OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Já umírám! - Prolog + Kapitola 1.



Já umírám! - Prolog + Kapitola 1.Siena a Laurel Hallovi, jsou sestry. Siena je starší, je jí 20 let. Laurel je 18. Obě žijí v lesích u Niagarských vodopádů. Jsou to divoženky. Jejich matka zemřela, když byly malé. Otec je opustil. Siena žila v předsvědčení, že se jinak žít nedá. Lauren je jiného názoru a tak se rozhodne odejít. Avšak neví, co ji potká. Začne žít hříšný život, pít, kouřit a kde jaké další věci. Jednoho dne potká upíra a zamiluje se. V jejím lůně začne růst dítě a ona se začne bát o svůj život. Opustí Simona a vrátí se k Sieně. Ta jí přijmě zpět. Co, se ale stane po jejím návratů domů?
Nová povídka je tu!! Doufám, že se Vám bude líbit. Potěšily by nějaké komentáře. Eris

Prolog:

Seděla jsem na mechu v lese, pozorovala noční oblohu a naslouchala hučená vodopádu. Na to, že jsem byla lehce oděná, mi zima nebyla. Pozorovala jsem hvězdy a myšlenky nechala volně plynout. Co by se stalo, kdyby neodešel? Byli by jsem stále spolu? A co, kdyby se nenarodila má milující sestra? Přežila by to matka? Ne, asi ne. Na mysl mi vytanul její zářící obličej, ty dvě světélkující zelené oči. Tak láskyplné, něžné, milující.

Strašně se jí podobala, ta podoba je naprosto neskutečná. Kdyby jste je daly vedle sebe, nepoznali by jste rozdíl. Maximálně v myšlení, chůzi a drzosti, ušklíbla jsem se.

A jak asi vypadá on? Co když,… Co když někde žije a je šťastný a na nás ani nevzpomene? Kdyby tomu tak bylo, nikdy by nezapomněl, kdyby mě potkal. Ten prevít! Opustil ji, když ho nejvíce potřebovala.

Tohle mu nikdy nezapomenu. Jestli ho někdy počkám, bude litovat že potkal Sienu Hallovou…!

 

Kapitola 1.:

 

„Vstávej!“ řvala na mě moje milující sestra.

„Vždyť už jdu!“ S těmito slovy, jsem vylezla z mého pelechu. „Nechápu, že tě to baví,“ mrmlala jsem si pro sebe.

„Co mě na tom baví? To, že tě vidím takhle otravnou po ránu, mi vždy zvedne náladu,“ odpověděla a já se na ni jen zašklebila. Odvrátila jsem se a šla si najít něco k jídlu, když v tom mě moje sestra objala a zašeptala:

„Víš že tě mám ráda, že jo…“

„Jo vím to,“ pošeptala jsem ji nazpět. „Já tě mám taky ráda. Jen bych byla někdy pro, abys mě nechala dospat.“ A s těmito slovy jsem ji začala lechtat a Siena začala šíleně řvát. Takhle jsme se válely na zemi asi pět minut, než se Sien zvedla a my se začaly honit po našem malém úkrytu.

Konečně jsem ji dohonila a obě jsem dopadly na naše postele. Strašně jsem se nasmály, a mě z toho začalo bolet břicho a Sieně tekly slzy. Válely jsem se tam nekonečně dlouho i když jsme se přestaly smát. Povídali jsme si, Sien mi vyprávěla, jaká byla matka. Prý byla strašně krásná. Měla zrzavé vlasy, do půl zad, zelené oči, které jiskřily radostí každý den. Byla vyšší postavy a měla nás obě moc ráda.

Z oka mi skápla slza a Siena ji pohotově zachytila. Usmála se na mě, dala mi pusu na čelo a hnala mě ke stolu.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se, když jsem dojídala poslední zbytky mé ‚snídaně‘.

„Asi poledne, proč?“

„Já nevím, jen mě napadlo, kolik času strávím tím, že tě budu nahánět po lese a až tě chytím, tak tě pořádně zlechtám,“ odpověděla jsem jí a dodala úšklebek. Sien se zatvářila vyděšeně a rychle vyběhla z chatičky a já okamžitě za ní. Bylo mi jasné, že ji doběhnu. I když byla starší, já byla rychlejší, ale Sien zase silnější. Po několika metrech jsem ji doběhla, ale ona mě upozornila ať mlčím.

Před námi, si hopkala malá holčička. Mohlo jí být na nejvýš pět let. Měla na sobě zelené šatičky a byla bosá. Její blonďaté, kudrnaté vlásky jí poskakovaly po jejích drobných zádíčkách.

Sien přišla blíž k holčičce a poklekla před ní.

„Ahoj,“ zamávala jí a poskakovala dál. Sien jen překvapeně zamrkala. Měla krásně čistý hlásek.

„Ahoj,“ odpověděla jí. Přišla jsem k nim a poklekla vedle sestry.

„Sien?“ zeptala jsem se jí.

„Já nevím Laurel,“ zašeptala zpět. Jakmile holčička uslyšela můj hlas, zastavila se a pohlédla na mě.

„Ty si Laurel?“ zeptala se mě. Já jen přikývla, na nic jsem se nezmohla. Pořád mi hlavou létaly myšlenky jedna za druhou a ne a ne se urovnat. „Čeká na tebe,“ pokračovala. „Stále na tebe čeká. Už je to dlouho, co tě viděl, ale čeká na tebe.“

„Cože? Kdo? Kdo na mě čeká?“ zeptala jsem se celá zmatená.

„On. Celých osmnáct let. Neviděl tě takovou dobu. Pořád na tebe myslí,“ povídala.

„Kdo? Řekni mi to? Kdo je to!“

„To ti říct nemůžu,“ řekla, usmála se a hopkala dál. Začal se mě zmocňovat pocit zoufalství. Sakra, kdo je ta malá holka? A co to mele za nesmysli? Kdo by na mě mohl čekat, když nikoho neznám?, přemýšlela jsem a nevšimla si, že Sien odstoupila kousek dál a opírá se o strom, s nečitelným výrazem. Přistoupila jsem k ní a položila jí ruce na ramena.

„Sien, ty něco víš?“ zeptala jsem se opatrně. Vypadala, že se za chvíli skácí. „Sien?“ zamávala jsem ji rukou před obličejem a ona konečně zaostřila pohled na mě.

„Emm… Promiň, říkala si něco?“ Usmála jsem se na ni a otázku zopakovala. Ta ji velice zaskočila. Nejdřív neodpovídala a pak konečně řekla něco, co jsem slyšet nechtěla.

„Vyřešíme to doma.“ Fajn!, pomyslela jsem si. Chtěla jsem se ještě zeptat na jednu věc té holčičky a tak jsem se otočila.

Ztratila se! Někam se zatoulala!! Někam, kde ji může ublížit nějaké zvíře!!, začínala se mě zmocňovat panika, ani nevím proč. Možná proto, že je to ještě dítě, nebo proto, že mi neposkytla odpovědi, které už nemůžu získat. Sakra!

„Sien, nevíš kam šla??“ zeptala jsem se sestry, ale ta byla zase myšlenkami někde mimo. Povzdechla jsem si a šla jsem ji hledat. Šla jsem po jejích stopách, byla jsem dobrá stopařka, stejně jako Sien. Naučila mě to, když mi bylo sedm, když jsme stopovali nějaké zvíře. Už si nepamatuji jaké.

Prošla jsem křovinami, a vyzvracela obsah mého žaludku. Přede mnou byl na kusy rozšmelcovaný jelen a jeho krev byla všude okolo. Ta malá holčička seděla v louži krve a oblizovala si prstíčky ad té sytě červené tekutiny.

Pohlédla na mě a usmála se. Já tam stála jak opařená, neschopná slova či pohybu a moje i tak rozházené myšlenky, se ještě víc pomíchaly.

Najednou, z ničeho nic stála vedle holčičky krásná žena s bledou pletí, zlatýma očima a úsměvem na rtech. Chytla holčičku do náruče a oblízla jí zbytek krve z prstů. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Najednou se mě zmocnila tma a já nic nevnímala.

 

Když jsem se probrala, ležela jsem v posteli a nade mnou se skláněla postava nějaké ženy. Musela jsem pořádně zaostřit, abych poznala moji sestru. Za jejími zády, jsem slyšela dětský hlásek, který mi něco, někoho připomínal.

„Sien?“ zeptala jsem se, ale svůj hlas jsem nepoznávala.

„Ššš, jsem tady,“ zašeptala zpět.

„Kde sem?“

„U nás doma,“ odpověděla a podávala mi vak s vodou. Hltavě jsem ho celý vypila, a po té jsem se posadila. Sien mě držela za ruku a můj pohled padl na ženu s holčičkou v náručí.

„Kdo je to?“ Sien následovala můj pohled, který pak vrátila ke mně.

„Laurel, tohle je Jane. A ta malá je Elena.“ Jane se na mě usmála a já jí úsměv zdráhavě oplatila. Podívala jsem se na malou Elenu a na mysl mi vytanuly vzpomínky. Moje mysl si přehrávala rozhovor s Elenou, až se dostala k obrazu, který si pamatovat nechtěla.


Doufám, že se Vám kapitolka líbila. Jsem zatím na rozjezdu (a taky nevím, jak se Vám bude líbit), takže proto je kapitolka kratší.

Mohl by být i komentář -> ten vždy potěší. :) Eris


-> Shrnutí <- * -> Kapitola 2. <-



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já umírám! - Prolog + Kapitola 1.:

1. JaniseQ
06.11.2010 [3:43]

To bylo něco úžasného. Těším se na pokračování. Emoticon Emoticon Vytvořila jsem si závislost na téhle povídce. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!