Isabella Delaney - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další část, děkuji za přečtení. Isabelly děj po novém roce, který je plný překvapení. V této kapitole naleznete i jako bonus úryvek z deníku. Tynn

17.04.2013 (16:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 276×

Začal nový rok – kalendářní, nikoli školní. Podle Mayského kalendáře měl být konec světa, takového světa, jak ho známe. Všichni 21. 12. 2012 přežili ve zdraví, takže tu nebyl problem. Ovšem pro Isabellu začala nova etapa života, jestli se to tak dá nazvat, nejspíše ano. Ne že by se změnila Isabella, a nebo že by se stalo něco výjimečného, prostě jen začal mít život trošku jiný smysl, a to je asi všechno. Psychicky to bylo hodně vidět. Isabelle se hrozně moc vracely vzpomínky z období, které bylo před rokem. Nostalgie, nostalgie a zase nostalgie. Přesně před rokem poznala svého oblíbence, Kay, založila stránky a přesně v tu dobu nevycházela čím dál víc se spolužákama.

Isabella to původně chtěla všechno slavit, udělat něco extra, ale nakonec z toho žádné oslavy nebyly, protože horšení ve škole už nebylo téma, které by se jí netýkalo. Bohužel je tomu tak. Každý má asi takové období, kdy neví, co dál, kdy je prostě v háji.

V únoru se viděla zase a po delší době se svým oblíbencem. (Jelikož autorka knihy stale neví, jak tuto osobu skrýt pod nějakým jménem, tak mu od teď budeme říkat zpěvák.) Zpěvák byl opět s Isabellou venku, ale nebylo to uplně obyčejné setkání. Isabella byla venku s Christinou – s tím, že Christina měla původně odejít, aby byla Isabella se zpěvákem sama, jenže naštěstí byli spolu všichni tři. Prošli se docela hodně a zažili i vtipné chvilky, ale i smutné. Bude nejlepší, když se tohle téma vypustí a přejde se na další, protože je toho vážně moc a ne každý má čas na čtení dlouhých textů.

Christina přijela v únoru za Isabellou a bylo to vážně fajn. Vlastně to bylo úplně nejlepší a prostě legendární. Christina byla šťastná už jen z toho, že viděla hezkého třídního učitele (v knížce byl v prvních “kapitolách” popisován jako učitel, který nic neřeší a prostě je mu všechno jedno) Isabelly. Holky si prošly okolí a povídaly si. Za celých pár hodin snad nebyla vteřina ticha, pořád se dalo o čem mluvit, a to bylo na tom asi to nejlepší. Jenomže všechno dobré má své mouchy a kvůli tomu, že Christina musela domů odjet dříve, tak Isabella mrzla na autobusovém nádraží něco kolem jedné hodiny, protože jí nejel žádný autobus domů. Nakonec skončila s telefonem v ruce, s brčkem od coca-coly v puse a špatnou náladou v restauraci. Naštěstí to byla jedna z jejich nejoblíbenějších restaurací, a když má Isabella oblíbenou restauraci, tak je samozřejmé, že v ní musí být dobrý wifi signal. A tak seděla s mobilem v ruce asi čtyřicet minut, potom si oběhla několikrát radnici a šla směrem k autobusovému nádraží. Byla hrozná zima, vážně hrozná.

A takhle nějak probíhaly “zážitky” z první poloviny února. Samozřejmě pořád sněžilo, byla zima, zima a zase zima. Isabella poznala další lidi, a proto se dalším novým lidem, které znala už před tím, začala vice vtírat. Proč vtírat? Ono je divné, když člověk někomu píše každý druhý den a prakticky se s tou osobou ani nezná, ale to je to kouzlo, lidi se pak poznají. I když je lepší se poznat v realitě než po internetu. Říká se, že internet ničí vztahy. Je to pravda, nebo ne? Vlastně ano a i ne, protože je jen na člověku, který sedí za monitorem, jak bude s klávesnicí zacházet. Dost toho filozofování, tahle kapitola je vlastně o ničem, ale nebylo by zrovna vhodné ji vynechat.

Úryvek z deníku Isabelly Delaney

“Milý deníku,

dnes jsem byla venku s Christinou a s ním. Z dneška mám zvláštní pocity. Příjde mi, jako kdybych s nima byla ještě před pěti minutama, ale zároveň jako kdyby to byla strašně dlouhá doba. Je to zvlášní. Strašně jsem se změnila a vím to. Jsem hrozně unavená, takže se loučím. Isabella.”

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování