Ahoj, je to moje první povídka a nápad se mi zrodil v hlavě sám. Nevím, jestli se vám tento typ povídky bude líbit, je to trošku jiný styl. Je to o jedné dívce, které se mění každým krokem život a časem pozná, že opravdu existuje někdo, komu na ní záleží.
Děkuji za přečtení a za kritiku budu jedině ráda. Tynn
23.11.2012 (14:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 565×
Jmenuji se Isabella. Isabella Delaney. Pocházím z malé vesnice. Nemám moc zájmů, žádného kluka, doma je to poslední dobou k nevydržení a ve škole? Ve škole je to nejhorší ze všech míst na celé planetě a nemám se komu svěřit. Nemám nejlepší kamarádku. Nemám vlastně kamarády. Nemám smysl života. Budu vám vyprávět můj příběh, třeba se shoduje s tím vaším.
Začal nový rok. Vánoce byly nečekaně katastrofa, ale o tom se už nechci bavit, je to minulost. Potřebuji si najít nějakou zábavu. Projíždím facebook. Našla jsem úžasnou písničku od zpěváka kterého neznám. Zamilovala jsem se asi do něj. Musím projet všechny písničky od něj. Jedna lepší než druhá. Stop!! Co se to se mnou děje? Nic, nenechám se zastavit. Sdílnu jeho písničku.
Jé píše mi Samanta. Samanta mi už hrozně dlouho nepsala. Vypráví mi o něm. Říká, že se s ním určitě někdy setkám. Založím si web? Mám nebo nemám? Je to dobrá volba? Dříve sem si zakládala několik webů o čemkoliv, měla jsem jich třeba a desítky, ale nebylo to na úrovni, nedávno jsem se rozhodla s nimi skončit.
Tak jo. Kéžby si toho někdy všiml. Dám mu to k narozeninám. Ale teď už jdu spát, zítra do školy. Mezi ty lidi. Jestli tohle přežiju, tak přežiju opravdu už vše.
Dopoledne... velká přestávka...
„Jé podívejme se, co má za svačinu.”
„Nechte mě být!”
„Hej, ty, hoď mi jí!”
„Nechte toho, prosím!”
„Promiň, ale už jí asi nechceš...” Ano, rozdupali mi svačinu. Už zase. Brečím, ale tak, aby to neviděl nikdo. Slzy mi stékají po sešitu matematiky a proto si utírám slzy kapesníkem a potom zjistím, že mi jeden kapesník nestačí. Začnou po mě házet propisky co najdou náhodně. Už i štětce a potřeby na výtvarnou výchovu. V tom příjde náš třídní do třídy a dospěje k názoru, že bude lepší, když se to nebude řešit.
O hodině si broukám ty písničky. Nemůžu přestat myslet na nic jiného, než na něj. Přemýšlím, jaké by to bylo se s ním jednou potkat... A píšu si to neustále na ruku.
Vyučování skončí. Na obědě sedím sama. Nečekaně. Nejsem smutná, neudělám jim takovou radost. Těším se domů, hrozně moc. Zítra má ON narozeniny. Doufám, že si dárku ode mě všimne. Byl by to splněný sen, ale to se nestane, i když si fanoušků váží, ale mě, takové malé mladé dívky si nevšímá nikdo.
Příjdu domů. Odhodím všechny věci. Vezmu si skleničku pití. Letím na facebook. Ano, na facebook. Je to jedno z mnoha míst, kde mě vlastně nikdo neotravuje a jsem za to ráda. Hned přidávám novinky na web. Je jich docela hodně, takže přidám pět článků a snažím se, aby vypadaly aspoň trochu profesionálně. Mám nápad! Vyrobím přání k narozkám a hodím mu ho na fanpage.
Mohl by si toho všimnout a třeba i reagovat. Prosím! Prosím, ať si toho všimne. Není na světě snad nic jiného, na čem by mi ještě záleželo.
Do půlnoci poslouchám jeho písničky a u toho skoro brečím a snažím se usnout. Slzy mi stékají po celém obličeji. Konečně jsem usnula. Už nevím co se mi zdálo. Vsadím se, že to bylo něco zlého, tichého a chladného. Nemám ráda sny. Vždy se mi zdají jen ty, které nechci. Mohlo by se mi zdát konečně o něm. To by byl panečku sen.
Ráno hned letím na facebook. Žádost o přátelství od něj? Cože? Bije mi srdce, jako nikdy doposud. Nevím, co mám dělat. Jestli brečet, nebo se radovat. Nakonec ale se rozbrečím štěstím. Začnu ho spamovat děkovnými zprávami a snažím se mu vyjádřit, jak je úžasné to, co dělá za muziku. Najednou si říkám, jestli nebyla chyba ho takhle spamovat a doufám, že si mě nevymaže, protože to by mě totálně oddělalo. Ale on mi neodepsal... Proč?!
Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Isabella Delaney - 1. kapitola:
Zaujímavý námet, som zvedavá, ako to bude ďalej. 
Kapitola 2 je hotová a bude tu zveřejněna 27. listopadu :)
Děkuji moc za krásné komentáře. Ano, je to opravdu jiný styl a bála jsem se trošku reakcí, ale jak vidím, tak jsou všechny zatím pozitivní. Přidávám se k Attie a Martinexe - šikana je nejhorší věc na školách a vím o čem mluvím. 
na začátek je to celkem i poutavý :) myslím, že to bude super povídka, těším se teda na další díly :)
Zajímavé, i celkem originální. Jsem zvědavá, co bude dál 
Velice zajímavá povídka. Šikana je strašná věc a ti lidé co ji dělají ještě horší. Moc se ti to povedlo a doufám, že sem přidáš co nejdříve další kapitolu. Naprosto souhlasím jinak s martinexou.
Zvláštní styl psaní. Zvláštní styl povídky. Hlavně nesnášim tyhle šikanisty, co kradou svačiny nebo někoho mlátí a učitele, které tohle ignorují už teprve ne. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!