OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Kletba 2.díl

29.06.2009 (15:41) • uuuzaaa • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1126×

2. Pes

Molly ucítila na víčkách lechtání paprsků ranního slunce a pomalu je pootevřela do úzké štěrbiny.Byl chladný lednový den,ale i přes únavu a zimu měla Molly potřebu se jít projít po zasněžené louce u lesa.

Vstala tedy s poměrně tvrdé postele,navlékla na sebe čistě bílou lehkou spodničku a na ni obyčejnou dlouhou sukni jak říkala maminka „na ven“.Po té si zavázala světle modrý domácí korzet,který se podle ní vázal až moc složitě,a k němu nazula bílé ponožky a boty na přesku.Obyčejně ven chodila bosa a na lehko,ale vzhledem k poměrně velkému množství sněhu venku,nechtěla riskovat nastydnutí a tak si raději vzala i dlouhý modrý kabátec,který jí kdysi upletla maminka.Ještě si prohrábla dlouhé hnědé vlasy kartáčem a svázala je modrou stuhou a byla hotová.

Sešla po strmých schodech vedoucích z její podkrovní komůrky do přízemí,a potichu vklouzla do kuchyně.Maminka už tam jako vždy byla a chystala pro všechny vydatnou snídani.Otec s bratry zatím ještě po dlouhém pracovním dnu spali.

Potichu,aby je nevzbudila, k ní přicupitala a pozdravila ji:

„Dobré ráno maminko,jak jste se vyspala?“

„Já dobře,Molly,ale jak vidím tak ty sis asi moc neodpočinula viď?Máš hrozné kruhy pod očima zlatíčko…“Všimla si matka.

„To nic,maminko…Měla jsem jen zlý sen to je vše.Mohla bych se jít  projít na chvíli ven?“Opatrně se zeptala a doufala,že ji pustí.Otec totiž s takovými ranními procházkami nesouhlasil.

„No dobře…“usoudila po chvíli a nesouhlasně zakroutila hlavou „ale vrať se do hodiny…Aby se tatínek moc nezlobil ano?“

„Jistě“ Opověděla Molly nadšeně,políbila maminku a oběhla ven do ranního mrazu.

Zhluboka se nadechla,aby si dokonale vychutnala vůni toho rána.Bylo moc hezky.Slunce se pomalu,velmi pomalu objevovalo nad vrcholky hor a svými paprsky znovu polechtalo Mollyinu tvář až se musela usmát.

Tenhle den si musí užít,říkala si.Byl to totiž poslední den vánočních prázdnin a zítra už měla nastoupit znovu do školy.Ne že by školu neměla ráda.To naopak. Jejich hodiny byly zábavné a zároveň naučné,ne jako hodiny na ostatních školách.Měli totiž mladého učitele,který se nebránil změnám a tak nastolil doposud nudným,omšelým školním hodinám zcela nový směr.Jmenoval se Matthew Dawson a svými novodobými názory se i přes svůj věk (bylo mu dvacet pět let) stal velmi oblíbeným jak u dětí,tak u jejich rodičů.

I Molly ho měla ráda.Naučil toho ji i její kamarády hodně a díky němu se necítila tak osamělá.Byl to totiž nejspíš jediný člověk ve vesnici,který si nemyslel,že se zbláznila.Vždy jí naslouchal a na rozdíl od ostatních hned neběžel za jejím otcem povědět mu co zase provedla.

Molly s přemýšlení vytrhl psí štěkot.Vzhlédla a uviděla celkem roztomilého černého psa jak na ni zírá temnýma očima a kroutí při tom ocasem.

„Ahoj pejsku.Kde ses tu vzal?“zeptala se ho a rozhlédla se kolem,jestli neuvidí někoho komu patří.Nikdo tam ale nebyl a tak přišla k psovi blíž. „No kdepak máš páníčka?“ odpovědí jí bylo krátké zaštěknutí. „Aha“ zasmála se „Jsem ráda žes mi to tak hezky vysvětlil…“

V tom se pes otočil a běžel do „Ďáblova lesa“ jak mu říkali lidi z města.Molly se za ním jen pochybovačně dívala ale pes se po chvíli zastavil a otočil se na ni.Přepadli ji pochybnosti.Má za ním jít nebo ne?Chce vůbec aby za ním šla?Určitě ano…

Do toho lesa se lidé báli jen nahlédnout na tož tak do něj vkročit.Molly se ho sice nebála,vždycky do něj podnikala tajné výpravy a za chvíli znala každý jeho kout,ale když na to otec přišel,musela přísahat že už tam nevkročí.

Pes se znovu otočil a ještě k tomu na ni zaštěkal.Teď si už byla jistá.Chce aby za ním šla do lesa ale proč?

Rozhodla se během vteřiny.Zapnula si kabátec,natáhla si přes hlavu jeho kapuci a vykročila do stínu lesa za psem…

Autor: uuuzaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kletba 2.díl: