OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krutá realita 31. kapitola

18.01.2011 (12:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 950×

31. kapitola

„Mým úkolem bude tě naučit bojovat. Začneme od nejjednodušších věcí a budeme pokračovat složitějšími a složitějšími. Dneska tě ale nejprve otestuji v základních věcech. Vyzkouším tě, v jaké souhře si se svým drakem.“ Jakmile to dořekl, tak se na obzoru objevila Cristal a mě hned bylo jasné, co se bude dít. Budeme lítat. Snad mě budou s Cristal šetřit. Nerada bych znovu zvracela.

Cristal dosedla na zem a já se s ní náležitě přivítala. David nás pozoroval a nakonec zavrtěl hlavou.

„Nikdy jsem neviděl, že by nějaká dračí bytost měla tolik ráda svého draka,“ podotkl. Nechápavě jsem na něj koukala, proto se mi rozhodl jeho poznámku osvětlit.

„Víš, ne vždy si draci sami vybírají své bytosti, a pak nejsou v takovém souladu jako vy dvě. Na vás jde vidět, že jste spolu dobrovolně a opravdu se máte rády,“ vysvětlil mi.

„Je čas začít s výcvikem. Jestli budeš tak hodná, Cristal, byl bych rád, kdybys mě a Annu vzala do sedla. Trochu se proletíme a podíváme se na to, jak vám to všechno spolu jde,“ promluvil ke Cristal. Ta se jen naklonila a nabídla mi její krk pro nasednutí. David nás pozoroval a pak nechápavě zavrtěl hlavou.

„To ještě neumíš používat ani kouzla?“ zeptal se mě pohrdavě. Já jsem si jen odfrkla a rejpla si:

„Zkoušel ses takhle někdy sklouznout. Je to moc fajn.“ Koukal na mě, jak z jara a prostě nechápal. On asi se svým drakem neměl moc vřelé vztahy. Usadila jsem se v sedle a čekala, co bude dál.

„Teď se kouzlem posadím za tebe,“ upozornil mě a najednou jsem cítila, jak je za mnou. Objal mě kolem pasu, aby nespadl a já se pevně chytla sedla.

„Tak předveďte, co umíte,“ vyzval nás. Cristal neváhala a vzlétla.

„Anno, teď potřebuji, aby ses co nejvíce uvolnila a spojila se se mnou.“ Nechápala jsem přesně, co po mně chce, tak mi to v rychlosti vysvětlila.

„Jako já ti lezu do hlavy, koukám tvýma očima a žiju tvůj život, ty můžeš žít můj. Stačí jen, aby ses uvolnila a přála si být uvnitř mě. Tímhle způsobem se napojíš na mě a lítání si pořádně užiješ. Také by ti potom nemuselo být špatně,“ zasvěcovala mě Cristal. Její rady jsem moc ráda vyslechla a využila.

Přála jsem si být uvnitř ní. Během chvíle se mi přání splnilo a já se cítila šťastná a let si užívala. Viděla jsem všechno z pohledu Cristal. Lítání milovala a v tu chvíli jsem začala lítání také milovat. Najednou mi nevadilo, když Cristal letěla rychleji a občas udělala nějaký ten vrut. Spíše naopak, zažívala jsem nezapomenutelný zážitek.

Cítila jsem, jak při každém adrenalinovějším kousku Cristal David zkameněl, a na závěr si pro nás Cristal připravila let střemhlav dolů, na který mě pro jistotu předem upozornila.

„Teď poletíme střemhlav dolů. Jakmile to začnu otáčet zpět nahoru, tak si levou rukou trochu zatlač na břicho. Žaludek se ti pak nezvedne a nebudeš zvracet,“ poučovala mě. Vážila jsem si její starosti a jako vždy ji poslechla.

Najednou jsme se začali řítit střemhlav dolů a letěli jsme větší a větší rychlostí. Vlasy mi vlály všude a objetí od Davida velmi zesílilo. Asi nebyl zvyklý až na takový adrenalin. Cristal najednou roztáhla svá křídla a pád přibržďovala. V ten moment jsem si dala ruku na břicho a lehce na něj tlačila. Pravou rukou jsem se pořádně držela a Cristal najednou začala zase letět vzhůru.

Nakonec zamířila směr hrad a Davidovo objetí kolem mých boků se uvolnilo. Už když jsme přistávali, tak David ze sedla zmizel. Pravděpodobně si odběhl na záchod a Cristal byla z jeho reakce poměrně pobavená. Bylo zvláštní vidět všechno z jejího pohledu.

Než se David vrátil, tak mi vysvětlila, že to s tím podržením břicha má od Damiena. Prý ho kdysi těmi pády střemhlav trestala. Jenže on si někde našel, že letci v letadlech u takových kousků zatlačí trošku na jejich břicho, a od té doby nezvracel. Po nějaké chvilce za námi dorazil David, který byl úplně zelený, a já jsem měla, co dělat, abych se mu nesmála. Došel k nám a já si prostě musela rejpnout.

„Tak jak jsme uspěli?“ zjišťovala jsem. Trochu se na moji rejpanou otázku zaksichtil a pak odpověděl:

„Myslím, že lépe, než kdokoliv čekal." Hrdě jsem Cristal pohladila a ta se zatvářila typu „Co sis myslela? Spolu jsme dokonalá dvojka.“ V ten moment jsem si uvědomila, že bez ní nejsem nic.

„Pro dnešek končíme, ale mám pro tebe ještě jeden úkol. Dnes večer budeš spát u Cristal v jeskyni. Můžeš si sebou vzít malý polštář a deku.“ Když mi říkal můj úkol, tak se u toho tvářil trošku výsměšně a já nevěděla proč.

„Pochopila jsi úkol?“ Já jen přikývla a nechápala jeho škodolibou radost. Jakmile odešel, tak jsem se s otázkou otočila na Cristal a ona mi celou věc objasnila.

„Víš, všichni ostatní draci své bytosti různě trápí, protože jim je často někdo přiřadí a ukazují jim, že páni v jejich spojení jsou oni. Ale ty se z mé strany nemáš čeho bát. To snad víš. Jen se bojím, zda ti něco neudělá můj otec. Je na tebe za to minule ještě naštvaný. Budu se tě snažit před ním chránit, jak to půjde,“ uklidňovala mě. Jenže mě nebylo proč uklidňovat. Měla jsem spíše hroznou radost. Když jsme spolu, cítím se silná. Bez ní se cítím slabá. Prozatím jsme se rozloučily a já šla na večeři.

Večeři jsem pojídala jen v jídelně s Camielem, který se mě vyptával, jak mi šel výcvik. Když jsem mu povyprávěla, co jsme Davidovi s Cristal provedly, tak valil oči.

„A tys nezvracela?“ vyptával se mě.

„Ne,“ odpověděla jsem mu. On jen zakroutil hlavou a radši se dál nevyptával a načal další téma k rozhovoru.

„Dnes spíš u Cristal v jeskyni, že? Máš strach?“ zeptal se mě. Neměla jsem v plánu mu lhát.

„Ne. Spíš se těším. Bude to jako za starých časů, když jsem se s Cristal seznamovala. Budu si s ní dlouho do noci povídat a pak ji usnu pod křídlem, kde je krásné teplo a úžasně se tam spí. Taky budu zase moct pokecat s Chalcedonem. Moc času jsme na sebe neměli,“ odpověděla jsem mu prostě a koukala, jak na mě zírá, jako kdybych spadla z nebe. Nakonec jsem dojedla a omluvila se mu s tím, že jdu spát.

V pokoji jsem se umyla a připravila si věci. Nakonec jsem si na spaní zvolila tepláky a tričko. Jen v noční košilce se mi po chodbě nechtělo jít a co když Mithras na mě má opravdu něco připravené? Je lepší být v teplákách.

Vzala jsem připravené věci a vyrazila vstříc dnešní noci. Když jsem šla po chodbě, tak jsem nikoho nepotkala. Sejít dolů po schodech bylo trochu strašidelnější a nakonec jeskyně nevypadaly zrovna nejpřátelštěji. Procházela jsem okolo jednotlivých jeskyní a draci mě pozorovali. Pod jejich pohledy jsem si připadala, jako kdybych šla na popravu. Opravdu nepříjemný pocit.

Došla jsem ke Cristal a téměř zajásala. Jakmile jsem přišla k její jeskyni, tak hned z vedlejší vykoukl Chalcedon. Došla jsem k němu a položila mu ruku na čumák. Můj dotek si užíval a pak najednou zavrčel.

„Promiň, to nebylo na tebe, ale můj drahý soused usoudil, že bys ho taky mohla jít pozdravit a on si tě mohl dát k druhé večeři,“ vysvětloval mi. Já se jeho argumentu jen usmála a odešla jsem ke Cristal. Ta mi hned udělala místo na spaní a já se k ní přitulila. Užívala jsem si být s ní. Chyběly mi naše společné noci, ale kromě toho mi také teď chyběl Nathaniel. Přemýšlela jsem nad tím, zda je v pořádku a jestli už na mě zapomněl a přestal se starat, co se se mnou stalo nebo jestli mě pořád hledá. Taky jsem došla k závěru, že je nespravedlivý to, že buď jsem jenom s Cristal nebo jenom s Nathanielem. Nikdy jsem neměla příležitost být s oběma najednou. Jak moc jsem si něco takového přála.

„Jednou se dočkáš,“ řekla mi Cristal. Já jen zakroutila hlavou.

„Nemyslím si, že by na mě čekal. Byla jsem pro něj jen obyčejný člověk,“ odpověděla jsem jí.

„Mýlíš se,“ snažila se mě z mého mínění vyvést Cristal. „Víš je něco, co bys měla vědět,“ pověděla mi Cristal a pomalu začínala mluvit. Jenže mi získání nové informace někdo přerušil.

„Hm, koho to tu máme? Přeci si nemyslíš, že se dneska v noci vyspíš,“ zazněl mi v hlavě posměšný hlas.

David

30. kapitola 32. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krutá realita 31. kapitola: