OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jako domeček z karet - 16. kapitola



Jako domeček z karet - 16. kapitolaDalší kapitolku z pohledu Dana. Návštěva jeho rodičů a po cestě do práce ho zastaví Blake, který má na něho plno otázek, a nakonec se prokecne. :)

Daniel

Maddie jsem před několika minutami vysadil u jejího auta, vyžádal si její adresu, abych pro ni mohl večer zajet, a pak se s ní rozloučil, stejně tak Mollie, která ji objala, a pak znovu nastoupila do auta, kde si k sobě přivinula plyšového medvěda.

Zíral jsem, jak moc si ji Mollie za těch pár dnů oblíbila. Skoro bych mohl tvrdit, že to není ani možné. Ale jsem moc rád, že si padly do oka, zvlášť proto, že už pozoruji Molliino zlepšení. A to měla teprve jednu terapii. Je to vůbec možné?

Představte si její stav po dalších terapií, které ji ještě čekají. Ne, už nejsem skeptický k Maddiininým psychologickým praktikám. Možná ještě nic neukázala, ale pouhou svou přítomností dokáže Mollie rozveselit a myslím, že to je velký přínos. Byl jsem hloupý, že jsem kvůli jejímu věku její pomoc odmítal, ale naštěstí jsem si to včas rozmyslel. Ani pořádně nevím, co mě k tomu vedlo. Intuice? Její odhodlání mě přesvědčit, že ona je ta pravá? Nevím a zřejmě to ani není podstatné. Hlavní je, že jsem neudělal chybu.

Když jsem je viděl, jak spolu poskakují po místnosti a dělají zvířecí zvuky, úplně jsem zkameněl, na tváři se mi usadil úsměv a moje srdce skákalo radostí. Dlouho jsem neviděl, že by byla Mollie tak šťastná, a proto jsem si užíval každou sekundu jejího zvonivého smíchu. Ještě teď ho slyším v hlavě, ale pokaždé, když se cestou k baru podívám do zpětného zrcátka, opět to je ta stará Mollie bez úsměvu a já chci aspoň na chvilinku vrátit tu chvíli v kuchyni.

Teď parkuji na příjezdové cestě mých rodičů. Společně s Mollie jsem vyšel schody do jejich bytu, který byl dvakrát tak větší než můj a zazvonil na zvonek. Dveře otevřela korpulentní padesátiletá žena s úsměvem na rtech. Moje matka. Hannah Laineová je úžasná temperamentní žena, která miluje jídlo a i když jí doktor říkal, že by měla jíst málo a pravidelně, ona jí pravidelně a hodně.

„To je dost, že jste tady,“ mračila se, ale já věděl, že se vůbec nezlobí. „Čekala jsem vás už před hodinou.“

„Měli jsme menší zpoždění.“ Vcházíme do prostorného domu, vymalovaného všemi barvami od žluté až k fialové. „Je doma táta?“

„Kde jinde by byl? Opět je u televize a sleduje ty svoje akční filmy, které stejně stojí za starou belu.“ Podívala se za sebe, odkud šel zvuk televize, a pak odstoupila od dveří, abychom mohli projít. „Zůstaneš tu ještě chvilku, nebo musíš do práce?“

Mrkl jsem na hodinky, které ohlašovaly teprve jedenáct dopoledne. V práci jsem měl být v jednu. „Dneska mám odpolední, takže mám ještě chvilku čas.“

Otočila se na Mollie. „Pojď k babičce, broučku, upekla jsem ti koláčky, ale nevím, jestli na tebe ještě nějaké zbyly. Znáš dědu, vždycky všechno sní a nenechá nám ani drobeček.“

Spíš bych tipoval, že je to na opak. Kdyby vždycky všechno snědl, neměl by štíhlou postavu. To spíš všechno sní máma. Když jsem byl malý, často jsem si schovával sladké sušenky, aby mi je nesnědla.

Vešli jsme do kuchyně, kde z bílé trouby vytáhla plech s koláčky. Borůvkový a rybízový, ty má Mollie nejraději. Nabídla mi, ale já odmítl.

Mollie se usadila i s plyšákem ke stolu a čekala na přísun cukru. Ten přišel hned, jakmile hodila na mámu štěněčí pohled.

„Jen si dej, broučku.“ Pak se otočila na mě. „Tak jak to jde s tou psycholožkou, Dane?“

„Zatím měla Mollie jen jednu terapii, kterou zvládla v pohodě, i když potom začala být trošku mrzutá.“

„Ani se jí nedivím,“ přistoupila ke kuchyňské lince a začala připravovat další těsto. „Zůstat v jedné místnosti se cvokařem asi není příjemný. Jak dlouho to potrvá?“

„Netuším. Tak dlouho, jak bude třeba.“ Otočil jsem se směrem na Mollie, která byla celá od cukru a borůvek. „Měla si ji vidět dneska ráno s doktorkou, jak se smála nahlas a vyváděla.“

„Vážně?“ podivila se a přitom koukala na Mollie, jako by to nemohla být pravda. „Vždyť ze sebe nevydá ani hlásku. Ani si nepamatuji, kdy naposledy se smála nahlas.“

„Bylo příjemné zase slyšet její smích. Maddie má na ni dobrý vliv.“

Házela moukou na val, když se mě zeptala. „Kolik je té doktorce?“

„Je asi tak o dva roky mladší než já. Mohl bych tu dneska nechat Mollie přes noc?“ Povytáhla zvědavě obočí. „No jasně, že jo. Co se děje, že nebudeš doma?“

„Nebuď tak zvědavá, Hannah,“ ozval se za námi hlas mého otce Markuse. „Vždyť ti do toho nic není.“

„Jsem jeho matka, musím být trošku zvědavá, ne?“

Otec došel k Mollie a pohladil ji po vláskách. „Babča je pořád stejná, že, princezničko? Zvědavá a nenasytná po informacích.“ Sebral jeden koláček z talíře. „Jen se pořádně najez, dneska půjdeme do parku krmit kachničky a projedeme se na kole, pak si dáme dobrý oběd a zmrzku.“ Markus je vysoký dobře stavěný muž s knírkem a se stejně milým úsměvem, jako má jeho žena Hannah. Ti dva byli nerozlučnou dvojicí už od školy, když se potkali v metru. Teď spolu vydrží v jedné místnosti pár minut, pak na sebe jen štěkají, ale každý ví, že by toho druhého nikdy neopustili.

„Tak co máš dneska večer v plánu?“ naléhala na mě máma, když se na otce nesouhlasně zamračila. „Nic, jen večeři.“

Otec, který si vyndal pivo z lednice, se na mě překvapeně otočil. „Rande? Tak to je skvělá zpráva.“

Neodpověděl jsem mu, protože máma mluvila přes něho a víc jsem se soustředil na ni. Začala dělat kolečka z těsta, na které natírala tvaroh a začala sypat borůvky. „Určitě to bude ta doktorka, nemám pravdu?“

„Jak to víš?“

Podivně se usmála. „Jsem tvoje máma, Dane.“ Na chvilku nastalo ticho. „Ba ne, byla tu Sarah, tak jsme trošku drbaly.“

„Trošku?“ znovu se ozval táta, který teď z Mollie utíral cukr a borůvky. „Prodrbaly snad celý New York a možná i města okolo. Když přišla Sarah, mlely jim pusy, div jim nevyskočily z pantů.“

„Přeháníš, dědku.“ Na chvilinku se odmlčela, protože si strčila pár borůvek do pusy. „Každý víme, že jsi lidovej vypravěč. Všechno si vymýšlíš a vykresluješ.“ Pak se s úsměvem otočila na mne. „Jsem moc ráda, že si zase s někým vyjdeš. Konečně ses vzpamatoval.“ Tím jsem si nebyl tak jistý.

O půl hodiny později jsem byl opět na cestě. New York byl dneska plnější než obvykle a trvalo mi, než jsem se dostal z té největší zácpy. Naštěstí znám New York od malička, takže mám v hlavě několik zkratek. Zanedlouho jsem ve zpětném zrcátku uviděl maják policejního auta a hned jsem poznal, že je to Blake. Zastavil jsem na krajnici, stáhl okénko a čekal, až přijde k mému autu. Než na mě promluvil, sundal si sluneční brýle a zazubil se.

„Čau, kámo, kam vyrážíš?“ To mě opravdu zastavil jen proto, aby se zeptal, kam jedu? To by nebyl Blake, kdyby mě nezastavil kvůli kravině.

„Jedu do práce. Potřebuješ ještě něco?“ ptám se trošku nevrle, protože jsem chvátal do práce a měl jsem dobrých pár minut zpoždění.

„Jo. Dneska jsem ti volal, ale nezvedal jsi telefon.“ To protože jsem zapomněl mobil doma. Suzanne mi často říkala, na co mobil mám, když ho stejně všude zapomínám, nebo neslyším zvonění. „Chtěl jsem vědět, jestli jsi pozval doktorku na schůzku. Určitě jsi dal na moji radu, že jo?“

„Nedělej, že o ničem nevíš, Blakeu, vždyť žiješ s mojí sestrou.“ Ta mu určitě všechno vyslepičila a možná i něco přidala. Je stejná jako otec, když už něco vypráví, tak přehání a nakonec vznikne úplně jiný příběh. Zazubil se a upravil si policejní čepici.

„Jo, to je pravda. Něco mi říkala, vlastně mi toho řekla dost.“ Zahleděl se na cestu před námi a pak se otočil opět na mě. „Doufám, že ses včera o doktorku postaral.“

„Jo, nakonec mi usnula v autě a pak jsem ji nemohl probrat, takže spala u mě.“ No a já opět spal na křesle, takže jsem rozlámaný, i když méně než minule, když měla Mollie ošklivé sny. Už jsem si asi na spaní na sedačce zvyknul. „Myslím, že to Sarah nemohla naplánovat lépe .“

Říkal si to s úsměvem spíš pod vousy, ale já slyšel každé jeho slovo. Zarazil se, když jsem se na něj nechápavě zamračil.

„Cože?"

„Raději dělej, že jsi nic neslyšel, jinak mě tvoje ségra zabije,“ nervózně si rukou přejel po krku a povzdechl si. „Že já raději nedržím hubu, určitě by se mi to mohlo někdy vyplatit.“

To byla pravda. Většinou nedokázal držet jazyk za zuby a vždycky se nějak prokecl. Dokonce před pár lety prokecl před Sarah překvapení, které pro ni chystal k výročí.

„Co plánovala? A řekni mi všechno, co víš, jinak to nebude Sarah, kdo tě zabije, ale já.“

„Hele, kámo, Sarah je prostě starostlivá žena, která tě zbožňuje a chce pro tebe jen to nejlepší a…“ Trošku se začínal zasekávat, zřejmě mi nechtěl nic říct. To se tolik bojí mojí sestry?

„Nech těch okecávaček, Blakeu.“ Můj hlas zněl o něco ostřeji. Už jsem začínal tušit, o čem to Blake mluví, protože svojí sestřičku znám moc dobře.

„No dobře. Víš, jak mi včera Sarah volala a údajně jsem jí nezvedl telefon?“

„Jo.“

„Tak jsem jí ho zvednul, no a už jsem se připravoval k odjezdu, že pro ni přijedu k baru. Ona mi ale řekla, že si mám lehnout, že ji odvezeš ty. O ničem jsem nevěděl, dokud nepřijela domů a všechno mi řekla.“

Tak proto byla i Holly tak ochotná, aby odvezly Sarah a já Maddie. Určitě to plánovaly společně. No jasně! Klidně to mohlo být naopak. Sarah jsem mohl odvést já a o Maddie se mohla postarat Holly s jejím manželem. Bylo by to jednodušší.

Blake pokračoval. „Ode mě ale nic nevíš. Sarah to s tebou myslí dobře, kamaráde.“

Jo, vždycky jí na mně záleželo, ale rozhodně jsem nepotřeboval dohazovačku. Copak jsem opravdu tak neschopný? Jasně, že ne.

„Já vím.“

„Doufám, že jsi na to vaše rande dostatečně připravený.“

„Jasně, že jsem.“ Naposledy jsem sice randil, když jsem poznal svou ženu, a to bylo před pár lety, ale to neznamená, že musím být úplný lempl, jak si asi Blake představoval.

„Kdyby sis ale nevěděl s něčím rady, víš, kde mě najdeš. Vždycky jsem byl lamač srdcí,“ chytil se komicky za srdce. „A randění bylo mým koníčkem. Dokonce jsem radil i pár lidem a nakonec jsou spolu už několik let.“

„Tvoje rady nepotřebuju. Já to zvládnu sám.“ S těmito slovy jsem ukončil naši konverzaci a odjížděl do práce, kde jsem přemýšlel, co všechno rande obnáší.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jako domeček z karet - 16. kapitola:

3. MaggieLove přispěvatel
10.05.2014 [17:40]

MaggieLoveHolky děkuji, budu se snažit, aby tu další kapitola byla co nejdříve Emoticon Emoticon

2.
Smazat | Upravit | 10.05.2014 [12:45]

Úžasná kapitola!!!! Moc se těším na další a hlavně na to rande.

1.
Smazat | Upravit | 09.05.2014 [17:29]

Úžasné,jeho rodičia sú teda vtipný Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!