Innocentia - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Innocentia neboli nevinnost je romantická povídka, kterou vypráví hlavní hrdinka Izabel a její nejlepší kamarád Tayo. Příběh vypovídá o nesnadné lásce Chestera a Izabel. Jako provokatérka, která se ráda pře, je do něj nemyslitelně zamilovaná a nechce si to připustit. Všechny rockery z tour to k ní táhne, protože je sladce nevinná. Nejblíž k ní má však její horší polovička Tayo, který je do ní blázen a především je sukničkář, nejlepší ve svém oboru.

18.06.2011 (15:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 865×

On:

Snídaně je ráno v tourbuse. Chester nakoupil všechno možný. S chutí se zakousnu do dalamánku a zapiju to černým kafem.

„Snažíš se vykoupit?" Mrknu na něj. Prokoukl jsem jeho záměr hnedka.

„Ahoj Maličká." Jakmile vejde do dveří, zamžourá na mě. Rukama si tře oči. Obejmu ji a pak si sednu vedle ní, abych se k ní mohl přitulit. Vypadá smutně, skoro ubrečeně a evidentně bez nálady. V takových chvílích je nerada sama, potřebuje mít někoho u sebe a já jsem ten pravý. Jsem její rádoby pravá ruka a polovina srdce. Pokaždý, když je moje drahá polovička na dně, hraju v jejím životě prim.

„Ahoj..." Chazzy si sedl naproti ní, ani mu nevěnovala pozornost. Němě před ni přisune pečenou slaninu, její oblíbenou. Bez povšimnutí ji přejde a vezme si hrnek horkého čaje.

„Nebudeš jíst?" Zamračím se. Jen zavrtí hlavou.

„Přece musíš jíst… Snídaně je základ!" Pocuchám jí vlasy.

„Nechci," sykne a odejde si sednout do rohu pohovky, s dobrým výhledem na bednu. Tam položí čaj vedle sebe a rukama obejme svá kolena. Se vzdychnutím se seberu, vejdu do zadní části Mekky a najdu tam medvídka, kterého jí poté strčím do náruče. Vděčně se na mě zadívá.

„Chceš na něco koukat?" Vezmu si ovladač a ve chvíli, kdy chci program přepnout se ozve Anna.

„Né, nech to tam prosím."

„Jasně, Ann." Usměju se na ni a zadívám se na obrazovku. Děj se odehrává v nemocničním prostředí. Pěkná sestřička se zaobírá méně hezkou ženou, která chce zůstat v místnosti s nemocným, spíše brzy nebožtíkem.

„Paní, musíte odejít!" Sestra je důrazná a ubrečenou ženu moc nebere.

„Prosím Vás, nechte mě tu!" Chytí ji za ruku.

„Zachránil mi život! Ten autobus ho srazil kvůli mně… Pomohl mi a sám skončil takhle…" Zbědovaným pohledem plným něhy se zadívá na pacienta.

„Budeme dělat, co je v našich silách." Naučená věta.

„Vy to nechápete…" Žena se začíná hroutit.

„Stála jsem s ním chvilku na té zastávce… A nebyla jsem moc milá. Víte, on se na mě usmíval a flirtoval… Já jsem ho přehlížela." Z hluboka se nadechne.

„Chtěla jsem někoho hezčího než byl on. Nebyla jsem na něj moc milá. A on mě potom odhodil stranou a zachránil mě! Kdybych to mohla vrátit, darovala bych mu tolik úsměvů, kolik by si jen přál." Se slzami v očích se zadívá na sestru.

„Zkuste mě pochopit. Já nemohu odejít. Tam v té posteli leží můj princ…" A s pohledem plným lásky se zadívá na mrzáka na posteli.

„Prosím nechte mě tu. On mě potřebuje… Já ho potřebuju." A sestra odolá a nechá ji u něj být. S ušklíbnutím se podívám kolem sebe a spatřím, že Izabel s pohledem přilepeným na bedně, brečí. Po tvářích jí stékají krokodýlí slzy.

„Miláčku…" Přitulím se k ní.

„To tě to tak vzalo?" Jen přikývne. Setřu jí slzy.

„Vždyť je to jen film," zahučím. Většinou nebývá takhle přecitlivělá. Vůbec netuším, co ji v tomhle rozhovoru mohlo sebrat. Zadívám se na Chestera, který ji sleduje s něhou a vím, že nejraději by ji měl ve svém náručí on, jenže ona by ho teď nejspíš nechtěla. Klepe se jako uzlíček nervů, objímá mě i medvídka a pofňukává. City na procházce. Zadívám se na Annu, která se mačká ke svému Mikeovi a nespouští oči z děje na obrazovce. Romantický film začíná nabírat na obrátkách. Ten muž, princ, zemře - samozřejmě, jak jinak - a hlavní hrdinka do konce života bude litovat, že na něj nebyla milejší. Nemám rád tyhle zamilované nesmysly, vůbec to nedává smysl. Nepřijde mi to ani reálné. Kdo by se nechal zlomit láskou? Jediný smysl mého života mi pláče v náručí a ostatní slepice mě zajímají jen ze sexuálního popudu. Nemám na lásku čas a počítám, že tak to mají i ostatní. O co v životě jedině jde jsou přece peníze a sex.

Ona:

Nechám si od Taye podat mandarinku a trochu kazím své předsevzetí, že budu na truc držet hladovku. Žaludek se mi bouří a hormony taktéž, protože Chazzy sedí naproti na sedačce a nespouští ze mě oči. Je mužný… Dokonalý, duševně mi vyhovující, neřád. Chtěla bych ho držet, hýčkat. Laskat ve vlasech a jemně mu přejíždět jazykem přes rty. Nemůžu se na něj vynadívat a právě to mě štve!

„Miláčku…" zašeptá a natáhne ke mně ruku. Přímo se do ní vpíjím očima. Hladím jimi jeho prsty, dlaň i plameny od zápěstí. Po nějaké době ji sevře v pěst a stáhne zpět k sobě, s vítězným úsměvem, při kterém zalapám po dechu. Tayo vedle mě jen skloní hlavu.

„Kdy už dostaneš rozum a přiznáš si…" Úkosem se na něj zadívám, zmlkne.

„Starej se o sebe," syknu a zakloním hlavu, odpočívám s pohledem do stropu. Pohled mi zastíní Chazzyho tvář, až se leknu.

„Ty se mě bojíš?" V očích pobavení. Jen se zamračím a uteču mu pohledem. Přišpendlil mě svým tělem pod sebou a stále mi zírá do obličeje, což mě nesmírně znervózňuje. Když se prsty jemně dotkne mého spodního rtu, beznadějně se rozklepu. Zavřu oči a při pomyšlení, že se mě dotýká on, mu jihnu v náručí, aniž bych chtěla!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování