OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krutá realita 34. kapitola

01.02.2011 (18:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 848×

34. kapitola

Najednou se přede mnou zobrazila vidina Nathaniela sklánějící se nad nějakým dokumentem. Tak moc ráda jsem ho viděla, alespoň takhle. Jenže jsem netušila, co přijde dál.

Během chvíle se Nathaniel s křikem svezl k zemi a jeho celé tělo bylo v křeči.

Řvala jsem a prosila Mithrase, ať ho nemučí, ale on nic. Jen se na mě škodolibě díval.

A v ten moment se to stalo. Z mého nitra jsem začala cítit, jak vychází nějaká síla, a kolem mě se objevila záře a odhodila Mithrase pryč z jeskyně. Jeskyněmi se ozvala velká rána, která vším kolem mě otřásla, vidina přede mnou zmizela a bolest v mém těle ustala. Necítila jsem se nijak unavená a v mém těle se proudila nová neznámá energie. Nebyla to ta dračí energie od Cristal, ale úplně jiná. Podívala jsem se na Cristal a ta koukala stejně nechápavě jako já.

Než jsem se stihla zeptat, co se stalo, tak jsem uslyšela, jak do jeskyně začínaly dobíhat ostatní bytosti. Asi jsem to trochu přepískla.

Vyšli jsme s Cristal, Chalcedonem a Mokaito z jeskyně a uviděli jsme, jak se všichni k Mithrasovi sbíhají. Snažila jsem se tvářit nenápadně, ale potom, co se začal Mithras sbírat ze země, tak všichni stočili zrak na mě a já si najednou přála být neviditelná. Jenže to jsem nevěděla, že se mé přání tak jednoduše vyplní. K mému překvapení se za mými zády objevil Camiel.

„Mohla by ses, prosím, zviditelnit?“ zaznělo mi ucha. Nechápavě jsem se na sebe podívala a strnula. Mé tělo pode mnou nebylo a já prostě koukala skrz sebe.

„Vau,“ ozvalo se fascinovaně z mých rtů. Camiel si odkašlal a já si pro jistotu začala přát, abych byla zase viditelná. Mezitím, co jsem se zviditelňovala, tak se zvedl Mithras a koukal na mě.

„Tohle jsem od tebe nečekal,“ vyčetl mi. „Ty asi opravdu nebudeš jako moje dcera, ale máš se ještě co učit,“ prohodil překvapivě smířlivě.

„Teď běžte všichni spát,“ rozeslal všem myšlenky. Ostatní začali odcházet a on se ke mně otočil.

„Běž spát. Za čtyři hodiny tě chci mít u sebe v jeskyni. Tvá výuka dneškem začíná,“ informoval mě. Pak se otočil a chystal se odejít, když ho zastavil Camiel.

„Jaká výuka?“ zjišťoval Camiel.

„Od teď budu vzdělávat Annu já. Potřebuje pořádnej výcvik. Všichni ji hrozně podceňujete a my potřebujeme, aby se rychle naučila všemu, co bude potřebovat v boji,“ vysvětlil mu Mithras a já sebou cukla.

„Boj?“ vypustila jsem konsternovaně z úst. Mithras se na mě otočil.

„Vše ti vysvětlím, až se trochu vyspíš. Dnes si mi dokázala, že jsi připravená na to se stát opravdovou princeznou. Ty budeš ta pravá, pro vedení obrany. Jen musíš vědět, jak chránit své vojáky a tohle vzdělání ti poskytnu já.“ S těmi slovy se otočil a odešel. Všichni jsme tam stáli a neměli slov. Nakonec do mě strčila čumákem Cristal.

„Pojď spát. Těch pár hodin spánku budeš potřebovat.“ Sice jsem se začala vyčerpaně šourat k její jeskyni, ale hlavou jsem byla úplně mimo. Měla jsem v ní tolik otázek, že jsem nevěděla, na co se zeptat první.

Ulehla jsem pod křídlo Cristal a nechtěně usnula. Nejprve jsem se chtěla zeptat Cristal na několik otázek, ale to prostě muselo počkat. Bohužel mé spaní nebylo vůbec klidné a zdály se mi jen samé sny, které nedávaly smysl. Spíše to vypadalo, že se mi vrací vzpomínky na jednotlivé blízké a ta nejdéle trvající patřila jako vždy Nathanielovi. Jenže hned potom se všechno začalo hroutit. Viděla jsem, jak všichni umírají a já nevím, jak jim pomoci. S křikem jsem se probudila a celá zpocená se dívala přímo do očí Cristal.

„Nic z toho se nestane,“ uklidňovala mě. Byla jsem naprosto vyděšená, ale zároveň rozhodnutá, že udělám vše proto, abych je zachránila. I kdybych měla být každý den mučena Mithrasem.

Odhodlaně jsem se zvedla a bez jediného slova se vydala k sobě do pokoje. Potřebovala jsem sprchu a snídani. Aspoň to by mi mělo dodat nějakou energii, když pořádný spánek mi nebyl dopřán.

Dorazila jsem k sobě do pokoje a dala si pořádnou sprchu. Když jsem vylezla ze sprchy tak tam překvapivě stála ta malá trpaslice se snídaní a nějakými šaty. Nechápavě jsem na ni koukala a ona nervózně přešlapovala ze strany na stranu. Čekala jsem, co bude dál.

„Já, princezno, moc se vám omlouvám za to minule. Kdybych věděla, kdo jste, tak bych se k vám tak nechovala,“ omlouvala se mi nervózně. Docela by mě zajímalo, co ode mě teď čeká. Třásla se jako ratlík a já nevěděla, zda se mám začít smát nebo ji ještě chvíli podusit. Ale znáte mě. Jsem ta hodná holčička, která neustále odpouští a snaží se všechny mít ráda. Takže místo toho, abych na ní vrčela jako pes a dělala jí ze života peklo, začala jsem se smát. Nechápavě mě pozorovala a já se tudíž musela přestat smát.

„To je v pořádku, ehhhh...“ Přemýšlela jsem nad jejím jménem.

„Fleurt, má paní, je jméno mé,“ doplnila moji pauzu.

„Takže, Fleurt, zaprvé mi budeš tykat a oslovuj mě Anno. Jsi tady od toho, abys mi pomáhala a pokud mě nemáš ráda, tak to dělat nemusíš. Ale jakoukoliv pomoc bych ocenila. Něco mi říká, že několik dalších dní pro mě bude asi pěkné peklo. Sama nevím, co si mám myslet o Mithrasovi a ani nevím, co od něj mám očekávat.“ Asi jsem se rozpovídala moc, protože v mém žaludku hlasitě zakručelo a Fleurt, i přestože jsem jí řekla víc než je zdrávo, tak se ke mně chovala stejně chladně.

První mě nacpala do šatů a pak mi teprve dovolila, abych se nasnídala. Mezitím mi upravila vlasy a já to díky tomu jen tak tak stihla k Mithrasovi do jeskyně.

„Jdeš na poslední chvíli,“ upozornil mě káravým hlasem. Když jsem zvedla hlavu a chtěla ho nějak pozdravit, zjistila jsem, že v jeskyni jsou všichni. Viděl můj překvapený výraz, a proto mi sdělil:

„Nejsi jediná zvědavá na to, co se všude kolem děje.“ Jen jsem kývla všem na pozdrav a usadila se před Cristal, o kterou jsem se opřela. Rozhlédla jsem se po přítomných a překvapivě jsem zjistila, že je všechny znám. Byl tu David a Camiel, Jaspis, Mokaito a Chalcedon.

„Dnes vás informuji s Mokaito o tom, jak se věci ve světě mají a co nás v budoucnosti čeká. I když se nemáme moc rádi, tak jsme nuceni spolupracovat a rozhodnout se pak, jak se zachováme my. Zda budeme jenom přihlížet tomu, co se děje, nebo zda budeme zasahovat a snažit se vše nějak vyřešit.“ Při jeho slovech mým tělem projela nervozita. Už dlouho jsem nevěděla nic o tom, co se děje ve světě a tohle sezení mi dokazovalo to, že nejlepší už to tam asi nebude. Mohla jsem jen doufat, že všichni, které mám ráda, jsou v pořádku. Pak jsem se začala konečně soustředit na to, co říkal Mithras.

„V posledních týdnech se situace ve světě denně mění, ale všechno to směřuje jen k válce. Upíři si chtějí podrobit lidi a Tallensové se rozhodli minulý týden s nimi spolupracovat. V čele upírů je momentálně Sebastian Manzolli a u Tallensů to není překvapivě Nathaniel Craford, ale Amosdeus.

„Počkat. Můj bratr není ve vedení Tallensů?“ vyhrkl David. Jeho slova mě zarazila. David je ten mrtvý bratr Nathaniela, kvůli kterému nemá rád draky? S výrazem: „Asi jsi mi zapomněla něco, Cristal, říct.“ jsem se na ni podívala a poslala ji myšlenku:

„Myslím, že dneska večer budu u tebe a ty mi všechno do detailu povíš. Jinak na tebe budu hodně dlouho naštvaná. Ach, můj bože! David je Nathanielův bratr.“ Cristal se jen mému postoji zasmála a odkývala mi, že mě v noci čeká.

„Na to, proč není tvůj bratr ve vedení Tallensů, se zeptej Anny,“ odpověděl mu Mithras. David s Camielem se na mě nechápavě otočili a já zvládla jen koukat do země a červenat se. Ani já sama totiž nevěděla, proč to všechno pro mě Nathaniel dělá a bylo na čase, aby všechna pravda vyplavala na povrch. Podívala jsem se na Cristal a naznačila jí, jestli by byla hodná a všechno nám, nebo i hlavně mně, vysvětlila. Ta se jen nadechla a začala vysvětlovat.

33. kapitola 35. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krutá realita 34. kapitola: