OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jen jeden polibek - 8. kapitola



Jen jeden polibek - 8. kapitolaJak to nakonec dopadlo s Thorem? Nechal ji nebo přišla záchrana? A co Damian? Dočtete se zde... Přeji příjemnou zábavu...

8. kapitola


„Neee. Dost. Už stačí. Už dost. Prosím,“ prosila zoufale Thora vzlykající Alice.

Thor se zarazil, ale dál se díval do jejích vyděšených očí. Najednou jí nechtěl už ublížit, nechtěl a nesměl, už si toho vytrpěla dost a on jí to ještě vše připomněl. Viděl vše, co se v tom sklepě stalo a velice toho litoval.  Ten, co jí to udělal, by jedině zasloužil smrt. To, co jí provedl. Bylo to tolik podobné. Podobné tomu, co udělali jeho milované. Pustil ji a ustoupil. Alice se naříkala a vzlykala. Spadla na zem. Thor ustoupil, až narazil do ošetřovatelského stolu. Chytil se za obličej. Vždycky chtěl jen ubližovat, protože mu to přinášelo potěšení, ale nikdy neublížil někomu, kdo si toho tolik prožil, až takové zvíře nebyl.

 

***

 

Damian se právě probudil ve svém pokoji, celý zneklidněný. Cítil, že se něco děje, ale nedokázal říct co. Rychle se opláchl a oblékl se a vyrazil. Šel chodbou okolo Alicina pokoje.

Ještě než si šel lehnout, byl se na ni podívat. Spala a klidně. Jen ho udivilo, že nechala koupelnu otevřenou a světlo v ní rozsvícené. Taky tam nebyla Mary a odešel se zeptat Gregoryho. Když vešel, Gregory zrovna hrál na počítači. Když ho zaregistroval, ušklíbl se na něj.

„No, musím uznat, že Alice je poklad,“ oznámil mu vesele Gregory. Damian se zastavil.

„Jak to?“

„Pracoval jsem a až z kuchyně se linula velmi nádherná vůně, musel jsem se jít ujistit. No, a představ si, že Alice napekla teplý koláč. Byla tam už s ní i Gail s Eve a povídali si a já se musel přidat. Ty vole! To bylo tak dobrý. A pak přišli i děti a všechno jsme snědli. A ten pes, jak ten mě vylekal. Ale děti byly nadšené a odnesly si ji do pokoje,“ ukončil vyprávění Gregory.

„Jo, a slíbila dětem sušenky a mě taky znovu koláč,“ řekl mu významně.

„Aha, to jste si teda užili.“ Podrbal se na hlavě a přemýšlel vůbec kvůli čemu přišel.

„Nevíš kde je teď Alice?“ zeptal se ho Damian.

„Hmmm, moment, podívám se,“ a otočil se k počítači. Něco tam naťukal. Na monitoru se objevila slovo vyhledávání a za pár vteřin ji uviděli. Zachytily ji kamery v přízemí u tělocvičen, jak se zasněně dívá před sebe a jak vše dostupné pohladila.

Damian se nemohl vynadívat na ni. Byla tak kouzelná a stačilo jí zvednout náladu, aby se tak nádherně usmála. Srdce mu poskočilo v hrudi, když jí ukápla slza. Nechtěl, aby plakala. Bolelo ho to.

Poplácal Gregoryho po ramenou a odešel ji hledat.

„Držím ti palce, Damiane. Je to fajn holka,“ oznámil ještě Gregory. Damian se usmál a šel směrem do přízemí.

Ano, je pro něho výjimečná, ale jak je zatím vidět tak pro ni je on nic. A to ho moc mrzí. Chtěl být pro ni celým světem. Přinesl by jí modré z nebe, protože ona je pro něho ta, se kterou chce strávit věčnost. Usmál se nad představou jejich společných nocí a dovádění s Mary a jejich dětí… Přál by si mít s Alice děti. Byly by podobné jemu a obzvlášť jí. Chtěl jí patřit jako její druh. Šel by za Alice na konec světa. Chce si získat její důvěru. Má, ale obavu, že když si ho nevybere, vybere si někoho jiného a to by mu nejspíš zlomilo srdce. Bojoval by o ni. Ukázal by jí, jak moc ji miluje, kdyby musel. Přesto by nedokázal snést pohled na to, jak by se zamilovaně koukala na jiného. Nechtěl by jí ublížit tím způsobem, že by ji odvedl od štěstí. Ne. Pustil by ji.

Sešel dolů do přízemí. Otevřel dveře od tělocvičny, do jejich společné a veliké. Nebyla tam. Divil se, ještě před chvíli tam byla. A podle kamer, to není tak dlouho. Směřoval k těm do skladu. Ale tam ani nebyla. Asi se rozhlíží ještě někde. A stejně pořád měl ten divný pocit, že se něco děje. Nikdy nic takového neucítil. Zakroutil hlavou a kráčel směrem k zahradě.

Už byl skoro u dveří a jednou nohou venku, když uslyšel něco. Ne jen tak něco, ale vzlykající šepot. Vycházel směrem od ošetřovny. Zamračil se. „Prosím, už dost,“ uslyšel Alice. To jak rychle reagoval, se nedalo popsat, byl jako tryskáč. Utíkal směrem k ošetřovně. Rozrazil dveře. První, co uviděl, byl Thor. Opíraje se o stůl a hlavu dlaních. Otočil hlavu doleva a na zemi ležela skrčená a vzlykající Alice.

Byl rozčílený. Někdo ublížil Alice. Jeho Alice. Ne. Ne někdo, ale Thor. Z hrudi vycházelo zavrčení směřované k Thorovi. Přiblížil se opatrně k Alice. Jak ho trhalo srdce, když plakala. Vycítil, že má obrovský strach. Lehce, aby se nelekla, se dotkl jejího ramene. Cukla sebou. Podívala se na něj. V očích měla paniku a hrůzu.

Alice se na Damiana zadívala. Nejdřív ho nepoznala. Měla strach, že je to zase Thor a že jí ublíží ještě víc než jen psychicky. Snažila se rozpoznat postavu před sebou. Damian. Hrklo v ní a srdce poskočilo.

Skočila mu do náruče a štkala na jeho rameni. Damian ji pevně objal a sevřel. Ruce dal pod její nohy a vzal ji na ruce. Líbal ji na spáncích a obličeji. Utěšoval ji a hladil. Vzal ji do náruče a zvedl se na nohy. Hrozivě se podíval na Thora. Ale něco tu nesedělo. Thor vypadal, že všeho, co teď tady provedl, lituje. Zadíval se na Damiana.

„Promiň.“ Nic jiného neřekl, ale v jeho slovech bylo tolik pravdy a v očích smutek a stesk.

„Ještě si promluvíme,“ oznámil mu hrozivě Damian. Thor mu pokýval hlavou.

Damian opatrně nesl Alice na rukou směrem k jejímu pokoji. Celou cestu ji utěšoval a líbal na vlasy a spánek. „Ššš. To bude dobré. Nedovolím, aby se ti něco stalo,“ sliboval jí stále dokola.

Vyšel po schodech a z obýváku právě vycházela Eve s Nathanielem, Zira a Porta s Ivanem. Všichni se zarazili. Nic nemluvili. Věděli dost dobře, že se něco stalo. Bylo to cítit na sto honů.

Všem v hlavě se objevila stejná otázka, ‚Co se, ale stalo.‘

Alice byla skrčená v jeho objetí. Vlastně vše vnímala. Až moc dobře. Styděla se, ale pláč nešel zastavit. To, co jí provedl Thor. Bála se ho a nejen jeho, ale i svých vzpomínek. Jakmile se jí zahleděl do očí. Všechny špatné vzpomínky vyšly na povrch. A na něm bylo poznat, že vše vidí, přesně tak ostře jako Alice. Tolik se bála. Jestli to někomu řekne, budou ji možná i nenávidět. Neví. Ale snad něco takového nikomu neřekne.

Konečně byli u jejího pokoje. Odemknul. Vešel a položil ji na postel. Ale Alice nechtěla, aby ji pustil. V jeho náručí se cítila v bezpečí a milovaná. Nechápala to, ale nechtěla, aby to skončilo. Potřebovala být teď s někým. A Damian ji tak krásně utěšoval, dnes ho chtěla mít u sebe.

Netušil, co má dělat a tak ji položil jemně na postel. Přemýšlel, že by asi měl odejít, ale nevěděl, jestli má. Držela se jeho košile jak klíště. V dlaních jeho košili, pěkně zarytou v pěstičkách. Vyprostil ji od sebe.

„Ne. Ne. Prosím. Neodcházej,“ zaplakala jemně Alice. Damian ji pohladil po vlasech a posunul ji doprostřed postele a lehl si k Alice. Ruku podsunul pod její hlavu a chytl ji kolem ramen, druhou ji objal a přitáhl si ji k sobě. Leželi na boku k sobě otočeni a pevně přivinutí. Alice měla obličej zabořený do jeho hrudi a stále držela jeho košile.

Vzlykala. Damian ji utěšoval slovy. Hladil ji po zádech a podél páteře krouživými pohyby. Druhou jí mnul ramínko a hladil po vlasech. Ústa měl u spánku a čela. Poséval ji uklidňujícími polibky.

„Ššš. Už je dobře. Já tě neopustím. Nikdy tě neopustím,“ šeptal jí stále slova útěchy.

Alice jeho slova lehce zaskočila. U něho se cítila, že jí neublíží. Moc chtěla, aby jeho slova byla pravda. Nikdy by ji neupustil. Její emoce vířily kolem. Chtěla ho. Tak moc. Ale ne jako kamaráda, ale jinak. Netušila jak to pojmenovat. Věřila mu, jako nikdy nikomu. Jeho vůně ji uklidňovala, jeho slova a způsob jak hladil. Nic po ní nežádal, jen ji utěšoval. To se jí ještě nestalo. Kromě Jesseho. A to jak ji hladil, tak důvěrně a lehce. Milovala to.

Damian byl zároveň šťastný, že ho chtěla u sebe a zároveň rozzlobený kvůli Thorovi. Štvalo ho, že rozplakal Alice. Slíbil jí ochranu a bezpečí a Thor se jí dotknul. S ním si to ještě vyřídí.

Alice se pomalu uklidňovala a usínala. Konečně usnula. Po neuvěřitelných dvou hodinách. Zklidnil se jí dech a srdce přestalo bít splašeně. Pozoroval ji při spánku. Byla tak kouzelná. Pohladil ji po tváři a Alice se usmála. Celou dobu ji sledoval a opatrovával její spánek.

Po několika chvilkách se začala ošívat a mumlat. Snažil se ji upokojit, ale nešlo to. Pak jí ze zavřených očí začaly téct slzy. Šeptal jí tichá slova omluv a útěchy. Klepala se. Třásla. Jemně ji houpal a hladil. Vzbudila se až po dalších dvou hodinách.

Zdály se jí příšerné sny. Ne sny. Ale vzpomínky. Slyšela slova od Damiana, a když se vzbudila, lekla se nejdřív a pak si vzpomněla. On ji zachránil. Zase. Nadechla se zhluboka a ucítila jeho krásnou vůni. Upokojila se a ještě víc se přimkla k němu.

Damian se velmi podivil její reakci, ale nechal to být. Objala ho také kolem zad a nechala se od něj laskat. Bylo to tak intimní, že se nevylekala. Právě naopak se jí to až moc líbilo. Nechtěla to teď řešit. Najednou ucítila motýlí dotek na vlasech. Damian ji stále líbal a Alice se to připadalo krásné. Ano, moc krásné. On byl její záchranný kruh, její hrdina. Usmála se na něj a on ji ho oplatil. Poskočilo jí z toho srdce. Z toho úsměvu, který jí věnoval.

Někdo opatrně zaklepal na dveře. Otevřely se. Dovnitř nakoukla Theresa, Ivan a Eve. Ale za dveřmi jasně slyšel Damian, že tam jsou všichni.

„To. Hmmm. Mary je smutná a tak jsme si řekli, že ji sem přivedeme,“ šeptla jim Theresa.

Alice se posadila. Oči měla krvavé, ale přesto se usmála. „Jen ji pošlete dovnitř,“ řekla jim tiše. Mary se pomalu blížila k posteli a zadívala se na Alice. Alice poklepala vedle sebe. Mary vyskočila a stočila se jí u boku. Pohladila ji a Damian taky.

Damian se podíval ke dveřím a Ivan se bezhlesně ptal: „Dobrý?“ Damian jen lehce naznačil hlavou.

Odešli a Damian čekal, jestli se Alice zase lehne, anebo jestli má už raději odejít. Alice se kousla do rtu, přála si, aby zůstal s ní, ale nechtěla ho zdržet. Položila se na bok, zády k Damianovi. Přitom hladila Mary. Damian chtěl vstát, ale zadržel ho Alicin pohled na něj. Prosila ho, aby neodcházel. Lehl si k ní a hrudí se jí uložil na lopatky. Nebyl si jistý, jestli ji může obejmout, ale Alice to vyřešila za něj. Chytla jeho ruku, pevně stiskla a umístila si ji na břicho. Damian se odvážil a přitiskl si ji k sobě.

Neřekla nic. Vdechoval její vůni. Čichal k jejím vlasům. Voněly po broskvích, tak svěže jako jarní vánek. Takhle spolu zůstali po zbytek noci a pak i celý den. Nic neříkali, jen si užívali blízkost těch druhých. Když Damian pak usnul, Alice hleděla na něj. Pozorovala ho, jak spí. Vztáhla ruku a pohladilo po čelisti, po bradě a obočí. Přitulila se směrem k němu na hruď. Zaslechla jeho srdce, jak klidně buší. Zamrvil se.

Připadalo jí, že k sobě patří. Ale jak by ona mohla k němu patřit. Tohle byly její myšlenky a nenáviděla se za to. Kdyby neměla takovou minulost, ihned by se o něj snažila. Vždyť je milý, něžný a ochraňující Damian. Za tak krátkou dobu ho měla moc ráda, ale nesměla mu zničit život. Svým rodičům taky takhle ublížila. Společnost je už pak dále odmítala. Nikdy jí neřekli ani slovo o tom, že jim to vadí, naopak zdálo se, jakoby ji měli radši. Společnost. Křesťanství. Rodiče byli věřící, ale toto nečekali. Očekávali, že budou muset chodit víc ke zpovědi a tak. Ne odmítli je, jako špinavé psi. Kvůli Alice. Neodpustila si to, ale tátovi a mámě to nevadilo, řekli, že když je nemůžou vzít takové, jací jsou, nebudou se kvůli nim měnit. Stále byli věřící, ale už nechodili tak často do kostela, jen o svátcích.

Ne. Nedokázala by takhle zničit život i Damianovi. Stačí jí, když budou přátelé. Zůstane tady s nimi, pokud budou chtít, zůstane. Smířila se s osudem v opuštění. Když budou, chtít, prostě odejde.

 

7. kapitola9. kapitola

 

 


Tak co? Jste šťastní, že přišel Damian??? A získá si nakonec její lásku???

A jste zvědaví jaké to bude dál mezi nimi dvěma??? Zanechte aspoň smajlíka, jestli jste zvědaví... ;-)

 

A zase D Ě K U J U za mé opravy... bez Vás by to ani nešlo... ;-)




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen jeden polibek - 8. kapitola:

9. hina
01.09.2011 [18:40]

to je tak.... no pěkný a i smutný ... Emoticon těším se na další kapitolku

8. Ami
31.08.2011 [22:08]

Ale Damien by jí přece nikdy neodmítl!!A Thor... Emoticon Taky sem zabouchlá do padouchů(se srdcem.. Emoticon )Krásný,další!! Emoticon

7. AnysP přispěvatel
29.08.2011 [19:31]

AnysPdoufám že se mezi nima něco stane nebo tak a chtěla bych aby byly spolu krásná kapitolka =))

6. lokinm
28.08.2011 [23:09]

Emoticon Emoticon Emoticon

5. semiska přispěvatel
28.08.2011 [22:46]

semiskaMyslím si, že Thorova schopnost pomůže pochopit Damianovi chování Alice. Emoticon On Thor nebude tak špatný jak vypadá. Je jen zničený z toho, co se přihodilo jemu a jeho milované. Damian bude muset ještě hodně zapracovat, aby si Alici získal. Je ale na dobré cestě, ptž Alice oporu potřebuje. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Petronka91 přispěvatel
28.08.2011 [20:40]

Petronka91sice až trochu později se Objeví Thor, ale bude to důležitý... Emoticon

3. martinexa přispěvatel
28.08.2011 [18:34]

martinexaTo jsme ráda.Thor Emoticon Emoticon

2. Petronka91 přispěvatel
28.08.2011 [15:57]

Petronka91Děkuju moc Emoticon A neboj Thor se ještě objeví víckrát než je zdrávo... Emoticon

1. martinexa přispěvatel
28.08.2011 [15:50]

martinexaHezký díl. Thor je zajímavá osobnost. Nějak jsem si oblíbila ty padouchy. Emoticon Jinak moc dobrý nápad s tou mocí Thora. Předposledním odstavci jsem si všimla, že tam máš překlep jen o svátcích né jen o svátky. Jinak super těšim se na další. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!