohlížím si ji a musím uznat, že vypadá k světu. Sice toho má na sobě spíš míň než víc, ale to je jenom dobře!

„Hej, Chazzy! Chazzy, mrkni na svého miláčka.. Co říkáš?" Mávnu na něj. Hned přidá do kroku a doběhne nás.

„Co říkám? To je akorát do postele a měsíc nevylézat!" Olízne si rty a mlsně se na ni zadívá.

„Sprosťáku!" Izabel se zastaví v kroku.

„Jsem stejného názoru. Prostě jsi k sežrání." Sáhnu si na poklopec, aby pochopila. Vyplázne na mě jazyk a až teď se zase dá dohromady a dojde nás.

„Jste oba nadržený neandrtálci," otituluje a jde si po svých. Sjedu ji pohledem a v rozkroku ucítím známý tlak. Prostě mě dostala. Ta kraťoučká černá mini, jen s vrškem plavek, má v sobě kouzlo. Vyniknou tak všechny Izabeliny přednosti těla. A tak to mám rád. Nemotorně, skoro bázlivě cupitá na vysokých podpatcích, které jsem jí připravil. Člověk by ji chtěl popadnout do náruče a chránit před celým světem, nejlíp udělat z ní svoje druhý tělo

„Je sladká, viď?" Mrkne na mě Chazz. „Co myslíš, chtěla by mě?" Zašklebí se.

„To se ptáš mě? Já bych řekl, že vy dva se jednou sežerete, ať už láskou či něčím jiným." Zachechtám se.

„Takže to mám vzdát?" Zvolní v kroku.

„To bys udělal?" Přimhouřenýma očima se na něj zadívám, vypadá odhodlaně.

„Vlastně ne," připustí. „Je to tvrdý oříšek," řekne po chvíli.

„Ale budu trpělivý. Je zvláštní, taková jiná." Zasní se.

„Jediná svýho druhu," dodám a sleduju, jak se před námi skácí do trávy. Ty vysoké podpatky jí dávají pěkný záhul.

„Je krásné, jak nevinná je. Taková křehká a přitom žádný andílek." Takže poznal, co je zač. Zadívám se na ni. Není těžký se v ní vyznat, co má na srdci - to má i na jazyku. V téhle pozici, kdy se na těch jehlách snaží vytáhnout ze země a přitom neztratit svůj glanc, mi připomíná začínající prostitutku… Asi jsem vážně vybral moc vyzývavý oblečení. Zdá se ale, že Chesterovi to vůbec nevadí, ba naopak.

„Co je?" Zadívám se na něj.

„Běž napřed… Hned tam budu," ujistí mě a zmizí v parku. No, to teda Mike bude mít zatracenou radost, až bude chtít vyjet a Chazzy bude na procházce.

„Kde máš Chestera?" Přesně tohle jsem čekal. Brad je pohotový, ani mě pomalu nenechá vlézt dovnitř.

„Říkal, že tu hned bude."

„A kde je? Za pár minut musíme vypadnout, to přece ví! Jinak to nestihneme." Rozčiluje se na mě.

,,Mně to neříkej. Já jsem tady. Chazzy si dal avízo sám." Pokrčím rameny a posadím se vedle Phoenixe.

„Kde je Iz?"

„Šla se převléct," řekne s šibalským úsměvem.

„Co se jí na tom oblečení nelíbilo?" Nechápu.

„Asi to, že jsem byla jak nějaká šlapka." Vyjde ze dveří. Jako vždy bosa, ale v krátkých kraťáscích.

„A tohle je lepší?" Změřím si ji uhrančivě, řekl bych, že na mě pořád útočí svým sexappealem.

„Zdvořilejší." Uchechtne se a nabere si palačinku.

„Jak jsem ji upekl?" Konečně je tady! Celá Mekka si oddechla, když Chester dorazil.

„Nevím jak ty, ale já jsem si ji upekla dobře!" Zamračí se na něj.

„Já jsem všechny ty tvoje připálený vyhodil, takže teď baštíš palačinku od pana Benningtona." Palcem na sebe ukáže a škádlivě se na ni podívá.

„Fajn! Musel jsi zkonfiskovat ty nejlepší kousky a nechat jenom ty svoje ošklivý, aby ostatní nepoznali, jak daleko jsem se svým kuchařským umění!" Důležitě si umyje ruce a postaví se naproti němu.

„A zkus popřít můj talent!" vyzve ho. Myslel jsem, že teď, když už jsou zase čistý, dají pokoj a žádná bitka nebude, jenže to jsem se asi spletl.

„Ty máš talent, miláčku. Ale určitě ne na vaření." Usměje se a podá jí květiny, které celou dobu schovával za zády. „Pro tebe." Izabel na to zírá s otevřenou pusou.

„Jsou sice jen z parku. Takové ty luční květy. Ale doufal jsem, že se ti budou líbit." Ještě chvíli na ni zírá. Čekal bych od ní rychlejší reakci. Podepřu si hlavu a pozoruju ji.

„Nebo se ti nelíbí?" Nejistě se pousměje.

„Ne. Chci říct jo, líbí se mi." Vychrlí ze sebe maličká, až se musím zasmát. Její první kytky, pokud vím. Nikdo nebyl takový romantik nebo kavalír, aby jí věnoval pugét. Jasně, Chester nám stoupnul v ceně!

„Mám raději ty luční než z kupované." Vykouzlí na tváři neodolatelný úsměv, bohužel ne pro mě, ale pro něj!

Ona:

Ještě chvíli na něj zírám. A pak mě napadne si ty květy vzít.

„Hm.. Dík." pípnu a váhavě je seberu. „Jsou krásný."

„Ty taky." Vrátí mi úsměv a věnuje mi dlouhý svěží pohled, který zakončí letmým polibkem na tvář. Je to od něj takový strašně sladký gesto, zakončený ještě sladší pusinkou.

„Ehm," přežvýknu a víc ze sebe nedostanu. Na tohle nejsem zvyklá, ale je to hrozně moc příjemný. Takový roztomilý překvapení, že mi něco takového běžel utrhnout. Moc si toho vážím, i když ho vlastně nemůžu ani vystát. Posadím se vedle Taye, poněkud zasněně a zadívám se na Chazzyho, který obsadil místo naproti. Pro mě jen září. Má na sobě košili s krátkými rukávy světlé barvy a světlé džíny. Dělá to z něj normálního milého kluka, žádnou namyšlenou rockovou star. Takhle bych ho mohla mít možná i ráda.

„Nechtěla bys se mnou večer jít do města?" Zadívá se na mě nevinnýma očima. Zamračím se, že by zase něco chystal? Koutkem oka se zadívám na Taye, co on na to. Jen mi lehce stiskne ruku.

„Co tam?" zahučím nesměle.

„Nevím… Na procházku… A třeba můžeme skočit na něco dobrého." Opatrně mě láká, aby mě snad nevyděsil.

„Se mi nezdá," nenuceně se protáhnu. Slyším, jak Tayo vedle mě těžce vzdychnul.

„Co si dát čtyř schůzku?"

„Cože?"

„Já a Lilith… Ty a Chester... Šli bychom společně..." Sesumíruju si ten nápad v hlavě. Jít s Chazzym a mít svého drahého stále u sebe?

„To by asi šlo." Pokrčím rameny.

„Co ty na to, Chazzy?" Zadívá se na něj.

„Super." Usměje se a pošle mi vzdušnou pusu, čímž mě zase mírně vykolejí a zaslouží se o to, že se na večer začnu šíleně těšit.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocentia - 5. kapitola: