Nemám teď moc času na psaní, ale necelou hodinku na další kapitolu jsem si našla. Isabella se viděla se svým velkým oblíbencem a svojí kamarádkou. Konečně je šťastná. Změní se?
07.12.2012 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 414×
Isabella už nebrečela, aspoň ne jako dříve. Bylo těžké vysvětlit rodičům, proč tak rychle, z ničeho nic, bez toho, abych něco řekla, zmizela, ale nakonec to nějak všichni přežili ve zdraví. Všichni Isabelle začali závidět, včetně fanoušků. Ve škole? Ve škole se toho hrozně moc změnilo. Lidi o ni začali mít zájem a prostě se jí začali věnovat. Nikdo jí nenadával, aspoň ne tolik jako dříve. Jeden spolužák ji pořád otravoval a spolužačky měly kecičky, ale to se dalo přežít. Ovšem žáci jiných, konkrétně vyšších tříd, se s ní začali kamarádit. Vyptávali se, jaké bylo ho vidět, a vyjadřovali jí, že si to zaslouží, přitom do té doby, co přijel, nevěděli o tom, že ho poslouchá. Byla v tom trošku faleš. Však poprvé po dlouhé době si Is mohla užít takovou tu slávu.
Článek na webu o tom, že za ní přijel, měl neuvěřitelný úspěch. Na web jí začalo chodit více lidí, včetně lidí ze školy. Což jí připadalo divné. Často web chválili i ti, od kterých dříve slyšela jenom nadávky. Obdivovali její trpělivost a to, jakým způsobem byla do toho všeho zapálená. Návštěvnost se tedy opravdu zvedla. Ovšem měla i takové ty hatery. Několik lidí jí začalo pomlouvat a zakládali se nové a nové weby. Is byla z toho z počátku nešťastná. Mrzelo ji, že je webů čím dál víc, a hrozně se bála konkurence, takže přemýšlela o zrušení, ale to hned zavrhla. Proč by vymazala ze svého života tu nejhezčí "kapitolu", co kdy žila? Ne, opravdu to neměla zapotřebí, a proto to nechala časem být.
Začalo jí psát čím dál víc fanoušků. Většina chatů byla typu...
„Ahoj, jak to, že za tebou přišel?“
„Ahoj, přes kamarádku.“
„Závist.“
„Neboj, myslím si, že ho brzo uvidíš.“
„Ani neví, že existuju...“
„On si pamatuje všechny.“
„Opravdu?“
„Jasně… Neboj, uvidíte se...“
„Dobře, dám na tvoji radu…“
Is nelhala. Z devadesáti procent se s ním hned fanoušci, se kterými si psala, viděli. Přála jim to hrozně moc a přemýšlela, kdy ho asi zase uvidí.
Ovšem se od některých spolužáků dozvěděla i věci, co moc hezké nebyly...
„Nespamuj s tim blbečkem...“
„Prosím!?“
„Jsi s tím trapná.“
„Je to můj vzor a já si za ním stojím.“
„Počkej zejtra ve škole...“
Ovšem ve škole ji nechali k překvapení být. Nějak se jí to báli říct do očí. Jednou však Isabella šla za jednou spolužačkou, která tohle psala, a hezky z očí do očí si s ní promluvila.
„Proč ti vadí, že ho poslouchám?“
…bez odpovědi…
„Kdybys mi to aspoň řekla do očí...“
„Ty máš co říkat!“
„Prosím?“
„Nevím, kdo je tu srab.“
„Radši čau.“
Od té doby ignorovala každou takovouhle pitomost a čekala, kdy jí to někdo řekne do očí, protože jinak to absolutně nemělo vůbec žádný význam. Stejně se pořád cítila sama. Měla více kamarádů než dřív, to ano... Stejně by ale radši žila s kamarádkami, které zná přes něj... Ony pro ni byly vždy oporou a nikdy jí nelhaly. Pár hádek bylo, ale to byly blbosti. Takové ty závistivé nebo z nepozornosti, a nebo prostě měl někdo jen špatnou náladu a tak šlo všechno do kytek. Ovšem byla i jedna velká hádka, kterou všechny nakonec přešly. Is to hrozně obrečela a nevěděla, co dělala špatně. Prostě jí to nešlo do hlavy a když se omlouvala, tak to bylo ještě horší. Prostě spadla na dno. Jedna kamarádka jí byla vždy oporou a za tu by opravdu dala ruku do ohně. Byla to Kay. Kay měla ze všech ráda nejvíc. Spolu měly nejvíce zpráv, smsek a provolaných hodin na skypu. Doufaly, že se někdy uvidí, ovšem přes tu velkou vzdálenost, jakou od sebe bydlely, to bylo skoro nemožné. Skoro tak... tři sta kilometrů? S Kay se začala domlouvat, bylo to však ještě těžší, než si obě dvě myslely.
Nepřestávala doufat v život, který vlastně žije na internetu a na webu. Chtěla to a šla si za tím. Chtěla se vidět s lidmi, kteří pro ni znamenali vše, i když to někdy v tom světě bylo na nic. Začalo to být skoro jako rodina. Rodina, která při sobě drží, ať se děje, co se děje...
Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Isabella Delaney - 6. kapitola:
no... zaujímavá kapitola, na ktorú som zabudla. No a čo k nej povedať? Neviem... je to pekná poviedka, nápad zaujímavý, no je to veľmi rýchle.
Ale na to som si už pri tejto poviedke zvykla, takže je to spočko. Som zvedavá na Ďalšiu kapitolu. 
Marti, svět není jenom růžový a v životě jsou chvilky, kdy si někdo tohle neuvědomuje.Píšu to i kvůli tomu. Klidně i pro ty, co jsou momentálně oběti. Vždycky, no spíše většinou je ale happy end, pokud si to nenechají líbit. Věř mi, vim o čem mluvím.
Simčo, Kay je i v reálu nejlepší, taková ta kamarádka, která jako jediná není falešná. 
moc díky za komentář
Nemám ráda závistí lidi, co nedokážou pochopit, že každý má jiný koníček nebo směr, kam se odebírá a do čeho věnuje svou energii a čas. Nejhorší jsou takový ti jedinci, co nic neumí, ale všechno je pro ně trapný. A těch je bohužel na světě habaděj. Takhle povídka mi připomíná jací lidi dokážou být. A nelíbí se mi to.
aspoň, že to Is už nemá ve škole tak hrozné.. doufám, že ho neviděla poprvé a naposled, ale že se ještě setkají :) jo Kay na mě taky působí jako pravá, upřímná kamarádka :)
Přidat komentář:
- Lesk a bída příštích dní - I. část
- The Betrayal's Price - Prolog
- Budu tam
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!