OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Kniha Smrti - 6. kapitola

11.09.2015 (16:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 559×

„Ale, pane řediteli, já tam prostě nemůžu být. Moc vás prosím!“ snažila jsem se ho zoufale přemluvit. Vážně jsem tam s ním nemohla být. Nemůžu ho vystát. Debilnějšího člověka jsem snad v životě nepoznala. Nesnáším ho.

„Mohla bys mi říct, proč tam nemůžeš pracovat? Podle mého názoru to není nijak těžký trest,“ odvětil klidně, ale já už byla celkem rozrušená. Čekala jsem, že bude o trochu snazší ho přemluvit. Vždyť je jedno, kde budu, hlavně, že dostanu nějaký trest a nezáleží na tom, jestli budu v knihovně nebo někde jinde, tak proč to řeší?

„Ano, je to tvrdý trest. Já jsem přece nic neudělala! To oni by měli být potrestaní a ne já!“ Málem jsem to na něj zařvala, ale podařilo se mi aspoň trochu uklidnit. Moc by mi totiž nepomohlo, kdybych po něm teďka začala ječet.

„Buď bez obav, oni také dostali příslušný trest.“

„Určitě je míň hrozný než tenhle.“

„Podle mého názoru není. Mají za úkol každý den po vyučování uklízet celý areál školy.“ No možná ta knihovna není tak špatná, ale když je u toho ON, tak to je něco jiného.

„Tohle bych dělala radši, než abych uklízela sklad v knihovně,“ řekla jsem mile a snažila se usmát nejlíp, jak jsem uměla.

Bohužel mě prokoukl a tím, co řekl, zbořil veškeré mé naděje: „No ale to mají na práci oni a ne ty. Nadále budeš chodit pomáhat do knihovny nebo prodloužím tvůj trest anebo taky můžeš být podmínečně vyloučena ze školy. A jestli se dozvím, že tam nechodíš, tak víš, co tě čeká.“

„Ale…“

„Žádné ale! Než něco uděláš, pořádně se promysli, jaké tvé chování bude mít následky, jak pro tebe a tvoji budoucnost, ale také pro tvé rodiče. Nikdy nevíš, třeba ti práce v knihovně nějak pomůže. Nikdy nevíš, co tě za rohem může potkat.“ Bože proč?!

„Fajn, jak chcete, budu tam chodit, i když nechápu, proč mi jednoduše nemůžete dát něco jinýho,“ odsekla jsem naštvaně. Nečekala jsem na odpověď a odkráčela pryč. Nezapomněla jsem za sebou pořádně třísknout dveřmi. Nechci tam chodit, ale když se zamyslím nad tím, co by to udělalo Biance a Johnovi… Proč jsou na mě tak milí? Nechci je mít ráda! Zabraňovali mi v tom být sobecká a nemyslet na žádné následky. Nikdy jsem na nic takového nemyslela, předtím jsem si prostě dělala, co jsem chtěla, ale teď? Musím taky přemýšlet, co by to udělalo s nimi. Nechtěla jsem jim dělat problémy. Už tak z toho Emily byla špatná, že si v děcáku vybrala špatné dítě. Nikdy jsem nepochopila, proč chtěli zrovna mě. Nedávalo to vůbec žádný smysl. Kdo by si vybral mě? To nejproblémovější dítě, co tam měli.

Možná bych se v knihovně mohla zeptat, jestli by mi nedali jinou práci. Až tam po škole půjdu, tak poprosím Browna, jestli by mě nemohl přiřadit k něčemu jinému.

Bože, to zas byla ve škole nuda. Konečně konec! Bohužel domů nemůžu. Musím do tý blbý knihovny. Doufám, že mě dají k něčemu jinému, protože s tím blbcem to vážně nezvládnu. Nechápu, jak se něco tak hloupého mohlo narodit.

Od té doby, co bydlím u Johna a Bianci, tak jsem do knihovny ani nevešla, knihy jsem si především kupovala. Vešla jsem dovnitř a vůbec jsem nemohla najít kancelář a taky tady nikdo nešel okolo, abych se mohla zeptat. Jako naschvál! Po nekonečném hledání jsem ji konečně našla. Zhluboka jsme se nadechla a zaťukala a po vyzvání jsem vešla.

„Dobrý den, jsem Amanda Shnine a mám tu za trest pomáhat. Včera jsem dostala za úkol uklidit sklad a prý to má být práce, kterou bych měla vykonávat celou dobu, co tu budu, a právě proto bych vás chtěla požádat o to, jestli bych nemohla dělat něco jiného,“ zeptala jsem se a snažila se být milá a usmívala jsem se víc, než bylo zdrávo.

„Váš pan ředitel mě už informoval o tom, že byste chtěla jinou práci, a také mě poprosil, abych vám nevyhověl. Budete dále uklízet sklad,“ odpověděl mi mile, ale já byla totálně překvapená. Cože? On sem volal? To si snad ze mě dělá srandu, ne? Jak já ho nesnáším! Bože!

„A nemohl byste mi za partnera přiřadit někoho jiného?“ Tohle byla moje poslední naděje.

„Bohužel ne.“ Jestli i tohle zařídil!

„A můžu se zeptat proč? Může za to pan ředitel?“ zeptala jsem se s podezřením v hlase.

„S tímhle už pan ředitel nic nemá společného. Je to tím, že tu momentálně máme málo zaměstnanců a všichni tu mají spoustu práce.“ Tak fajn. Aspoň, že za to nemůže Rey, nechápu, proč tohle všechno zařizování, stojí mu to za to? Proč se do toho vlastně plete?

„Tak děkuji a nashledanou,“ řekla jsem co nejklidněji, ale ve mně to vřelo vzteky. Sakra, sakra, sakra! Nejradši bych teď do něčeho bouchla, ale musím se krotit.

Co nejpomaleji jsem šla ke skladu a při tom jsem se snažila uklidnit a celkem se mi to podařilo. Budu muset vymyslet nějaký plán, jak tam s ním přežít. Budu ho ignorovat. Jo, to bude ono! Snad se bude řídit podle mě a bude mě ignorovat taky, což by bylo skvělé, a tím pádem bychom se vůbec nemuseli bavit, a to je ještě lepší! Ale asi budu muset ustoupit a sem tam něco uklidit, protože jinak by se to bez konfliktu neobešlo. On by na mě začal řvát, ať něco dělám, a já bych se začala bránit a hned by to bylo.

Už jsem byla kousek od skladu. Vůbec se mi tam nechtělo! A být tam tak dlouho zavřená s ním! Ještě horší. Nevím, jestli máme sebemenší šanci to oba přežít, možná když se budeme řídit mým plánem, tak by to mohlo vyjít. Snad. Tohle byl ten nejhorší trest na světě. Ale nějak to ten měsíc zvládnu, snad. No budu muset. Nic jiného mi bohužel nezbývá. No co. Musím se s tím smířit.  Už jsem viděla dveře a snažila jsem se nějak psychicky připravit na to co, teprve nastane. Když jsem došla ke dveřím, tak jsem před nimi ještě chvíli stála a načerpávala energii a sílu, abych to tam těch několik hodin s ním vydržela. Zhluboka jsem se nadechla, otevřela a vešla do skladu.

Tak a je tu nová kapitola. :) Doufám, že se vám líbila a budu ráda za komentář, ať kladný, nebo záporný, abych se měla z čeho ponaučit a upravit. :) No jinak, jak si myslíte, že Amandin plán s ignorováním Thomase vyjde? :)

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kniha Smrti - 6. kapitola: